NLP vzorce🔗

Proč kompendium katalogizuje NLP🔗

Neurolingvistické programování vzniklo v první polovině sedmdesátých let jako pokus popsat, co dělají úspěšní terapeuti, a převést to do naučitelných vzorců. Richard Bandler a John Grinder vycházeli z transformační gramatiky a z pozorování Virginie Satirové, Fritze Perlse a Miltona Ericksona; první výsledky shrnuli v analýze jazyka terapie a v popisu Ericksonových hypnotických technik (Bandler a Grinder 1975; Bandler a Grinder 1975b). Během dalších dvou desetiletí se z malé skupiny v Kalifornii stal mezinárodní trh seminářů, certifikací a příruček, který nabízí techniky pro terapii, koučink, prodej, vyjednávání, vzdělávání i osobní rozvoj (Tosey a Mathison 2009).

Pro kompendium epistemické a kognitivní anihilace je NLP důležité ze tří důvodů. Za prvé obsahuje propracovaný slovník jazykových a interakčních vzorců, z nichž mnohé lze použít k obcházení kritického úsudku: vágní jazyk, který si posluchač doplní vlastním obsahem, presupozice, které vnášejí tvrzení bez důkazu, nebo rámce, které předem určují, co se počítá jako odpověď. Za druhé se tyto vzorce šíří mimo terapii, do prodejních školení, seminářů osobního rozvoje, komunit „umění svádění“ a do některých uzavřených skupin, kde slouží k vlivu, nikoli k pomoci (Singer a Lalich 1995). Za třetí je NLP samo zajímavým případem: obor s rozsáhlou praxí a slabou empirickou oporou, jehož tvrzení výzkum opakovaně nepotvrdil (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Kdo umí rozpoznat jeho vzorce a zároveň ví, co o nich říká výzkum, je méně zranitelný vůči vlivu i vůči falešným slibům.

Co katalog obsahuje🔗

Katalog má více než čtyři sta hesel ve dvaadvaceti rodinách. Hesla jsou tří druhů. Principy jsou výchozí předpoklady, se kterými NLP pracuje, například předpoklad, že mapa není území, převzatý z obecné sémantiky (Korzybski 1933), nebo že každé chování má pozitivní záměr. Pojmy jsou výkladové kategorie oboru, například reprezentační systémy, submodality, raport nebo metaprogramy. Vzorce jsou konkrétní jazykové a interakční struktury a postupy, od jednotlivých kategorií meta-modelu a Milton-modelu přes kotvení a reframing až po práci s časovou osou, s částmi osobnosti a s přesvědčeními. Samostatné rodiny popisují vliv a zneužití NLP v různých prostředích a kritické hodnocení oboru.

Katalog je sestaven z primární literatury NLP a z jejích kořenů, tedy z prací Batesona, Satirové, Ericksona a obecné sémantiky, a z kritického výzkumu (Bateson 1972; Satir 1972; Erickson, Rossi a Rossi 1976; Korzybski 1933). Kniha Shloma Vaknina, která patří k nejširším přehledům technik NLP, posloužila jako orientační bod rozsahu; její obsah však nebyl ověřen, a proto je vazba každého hesla na ni označena jako odvozená (Vaknin 2008). Žádný text katalogu nepřebírá text příruček: každé heslo je původní výklad.

Jak hesla číst🔗

Každá stránka má stejnou stavbu. Identifikační tabulka uvádí kód hesla ve tvaru NLP-FF.NN, rodinu, druh, anglický název, převažující užití a míru rizika zneužití. Oddíl Definice vymezuje heslo, Původ a souvislosti ukazuje, odkud pochází a s čím souvisí. Struktura vzorce popisuje mechanismus tak, aby ho pozorovatel poznal, nikdy jako postup, který by šlo provést. Detekční znaky říkají, co je v rozhovoru vidět a slyšet. Oddíl Legitimní a manipulativní užití odlišuje použití, které rozšiřuje volbu a úsudek člověka, od použití, které je obchází. Stav důkazů shrnuje, co o tvrzeních oboru zjistil výzkum. Obrana a zotavení popisuje, jak se vzorci bránit a jak se zotavit z jeho dlouhodobého působení. Jak s touto stavbou pracovat při čtení, vysvětluje stránka jak používat kompendium.

Tato stavba odpovídá obrannému rámci celé knihy. Mnohé vzorce NLP mají legitimní použití v terapii a komunikaci a mnohé jsou jen novým pojmenováním jevů, které popsala lingvistika, sociální psychologie nebo výzkum přesvědčování mnohem dřív a přesněji (Grice 1975; Cialdini 2009; Petty a Cacioppo 1986). Katalog proto nevykresluje NLP jako tajnou zbraň. Ukazuje strukturu, kterou lze poznat, a odděluje to, co oboru lze přiznat, od toho, co je jen rétorika.

Rodiny katalogu v přehledu🔗

Rodiny jsou seřazeny od výchozích předpokladů k aplikacím. Na začátku stojí předpoklady a základní pojmy, bez nichž nelze ostatní hesla číst: co NLP rozumí reprezentačním systémem, stavem, kalibrací nebo časovou osou. Následují dvě jazykové rodiny, které jsou si zrcadlem. Meta-model popisuje, jak jazyk vypouští, zkresluje a zobecňuje zkušenost, a nabízí otázky, které vypuštěné znovu vyjasňují (Bandler a Grinder 1975). Milton-model obrací týž postup a popisuje záměrně vágní jazyk, do kterého si posluchač doplní vlastní obsah (Bandler a Grinder 1975b). Na ně navazují rodiny Ericksonovy hypnózy, jazykových presupozic a vzorců Sleight of Mouth, které pracují s významem přesvědčení (Dilts 1999).

Střední část katalogu tvoří rodiny, které NLP spojuje se změnou prožívání: reframing a rámce, kotvení, submodality, práce s fobiemi a traumatem, časová osa, logické úrovně a percepční pozice, strategie a modelování, práce s částmi a přesvědčeními. Zde je nejvíc tvrzení o terapeutickém účinku a zároveň nejméně kontrolovaných studií, a proto tyto stránky věnují stavu důkazů a rizikům zvláštní pozornost (Sturt a kol. 2012). Metaprogramy a raport popisují, jak NLP třídí lidi a jak navazuje vztah; cíle a výsledky a jazykové vzorce shrnují obecnější komunikační nástroje. Poslední dvě rodiny se dívají zvenku: jak se vzorce používají k vlivu v prodeji, politice, reklamě, na seminářích a v uzavřených skupinách a jak obor hodnotí výzkum a jeho kritici (Witkowski 2010).

Stav důkazů v kostce🔗

Výzkum NLP probíhal ve vlnách. V osmdesátých letech se soustředil na tvrzení o preferovaném reprezentačním systému a o shodě predikátů a nenašel pro ně podporu (Sharpley 1984; Sharpley 1987). Hodnocení pro Národní radu pro výzkum USA dospělo k závěru, že pro NLP jako model ovlivňování chybí empirická podpora (Druckman a Swets 1988). Heap shrnul dostupné studie jako převážně nepodporující (Heap 1988). Pozdější přehledy potvrdily, že kvalitních kontrolovaných studií je málo a že výsledky nepodporují tvrzení o účinku na zdraví ani na výkon (Sturt a kol. 2012; Passmore a Rowson 2019). Experiment s očními přístupovými signály nenašel žádnou souvislost mezi pohybem očí a lhaním (Wiseman a kol. 2012). Odborníci oslovení v delfské studii označili NLP v léčbě závislostí za pravděpodobně zdiskreditovanou metodu (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Tento stav se v hesle u každého vzorce rozvádí konkrétně.

Obrana a rozpoznání🔗

Nejúčinnější obranou proti vzorcům vlivu je rozpoznat je v okamžiku, kdy působí, a mít po ruce otázku, která vrací rozhovor k ověřitelným tvrzením. Výzkum odolnosti proti přesvědčování ukazuje, že předem poznaný postup ztrácí část své síly (McGuire 1964; van der Linden 2023). Proto každé heslo sekce popisuje strukturu vzorce, jeho detekční znaky a obrannou odpověď a staví manipulativní užití vedle neškodného, protože stejné jazykové prostředky se běžně vyskytují i v řeči, která nikoho neovlivňuje proti jeho zájmu. Průzkumník a ilustrace katalogu ukazují, jak spolu vzorce souvisejí.

Jak je sekce udržována🔗

Sekce je odvozená z katalogu v adresáři data/nlp. Pisatel hesla píše jen jeho text a krátký popis; identifikátory, tabulky, seznamy literatury, oddíly Související, výpisy rodin, počty v tomto rozcestníku i exporty pro průzkumník vytváří skript při každém sestavení. Brána v průběžné integraci odmítne heslo bez stránky, stránku bez hesla, citaci díla, které není v ověřené bibliografii, povinný oddíl bez citace, formulaci, která by se dala číst jako návod, i jakoukoli zastaralou odvozenou část. Vazby mezi hesly se zapisují jednou a skript je zrcadlí na obě strany. Díky tomu zůstává katalog provázaný se zbytkem knihy, s technikami, hesly glosáře, kapitolami a kazuistikami, i když se rozšiřuje. Zásady, na nichž taxonomie knihy stojí, popisují metodologické poznámky.

Texty hesel napsali agenti podle jednotného zadání a čekají na odbornou recenzi; stav recenze uvádí identifikační tabulka každé stránky. Kde si pisatel nebyl jistý, co přesně dílo tvrdí, formuloval výrok obecně, místo aby zdroj dotvářel, jak to vyžaduje pravidlo ověřitelných zdrojů celé knihy. Závazky, které z toho pro práci se zdroji plynou, shrnuje etický kodex.

Rodiny katalogu🔗

Katalog má 421 hesel: 132 × pojem, 22 × princip, 267 × vzorec. 1 z nich má v knize jinou kanonickou stránku a katalog na ni odkazuje. Čísla odvozuje scripts/catalogs.py z katalogu při každém sestavení.

Pokrytí standardních přehledů🔗

Katalog porovnává svá hesla s názvy, které uvádějí standardní přehledy oboru: 197 názvů, z nich 185 má heslo a 12 je odůvodněně mimo katalog. Tabulku odvozuje scripts/catalogs.py ze souboru pokrytí a brána odmítne název, který nemá heslo ani důvod.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Vaknin, S. (2008). The Big Book of NLP Techniques: 200+ Patterns, Methods & Strategies of Neuro Linguistic Programming. North Charleston: BookSurge Publishing.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

• Argumentační fauly – další katalog knihy, propojený s tímto vazbami mezi hesly
• Kompendium – celá kniha, do níž katalog patří