Čtvrtá pozice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.12
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	pojem
Anglicky	Fourth position
Jiné názvy	pozice my, systémová pozice
Obecnější heslo	Percepční pozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Čtvrtá pozice je v části literatury neurolingvistického programování označení pro pohled celého systému, ve kterém se vztah odehrává. Zatímco první pozice je pohled vlastní, druhá pohled protějšku a třetí pohled nezúčastněného pozorovatele, čtvrtá má zachytit hledisko celku: rodiny, týmu, organizace nebo komunity, ke které účastníci patří. V řeči se obvykle projevuje první osobou množného čísla, „my“, „nás všechny“, „celek“. Literatura systemického NLP ji popisuje jako pozici, ve které se člověk ztotožňuje se systémem jako takovým a zvažuje, co prospívá vztahu nebo skupině, a ne jen jednotlivým účastníkům (Dilts a DeLozier 2000). Pojetí čtvrté pozice přitom v oboru není jednotné a různí autoři jí přisuzují odlišný obsah. Pojem navazuje na trojici pozic, kterou jako základ pro trojí popis vztahu vymezili John Grinder a Judith DeLozierová (Grinder a DeLozier 1987). Pro kompendium je pojem důležitý zvlášť. Úvaha o celku je v mnoha situacích potřebná a zralá. Současně je však nárok mluvit za celek jedním z nejsilnějších nástrojů kontroly ve skupinách, protože k pohledu „my“ nemá nikdo přímý přístup a ten, kdo ho vykládá, získává moc nad tím, co je v zájmu všech.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že vztah nebo skupina je víc než součet jednotlivců, má kořeny v systemickém myšlení, které NLP převzalo zejména od Gregoryho Batesona. Bateson zdůrazňoval, že mysl a komunikaci je třeba chápat jako vlastnosti systémů vztahů, ne izolovaných jednotlivců (Bateson 1972). Rodinná terapie, z níž NLP také čerpalo, pracovala s rodinou jako s celkem, ve kterém potíž jednoho člena vyjadřuje stav celého systému; Virginia Satirová tuto perspektivu podala i širokému publiku (Satir 1972). Grinder a DeLozierová v rámci nového kódu popsali tři percepční pozice a jejich srovnání jako trojí popis (Grinder a DeLozier 1987). Rozšíření o čtvrtou, systémovou pozici se v literatuře spojuje zejména se systemickým NLP, které rozvíjeli Robert Dilts a Judith DeLozierová a které ho spojuje s prací se skupinami a organizacemi (Dilts a DeLozier 2000). Katalog popisuje obecný pojem v hesle percepční pozice a s čtvrtou pozicí úzce souvisí i úroveň poslání v modelu logických úrovní, která rovněž odkazuje k něčemu většímu než jednotlivec.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má čtvrtá pozice tři prvky. Prvním je rozšíření hranice: do úvahy vstupují všichni účastníci vztahu a jejich prostředí. Druhým je ztotožnění s celkem: člověk se na situaci nedívá jako jedna ze stran ani jako pozorovatel, ale jako by byl samotným systémem. Třetím je kritérium: hodnotí se, co prospívá vztahu nebo skupině dlouhodobě. NLP z toho vyvozuje, že čtvrtá pozice pomáhá hledat řešení, která nejsou výhrou jedné strany na úkor druhé, a že doplňuje ostatní pozice, nikoli je nahrazuje (Dilts a DeLozier 2000).

Z obranného hlediska je klíčová otázka, kdo pohled celku vykládá. První, druhou i třetí pozici může zaujmout kterýkoli účastník, a pokud se jejich popisy liší, lze je porovnat. Pohled „my“ se však nedá ověřit u žádného konkrétního člověka, a proto snadno připadne tomu, kdo má ve skupině autoritu. Z pozice celku pak lze kteroukoli individuální potřebu, pochybnost nebo stížnost prohlásit za sobectví, které celek ohrožuje. Lifton popsal v totalistních prostředích mechanismus, kdy skupina rozhoduje o tom, kdo má právo na existenci, a kdy se individuální hledisko podřizuje požadavku čistoty a oddanosti celku (Lifton 1961). Druhým zneužitím je nahrazení vlastní pozice pozicí celku: člen skupiny se učí ptát se nejprve, co prospívá „nám“, a vlastní pohled přestane vnímat jako legitimní. Kompendium příbuzné mechanismy popisuje v technice vytváření pseudokonsenzu a v oddílu kolektivní rozměr.

Detekční znaky🔗

Zneužití čtvrté pozice se pozná podle toho, že pohled celku vykládá vždy tentýž člověk nebo úzká skupina a že jeho výklad nelze zpochybnit, aniž by se zpochybňující stal „nepřítelem celku“. Typické jsou věty jako „tady nejde o tebe“, „mysli na hnutí“, „firma jsme my všichni“ nebo „tvoje pochybnost oslabuje nás všechny“. Individuální zájmy, například volný čas, mzda, zdraví nebo vztahy mimo skupinu, se líčí jako protiklad zájmu celku, přestože celek bez lidí, kteří ho tvoří, neexistuje. Kritika vedení se přejmenuje na útok na skupinu. Odchod se líčí jako zrada celku a dobrovolnost oběti jako samozřejmost. U člověka, vůči němuž se tento vzorec dlouhodobě uplatňuje, se objevuje obtíž rozlišit vlastní přání od očekávání skupiny, pocit viny při každém projevu vlastní potřeby, sebecenzura a přesvědčení, že bez skupiny nemá jeho život smysl. Singer a Lalich popisují, jak skupiny s vysokou mírou kontroly postupně přesvědčují člena, že jeho osobní cíle jsou nedůležité ve srovnání s cíli skupiny (Singer a Lalich 1995). Hassan upozorňuje, že skupinová identita v takových prostředích překrývá identitu původní a mluví místo ní (Hassan 1988). Kompendium podobný vývoj ukazuje v případové studii kult vedení v nadnárodní korporaci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití čtvrté pozice je v řízení týmů, v rodinné terapii, v mediaci a v komunitní práci užitečné. Vedoucí, který se se svým týmem ptá, co potřebuje celé oddělení, co potřebují jednotliví lidé a kde se tyto potřeby střetávají, používá pohled celku k tomu, aby byly vidět všechny zájmy. Rodinný terapeut pomáhá členům rodiny rozpoznat, jak jejich jednání dohromady vytváří vzorec, ve kterém trpí všichni (Satir 1972). Legitimní užití má tyto rysy: pohled celku je předmětem společného hledání, ne výkladem jedné autority, potřeby jednotlivců v něm zůstávají viditelné a nikdo není za vyslovení vlastního zájmu trestán. Manipulativní užití tyto rysy obrací. Pohled celku vlastní vedení, individuální zájem se staví do protikladu ke skupině a vyslovení vlastní potřeby se spojuje s hanbou nebo hrozbou vyloučení. V této podobě nejde o rozšíření perspektivy, ale o její uzavření: místo tří nebo čtyř pohledů zůstává jediný, pohled toho, kdo mluví za všechny. Literatura o kultovních skupinách popisuje tento přesun jako ústřední prvek kontroly (Singer a Lalich 1995). Katalog navazující vlivové užití rozebírá v hesle NLP v sektách a kultovních skupinách.

Stav důkazů🔗

Čtvrtá pozice jako samostatný pojem nebyla empiricky zkoumána. Neexistují kontrolované studie, které by ukázaly, že ztotožnění se systémem v pojetí NLP vede k lepším rozhodnutím nebo k lepším vztahům než jiné způsoby skupinové reflexe. Samotné pojetí pozice není v literatuře NLP jednotné, což empirické ověřování dál ztěžuje, protože není jasné, co přesně by se mělo měřit. Kritické přehledy NLP uvádějí, že tvrzení oboru jsou převážně neověřená (Witkowski 2010), a akademické hodnocení, které je k NLP spíše vstřícné, pokládá jeho modely za pracovní rámce, ne za doložené teorie (Tosey a Mathison 2009). Přehled zaměřený na koučink a organizační rozvoj, kde se čtvrtá pozice používá nejčastěji, konstatuje nedostatek kvalitního výzkumu a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). Naproti tomu existuje rozsáhlá a dobře doložená literatura o tom, jak skupiny s vysokou mírou kontroly využívají rétoriku celku k potlačení individuálního úsudku (Lifton 1961; Singer a Lalich 1995). Pro čtenáře kompendia z toho plyne asymetrie: užitečnost čtvrté pozice je spíše věcí zkušenosti praktiků, kdežto rizika jejího zneužití jsou popsána podstatně lépe.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je otázka, kdo pohled celku vykládá a zda ho lze společně zkoumat. Pokud o tom, co je v zájmu všech, rozhoduje vždy tentýž člověk a jeho výklad nelze zpochybnit, nejde o systémovou perspektivu, ale o autoritu, která se jí zaštiťuje. Druhou obranou je trvat na tom, že celek se skládá z lidí: zdraví, čas, peníze a vztahy jednotlivců nejsou v protikladu k zájmu skupiny, ale jsou jeho součástí. Třetí obranou je posuzovat pochybnosti a námitky mimo skupinu, s lidmi, kteří na ní nejsou závislí, a bez časového tlaku. V organizacích chrání jednotlivce i kolektivní mechanismy, například zástupci zaměstnanců nebo nezávislé kanály pro stížnosti, které nedovolují, aby jediný hlas mluvil za všechny. U lidí, kteří odcházejí ze skupin, kde byla jejich vlastní pozice soustavně podřizována pozici celku, je zotavení spojeno s obnovou první pozice: s učením se znovu vnímat vlastní přání bez pocitu viny a s budováním vztahů, které nejsou podmíněny oddaností. Herman zdůrazňuje, že zotavení po dlouhodobé kontrole probíhá ve vztazích, kde je člověk přijímán bez podmínky loajality (Herman 1992). Teprve na tomto základě může pohled celku znovu sloužit jako rozšíření úvahy, a ne jako její náhrada.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Percepční pozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Percepční pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Perceptual positions (concept))
• Úroveň poslání – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Spiritual (purpose) level)
• Meta-zrcadlo – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Meta-mirror)
• První pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, First position)
• Třetí pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Third position)
• Trojí popis – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Triple description)
• Disneyova strategie – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Disney strategy)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)

V kompendiu

• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kolektivní rozměr – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 61: Kult vedení v nadnárodní korporaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Třetí pozice – předchozí heslo rodiny
• Trojí popis – další heslo rodiny