Terapeutická dvojná vazba🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.17
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Therapeutic double bind
Jiné názvy	dvojná vazba, double bind
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Terapeutická dvojná vazba je komunikační rámec, v němž terapeut nabízí klientovi alternativy nebo úkol tak, že každá možná reakce klienta směřuje k terapeutickému cíli. Pojem je odvozen z teorie dvojné vazby, kterou v polovině padesátých let formulovala skupina kolem Gregoryho Batesona jako popis patogenní komunikace: člověk v důležitém vztahu opakovaně dostává dva protichůdné požadavky na různých úrovních sdělení a zároveň nesmí rozpor pojmenovat ani ze situace odejít (Bateson a kol. 1956). Terapeutická dvojná vazba je zrcadlovým obrazem této situace. Protiklad sdělení se v ní využívá ve prospěch klienta, a ne proti němu, a klient může rámec pojmenovat a opustit (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Ericksonovská hypnóza s dvojnými vazbami pracovala jako s jednou z forem nepřímé sugesce, kdy se klientovi nabízí volba mezi možnostmi, které všechny vedou k žádoucí reakci (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Neurolingvistické programování je zařadilo do Miltonova modelu spolu s příbuznou iluzí volby (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec jedním z nejdůležitějších, protože hranice mezi terapeutickou a patogenní podobou je tenká a mimo terapii se vzorec objevuje téměř výhradně v té druhé.

Původ a souvislosti🔗

Batesonův výzkumný projekt v Palo Altu se v padesátých letech zabýval paradoxy komunikace a jejich vztahem k duševním poruchám. Jay Haley a John Weakland, členové projektu, studovali Ericksonovu práci a v jeho hypnotických i terapeutických postupech nacházeli strukturu podobnou dvojné vazbě, ovšem obrácenou k léčbě (Haley 1973). Batesonovy eseje o logických typech, o rámcích a o metakomunikaci poskytly teoretický základ, podle něhož lze sdělení chápat ve více úrovních a rozpor mezi úrovněmi může člověka paralyzovat, nebo naopak osvobodit (Bateson 1972). Watzlawick, Beavinová a Jackson popsali terapeutickou dvojnou vazbu jako intervenci, která klienta staví do situace, v níž nemůže zůstat stejný: buď se symptom změní, nebo se z bezděčného stane zvoleným, a tím ztratí svou povahu (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Watzlawick, Weakland a Fisch pak rozvinuli rozlišení změny prvního a druhého řádu a ukázali, že paradoxní intervence míří na změnu samotného rámce, v němž problém existuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Z této linie vycházejí i příbuzné vzorce předepsání symptomu a paradoxní intervence.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má každá dvojná vazba tři prvky: rámec, alternativy uvnitř rámce a pravidlo o tom, zda lze rámec komentovat. Rámec stanoví, o čem se rozhoduje; alternativy nabízejí volbu; pravidlo o komentáři určuje, zda je dovoleno říct „tuhle volbu nepřijímám“. Rozdíl mezi terapeutickou a patogenní podobou neleží v alternativách, ale ve třetím prvku. V patogenní dvojné vazbě je metakomunikace zakázána nebo trestána: kdo pojmenuje rozpor, je obviněn ze zlé vůle, z nemoci nebo z odporu (Bateson a kol. 1956). V terapeutické podobě klient rámec pojmenovat může a terapeut takové pojmenování přijme; klient je navíc v dobrovolném vztahu, který může ukončit. Druhým rozlišovacím rysem je, komu výsledek slouží. V terapii vede každá alternativa k cíli, který klient sám formuloval; v manipulaci vede k cíli mluvčího. Třetím rysem je asymetrie znalosti: v ericksonovské podobě klient často nevidí, že všechny alternativy vedou stejným směrem. Haley popsal strategickou terapii jako přístup, v němž terapeut sám iniciuje, co se v terapii děje, a přebírá odpovědnost za přímé ovlivňování klienta (Haley 1973); neviditelnost alternativ je proto zdrojem etických otázek, které tento přístup provázejí od počátku. Typické jazykové podoby jsou nabídka dvou možností téhož výsledku, volba času místo volby činu („dnes, nebo zítra?“) a úkol, jehož splnění i nesplnění se vyloží jako pokrok.

Detekční znaky🔗

Manipulativní dvojná vazba se rozpozná podle uzavřenosti rámce. Prvním znakem je, že každá odpověď, včetně mlčení, se vyloží jako potvrzení stanoviska mluvčího: přiznání je přiznání, popření je důkaz zatvrzelosti, mlčení je důkaz viny. Druhým znakem je trest za metakomunikaci: pokus pojmenovat, že rámec nedovoluje žádnou přijatelnou odpověď, se vyloží jako útok, odpor nebo symptom. Třetím znakem je zúžení voleb na otázku „kdy“ nebo „jak“, zatímco otázka „zda“ je předem vyloučena. Čtvrtým znakem je opakování v důležitém vztahu, z něhož není snadné odejít, například v rodině, v pracovní hierarchii nebo ve skupině. Bateson a spolupracovníci zdůrazňovali, že patogenní účinek nevzniká jedním výrokem, ale opakovanou zkušeností, která se stane očekávaným rámcem vztahu (Bateson a kol. 1956). U člověka, který v takovém rámci dlouho žije, se objevuje zmatek, pocit, že „cokoli udělám, je špatně“, ztráta důvěry ve vlastní úsudek a naučená pasivita. Logickou podobu tohoto uzavření popisuje kompendium jako falešné dilema a jeho obranu proti vyvrácení jako imunizaci proti falsifikaci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní terapeutické užití se v současné praxi opírá o transparentnost. Terapeut, který klientovi s neustálým přemítáním navrhne, aby přemítání soustředil do vymezené doby, a vysvětlí důvod, vytváří úkol, z něhož klient získá v každém případě: buď se přemítání stane ovladatelnějším, nebo se ukáže, co jeho zvládání brání. Obě možnosti slouží klientovi a klient může úkol odmítnout bez sankce. Takové úkoly mají blízko k behaviorálním experimentům kognitivní terapie, kde se předpoklad klienta testuje a každý výsledek přináší informaci (Beck 1976). Ericksonovské užití bylo méně transparentní a jeho obhajoba stála na tom, že cílem je prospěch klienta a že klient je ve vztahu dobrovolně (Haley 1973). Manipulativní užití přenáší strukturu do vztahů, kde chybí dobrovolnost, souhlas i prospěch druhé strany. Stark popisuje kontrolující vztahy jako soustavu pravidel, která jsou nastavena tak, aby je oběť nemohla splnit, a každé selhání ospravedlňuje další kontrolu (Stark 2007). Lifton u prostředí myšlenkové reformy popisuje kult přiznání, v němž každá odpověď vede k dalšímu požadavku na sebeobviňování (Lifton 1961). Ve výslechové situaci se podobné rámce objevují jako otázky, které předpokládají vinu a nabízejí volbu jen mezi jejími podobami.

Stav důkazů🔗

Původní hypotéza, že dvojná vazba v rodině způsobuje schizofrenii, se v pozdějším výzkumu nepotvrdila a dnes se za etiologické vysvětlení nepovažuje. Pojem však přežil jako popis komunikace, která uvádí člověka do neřešitelné situace, a v tomto smyslu je dobře použitelný klinicky i analyticky (Bateson 1972). O účinnosti paradoxních a vazebných intervencí v terapii existuje omezený a nejednoznačný výzkum; účinky se zdají záviset na typu problému, na vztahu a na tom, jak je intervence podána, a doklady nedovolují tvrdit, že by dvojná vazba byla sama o sobě spolehlivým nástrojem změny. Pojetí NLP, které dvojnou vazbu nabízí jako techniku vlivu použitelnou v jakémkoli rozhovoru, nemá kontrolovanou oporu: přehled výzkumu NLP nenachází pro jazykové vzorce oboru dostatek dokladů (Witkowski 2010) a Heap hodnotí tvrzení NLP o hypnotickém jazyce jako empiricky nepodložená (Heap 1988). Širší kritická literatura o hranici mezi vědou a pseudovědou v klinické psychologii zdůrazňuje, že intervence je třeba posuzovat podle kontrolovaných dokladů, ne podle přesvědčivosti kazuistik (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro kompendium je tedy podstatné, že struktura dvojné vazby je dobře popsaná a rozpoznatelná, zatímco tvrzení o její zvláštní účinnosti jsou nepodložená.

Obrana a zotavení🔗

Hlavní obranou je metakomunikace, tedy promluva o rámci samotném. Batesonova analýza ukazuje, že dvojná vazba působí tam, kde člověk nemůže komentovat rozpor mezi úrovněmi sdělení (Bateson 1972); kdo rozpor nahlas pojmenuje, vazbu narušuje. Prakticky to znamená říct, že žádná z nabízených odpovědí není přijatelná, protože všechny jsou předem vyloženy jedním směrem, a odmítnout v rámci pokračovat. Druhou obranou je hledat odpověď mimo nabídku: otázka „dnes, nebo zítra?“ má odpověď „vůbec ne“, i když nebyla nabídnuta. Třetí obranou je vnější perspektiva, protože dvojné vazby fungují nejlépe v izolaci, kde chybí někdo, kdo by potvrdil, že rámec je nespravedlivý. Klinicky se u lidí, kteří dlouho žili v rámcích patogenních dvojných vazeb, pracuje s obnovou práva na nesouhlas, s rozlišováním vlastních a převzatých výkladů a s nácvikem metakomunikace v bezpečném vztahu. Hermanová zdůrazňuje, že zotavení po dlouhodobé kontrole začíná obnovou bezpečí a autonomie, a teprve pak lze zpracovávat to, co se dělo (Herman 1992). Terapeut, který s vazebnými intervencemi pracuje, by měl být připraven svůj rámec klientovi kdykoli vysvětlit; intervence, kterou nelze vysvětlit bez ztráty smyslu, si zaslouží zvláštní etickou kontrolu.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – zvláštní případ tohoto hesla
• Dvojitá disociativní vazba – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Iluze volby – příbuzné heslo (Milton-model, Illusion of choice)
• Levitace ruky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Hand levitation)
• Předepsání symptomu – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Symptom prescription)
• Paradoxní intervence – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Paradoxical intervention)
• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Conscious–unconscious double bind)
• Dvojitá disociativní vazba – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Double dissociation double bind)
• Apozice protikladů – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Apposition of opposites)
• Sugesce pokrývající všechny možnosti – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Suggestion covering all possibilities)
• Presupozice spojky „nebo“ – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Use of „or“)

V kompendiu

• EA-1.2.1 Falešné dilema – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vrstvení realit – předchozí heslo rodiny
• Vědomě-nevědomá dvojná vazba – další heslo rodiny