Swish🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Swish pattern
Jiné názvy	vzorec swish, švihnutí
Obecnější heslo	Submodality
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Swish je v neurolingvistickém programování vzorec, jehož deklarovaným cílem je změnit nežádoucí návykovou reakci, například zlozvyk, nutkavé jednání nebo automatickou citovou reakci na určitou situaci. Pracuje se dvěma představami: s představou podnětu, který reakci spouští, a s představou sebe sama jako člověka, pro kterého už reakce není nutná. Podle výkladu NLP se tyto představy v rychlém a opakovaném sledu propojí tak, že spouštěcí podnět začne automaticky vyvolávat žádoucí sebeobraz místo staré reakce (Bandler 1985). Jméno vzorce je zvukomalebné a odkazuje k rychlosti přechodu mezi představami. Swish patří k nejznámějším technikám práce se submodalitami, protože v něm hrají ústřední roli kvality představ, zejména velikost, jas a vzdálenost. Katalog popisuje i jeho varianty pro jiné smyslové kanály, kinestetický swish a auditivní swish. Pro kompendium je vzorec důležitý tím, že jeho struktura, spojení spouštěče s nově vnuceným sebeobrazem, se dá použít i k přeladění reakcí, které nejsou zlozvykem, ale zdravým vztahem nebo varováním.

Původ a souvislosti🔗

Swish je spojen s Richardem Bandlerem, který ho v polovině osmdesátých let představil jako příklad toho, jak lze s využitím kvalit představ měnit automatické reakce, a zdůraznil, že směr změny má vést k obrazu sebe sama, ne ke konkrétnímu chování (Bandler 1985). Andreasovi na tutéž linii navázali souborem pokročilých intervencí se submodalitami, které stojí na stejných předpokladech o kvalitách představ (Andreas a Andreas 1987), a pozdější kniha týchž autorů představila aplikace technik NLP na běžné osobní obtíže širší veřejnosti (Andreas a Andreas 1989). Úvodní učebnice NLP pak swish řadily mezi základní techniky, se kterými se studenti oboru seznamují (O'Connor a Seymour 1990). Swish má zřejmé předchůdce mimo NLP. Behaviorální terapie pracovala se spojováním představ a reakcí již dříve, například v systematické desenzibilizaci, kde se představy úzkostných situací spojují s uvolněním (Wolpe 1958). Obecná myšlenka, že reakci lze přenést spojením podnětů, sahá ke klasickému podmiňování (Pavlov 1927). Swish se od těchto přístupů liší důrazem na sebeobraz a na rychlost a vlastní teorii submodalit, nikoli tím, že by přinesl nový doložený mechanismus.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má swish čtyři prvky. Prvním je spouštěcí představa, tedy obraz situace bezprostředně předcházející nežádoucí reakci, popsaný z pohledu vlastních očí. Druhým je žádoucí sebeobraz: představa sebe sama, viděného zvenčí, jako člověka, který reakci nepotřebuje. NLP zdůrazňuje, že jde o identitu a schopnosti, ne o konkrétní jednání (Bandler 1985). Třetím prvkem je propojení obou představ přes kvality, obvykle tak, že jedna představa slábne a druhá sílí, například co do velikosti nebo jasu. Čtvrtým je rychlost a opakování: přechod má být rychlý a má se opakovat, dokud spouštěcí představa sama nevyvolává žádoucí sebeobraz. Součástí výkladu je i takzvaná ekologická kontrola, tedy úvaha, zda nová reakce neohrožuje jiné cíle člověka.

Pozorovatel by měl vidět dvě stránky této struktury. První je, že swish nepracuje s důvody reakce, ale s jejím spouštěčem: neptá se, proč člověk zlozvyk má a jakou funkci plní, ale snaží se ho přesměrovat (Bandler 1985). U zlozvyku, který člověk sám chce změnit, to může být přijatelné; u reakce, která nese informaci, to znamená ztrátu této informace. Druhá je, že žádoucí sebeobraz musí někdo vytvořit. Pokud ho vytváří člověk sám, odpovídá jeho hodnotám; pokud ho navrhuje praktik, skupina nebo organizace, vkládá se do automatické reakce jejich obraz toho, jakým by měl člověk být. Tato druhá stránka je místem, kde terapeutický vzorec přechází ve vlivový.

Detekční znaky🔗

Swish se v rozhovoru nebo na semináři pozná podle typického sledu. Praktik se zeptá, co přesně člověk vidí těsně před nežádoucí reakcí, pak ho vyzve, aby si představil sebe sama jako člověka, který ji nepotřebuje, a nakonec opakovaně a rychle spojuje obě představy, často s výrazným gestem nebo zvukem „švih“. Následuje test, ve kterém si člověk spouštěcí situaci znovu vybaví a hlásí, co se děje. Varovné znaky jsou tyto. Prvním je, že „nežádoucí reakcí“ je cit, který má k blízkým lidem, ke svému domovu nebo k vlastnímu úsudku, například stesk, lítost nebo nedůvěra. Druhým je, že žádoucí sebeobraz je obrazem člena skupiny, zaměstnance organizace nebo zákazníka, tedy obrazem, ve kterém se zrcadlí zájmy toho, kdo swish navrhuje. Třetím je slib rychlosti: změna má nastat během minut a natrvalo. Čtvrtým je opakované provádění ve skupině nebo přes nahrávky, které posilují tlak na konformitu. Kompendium popisuje cílené přelaďování citových stavů jako latentní emocionální modulaci (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vyžaduje, aby změnu chtěl sám člověk, aby šlo o reakci, kterou sám pokládá za nežádoucí, a aby žádoucí sebeobraz vycházel z jeho hodnot. Člověk, který se chce zbavit kousání nehtů nebo automatického sahání po telefonu, může s praktikem zkoumat, zda mu taková práce pomůže. I pak je ale poctivé mu říci, že účinnost swishe není doložena a že pro mnoho obtíží, například pro nutkavé jednání, úzkostné poruchy nebo závislosti, existují ověřené postupy, které by neměl swish nahrazovat (Beck 1976). Užitečným rámcem pro posouzení je i motivační rozhovor, který klade důraz na vlastní důvody klienta ke změně (Miller a Rollnick 2013).

Manipulativní užití přebírá strukturu, ale mění cíl a autora sebeobrazu. Stesk po rodině, lítost nad ztrátou nebo nedůvěra ke skupině se prohlásí za „nežádoucí reakci“ a spouštěcí představa, například obraz domova nebo matky, se má spojit s obrazem člověka jako oddaného člena. Pokud se to podaří, i jen zčásti, vzniká automatická reakce, která člověka od blízkých odvádí a ke skupině přivádí. V prodejním prostředí se táž logika uplatní při spojování obrazu váhání s obrazem sebe jako úspěšného majitele produktu. Literatura o kultech popisuje podobné přelaďování citů vůči rodině jako součást kontroly emocí (Singer a Lalich 1995). Z hlediska kompendia je podstatné, že vzorec nemusí fungovat tak, jak tvrdí NLP, aby škodil. Stačí, že opakované spojování, skupinový tlak a autorita praktika vytvoří prostředí, ve kterém je stesk chápán jako chyba.

Stav důkazů🔗

Empirická opora swishe je slabá. Kontrolované studie specificky zaměřené na swish jsou vzácné a jejich metodologická kvalita podle přehledů nízká. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje a že pozitivní nálezy pocházejí převážně z prací se slabou metodikou (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních důkazů pro doporučení jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Kritický přehled pro oblast koučinku konstatuje, že vzrůstající popularita technik NLP není provázena odpovídajícím výzkumem (Passmore a Rowson 2019). Pro vyvážené čtení je třeba dodat, že některé prvky swishe, práce s představami a spojování podnětů s žádoucí reakcí, mají příbuzné v ověřených behaviorálních postupech (Wolpe 1958). Pokud swish někomu pomůže, nelze z toho vyvozovat, že pomohl díky submodalitám; účinek může vysvětlovat očekávání, pozornost věnovaná problému a obecné činitele terapeutického vztahu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je ptát se, čí je žádoucí sebeobraz a co je „nežádoucí reakcí“. Pokud obojí určuje někdo jiný a pokud se změna týká citů k blízkým, k domovu nebo k vlastnímu úsudku, je namístě odmítnout. Stesk, lítost a nedůvěra nejsou zlozvyky; nesou informaci o vztazích a o ceně, kterou člověk platí. Druhou obranou je nepřijímat sliby rychlé a trvalé změny. Kdo slyší, že „za týden se mu stýskat nebude“, má se ptát, proč by to mělo být žádoucí. Třetí obranou je omezit opakované vystavení skupinovým cvičením a nahrávkám, které změnu posilují; odstup obnovuje schopnost vlastního hodnocení (Singer a Lalich 1995).

U lidí, u nichž byly city k blízkým soustavně přelaďovány, se po odchodu často objevuje zmatek: stesk se vrací spolu s pocitem viny, že „cvičení selhalo“. Zotavení zahrnuje pochopení, že návrat citů není selháním, ale obnovou. Přehled terapeutických přístupů v kompendiu ukazuje, že s nežádoucími návyky i s následky kontroly lze pracovat ověřenými postupy, a Herman zdůrazňuje význam obnovy vztahů a autonomie (Herman 1992). Klinik, který o swishi s klientem mluví, by měl jasně říci, že jde o techniku bez doložené účinnosti, a nenabízet ji místo léčby obtíží, pro které existují ověřené metody.

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, S. (1989). Heart of the Mind: Engaging Your Inner Power to Change with Neuro-Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Kinestetický swish – zvláštní případ tohoto hesla
• Auditivní swish – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring)
• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Kinestetický swish – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic swish)
• Auditivní swish – příbuzné heslo (Submodality, Auditory swish)
• Rozbití kompulze – příbuzné heslo (Submodality, Compulsion blowout)
• Vzorec Godiva – příbuzné heslo (Submodality, Godiva chocolate pattern)
• Vzorec sebepojetí – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Self-concept pattern)
• Budoucí přehrávání – příbuzné heslo (Časová osa, Future pacing)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Mapování napříč – předchozí heslo rodiny
• Kinestetický swish – další heslo rodiny