Audit přesvědčení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-16.03
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Přesvědčení
Druh	vzorec
Anglicky	Belief audit
Jiné názvy	posouzení přesvědčení, hodnocení přesvědčení o cíli
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Auditem přesvědčení se v NLP označuje strukturované posouzení toho, jak člověk věří ve vztahu k určitému cíli nebo změně. Nejde o seznam všech jeho názorů, ale o několik vybraných oblastí, o kterých tradice NLP tvrdí, že rozhodují o tom, zda se člověk ke změně odhodlá a zda u ní vydrží. Typicky se posuzuje, zda člověk cíl skutečně chce, zda ho považuje za dosažitelný, zda věří, že má potřebné schopnosti, zda je cíl v souladu s jeho dalšími hodnotami a vztahy a zda se cítí oprávněn ho dosáhnout (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Míra přesvědčení se přitom často vyjadřuje na číselné škále. Audit sám o sobě nic nemění; je to diagnostický rámec, který má ukázat, kde je přesvědčení slabé. Kompendium ho popisuje proto, že stejný rámec se v motivačních a prodejních prostředích používá jako veřejná „diagnóza“, která nízké sebehodnocení proměňuje v důvod ke koupi dalšího programu.

Původ a souvislosti🔗

Audit vychází z prací Roberta Diltse a jeho spolupracovníků o přesvědčeních a zdraví z konce osmdesátých let. Dilts, Hallbom a Smith v nich spojili posuzování přesvědčení se svým rozlišením tří typů omezujících přesvědčení, totiž beznaděje, bezmoci a pocitu bezcennosti, a s myšlenkou, že každý z nich odpovídá jiné oblasti, v níž přesvědčení o cíli selhává (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Beznaděj podle tohoto výkladu odpovídá pochybnosti, že cíl je vůbec možný, bezmoc pochybnosti o vlastních schopnostech a bezcennost pochybnosti o tom, zda si člověk cíl zaslouží. Tyto kategorie rozebírá samostatné heslo Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti. Audit se v NLP dále pojí s požadavky na dobře formulovaný cíl a s ohledem na takzvanou ekologii změny, tedy na její dopady na další oblasti života (O'Connor a Seymour 1990).

Podobné nástroje existují v psychologii mimo NLP a jsou lépe prozkoumané. Motivační rozhovor pracuje se škálami důležitosti a důvěry v to, že člověk změnu zvládne, a výslovně zdůrazňuje, že rozhodnutí o změně patří klientovi a že terapeut nemá vytvářet tlak (Miller a Rollnick 2013). Kognitivní terapie posuzuje přesvědčení klienta o sobě a o budoucnosti a upozorňuje, že beznaděj je klinicky významný signál, který vyžaduje pozornost, ne přesvědčovací zásah (Beck 1976). Ve srovnání s těmito přístupy je audit přesvědčení v NLP jednodušší a jeho kategorie nebyly samostatně ověřeny jako měřicí nástroj.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má audit tři prvky. Prvním je výběr oblastí přesvědčení, které se týkají cíle: žádoucnost, možnost, schopnost, soulad s dalšími hodnotami a zasloužení. Druhým je převod na stupnici, která z vnitřního postoje dělá číslo, a tím ho zdánlivě zpřesňuje. Třetím je výklad: nejnižší hodnoty se pokládají za místa, kde je třeba s přesvědčením dále pracovat, a celý profil se čte jako mapa překážek (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Kompendium neuvádí konkrétní podobu otázek ani formulářů; pro rozpoznání vzorce stačí vědět, že se ptá na několik oblastí najednou a výsledky srovnává.

Defenzivně je podstatné, kdo výsledek vykládá a co z výkladu následuje. Číslo na stupnici nese autoritu měření, i když je to jen okamžité sebehodnocení. Pokud ho vykládá jiný člověk, zvlášť člověk v pozici autority, může z něj udělat diagnózu. Tversky a Kahneman popsali, jak nabídnuté číslo slouží jako výchozí bod úsudku a jak nedostatečně se od něj lidé pak odchylují (Tversky a Kahneman 1974). Výsledek auditu se tak může stát kotvou pro další rozhovor: „šestka“ v oblasti zasloužení se již nevykládá jako nálada, ale jako trvalá vada, kterou je třeba napravit. Pokud k nápravě nabízí prostředek tentýž člověk, který diagnózu stanovil, vzniká uzavřený kruh, který kompendium jinde popisuje jako imunizaci tvrzení proti vyvrácení.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití auditu se pozná podle několika znaků. Hodnocení probíhá veřejně, před skupinou nebo v sále, kde má člověk menší možnost říct, že otázku nepovažuje za smysluplnou nebo že nechce odpovídat. Výklad je rychlý a jednoznačný: nízké číslo „vysvětluje“ životní neúspěchy a vysoké číslo se nepovažuje za důvod k zastavení, ale za příležitost ke „zvýšení laťky“. Řešení je předem dané a obvykle spojené s dalším placeným programem, se závazkem nebo s větší oddaností skupině. Oblast zasloužení se v tomto prostředí často spojuje s penězi, takže ochota platit se líčí jako důkaz, že si člověk úspěch zaslouží. Cialdini popsal, jak veřejně vyslovený postoj zvyšuje tlak na to, aby člověk v dalším jednání zůstal důsledný, a to i tehdy, když postoj vznikl pod tlakem situace (Cialdini 2009).

U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se objevuje zvláštní druh sebepozorování. Začne své pocity převádět na čísla a hodnotit se podle stupnice, kterou mu někdo nabídl. Když nedosáhne „desítky“, vnímá to jako osobní selhání, nikoli jako přirozenou nejistotu. Někdy se objevuje i pocit, že vlastní opatrnost, například vůči ceně kurzu, je jen dalším příznakem nízkého přesvědčení o zasloužení; Hassan podobně popisuje, jak kontrolující skupiny učí členy vykládat vlastní pochybnosti jako vnitřní selhání (Hassan 1988). Takový vývoj odpovídá popisu soustavného oslabování důvěry v sebe, které kompendium rozebírá v hesle o pěstování sebepochybnosti.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití auditu je soukromé, dobrovolné a otevřené jakémukoli výsledku. Poradce, který s klientem prochází, zda cíl opravdu chce, zda je proveditelný a co by stál jeho blízké, mu pomáhá udělat informované rozhodnutí. Takové posouzení může skončit i závěrem, že cíl je nevhodný, a to je v pořádku. Motivační rozhovor ukazuje, že škálové otázky mohou podporovat autonomii, pokud slouží k tomu, aby člověk vyslovil vlastní důvody, a ne k tomu, aby ho tazatel někam vedl (Miller a Rollnick 2013).

Manipulativní užití je veřejné, vykladačské a uzavřené. Hodnocení vykládá jiný člověk, výklad vede k jedinému řešení a toto řešení prodává nebo nabízí tentýž člověk. Passmore a Rowson upozorňují, že v koučinku se techniky NLP často užívají bez kontroly kvality a bez jasných etických hranic (Passmore a Rowson 2019). Pro rozlišení slouží tři otázky. Kdo vykládá čísla? Může výsledek vést k závěru, že žádná další intervence není potřeba? A existuje finanční nebo mocenský zájem toho, kdo výsledek vykládá, na tom, jak dopadne?

Stav důkazů🔗

Audit přesvědčení nebyl podle dostupných přehledů ověřen jako spolehlivý ani platný měřicí nástroj; v literatuře, z níž kompendium vychází, chybí data o tom, zda jeho kategorie předpovídají, kdo cíle dosáhne. Obecné přehledy výzkumu NLP konstatují, že tvrzení oboru nejsou kontrolovanými studiemi podporována (Witkowski 2010; Sharpley 1987), a systematický přehled účinků NLP na zdraví, tedy na oblast, pro kterou byl audit původně navržen, nenašel dostatek kvalitních studií (Sturt a kol. 2012). Samotná myšlenka, že na rozhodnutí o změně se podílí to, jak moc člověk změnu chce a jak moc věří, že ji zvládne, je v souladu s výzkumem motivace, z něhož vychází i motivační rozhovor (Miller a Rollnick 2013). Tato shoda se ale týká obecné myšlenky, nikoli konkrétního nástroje NLP. Klinicky je zvlášť důležité, že beznaděj, kterou audit může odhalit, je u některých lidí známkou deprese a vyžaduje odborné posouzení, nikoli přesvědčovací techniku (Beck 1976).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vrátit sebehodnocení jeho povahu: číslo na stupnici je okamžitý dojem, ne diagnóza, a nikdo jiný ho nemá vykládat za člověka. Pokud je hodnocení vyžadováno veřejně, je legitimní odmítnout odpověď nebo ji odložit. Druhou obranou je oddělit diagnózu od nabídky: kdo stanoví „problém“ a zároveň prodává jeho řešení, má střet zájmů a jeho výklad je třeba ověřit u nezávislého člověka. Třetí obranou je ptát se po dokladech: jaké výsledky měli lidé, kteří řešení koupili, a kdo je ověřil. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že znalost struktury nátlakového argumentu předem zvyšuje schopnost mu odolat (McGuire 1964).

Lidé, kteří prošli opakovaným veřejným „auditem“ na seminářích, někdy popisují dlouhodobý pocit, že nejsou dost přesvědčení, dost odhodlaní nebo dost hodni úspěchu. Zotavení zahrnuje návrat k hodnocení podle vlastních kritérií a k rozlišení mezi oprávněnou opatrností a „nízkým přesvědčením“. Pokud se v průběhu objevuje beznaděj nebo myšlenky na bezcennost, patří do péče kvalifikovaného odborníka, který je posoudí jako klinický příznak; kognitivní terapie řadí beznaděj a pocit bezcennosti u deprese k jádrovým projevům negativního pohledu na sebe a budoucnost (Beck 1976). Souvislosti s diagnostikou popisuje kapitola o diagnostických indikátorech.

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Přesvědčení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Cyklus změny přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Belief change cycle)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – příbuzné heslo (Přesvědčení, Hopelessness, helplessness, worthlessness)
• Dobře formulovaný výsledek – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Well-formed outcome)
• Ekologie cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Ecology of the outcome)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.1 Diagnostické indikátory a markery EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Muzeum starých přesvědčení – předchozí heslo rodiny
• Limitující přesvědčení – další heslo rodiny