Časová osa🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.30
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Timeline (concept)
Jiné názvy	linie času, vnitřní reprezentace času
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Časovou osou se v neurolingvistickém programování rozumí vnitřní, obvykle prostorová představa toho, jak člověk uspořádává minulost, přítomnost a budoucnost. Mnoho lidí, když se jich někdo zeptá, kde „vidí“ včerejšek a kde příští rok, ukáže určitým směrem: minulost za sebe nebo doleva, budoucnost před sebe nebo doprava. NLP tvrdí, že takové uspořádání má každý, že se mezi lidmi liší a že ovlivňuje, jak člověk prožívá čas, jak plánuje a jak se vztahuje ke své minulosti (James a Woodsmall 1988). Na pojmu staví takzvaná terapie časové osy, která pracuje s představou „pohybu“ po časové ose k minulým událostem. Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou důvodů. Prvním je, že prostorová představa času je skutečný a dobře popsaný jev lidského myšlení, který s NLP nevznikl. Druhým je, že práce s časovou osou často vede k hledání „první příčiny“ potíží v minulosti, a takové hledání pod sugescí je spojeno s dobře doloženými riziky pro paměť a pro vztahy člověka.

Původ a souvislosti🔗

Prostorové metafory času jsou v jazyce všudypřítomné. Lakoff a Johnson ukázali, že o čase mluvíme a uvažujeme jako o prostoru nebo pohybu: budoucnost je „před námi“, minulost „za námi“, události se „blíží“ a „vzdalují“ (Lakoff a Johnson 1980). Na tomto obecném základu NLP v osmdesátých letech rozpracovalo představu individuální časové osy. Andreasovi popsali, jak lidé kódují čas prostorovým uspořádáním představ a jak se toto uspořádání mezi lidmi liší (Andreas a Andreas 1987). Tad James a Wyatt Woodsmall pak rozlišili dva základní typy uspořádání. Při uspořádání „v čase“ prochází osa člověkem a přítomnost je v něm, při uspořádání „mimo čas“ leží osa před ním a člověk ji vidí celou najednou; k oběma typům připsali povahové rysy a na pojmu postavili terapeutický přístup (James a Woodsmall 1988). Kompendium se k jednotlivým složkám vrací na stránkách o elicitaci časové osy, o uspořádání v čase a mimo čas a o terapii časové osy.

Struktura vzorce🔗

Pojem má popisnou a intervenční vrstvu. Popisná vrstva zjišťuje, kde a jak si člověk představuje minulost a budoucnost: v jakém směru, v jaké vzdálenosti, zda jsou události jasné, nebo mlhavé, zda je budoucnost světlá, nebo temná. NLP tvrdí, že tyto vlastnosti souvisejí s tím, jak člověk čas prožívá; kdo má budoucnost „malou a vzdálenou“, má podle tohoto výkladu potíž plánovat (James a Woodsmall 1988). Intervenční vrstva pracuje s představou, že člověk se může na své časové ose v představě „vznést“ a „přesunout“ k minulé události, prohlédnout si ji z odstupu a změnit svůj emoční vztah k ní. Součástí některých podání je hledání takzvané kořenové příčiny, tedy první události, ve které podle výkladu vznikla dnešní potíž. Právě v tomto bodě je struktura riziková. Člověk je vyzván, aby si v uvolněném a sugestivním stavu vybavil událost, kterou si běžně nepamatuje, a odpověď, která se objeví, se pokládá za smysluplnou. Nic v tomto uspořádání neodlišuje skutečnou vzpomínku od představy vytvořené očekáváním obou stran. Paměť přitom není záznam, který se přehrává, ale rekonstrukce, která je citlivá na formulaci otázek (Loftus a Palmer 1974).

Časová osa a budoucnost🔗

Práce s časovou osou se netýká jen minulosti. Druhou oblastí je budoucnost, kde NLP pracuje s představou, že cíl lze „umístit“ na časovou osu a tím ho učinit živějším a dosažitelnějším (James a Woodsmall 1988). V poradenství může taková představa pomoci ujasnit si, co člověk chce a kdy. Ve vlivových kontextech se však podobná práce s budoucností objevuje jako prostředek tlaku. Prodejce, který zákazníka vede, aby si živě představil, jak bude za rok spokojeně využívat koupený produkt, spojuje budoucí prožitek s dnešním rozhodnutím a tím zkracuje zvažování; kompendium tento mechanismus popisuje na stránce o budoucím přehrávání. V uzavřených skupinách se zase budoucnost rámuje jako hrozba nebo slib, které závisejí na setrvání ve skupině (Hassan 1988). V obou případech je užitečné rozlišit představu budoucnosti, kterou si člověk vytváří sám, od představy, kterou mu někdo vkládá spolu s rozhodnutím, jež má udělat hned.

Detekční znaky🔗

Rizikovou práci s časovou osou lze rozpoznat podle několika znaků. Průvodce vede člověka k „návratu“ do minulosti s předem daným očekáváním, že tam najde příčinu dnešních potíží. Pokud si člověk nic nevybavuje, je ujišťován, že jeho „nevědomí to ví“ a že cokoli se objeví, je pravda. Objevený obsah se pak vykládá jako vzpomínka, a ne jako představa, a vyvozují se z něj závěry o minulých událostech nebo o jiných lidech, například o rodičích. Dalším znakem je, že práce probíhá mimo terapeutický rámec, například na víkendovém kurzu nebo mezi účastníky, bez možnosti následné péče. Kompendium podobné mechanismy přepisu biografie popisuje u biografické rekontextualizace a narušení vztahu k vlastnímu času u narušení časové kontinuity já. U člověka, který prošel sugestivním „hledáním příčin“, lze pozorovat nové a pro něj překvapivé přesvědčení o své minulosti, nejistotu, zda si to pamatuje, nebo představuje, a změnu vztahů k lidem, které nový výklad obviňuje. V uzavřených skupinách může přepis minulosti sloužit tomu, aby člověk viděl svůj život před vstupem do skupiny jako řadu zranění, ze kterých ho skupina vyvedla (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je především popisné. Lektorka kognitivní psychologie, která se studentů ptá, kde si představují příští rok, ukazuje zajímavý jev lidského myšlení, aniž by z něj vyvozovala závěry o jejich minulosti. Práce s budoucností, například představa cílů a plánování, je v poradenství běžná a sama o sobě nerizikovaná, pokud slouží k ujasnění, co člověk chce. Také práce s emočním vztahem k minulým událostem, které si člověk pamatuje, může být součástí terapie, pokud probíhá v bezpečném vztahu a s odborně připraveným terapeutem (Herman 1992). Manipulativní nebo rizikové užití nastává tehdy, když se časová osa používá k objevování „zapomenutých“ událostí, když se představy vydávají za vzpomínky a když se z nich vyvozují závěry o jiných lidech. Rozhodující otázky jsou: Pracuje se s událostmi, které si člověk pamatuje, nebo s „objevenými“? Je výsledek chápán jako představa, nebo jako fakt o minulosti? A vede práce k posílení člověka, nebo k jeho větší závislosti na průvodci a jeho výkladu?

Stav důkazů🔗

Prostorové uspořádání času v myšlení je dobře doloženo v kognitivní lingvistice a psychologii (Lakoff a Johnson 1980). Specifická tvrzení NLP však nejsou podložena: neexistuje kvalitní výzkum, který by potvrzoval, že typ časové osy souvisí s povahovými rysy, jak tvrdí James a Woodsmall, ani že terapie časové osy má doložený účinek srovnatelný s ověřenými přístupy. Kritické přehledy výzkumu NLP dospívají k závěru, že obor většinou nemá pro svá tvrzení empirickou oporu (Witkowski 2010), a přehled pro oblast koučinku doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). Dobře doložena jsou naopak rizika sugestivní práce s pamětí. Výzkum ukazuje, že už formulace otázky může změnit, co si člověk o události „pamatuje“ (Loftus a Palmer 1974). Lilienfeld a spolupracovníci popisují, jak terapeutické postupy, které sugestivně hledají zapomenuté události, mohou vést ke vzniku přesvědčivých, ale nepravdivých vzpomínek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Výzkum hypnózy navíc ukazuje, že odpovědi v sugestivním stavu silně závisejí na očekáváních, která situace vytváří (Kirsch a Lynn 1995).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišovat představu od vzpomínky. Obsah, který se vybaví při sugestivním „návratu“ do minulosti, nemá být podkladem pro závěry o minulých událostech ani o jiných lidech, dokud ho nepotvrdí nezávislé zdroje. Druhou obranou je nepřijímat ujištění, že „nevědomí to ví“. Pokud si člověk událost nepamatuje, je to informace, ne překážka, kterou je třeba překonat. Třetí obranou je posoudit rámec: práce s minulostí, která může otevřít bolestné téma, patří do terapeutického vztahu s odborníkem, který umí s takovým tématem zacházet a je k dispozici i po skončení sezení. Lidé, kteří prošli sugestivním hledáním příčin a vytvořili si nové přesvědčení o své minulosti, potřebují citlivou podporu. Zotavení obvykle zahrnuje rozlišení toho, co si skutečně pamatují, od toho, co vzniklo v sugestivní situaci, a postupné obnovení vztahů, které nový výklad narušil (Herman 1992). Kompendium se k tématu vrací na stránce o traumatu a falešných vzpomínkách. Odborník, který s časovou osou pracuje, by se měl omezit na její popisné a plánovací užití a vyhnout se hledání událostí, které si klient nepamatuje.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Elicitace časové osy – zvláštní případ tohoto hesla
• „V čase“ a „mimo čas“ – zvláštní případ tohoto hesla
• Terapie časové osy – zvláštní případ tohoto hesla
• Změna tvaru časové osy – zvláštní případ tohoto hesla
• Časové kódování zkušenosti – zvláštní případ tohoto hesla
• Procházení časové osy – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Pseudoorientace v čase – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Pseudo-orientation in time)
• Prostorové kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Spatial anchoring)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Elicitace časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Eliciting the timeline)
• „V čase“ a „mimo čas“ – příbuzné heslo (Časová osa, In time and through time)
• Terapie časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Time Line Therapy)
• Hledání kořenové příčiny – příbuzné heslo (Časová osa, Root cause)
• Časová perspektiva – příbuzné heslo (Časová osa, Time perspective)
• Časová orientace – příbuzné heslo (Metaprogramy, Time orientation)

V kompendiu

• EA-4.4.5 Temporal self-disruption – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-4.4.4 Biographical recontextualization – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.10 Temporální dekoherence – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Chunking – předchozí heslo rodiny
• Metaprogramy – další heslo rodiny