Klamy relevance🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Klamy relevance jsou úvahy, ve kterých premisy, jež se předkládají na podporu závěru, s tímto závěrem logicky nesouvisejí, ačkoli psychologicky mohou působit velmi silně. Premisa může být pravdivá, posluchač ji může snadno přijmout a může v něm vyvolat souhlas, strach nebo soucit, a přesto neříká nic o tom, zda je závěr pravdivý nebo zda je navrhovaný krok správný. Učebnice logiky tuto rodinu tradičně vymezují právě rozdílem mezi logickou a psychologickou relevancí: klam vzniká tam, kde se psychologická síla premisy vydává za její důkazní sílu (Copi, Cohen a McMahon 2014). Rodina je v katalogu nejpočetnější, protože odvedení od věci je nejlevnější a nejuniverzálnější způsob, jak se vyhnout posouzení důvodů. Nevyžaduje nepravdu ani složitou konstrukci, stačí změnit, o čem se mluví.

Hesla rodiny lze uspořádat do pěti okruhů. První okruh tvoří útoky na zdroj, které místo tvrzení posuzují toho, kdo ho vyslovil. Jeho jádrem je útok na osobu s podobami, které katalog popisuje samostatně: okolnostní útok na osobu, který napadá zájem nebo postavení mluvčího, námitka ty taky, která napadá jeho nekonzistenci, otrávení studny, které ho diskredituje předem, a vina asociací, která ho hodnotí podle toho, s kým je spojen. Neformální logika popisuje okolnostní útok, námitku ty taky i otrávení studny jako varianty útoku na osobu (Walton 2008). Obecnějším příbuzným tohoto okruhu je genetický klam, který hodnotí jakoukoli myšlenku, metodu nebo instituci podle jejího původu.

Druhý okruh tvoří náhražky důvodů, které místo posouzení věci nabízejí vnější znak její správnosti; příručky neformální logiky je popisují jako irelevantní apely, které se obracejí k něčemu jinému než k důvodům ve věci (Damer 2009). Patří sem odvolání na nepatřičnou autoritu a jeho zvláštní případ, anonymní autorita, dále odvolání na většinu a rozjetý vlak, které místo důvodů počítají stoupence, a dvojice protikladných časových apelů, odvolání na tradici a odvolání na novost. K nim se řadí chronologický snobismus, který odmítá myšlenky kvůli jejich stáří, a odvolání na bohatství nebo chudobu, které hodnotí tvrzení podle majetkových poměrů mluvčího.

Třetí okruh tvoří apely na emoce a na sílu. Obecné odvolání na emoce má několik zvláštních podob: odvolání na strach, odvolání na soucit, lichotku a v krajní podobě odvolání na sílu, kde důvod nahrazuje hrozba. Učebnice logiky řadí apel na emoce i apel na sílu mezi klamy relevance (Copi, Cohen a McMahon 2014). Čtvrtý okruh tvoří úvahy, které místo pravdivosti posuzují něco jiného: odvolání na přirozenost, odvolání na důsledky, které pravdivost tvrzení odvozuje od toho, zda jsou jeho důsledky žádoucí, a odvolání na nevědomost, které z nedostatku důkazu vyvozuje opak. Pátý okruh tvoří taktiky odvádění pozornosti, které spor přesouvají jinam: červený sleď, slaměný panák, whataboutism, dvě křivdy dávají právo, kontrola tónu a obecný irelevantní závěr, který dokazuje něco jiného, než co bylo předmětem sporu. Úplný přehled hesel s jejich kódy podává tabulka na konci stránky.

Původ🔗

Klamy relevance mají v dějinách logiky dlouhou tradici. Aristotelés v Sofistických vyvráceních popsal klam, který latinská tradice nazvala ignoratio elenchi, neznalost vyvrácení: mluvčí dokazuje něco jiného, než co měl dokázat, a vydává to za vyvrácení protivníka. Tento klam lze chápat jako obecný vzor celé rodiny. John Locke v Eseji o lidském rozumu zavedl latinská jména argumentů ad hominem, ad verecundiam a ad ignorantiam, která se pak stala základem novověkých seznamů klamů, ačkoli je sám chápal jinak než pozdější učebnice. Richard Whately rozebíral argument ad hominem i irelevantní závěr jako typické chyby veřejného sporu (Whately 1826) a Jeremy Bentham sestavil katalog klamů, jimiž se v parlamentní rozpravě obchází posouzení návrhu, od dovolávání se autority předků po útoky na osobu navrhovatele (Bentham 1824).

Ve dvacátém století se klamy relevance staly pevnou součástí učebnic logiky, ale Hamblin v kritice takzvaného standardního pojetí ukázal, že výklady jsou nejednotné, příklady vymyšlené a hranice mezi klamem a rozumnou úvahou nejasné (Hamblin 1970). Na jeho kritiku navázala neformální logika, která relevanci postavila mezi základní kritéria dobrého argumentu. Johnson a Blair formulovali požadavek, aby premisy byly relevantní, přijatelné a dostatečné, a klamy relevance chápali jako selhání prvního z nich (Johnson a Blair 1977). Damer rozpracoval kritérium relevance do podrobného přehledu klamů, které ho porušují (Damer 2009). Pragma-dialektika přidala dialogický pohled: klamy relevance porušují pravidla kritické diskuse, zejména pravidlo svobody, podle něhož strany nesmějí bránit druhé straně v předložení nebo zpochybnění stanoviska, a pravidlo relevance, podle něhož se stanovisko smí hájit jen argumentací, která se k němu vztahuje (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Kdy úvaha klamem není🔗

Nejdůležitějším poznatkem současné teorie je, že většina klamů relevance je kontextová. Stejná struktura může být v jednom sporu klamem a v jiném rozumnou úvahou. Námitka k osobě je klamem, když se z vlastnosti mluvčího vyvozuje nepravdivost věcného tvrzení, ale je legitimní, když tvrzení stojí na jeho svědectví. Odvolání na odborníka je klamem, když odborník mluví mimo svůj obor, ale je nezbytnou součástí každodenního poznání, když mluví o svém oboru a jeho tvrzení je dohledatelné. Odvolání na většinu je klamem u faktických otázek, ale je přímo rozhodující u otázek, co si společenství přeje. Walton proto popisuje tyto úvahy jako argumentační schémata s kritickými otázkami a klam chápe jako jejich zneužití v konkrétním dialogu, ne jako chybnou formu (Walton 1995; Walton, Reed a Macagno 2008). Bayesovské pojetí k tomu dodává, že informace o zdroji, o shodě ostatních nebo o důsledcích může legitimně měnit odhad pravděpodobnosti tvrzení a že klam vzniká přeceněním její váhy, ne jejím použitím (Hahn a Oaksford 2007). Z toho plyne praktický důsledek pro čtenáře katalogu. Pojmenování klamu není vyvrácením. Kdo na každou námitku k osobě odpoví „to je ad hominem“, dopouští se vlastní chyby, protože přeskakuje otázku, zda je napadaná vlastnost relevantní. Hesla rodiny proto vždy obsahují oddíl o odlišení od platné argumentace, který vedle chybných tahů ukazuje i neškodné kontrasty, jež je třeba rozpoznat jako platné.

Proč klamy relevance působí🔗

Psychologický výzkum vysvětluje, proč jsou klamy relevance tak účinné, ačkoli jejich logická slabina je po rozložení zřejmá. Model pravděpodobnosti zpracování ukazuje, že když posluchač nemá motivaci nebo kapacitu argument podrobně zkoumat, rozhoduje podle periferních vodítek, k nimž patří důvěryhodnost a sympatie zdroje, počet lidí, kteří souhlasí, a emoční ladění sdělení (Petty a Cacioppo 1986). Klamy relevance jsou z velké části právě taková vodítka, vydávaná za důvody. Výzkum sociálního vlivu popisuje autoritu, sociální důkaz a sympatii jako principy, které v běžném životě šetří čas, ale které lze snadno zneužít (Cialdini 2009). Kahneman popisuje rychlé, asociativní myšlení, které vytváří soudržný dojem z dostupných vodítek a nepátrá po tom, co chybí (Kahneman 2011). Výzkum motivovaného uvažování dodává, že lidé snadno přijímají irelevantní důvody, když vedou k závěru, který si přejí, a přísně je posuzují, když vedou k závěru opačnému (Kunda 1990).

Obrana🔗

Obrana proti klamům relevance má společné jádro: vrátit rozhovor k otázce, o kterou ve sporu jde, a zeptat se, zda předložená premisa k ní má vztah. Taková otázka nevyžaduje znalost latinských názvů, jen pozornost k tomu, zda se po odbočce k osobě, k počtu nebo k emoci rozhovor vrátí k věci. Výzkum psychologické inokulace ukazuje, že předem poznaná struktura klamavého argumentu ztrácí část své přesvědčivosti. Vysvětlení techniky falešných odborníků oslabilo účinek dezinformace o vědecké shodě (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017) a krátká výuková videa o manipulačních technikách, mezi nimi o útoku na osobu, zlepšila jejich rozpoznávání i v terénním testu na sociální síti (Roozenbeek a kol. 2022). Argumentační teorie uvažování připomíná, že lidé jsou lepší v hodnocení cizích argumentů než vlastních a že skupina, ve které se důvody skutečně vyměňují, chyby jednotlivců často opravuje (Mercier a Sperber 2011). Obrana proti klamům relevance proto není jen individuální dovedností, ale i vlastností prostředí, ve kterém se spor vede.

Vztah ke kompendiu🔗

V kompendiu epistemické a kognitivní anihilace se klamy relevance objevují jako stavební prvky rozsáhlejších technik. Útok na osobu a otrávení studny tvoří jádro technik, které rozkládají pověst odborníka, svědka nebo oběti, například útoku na kvalifikaci. Odvolání na autoritu a na většinu se objevují u technik, které vytvářejí zdání odborné shody nebo masové podpory, jako je vytváření pseudokonsenzu; analýza propagandistických modelů ukazuje, že zdání široké podpory lze vytvořit sdělením šířeným mnoha zdánlivě nezávislými kanály (Paul a Matthews 2016). Taktiky odvádění pozornosti jsou základem tematické diverze. Rozdíl mezi jednotlivým klamem a technikou spočívá v soustavnosti: jednou vyslovený útok na osobu je chybou v rozhovoru, soustavná kampaň téhož druhu je vzorcem, který mění prostředí, v němž se o pravdě rozhoduje. Katalog popisuje jednotlivé stavební prvky, aby je čtenář poznal i tehdy, když jsou součástí většího celku.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-02.01	Útok na osobu	Ad hominem	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-02.02	Okolnostní útok na osobu	Circumstantial ad hominem	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.03	Ty taky	Tu quoque	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.04	Genetický klam	Genetic fallacy	neformální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-02.05	Otrávení studny	Poisoning the well	neformální klam	převážně záměrná taktika	vysoké
AF-02.06	Vina asociací	Guilt by association	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-02.07	Odvolání na nepatřičnou autoritu	Appeal to authority	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-02.08	Anonymní autorita	Appeal to anonymous authority	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.09	Odvolání na většinu	Appeal to popularity	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.10	Rozjetý vlak	Bandwagon	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední
AF-02.11	Odvolání na tradici	Appeal to tradition	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.12	Odvolání na novost	Appeal to novelty	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.13	Odvolání na emoce	Appeal to emotion	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-02.14	Odvolání na strach	Appeal to fear	neformální klam	převážně záměrná taktika	vysoké
AF-02.15	Odvolání na soucit	Appeal to pity	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.16	Odvolání na sílu	Appeal to force	neformální klam	převážně záměrná taktika	vysoké
AF-02.17	Odvolání na přirozenost	Appeal to nature	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.18	Odvolání na důsledky	Appeal to consequences	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.19	Červený sleď	Red herring	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední
AF-02.20	Slaměný panák	Straw man	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-02.21	Whataboutism	Whataboutism	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední
AF-02.22	Odvolání na nevědomost	Appeal to ignorance	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.23	Lichotka	Appeal to flattery	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední
AF-02.24	Odvolání na bohatství nebo chudobu	Appeal to wealth or poverty	neformální klam	chyba i taktika	nízké
AF-02.25	Chronologický snobismus	Chronological snobbery	neformální klam	převážně chyba uvažování	nízké
AF-02.26	Dvě křivdy dávají právo	Two wrongs make a right	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.27	Kontrola tónu	Tone policing	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	střední
AF-02.28	Irelevantní závěr	Ignoratio elenchi	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-02.29	Falešná útěcha (relativní nedostatek)	False consolation (relative privation)	neformální klam	chyba i taktika	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Klamy relevance"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/_index.md"
  n1["Útok na osobu"]
  n2["Okolnostní útok na osobu"]
  n3["Ty taky"]
  n4["Genetický klam"]
  n5["Otrávení studny"]
  n6["Vina asociací"]
  n7["Odvolání na nepatřičnou autoritu"]
  n8["Anonymní autorita"]
  n9["Odvolání na většinu"]
  n10["Rozjetý vlak"]
  n11["Odvolání na tradici"]
  n12["Odvolání na novost"]
  n13["Odvolání na emoce"]
  n14["Odvolání na strach"]
  n15["Odvolání na soucit"]
  n16["Odvolání na sílu"]
  n17["Odvolání na přirozenost"]
  n18["Odvolání na důsledky"]
  n19["Červený sleď"]
  n20["Slaměný panák"]
  n21["Whataboutism"]
  n22["Odvolání na nevědomost"]
  n23["Lichotka"]
  n24["Odvolání na bohatství nebo chudobu"]
  n25["Chronologický snobismus"]
  n26["Dvě křivdy dávají právo"]
  n27["Kontrola tónu"]
  n28["Irelevantní závěr"]
  n29["Falešná útěcha (relativní nedostatek)"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  F --> n4
  n1 --> n5
  n1 --> n6
  F --> n7
  n7 --> n8
  F --> n9
  n9 --> n10
  F --> n11
  F --> n12
  F --> n13
  n13 --> n14
  n13 --> n15
  F --> n16
  F --> n17
  F --> n18
  n28 --> n19
  F --> n20
  n3 --> n21
  F --> n22
  n13 --> n23
  F --> n24
  F --> n25
  F --> n26
  F --> n27
  F --> n28
  F --> n29
  click n1 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/ad-hominem.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/okolnostni-ad-hominem.md"
  click n3 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/tu-quoque.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/genetic-klam.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/otraveni-studny.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/vina-asociaci.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-autoritu.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/anonymni-autorita.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/ad-populum.md"
  click n10 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/rozjety-vlak.md"
  click n11 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-tradici.md"
  click n12 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-novost.md"
  click n13 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-emoce.md"
  click n14 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-strach.md"
  click n15 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-soucit.md"
  click n16 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-silu.md"
  click n17 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-prirozenost.md"
  click n18 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-dusledky.md"
  click n19 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/cerveny-sled.md"
  click n20 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/slameny-panak.md"
  click n21 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/whataboutism.md"
  click n22 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-nevedomost.md"
  click n23 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/lichotka.md"
  click n24 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/odvolani-na-bohatstvi.md"
  click n25 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/chronologicky-snobismus.md"
  click n26 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/dve-kriva-jedno-pravo.md"
  click n27 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/kontrola-tonu.md"
  click n28 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/irelevantni-zaver.md"
  click n29 "@/kompendium/argumentacni-fauly/relevance/falesna-utecha.md"

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Paul, C., & Matthews, M. (2016). The Russian „Firehose of Falsehood“ Propaganda Model. Santa Monica: RAND Corporation.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Formální klamy – předchozí rodina katalogu
• Klamy předpokladu – další rodina katalogu