Inkongruence🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.26
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Incongruence
Jiné názvy	nesoulad sdělení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Inkongruencí se v neurolingvistickém programování rozumí nesoulad mezi kanály, kterými člověk komunikuje: mezi obsahem slov, hlasem, mimikou, gesty a držením těla, případně mezi tím, co říká nyní a co říkal nebo dělal jindy. Typickým příkladem je člověk, který říká „ano, souhlasím“ a přitom zavrtí hlavou, nebo ten, kdo tvrdí, že je klidný, a přitom mluví rychle a napjatě. Protikladem je kongruence, soulad všech kanálů. NLP inkongruenci nevykládá jako lež, ale jako znak toho, že člověk má k věci smíšený vztah: část jeho prožívání souhlasí a část ne (Grinder a Bandler 1976). V tomto popisném smyslu je pojem užitečný a odpovídá běžné zkušenosti, že lidé mívají ambivalentní postoje. Pro kompendium je důležitý proto, že výklad nesouladu má velkou moc. Kdo si osobuje právo rozhodnout, který kanál „říká pravdu“, může přepsat výslovné sdělení druhého, například odmítnutí, nesouhlas nebo stížnost, na jeho opak.

Původ a souvislosti🔗

Pojem má kořeny v teorii komunikace palo-altské školy. Bateson a jeho spolupracovníci popsali dvojnou vazbu, situaci, ve které člověk v důležitém vztahu dostává sdělení, která si odporují na různých úrovních, například vřelá slova doprovázená odtažitým postojem, a nemůže rozpor pojmenovat ani ze vztahu odejít (Bateson a kol. 1956). Watzlawick, Beavin a Jackson pak rozlišili digitální, tedy slovní, a analogovou, tedy neverbální, složku komunikace a ukázali, že rozpor mezi nimi patří k nejčastějším zdrojům zmatku ve vztazích (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Virginia Satirová pozorovala, jak se nesoulad mezi slovy a tělem objevuje u členů rodin pod tlakem, a souladnou komunikaci považovala za znak zdravého fungování rodiny (Satir 1972). Grinder a Bandler z těchto zdrojů vytvořili pracovní model: terapeut má nesoulad rozpoznat, pojmenovat rozporné stránky klientova prožívání a pomoci k jejich integraci (Grinder a Bandler 1976). Představa vnitřních částí s vlastními záměry se pak stala základem postupů, které kompendium popisuje v rodině o práci s částmi a na stránkách o sekvenční a simultánní inkongruenci.

Struktura vzorce🔗

NLP rozlišuje dva druhy nesouladu. Simultánní inkongruence se objevuje v jednom okamžiku: slova říkají jedno, tělo nebo hlas něco jiného. Sekvenční inkongruence se rozkládá v čase: člověk se jednou chová jedním způsobem a jindy opačným, například střídá nadšení a odmítání téhož plánu (Grinder a Bandler 1976). Oba druhy NLP vykládá jako projev vnitřního konfliktu, který lze popsat jako spor dvou částí s odlišnými záměry (Bandler a Grinder 1982). Pro analýzu vlivu je podstatné oddělit tři roviny. První je pozorování: co přesně bylo vidět a slyšet. Druhou je výklad: co nesoulad znamená. Třetí je oprávnění: kdo o výkladu rozhoduje. Pozorování může být přesné, výklad však vždy zůstává hypotézou, protože tentýž projev může mít mnoho příčin. Úsměv při odmítnutí může znamenat rozpaky, zdvořilost, strach z reakce druhého nebo snahu zmírnit napětí. Zamračení při souhlasu může znamenat soustředění, únavu nebo výhradu. Pokud mluvčí přeskočí z pozorování rovnou k výkladu a ten prohlásí za pravdu, která má přednost před slovy, vzniká mechanismus, kterým lze popřít, co člověk výslovně řekl. Tento mechanismus je o to účinnější, že se opírá o skutečné pozorování. Mluvčí nevymýšlí, že druhý se usmál nebo zaváhal; vymýšlí jen, co to znamená. Posluchač, který ví, že se skutečně usmál, pak snadno přijme i výklad, protože první část tvrzení je pravdivá. Proto je při posuzování takových situací užitečné vždy oddělit, co bylo pozorováno, od toho, co bylo k pozorování přidáno.

Detekční znaky🔗

Manipulativní práce s inkongruencí má několik rozpoznatelných znaků. Mluvčí staví neverbální projev nad výslovné sdělení, například slovy „říkáš ne, ale tvoje tělo říká ano“, a z toho vyvozuje, že slova neplatí. Výklad nesouladu vždy vyznívá ve prospěch mluvčího: nejistota se vykládá jako skrytý souhlas, nikdy jako skutečný nesouhlas. Mluvčí si nárokuje lepší znalost vnitřního stavu druhého, než má on sám, například tvrzením, že „nějaká část tě to chce, jen si to nepřiznáš“. Situace má strukturu, která připomíná dvojnou vazbu: člověk, jehož odmítnutí se vykládá jako skrytý souhlas, nemůže rozpor účinně pojmenovat, protože i jeho protest lze vyložit jako další projev nesouladu, a ze vztahu často nemůže snadno odejít (Bateson a kol. 1956). Ve skupinách se tento výklad používá i obráceně: pochybnosti člena se označují za jeho vnitřní rozpor, který je třeba „vyřešit“ přijetím postoje skupiny. Kompendium popisuje příbuzné mechanismy u strategické reinterpretace a v detekční signatuře gaslightingu, kde se vlastní vnímání a výslovné sdělení člověka soustavně zpochybňují. U člověka, na kterého je takový výklad dlouhodobě uplatňován, lze pozorovat nejistotu ve vlastních postojích, sklon ptát se druhých, co „doopravdy“ chce, a oslabení schopnosti říct jasné ne. Takové znaky se překrývají s tím, co kompendium popisuje mezi diagnostickými indikátory.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je otevřené a ponechává výklad tomu, koho se týká. Terapeut nebo vedoucí, který řekne „slyším, že souhlasíte, a přitom jste se zamračil, je na tom něco, co vám nesedí?“, nabízí pozorování a otázku, ne závěr. Klient může odpovědět, že ho jen bolí hlava, a tím je věc vyřízena. Při práci s ambivalencí se tento přístup osvědčuje i mimo NLP: motivační rozhovor považuje smíšené pocity vůči změně za normální a pracuje s nimi tak, že je pomáhá člověku vyslovit, aniž by mu vnucoval, která strana má převážit (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití se pozná podle toho, že výklad nesouladu se stává nástrojem, jak přepsat výslovné sdělení. Zvlášť závažné je to v oblasti souhlasu, kde výklad mimiky nebo „řeči těla“ nikdy nemůže nahradit výslovné ano a nikdy nemůže zrušit výslovné ne. Stejně závažné je užití v uzavřených skupinách, kde se každý nesouhlas může prohlásit za vnitřní konflikt člena, a tím se kritika skupiny stává nemožnou. Rozhodující otázky jsou: Je výklad nabídnut jako otázka, nebo jako verdikt? Komu slouží? A může člověk výklad odmítnout, aniž by tím jen potvrdil, že je „nekongruentní“?

Stav důkazů🔗

Obecné tvrzení, že lidé mívají k věcem smíšený vztah a že se to může projevit v komunikaci, je nesporné a odpovídá výzkumu ambivalence i klasické teorii komunikace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Kontroverzní jsou až tvrzení, že z nesouladu lze spolehlivě vyčíst skutečný postoj člověka, a že NLP má k tomu zvláštní nástroje. Výzkum klamu ukazuje, že neverbální projevy jsou slabým a nespolehlivým vodítkem k tomu, co si člověk myslí, a že lidé, kteří jim věří, se mýlí mnohem častěji, než si uvědomují (Vrij 2008). Kritické přehledy výzkumu NLP dospívají k závěru, že tvrzení oboru o čtení vnitřních stavů nemají kvalitní empirickou oporu (Witkowski 2010; Heap 1988). Model vnitřních částí, na kterém NLP výklad inkongruence staví, je metafora, kterou lze v terapii použít, ale nejde o ověřený popis struktury mysli. Pro čtenáře z toho plyne, že pozorování nesouladu má hodnotu otázky, nikoli důkazu, a že jakékoli tvrzení o „skutečném“ postoji člověka, které stojí jen na výkladu jeho projevu, je neověřené.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na platnosti výslovného sdělení. Pokud někdo vykládá vaši mimiku nebo tón proti vašim slovům, je legitimní odpovědět, že platí, co jste řekli, a že pokud chce vědět víc, může se zeptat. Druhou obranou je vrátit výklad do roviny hypotézy: „to, co vidíte, může mít mnoho důvodů“. Třetí obranou, zejména ve vztazích a skupinách, je všímat si, zda výklad vašeho nesouladu vždy vyznívá ve prospěch toho, kdo ho podává. Pokud ano, nejde o porozumění, ale o nástroj. Kdo zažil dlouhodobé přepisování svých slov, může mít potíž věřit vlastním postojům a říkat je nahlas. Zotavení se opírá o vztahy, ve kterých jsou výslovná sdělení respektována, a o postupné obnovení důvěry ve vlastní úsudek; klinická literatura o traumatu z kontrolujících vztahů zdůrazňuje právě obnovu autonomie a vlastního hlasu (Herman 1992). V terapii pomáhá přístup, který s ambivalencí pracuje otevřeně a nechává rozhodnutí na klientovi (Miller a Rollnick 2013).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Sekvenční inkongruence – zvláštní případ tohoto hesla
• Simultánní inkongruence – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Obsahová a vztahová rovina sdělení – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Content and relationship aspects)
• Integrace částí – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts integration)
• Sekvenční inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Sequential incongruence)
• Simultánní inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Simultaneous incongruence)
• Štěpení já v manipulativních skupinách – příbuzné heslo (Práce s částmi, Splitting of the self in manipulative groups)
• Detekce lži v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Lie detection claims in NLP)
• Komunikační kategorie Virginie Satirové – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Satir categories)
• Usmiřovatel – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Placater)
• Obviňovatel – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Blamer)
• Rozptylovač – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Distracter)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.1 Diagnostické indikátory a markery EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kongruence – předchozí heslo rodiny
• Ekologická kontrola – další heslo rodiny