Vytvoření nové části🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-15.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Práce s částmi
Druh	vzorec
Anglicky	Creating a new part
Jiné názvy	vytvoření části, creating a part, nová část
Obecnější heslo	Integrace částí
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vytvoření nové části je vzorec NLP z okruhu práce s částmi, ve kterém se předpokládá, že člověku pro určité žádoucí chování chybí vnitřní „část“, která by za ně odpovídala, a že takovou část lze během sezení záměrně ustavit. Zatímco šestikrokový reframing pracuje s již existující částí, která vytváří nechtěné chování, a hledá pro její záměr jiné prostředky, vytvoření nové části začíná od opačného konce: od chování, které se nedaří, protože k němu podle modelu nikdo uvnitř nemá „pověření“ (Bandler a Grinder 1982). Nová část má dostat úkol, zdroje z dřívějších zkušeností člověka a souhlas ostatních částí, aby se nestala dalším zdrojem rozporu. Vzorec je zvláštním případem obecnějšího rámce integrace částí a sdílí s ním představu, že psychiku lze popsat jako soustavu poloautonomních stránek s vlastními záměry (Grinder a Bandler 1976). Pro kompendium je podstatný hlavně proto, že metafora „nové části“ dává tomu, kdo vede rozhovor, možnost vložit do druhého hotovou představu o tom, kým má být.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder představili práci s částmi v knize o reframingu, kde ji odvozovali z pozorování terapeutů a z vlastních seminářů; vytvoření nové části tam vystupuje jako varianta pro situace, kdy reframing nemá na co navázat, protože hledané chování v repertoáru člověka zatím vůbec není (Bandler a Grinder 1982). Šestikrokový reframing, ze kterého varianta vychází, popsali i ve starší přepisové knize ze seminářů, která se stala jedním ze základních textů NLP (Bandler a Grinder 1979). Představa vnitřních stran, které spolu mluví a přou se, je ovšem mnohem starší. Perls v gestalt terapii pracoval s dialogem mezi takzvaným vrchním a spodním psem, tedy mezi náročnou a vzpurnou stránkou osobnosti, a nechával klienta za každou z nich mluvit (Perls 1969). Grinder a Bandler tuto tradici přepsali do jazyka inkongruence a polarit, když popisovali, jak klient vyjadřuje rozporné poselství současně slovy a tělem nebo postupně v čase (Grinder a Bandler 1976). Pozdější směry, například systemická práce s vnitřními částmi, pracují s podobnou metaforou nezávisle na NLP a kompendium je popisuje u modelu vnitřní rodiny. Vytvoření nové části se od těchto tradic liší tím, že část nevyhledává ani nepojmenovává, ale ohlašuje její vznik.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec několik prvků, které se v literatuře NLP opakují v různém pořadí. Na počátku stojí vymezení chování, které člověku chybí, například schopnost odmítnout, pravidelně cvičit nebo zachovat klid při kritice. Následuje vyhledávání dřívějších zkušeností, ve kterých se člověk choval alespoň zčásti podobně, a jejich spojení do představy nové stránky. Další prvek je přidělení odpovědnosti: nová část má podle modelu „převzít“ dané chování a dávat o sobě vědět ve vhodných situacích. Pak přichází ověření, zda proti ní nic nenamítají ostatní části, které NLP nazývá ekologickou kontrolou, a představa budoucích situací, ve kterých se má nová část projevit (Bandler a Grinder 1982). Blízký je i generátor nového chování, který místo části pracuje s nácvikem v představě (Bandler a Grinder 1979). Z hlediska obecné psychologie lze tentýž průběh popsat jako nácvik dovednosti v představě a jako přeznačení sebeobrazu: člověk si dovoluje vidět se jako někdo, kdo dané chování zvládá. Rozdíl spočívá v tom, že metafora části přiznává nové stránce vůli, odpovědnost a trvání, aniž by výzkum NLP takové tvrzení podložil (Witkowski 2010).

Detekční znaky🔗

V terapeutickém rozhovoru se vzorec pozná podle řeči o tom, že člověku „chybí část“ a že nyní „vznikne“ nebo „se zrodí“ nová. Samo to ještě nic neznamená; varovné znaky se objevují, když tento rámec přebírá někdo, kdo má na výsledku vlastní zájem. Prvním znakem je hotový obsah: nová část nevzniká z toho, co si člověk přeje, ale přichází s vlastnostmi, které určil mluvčí, například „část vítěze“, „část, která věří vedení“, nebo „část, která už nepochybuje“. Druhým znakem je odepsání dosavadní stránky: stará opatrnost, kritičnost nebo věrnost někomu jinému se označí za přežitek, který nová část „nahradí“. Třetím znakem je okamžité využití: čerstvě ohlášená část se hned spojuje s rozhodnutím, které je pro mluvčího výhodné, například s podpisem smlouvy nebo se slibem dalšího zapojení. Hassan popisuje, jak skupiny s prvky kontroly mysli vytvářejí u členů druhou, skupinovou identitu, která překrývá tu původní a kterou člen začne prožívat jako své „pravé já“ (Hassan 1988). Ohlášení nové části může být jazykovým prostředkem takového procesu, zejména v prostředí, které kompendium popisuje jako vzorec guru a adepta, a souvisí s štěpením já v manipulaci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je takové, ve kterém si cíl určuje člověk sám, nová stránka je výslovně jen obrazem pro nácvik dovednosti a nikdo z ní nevyvozuje závazky. Klientka, která se chce naučit klidně odmítat přesčasy, může představu „stránky, která umí říct ne“ použít jako pomůcku, podobně jako jiné směry pracují s nácvikem role nebo s představou budoucí situace. Rogers zdůrazňoval, že podmínkou užitečné změny je přijímající vztah, ve kterém klient zůstává tím, kdo určuje směr, a terapeut mu nevnucuje vlastní výklad (Rogers 1951). Na stejný princip navazuje i důraz motivačních rozhovorů na autonomii klienta a na to, že důvody ke změně vyslovuje on (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití tento vztah obrací. Mluvčí ohlašuje, že nová část už vznikla, popisuje, co chce a čemu věří, a s její pomocí odbourává námitky, které člověk ještě před chvílí měl. V intenzivním prostředí víkendových kurzů nebo náborových setkání, kde se střídá silný prožitek se skupinovým tlakem, se tak z pomůcky stává nástroj přepisu identity. Lifton popsal, jak prostředí totální kontroly podřizuje osobní zkušenost doktríně a dovoluje jen takovou podobu já, kterou skupina schvaluje (Lifton 1961). Etické meze takové práce kompendium shrnuje v oddíle etické aspekty.

Stav důkazů🔗

Pro vytvoření nové části jako samostatný postup nejsou známy kontrolované studie, které by srovnávaly jeho účinek s jiným postupem nebo s kontrolní podmínkou; přesné údaje o tom, jak často a s jakým výsledkem se používá, literatura neuvádí. Přehled pětatřiceti let výzkumu NLP dospěl k závěru, že většina testovaných tvrzení NLP neobstála a že výzkum podporující jeho techniky je vzácný a metodologicky slabý (Witkowski 2010). Systematický přehled studií NLP v oblasti zdraví nenašel dostatek kvalitních dat, která by doložila příznivý účinek na zdravotní výsledky (Sturt a kol. 2012). Hodnocení výzkumu NLP v koučinku upozorňuje, že dostupné práce jsou málo početné a často nemají kontrolní skupinu (Passmore a Rowson 2019). Starší přehled už v osmdesátých letech konstatoval, že základní tvrzení NLP v experimentech podporu nenašla (Heap 1988). Představa, že lze záměrně ustavit vnitřní celek s vlastní vůlí a odpovědností, tedy není empiricky podložená. Doložené je jen to, co platí i mimo NLP: že nácvik chování v představě a podpůrný vztah mohou člověku pomoci změnit návyky, což ovšem není důkaz specifického mechanismu „nové části“ (Miller a Rollnick 2013).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že o vlastní povaze, hodnotách a závazcích rozhoduje člověk sám, a že nikdo jiný nemůže s platností ohlásit, jaká nová stránka v něm vznikla a co chce. Pokud se ohlášení nové části okamžitě spojí s rozhodnutím o penězích, smlouvě nebo dalším zapojení, je rozumné oddělit prožitek ze cvičení od rozhodnutí a dát si mezi ně čas a vzdálenost od skupiny. Závazek učiněný v okamžiku silného prožitku má sklon přetrvat, protože lidé chtějí jednat v souladu s tím, k čemu se jednou veřejně zavázali (Cialdini 2009). Druhou obranou je nepřijmout odepsání vlastní kritičnosti. Opatrnost, pochybnost nebo věrnost blízkým nejsou přežitky, které je třeba nahradit, ale stránky úsudku, které mají svou funkci, a jejich znevažování je jedním ze znaků prostředí, které Hassan spojuje s kontrolou mysli (Hassan 1988). Třetí obranou je posoudit vztah, ve kterém se o částech mluví: rozhoduje, zda je mluvčí vázán profesní etikou a zda má na výsledku vlastní zájem. Lidé, kteří prošli skupinou, v níž se jim vkládala nová identita, často potřebují čas, aby rozlišili, co z nové stránky skutečně chtějí a co jim bylo vnuceno; Singerová a Lalichová popisují, že zotavení po takové zkušenosti zahrnuje obnovu vlastního úsudku, vztahů mimo skupinu a důvěry v sebe (Singer a Lalich 1995). Oporu v tomto procesu nabízí i identitní rekonstituce, kterou kompendium popisuje u klinických postupů.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Práce s částmi – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Integrace částí – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Ekologická kontrola – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Ecology check)
• Šestikrokový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Six-step reframing)
• Generátor nového chování – příbuzné heslo (Strategie a modelování, New behaviour generator)
• Vyjednávání mezi částmi – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts negotiation)
• Hledání pozitivního záměru části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Eliciting a part's positive intention)
• Štěpení já v manipulativních skupinách – příbuzné heslo (Práce s částmi, Splitting of the self in manipulative groups)

V kompendiu

• EA-6.2.3 IFS — Internal Family Systems – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Štěpení já v manipulativních skupinách – předchozí heslo rodiny