Terapie časové osy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.03
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Time Line Therapy
Jiné názvy	Time Line Therapy, TLT
Obecnější heslo	Časová osa
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Terapie časové osy je terapeutický a koučovací směr odvozený z neurolingvistického programování, který stojí na představě, že člověk má vnitřní časovou osu a že se po ní může v představě pohybovat. Klient je veden k tomu, aby se v představě „vznesl“ nad svou osu, přesunul se k minulé události a díval se na ni z určitého místa, často z pozice před ní. Z tohoto uspořádání má plynout změna emočního vztahu k události, uvolnění dávných negativních emocí a zrušení rozhodnutí, která člověka podle výkladu dodnes omezují. Směr formuloval Tad James spolu s Wyattem Woodsmallem v knize, která spojila práci s časovou osou s teorií osobnosti, hodnot a metaprogramů (James a Woodsmall 1988). Rodina kompendia zahrnuje jeho hlavní složky na samostatných stránkách: uvolnění negativních emocí, limitující rozhodnutí, hledání kořenové příčiny a vložení cíle do budoucnosti. Kompendium řadí směr mezi vzorce s vysokým rizikem, protože pracuje s pamětí v sugestivním rámci a slibuje rychlé výsledky u obtíží, které vyžadují odbornou péči.

Původ a souvislosti🔗

Terapie časové osy vznikla v osmdesátých letech v prostředí výcviků NLP. Navazovala na tři starší linie. První byla Bandlerova práce s představami a s jejich vlastnostmi, z níž vzešla představa, že změna způsobu, jakým si člověk něco představuje, mění jeho prožitek (Bandler 1985). Druhou byla práce s prostorovým kódováním času, kterou v rámci submodalit popsali Andreasovi (Andreas a Andreas 1987). Třetí byla ericksonovská hypnoterapie, v níž se pracovalo s věkovou regresí a s představou budoucnosti; v kompendiu ji zastupují stránky o věkové regresi a o pseudoorientaci v čase. James a Woodsmall z těchto zdrojů sestavili ucelený přístup a doplnili ho výkladem osobnosti založeným na typech časové osy a na hodnotách (James a Woodsmall 1988). Směr se pak šířil hlavně prostřednictvím komerčních výcviků a certifikací, mimo univerzitní psychologii a mimo systém klinického výzkumu. Tato cesta šíření je pro posouzení podstatná: metoda nebyla nejprve testována a poté zaváděna, ale zaváděna a vyučována bez testování.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má terapie časové osy čtyři prvky. Prvním je elicitace časové osy, která klientovi i průvodci poskytne společný obraz, s nímž se dál pracuje. Druhým je disociovaná pozice: klient se v představě dívá na svou osu shora nebo zvenčí, což má snižovat intenzitu emocí. Třetím je pohyb v čase, při němž se klient v představě přesouvá k určité události, obvykle k té, kterou výklad pokládá za první výskyt dnešní potíže. Čtvrtým je změna perspektivy: z místa před událostí nebo nad ní má klient vidět, že událost „ještě nenastala“ nebo že z ní lze „vzít poučení“, a emoce se tím má rozplynout. Celek je obalen očekáváním rychlého a trvalého výsledku. Prvky odpovídají postupu, jak ho popisuje příručka, která terapii časové osy formulovala (James a Woodsmall 1988).

Z pohledu psychologie paměti je klíčový třetí prvek. Klient v uvolněném, sugestivním stavu hledá událost, kterou výklad předem označil za příčinu. Často jde o událost z raného dětství, kterou si běžně nepamatuje. Průvodce ho ujišťuje, že odpověď, která se vybaví, je smysluplná. Nic v tomto uspořádání neumožňuje rozlišit skutečnou vzpomínku od představy, kterou vytvořilo očekávání. Výzkum přitom opakovaně ukazuje, že paměť je rekonstrukce citlivá na formulaci otázek; už volba slovesa v otázce na dopravní nehodu změnila odhad rychlosti a zvýšila počet lidí, kteří si „pamatovali“ rozbité sklo, jež na místě nebylo (Loftus a Palmer 1974). Kompendium mechanismus přetváření paměti popisuje u mnemonické rekonfigurace.

Detekční znaky🔗

Terapii časové osy lze poznat podle typického slovníku: „vznést se nad časovou osu“, „vrátit se k první události“, „uvolnit emoce“, „kořenová příčina“, „limitující rozhodnutí“. Rizikové užití se pozná podle několika dalších znaků. Prvním je slib, že metoda během jednoho nebo několika sezení odstraní dlouhodobé emoční obtíže, úzkosti nebo následky traumatu, často spojený se zlehčováním psychoterapie jako zdlouhavé a neúčinné. Druhým je práce s událostmi, které si klient nepamatuje, a ujištění, že „nevědomí to ví“. Třetím je výklad, který z objeveného obsahu vyvozuje závěry o minulých událostech a o jiných lidech, obvykle o rodičích. Čtvrtým je imunizace metody: pokud se potíže vrátí, vysvětluje se to tím, že klient emoci „neuvolnil úplně“ nebo že má „další rozhodnutí“ hlouběji, takže neúspěch nikdy nesvědčí proti metodě. Na nevyvratitelnost tvrzení NLP jako na jeho základní metodologický problém upozorňoval už Sharpley v přehledu výzkumu z osmdesátých let (Sharpley 1987). Takové nastavení, v němž žádný výsledek nemůže tvrzení vyvrátit, kompendium popisuje jako imunizaci proti falsifikaci. Pátým znakem je práce mimo klinický rámec, na víkendových kurzech nebo mezi účastníky výcviku, bez možnosti následné péče.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Některé prvky terapie časové osy mají obdobu v ověřených přístupech. Práce s emočním vztahem k zapamatované události, změna perspektivy, z níž ji člověk prožívá, a představa budoucnosti, v níž obtíž nehraje hlavní roli, se v různé podobě objevují v kognitivní terapii i v terapii traumatu (Beck 1976). Pokud odborně vzdělaný terapeut použije prvek práce s časem v rámci ověřeného léčebného plánu, pracuje jen se zapamatovanými událostmi a nevyvozuje z představ závěry o minulosti, riziko je nízké. Problém je v celku metody, ne v jednotlivých obrazech. Rizikové a manipulativní užití nastává, když se metoda nabízí jako náhrada léčby, když se hledají zapomenuté události, když se představy vydávají za vzpomínky a když se z výsledků vyvozují obvinění. Zvláštní riziko představuje užití v uzavřených skupinách, kde přepis minulosti slouží k tomu, aby člověk viděl svůj dosavadní život jako řadu zranění a skupinu jako jediné místo uzdravení (Singer a Lalich 1995). Herman zdůrazňuje, že u lidí s traumatickou zkušeností musí práci se vzpomínkami předcházet nastolení bezpečí a že vzpomínky nelze vynucovat (Herman 1992).

Stav důkazů🔗

Pro účinnost terapie časové osy neexistují kvalitní empirické doklady. Kontrolované studie s randomizací, srovnávací skupinou a nezávislým hodnocením výsledků, které by metodu ověřovaly, v recenzované literatuře prakticky chybějí. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dat, která by podporovala jeho používání v péči o zdraví (Sturt a kol. 2012). Witkowski po analýze databáze výzkumu NLP dospěl k závěru, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). V Delfské studii odborníků na klinickou psychologii bylo NLP pro léčbu duševních a behaviorálních obtíží zařazeno mezi zdiskreditované přístupy (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Naproti tomu rizika sugestivní práce s pamětí jsou dobře doložena. Lilienfeld a spolupracovníci shrnují výzkum, podle něhož postupy, které v terapii sugestivně hledají zapomenuté události, mohou vést ke vzniku přesvědčivých, ale nepravdivých vzpomínek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Výzkum hypnózy ukazuje, že prožitky v sugestivním stavu silně závisejí na očekáváních, která situace vytváří (Kirsch a Lynn 1995). Rozdíl mezi chybějícím dokladem účinku a doloženým rizikem je pro hodnocení metody rozhodující.

Obrana a zotavení🔗

Pro člověka, který o terapii časové osy uvažuje, je první obranou zeptat se, na jakých studiích stojí slibovaný účinek a jakou kvalifikaci má průvodce. Výcvik a certifikát v NLP nejsou klinickou kvalifikací. U úzkostí, depresí a následků traumatu je namístě vyhledat odborníka, který pracuje s metodami ověřenými v kontrolovaných studiích; přehled takových přístupů nabízí kapitola o terapeutických přístupech. Druhou obranou je nepřijímat práci s událostmi, které si člověk nepamatuje, a nepovažovat obsah vybavený v sugestivní situaci za doklad o minulosti. Třetí obranou je odmítnout výklad, podle něhož návrat potíží znamená vlastní selhání. Lidé, kteří metodou prošli a vytvořili si nové přesvědčení o své minulosti, potřebují citlivou odbornou podporu. Zotavení obvykle zahrnuje rozlišení toho, co si pamatují, od toho, co vzniklo v sugestivní situaci, obnovu důvěry ve vlastní úsudek a postupné obnovení vztahů, které nový výklad narušil (Herman 1992). Kompendium se k riziku nepravých vzpomínek podrobně vrací na stránce o traumatu a falešných vzpomínkách.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Časová osa – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Uvolnění negativních emocí na časové ose – zvláštní případ tohoto hesla
• Limitující rozhodnutí – zvláštní případ tohoto hesla
• Vložení cíle do budoucnosti – zvláštní případ tohoto hesla
• Hledání kořenové příčiny – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• Změna osobní historie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Change personal history)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Uvolnění negativních emocí na časové ose – příbuzné heslo (Časová osa, Releasing negative emotions on the timeline)
• Limitující rozhodnutí – příbuzné heslo (Časová osa, Limiting decisions)
• Hledání kořenové příčiny – příbuzné heslo (Časová osa, Root cause)
• Změna hodnot – příbuzné heslo (Přesvědčení, Changing values)
• Změna metaprogramů – příbuzné heslo (Metaprogramy, Changing meta-programs)
• Stav důkazů o NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, State of the evidence on NLP)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.8 Mnemonická rekonfigurace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.2 Vztah k epistemickému traumatu — empirická literatura – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• „V čase“ a „mimo čas“ – předchozí heslo rodiny
• Uvolnění negativních emocí na časové ose – další heslo rodiny