Ztracený performativ🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-03.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Meta-model
Druh	vzorec
Anglicky	Lost performative
Jiné názvy	soud bez původce
Obecnější heslo	Meta-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Ztracený performativ je v meta-modelu kategorie vět, které vyjadřují hodnotící soud nebo pravidlo, ale neuvádějí, kdo soud vynáší a podle jakého měřítka. Věty „je sobecké myslet na sebe“, „takhle se slušný člověk nechová“, „pochybovat je slabost“ nebo „to je správná cesta“ znějí jako konstatování faktu. Ve skutečnosti jde o hodnocení, jehož původce z věty zmizel. Autoři meta-modelu řadili kategorii mezi zkreslení: soud, který někdo vyslovuje ze svého modelu světa, se v povrchové větě podává jako vlastnost světa samotného (Bandler a Grinder 1975). Tím se mění i to, jak se s ním dá zacházet. S názorem konkrétní osoby lze nesouhlasit; s neosobní pravdou se nesouhlasit nedá, aniž by se člověk postavil proti „tomu, jak to je“. Heslo patří do rodiny Meta-model a úzce souvisí s modálním operátorem nutnosti, protože pravidla bez původce se často vyjadřují slovy „musí“ a „nesmí“. Pro kompendium patří mezi nejrizikovější kategorie celé rodiny, protože je základním jazykovým prostředkem autoritativních systémů, které vydávají vůli vůdce nebo skupiny za objektivní řád.

Původ a souvislosti🔗

Název kategorie odkazuje k teorii řečových aktů a k takzvané performativní analýze, která se v generativní lingvistice přelomu šedesátých a sedmdesátých let snažila ukázat, že každá oznamovací věta má v hloubkové struktuře skrytou úvodní část typu „já ti říkám, že…“. Levinson tuto hypotézu i její potíže podrobně rozebírá v přehledu pragmatiky (Levinson 1983). Bandler a Grinder z toho vyvodili, že u hodnotících soudů se v povrchové větě ztrácí právě tato úvodní část, tedy mluvčí, který soud vynáší, a že terapeut ji může otázkou vrátit: kdo to tak hodnotí, pro koho to platí (Bandler a Grinder 1975). V terapeutických rozhovorech, které rozebírali, se ztracené performativy objevovaly jako převzatá pravidla z dětství, která klient vyslovoval jako obecné pravdy, aniž by si uvědomoval, odkud pocházejí. Perls podobný jev popisoval jako vnitřní konflikt mezi moralizující částí osobnosti, která mluví jazykem „měl bys“, a částí, která se jí brání (Perls 1969). Opačným směrem kategorii využívá Milton-model, kde jsou soudy bez původce ceněny, protože posluchač je nemá s kým zpochybnit; tuto podobu popisuje heslo Ztracený performativ v Milton-modelu. Mimo NLP odpovídá kategorii několik dobře popsaných jevů: princip autority, kdy lidé přijímají tvrzení podle postavení zdroje (Cialdini 2009), a Liftonovy rysy totalitního prostředí, zejména „posvátná věda“, kdy doktrína skupiny platí jako nezpochybnitelná pravda, a nadřazenost doktríny nad osobou, kdy se zkušenost jednotlivce, která s doktrínou nesouhlasí, prohlašuje za chybnou (Lifton 1961).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má ztracený performativ tři složky. První složkou je hodnotící výraz: „špatné“, „správné“, „sobecké“, „zralé“, „normální“. Druhou složkou je neosobní forma, která skrývá původce: „je“, „platí“, „se ví“, „správný člověk“ (Bandler a Grinder 1975). Třetí složkou je chybějící měřítko: není řečeno, podle čeho je něco špatné nebo správné, takže se soud nedá prověřit ani v rámci hodnot, ke kterým se hlásí. Ztracený performativ se často pojí s nespecifikovaným referenčním indexem („všichni vědí, že je to špatné“) a s nominalizací hodnoty („loajalita je to nejdůležitější“), čímž vzniká soud, který nemá autora, svědky ani obsah, a přesto zavazuje.

Druhým strukturálním rysem je posun z roviny vztahu do roviny faktu. Watzlawick a spolupracovníci rozlišují obsahovou a vztahovou rovinu sdělení (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Hodnotící soud mluvčího o druhém je ve skutečnosti vztahové sdělení: říká, co si mluvčí přeje, aby druhý dělal. Ztracený performativ ho přenáší do obsahové roviny, jako by šlo o popis světa, a tím ho chrání před vyjednáváním, které je ve vztahové rovině běžné. Třetím rysem je ukrytá moc: kdo smí vyslovovat soudy bez původce, ten ve skutečnosti určuje normy, aniž by za ně nesl odpovědnost.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel rozpoznává manipulativní ztracený performativ podle několika znaků. Prvním je hodnotící soud o konkrétním jednání posluchače, podaný jako obecná pravda: „je sobecké chtít volný víkend“, „zralý člověk by nepochyboval“. Druhým je selektivní platnost: pravidlo platí pro posluchače, ale ne pro mluvčího nebo pro vedení skupiny. Třetím je odmítnutí přiznat autorství: na otázku „kdo to tak hodnotí?“ přichází odpověď „to není můj názor, to tak prostě je“. Čtvrtým je hustota: v uzavřených skupinách se řeč postupně zaplňuje soudy bez původce, které vytvářejí neviditelný kodex, jemuž člen nemůže vyhovět a o kterém nemůže jednat. Kompendium tyto znaky rozebírá u vzorce guru a adept a u Hassanových kritérií autoritářské skupiny, kde se vůle vedoucího vydává za vyšší řád. Singer a Lalich popisují, jak se v takových skupinách vytváří vlastní slovník a soubor nezpochybnitelných pravidel, které členy oddělují od vnějšího světa (Singer a Lalich 1995). U člověka, na kterého jsou soudy bez původce dlouhodobě uplatňovány, se objevuje pocit, že vlastní přání jsou provinění, sklon hodnotit sebe přísněji než kohokoli jiného a vnitřní hlas, který soudy opakuje neosobním tónem, jako by šlo o hlas svědomí.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Ne každý soud bez výslovného původce je manipulativní. Společenské a profesní normy se běžně vyjadřují neosobně („je nepřípustné zveřejňovat údaje pacientů“), protože mají sdíleného a známého původce, například zákon nebo etický kodex, a lze je dohledat a zpochybnit legitimní cestou. Legitimní užití se pozná podle toho, že původce a měřítko lze na požádání uvést a že pravidlo platí pro všechny stejně. V terapii má otázka po původci soudu dobře srozumitelné místo. Pomáhá klientovi rozlišit převzatá pravidla od vlastních hodnot; racionálně emoční terapie podobně zkoumá absolutistické požadavky, které člověk klade na sebe, a jejich původ (Ellis 1962). Manipulativní užití nastává, když soud bez původce slouží k tomu, aby se přání nebo zájem konkrétní osoby prosadil jako neosobní pravda. Dvojí užití je zvlášť zřetelné v hnutích, která používají jazyk osobního rozvoje: hodnocení jako „negativní myšlení“ nebo „nízké vibrace“ se podávají bez autora a slouží k odbytí kritiky, jak popisuje heslo NLP v sektách a kultovních skupinách.

Stav důkazů🔗

Jevy, na kterých kategorie stojí, mají solidní oporu mimo NLP: teorie řečových aktů a pragmatika popisují, jak se v řeči vyjadřuje a skrývá postoj mluvčího (Levinson 1983), a sociální psychologie dokládá sílu autority jako zdroje přesvědčování (Cialdini 2009). Specifické tvrzení meta-modelu, že otázka po původci soudu má terapeutický účinek, však nebylo ověřeno kontrolovanými studiemi, které by ho izolovaly. Přehledy výzkumu NLP se týkaly hlavně jiných tvrzení a celkově nenašly oporu pro hlavní předpoklady oboru (Sharpley 1987; Heap 1988; Witkowski 2010). V delfské studii o zdiskreditovaných psychologických metodách hodnotil panel odborníků i NLP při léčbě duševních poruch a zařadil je na stranu zdiskreditovaných postupů (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že ztracený performativ je dobře použitelný detekční pojem, ale ne ověřená terapeutická technika; jeho hodnota stojí na lingvistice a na výzkumu sociálního vlivu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vrátit soudu původce. Kdo slyší „je sobecké myslet na sebe“, může si položit otázku, kdo to tak hodnotí, podle čeho a zda totéž platí i pro mluvčího. Tím se soud mění zpět v názor, se kterým lze souhlasit nebo nesouhlasit, a otevírá se vyjednávání, které neosobní forma uzavřela. Druhou obranou je rozlišit sdílenou normu s dohledatelným původcem od pravidla, které existuje jen v řeči mluvčího; první lze ověřit v zákoně, kodexu nebo dohodě, druhé ne. Třetí obranou je všímat si hustoty soudů bez původce ve skupině. Pokud jich přibývá a nikdo je nesmí zpochybnit, jde o varovný znak, který Lifton spojoval s uzavřeným prostředím (Lifton 1961). V zotavení po pobytu v takovém prostředí pomáhá postupné rozpoznávání vnitřních soudů, které člověk převzal, a hledání jejich původu: čí hlas to byl, v jaké situaci se pravidlo objevilo a komu sloužilo. Hassan v souvislosti s odchodem ze skupin rozlišuje identitu, kterou člověku vytvořila skupina, od jeho původní identity a jejich rozlišení považuje za důležitou součást zotavení (Hassan 1988). Odborníci, kteří s klienty po odchodu ze skupin pracují, by se měli vyhnout tomu, aby staré soudy bez původce nahradili novými, jen s jiným obsahem.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Meta-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Meta-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vyhýbavá slova – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy jazyka a dvojznačnosti, Weasel words)
• Zkreslování – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Distortion)
• Nespecifikovaný referenční index – příbuzné heslo (Meta-model, Unspecified referential index)
• Modální operátor nutnosti – příbuzné heslo (Meta-model, Modal operator of necessity)
• Čtení myšlenek – příbuzné heslo (Meta-model, Mind reading)
• Porušení selekčních omezení – příbuzné heslo (Meta-model, Selectional restriction violation (Meta Model))
• Ztracený performativ v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Lost performative (Milton Model))
• Komentářová příslovce a přídavná jména – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Commentary adverbs and adjectives)
• Faktivní slovesa – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Factive verbs)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.4 Hassanova kritéria: autoritářská pyramida a kontinuum vlivu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Srovnávací vypuštění – předchozí heslo rodiny
• Univerzální kvantifikátor – další heslo rodiny