Vložení cíle do budoucnosti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Placing a goal in the future
Jiné názvy	umístění cíle na časovou osu
Obecnější heslo	Terapie časové osy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vložením cíle do budoucnosti se v terapii časové osy a v koučinku inspirovaném NLP rozumí představa, při níž člověk svůj cíl ztvární jako živý obraz dosaženého stavu a v představě ho „umístí“ na budoucí část své časové osy, do bodu, kdy má být dosažen. Vzorec vychází z prostorového pojetí času, na němž James a Woodsmall postavili terapii časové osy (James a Woodsmall 1988). Ve výcvicích a v koučinku, které z něj vycházejí, se tvrdí, že takto umístěný cíl se stane pro nevědomou mysl skutečnějším, že ho člověk začne spontánně sledovat a že se tím zvýší pravděpodobnost jeho dosažení. Vzorec navazuje na obecnější práci NLP s formulací cílů, kterou kompendium popisuje u dobře formulovaného výsledku, a je příbuzný budoucímu přehrávání, při němž se v představě zkouší budoucí situace. Kompendium vzorec řadí mezi vzorce s dvojím užitím a se středním rizikem. Jako pomůcka k ujasnění cíle je převážně neškodný; jako součást prodejního nebo skupinového tlaku slouží k tomu, aby se představa budoucnosti spojila s rozhodnutím, které má člověk udělat hned.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že jednání je řízeno vnitřním obrazem žádoucího stavu, má v psychologii solidní tradici. Miller, Galanter a Pribram popsali chování jako řízené plány a představami cílového stavu, s nímž člověk průběžně srovnává současný stav (Miller, Galanter a Pribram 1960). NLP na tento rámec navázalo modelem TOTE a důrazem na smyslově konkrétní představu výsledku. Terapie časové osy k tomu přidala prostorový prvek: cíl se nemá jen představit, ale umístit na určité místo osy, a tím získat časové ukotvení (James a Woodsmall 1988). Příbuzný prvek najdeme v ericksonovské hypnoterapii, kde se pracovalo s představou budoucnosti, v níž je obtíž vyřešena; kompendium ho popisuje u pseudoorientace v čase. Práce s představou cíle se odtud rozšířila do koučinku, motivačních seminářů a literatury osobního rozvoje, kde se často spojuje s tvrzením, že dostatečně živá a pozitivní představa cíl „přitáhne“. Toto rozšířené tvrzení jde za hranici všeho, co říká původní psychologie plánování.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři složky. První je ztvárnění cíle jako smyslově živé představy dosaženého stavu, často s důrazem na to, aby člověk v představě „viděl, slyšel a cítil“, jaké to bude. Druhá je časové umístění: cíl se v představě přesune na budoucí bod osy a člověk se k němu z přítomnosti dívá (James a Woodsmall 1988). Třetí je propojení s přítomností, při němž se představa „vrací“ k dnešku a člověk je veden k tomu, aby si všiml, jak se mezi současností a cílem „vytváří cesta“. Celek má podle výkladu vytvořit pocit, že cíl je nejen žádoucí, ale v určitém smyslu již daný.

Pro pozorovatele je podstatné, co se s představou děje psychologicky. Živá představa budoucího stavu zvyšuje subjektivní pravděpodobnost, s níž ho člověk očekává. Tversky a Kahneman ukázali, že lidé odhadují pravděpodobnost událostí podle toho, jak snadno si je vybaví nebo představí (Tversky a Kahneman 1974). Představa dosaženého cíle tak sama o sobě zvyšuje dojem jeho dosažitelnosti, aniž by se změnily skutečné podmínky. Kahneman navíc popisuje sklon podceňovat čas a náklady potřebné k dosažení plánů, takzvaný klam plánování (Kahneman 2011). Vzorec, který zdůrazňuje živost cílového obrazu a nezdůrazňuje překážky, může tento sklon posilovat. Motivační výzkum přitom naznačuje, že samotné snění o dosaženém cíli bez promyšlení překážek může ochotu k úsilí spíše oslabovat; toto zjištění kompendium uvádí bez citace, protože ho dílo z ověřené bibliografie sekce nepokrývá.

Detekční znaky🔗

Vzorec lze poznat podle výzev k živé představě budoucího stavu, často s důrazem na detaily, pocity a „jako by to už bylo“. Rizikovým znakem je, když po takové představě bezprostředně následuje požadavek na rozhodnutí: podpis, nákup vyšší úrovně programu nebo závazek ke skupině. Představa a rozhodnutí se pak spojují tak, že odmítnutí rozhodnutí se prožívá jako odmítnutí budoucnosti, kterou si člověk právě živě představil. Dalším znakem je rámování cíle jako jistého: „už to je na vaší časové ose“, „už jste to viděla“, a ztráty cíle jako vlastní viny: „jinak tu budoucnost zahodíte“. Třetím znakem je vynechávání překážek a nákladů s odůvodněním, že pochybnosti „sabotují“ dosažení cíle. Kompendium mechanismus, v němž se budoucnost používá jako páka na dnešní jednání, popisuje u implantace budoucího vydírání. V uzavřených skupinách se budoucnost rámuje jako slib, jehož naplnění závisí na věrnosti vůdci a skupině (Singer a Lalich 1995). Cialdini popisuje, jak závazek učiněný v emočně silném okamžiku vytváří tlak na konzistentní pokračování (Cialdini 2009).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je spojeno s plánováním. Kariérní poradce, který s klientkou probírá, jak by vypadal její den po rekvalifikaci, a hned poté s ní posuzuje, co je reálné a co by to stálo, používá představu budoucnosti k ujasnění cíle. Taková práce se opírá o dobře doloženou souvislost mezi jasně formulovaným cílem a plánovaným jednáním (Miller, Galanter a Pribram 1960). Podmínkou je, že představa slouží člověku, že nezakrývá překážky a že z ní neplyne žádné okamžité rozhodnutí ve prospěch druhé strany. Manipulativní užití nastává, když se představa cíle stává prodejním nástrojem: živá vize budoucího stavu se spojí s nákupem, který ji má umožnit, a pochybnosti se vykládají jako sebesabotáž. Takové užití je časté na velkých motivačních seminářích a v drahých programech osobního rozvoje. Kompendium tento kontext popisuje u vzorce guru a adepta, v němž je budoucnost adepta svázána s autoritou učitele.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že prostorové umístění cíle na časovou osu zvyšuje pravděpodobnost jeho dosažení, neexistují kontrolované studie. Souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují obecný nedostatek empirické podpory (Witkowski 2010) a kritický přehled pro oblast koučinku doporučuje opatrnost při používání technik NLP, jejichž účinek nebyl ověřen (Passmore a Rowson 2019). Psychologický výzkum stanovování cílů a plánování je rozsáhlý, ale ověřuje jiné věci: jasnost a konkrétnost cíle, plánování kroků a sledování pokroku. To, že prvky vzorce se překrývají s ověřenými zásadami, neznamená, že by účinek měl jeho specifický prvek, tedy umístění na časovou osu. Naopak dobře doloženo je, že představivost ovlivňuje odhady pravděpodobnosti (Tversky a Kahneman 1974) a že lidé systematicky podceňují obtížnost svých plánů (Kahneman 2011). Vzorec tedy může zvyšovat sebedůvěru a motivaci, ale také nerealistická očekávání. Pro hodnocení je proto rozhodující, s čím je představa cíle spojena: pokud následuje realistické plánování a člověk zůstává volný cíl změnit nebo opustit, je riziko malé; pokud následuje okamžitý závazek vůči druhé straně, mění se představivost v nástroj tlaku, jehož účinek na rozhodování je doložen lépe než jeho účinek na dosahování cílů.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit představu od rozhodnutí. Po živé představě budoucnosti, zvláště ve skupině nebo pod vedením někoho, kdo něco prodává, je rozumné nerozhodovat hned. Odstup několika dní, písemné podmínky a srovnání s jinými možnostmi narušují emoční spojení, na kterém tlak stojí (Cialdini 2009). Druhou obranou je doplnit představu o překážky: co by mohlo cíl zkomplikovat, kolik to bude stát a jaké jsou jiné cesty k němu. Takové doplnění není sebesabotáž, ale součást rozumného plánování. Třetí obranou je posoudit, zda je cíl skutečně váš. Představa budoucnosti, kterou někdo vytvořil za vás, a cíl, který slouží jeho zájmům, nejsou vaším cílem jen proto, že jste si je živě představili. Lidé, kteří v takovém stavu udělali finanční nebo životní rozhodnutí a později ho litují, se často stydí, že „se nechali unést“. Pomáhá pochopit, že živá představa ovlivňuje úsudek u každého, a obrátit se na lidi mimo situaci, kteří mohou pomoci rozhodnutí přehodnotit a hledat nápravu.

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Terapie časové osy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Pseudoorientace v čase – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Pseudo-orientation in time)
• Rámec „jako by“ – příbuzné heslo (Reframing a rámce, As-if frame)
• Budoucí přehrávání – příbuzné heslo (Časová osa, Future pacing)
• Časová perspektiva – příbuzné heslo (Časová osa, Time perspective)
• Dobře formulovaný výsledek – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Well-formed outcome)
• Budoucí přehrávání v prodeji – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Future pacing in sales)

V kompendiu

• EA-2.2.10 Implantace budoucího vydírání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Limitující rozhodnutí – předchozí heslo rodiny
• Hledání kořenové příčiny – další heslo rodiny