Já a druzí🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Self and other
Jiné názvy	směr pozornosti
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „já a druzí“ popisuje v NLP to, kam v rozhovoru směřuje pozornost člověka. Na pólu „druzí“ stojí člověk, který automaticky vnímá a odráží neverbální projevy druhého, tedy výraz tváře, tón hlasu a držení těla, a přizpůsobuje jim vlastní reakci. Na pólu „já“ stojí člověk, který se soustředí především na obsah a na vlastní prožitek a na neverbální signály druhých reaguje méně nebo s menší pozorností (Charvet 1997). V profilu LAB se kategorie nazývá „směr pozornosti“ a řadí se mezi pracovní vzorce. Praktická literatura zdůrazňuje, že pól „já“ neoznačuje sobectví ani nezájem o druhé, ale jen to, že člověk v rozhovoru nereaguje spontánně na neverbální úroveň. Pro kompendium je kategorie důležitá ze dvou důvodů. Vnímavost k emočním signálům druhých je cenná lidská schopnost, ale také místo, kde se dá člověk nejsnáze zatížit cizími pocity jako povinností. A nálepka „člověka zaměřeného na sebe“ se dá snadno použít k tomu, aby se něčí oprávněné odmítnutí vydávalo za chlad nebo egoismus.

Původ a souvislosti🔗

Kategorie patří do skupiny pracovních vzorců profilu LAB, který rozpracoval Rodger Bailey a zpřístupnila Shelle Rose Charvetová (Charvet 1997). V širším rámci NLP souvisí s pojmy kalibrace a raportu, tedy s důrazem na pozorování neverbálních projevů druhého a na naladění se na ně, které obor od počátku považoval za jádro účinné komunikace (Bandler a Grinder 1979). Metaprogram z této dovednosti dělá individuální rozdíl: tvrdí, že někteří lidé to dělají automaticky a jiní ne. Mimo NLP se příbuznými otázkami zabývá psychologie emocí a sociální psychologie. Výzkum výrazů emocí ukazuje, že některé emoce se v tváři projevují rozpoznatelným způsobem a že lidé se liší ve schopnosti je zachytit (Ekman 2003). Výzkum napodobování ukazuje, že lidé často nevědomky přejímají postoje a gesta partnera v rozhovoru a že tato shoda souvisí se sympatií (Chartrand a Bargh 1999). V psychologii osobnosti existují i konstrukty, které popisují, jak pečlivě lidé sledují sociální signály a přizpůsobují jim své vystupování, a ty se měří ověřenými dotazníky. Metaprogram s nimi lze srovnat jen obecně. Pro kliniky je navíc podstatné, že rozdíly ve vnímání neverbálních signálů mohou souviset s vývojovými a neurologickými odlišnostmi, které typologie NLP nerozlišuje a nemá diagnostikovat.

Struktura vzorce🔗

Praktická literatura tvrdí, že se kategorie nepozná z odpovědí na otázky, ale z pozorování rozhovoru: zda člověk reaguje na změny ve výrazu a tónu druhého, zda zrcadlí jeho držení těla a zda se jeho odpověď mění podle toho, jak druhý působí (Charvet 1997). Z rozpoznání se odvozuje ladění komunikace. Člověku zaměřenému na druhé se sdělení podává s výraznou neverbální složkou, člověku zaměřenému na sebe se předkládá hlavně obsah. Z hlediska analýzy je důležitější to, co struktura umožňuje ve vztahu. Člověk, který automaticky vnímá a odráží emoce druhého, je pro toho druhého čitelný a ovlivnitelný jeho vlastními emočními projevy. Smutek, zklamání nebo hněv mluvčího se u něj okamžitě projeví a vyvolá snahu situaci zlepšit. Kdo tuto vnímavost zná, může vlastní emoce předvádět jako páku: nemusí o nic žádat, stačí, aby dal najevo, jak se cítí. Opačný pól je zranitelný jiným způsobem. Člověk, který na emoční signály reaguje méně, může být opakovaně obviňován z necitlivosti, až začne pochybovat o vlastní schopnosti správně vnímat druhé, a přenechá výklad vztahů druhé straně.

Detekční znaky🔗

Zneužití vnímavosti se pozná podle toho, že emoce mluvčího se předkládají jako závazek. Výroky typu „vidíš, jak mi je“ nebo „nechceš přece, abych se takhle cítil“ nesdělují jen prožitek, ale požadují jednání, a odmítnutí se tím mění v důkaz bezcitnosti. Emoční projevy přicházejí nápadně ve chvílích, kdy druhý chce něco odmítnout nebo prosadit, a slábnou, jakmile vyhoví. Kompendium tento vzorec popisuje jako pěstování citového dluhu a v širší podobě jako latentní emoční modulaci. Stark popisuje, jak v kontrolujících vztazích oběť postupně podřizuje své jednání tomu, aby předešla náladám a reakcím partnera, a jak se tato neustálá ostražitost stává součástí kontroly (Stark 2007). Zneužití nálepky „já“ se pozná podle toho, že člověku se jeho neochota vyhovět vysvětluje jako povahová vada, zatímco požadavek druhé strany se neposuzuje. Třetím znakem je předstíraná pozornost: mluvčí okázale „vidí“, jak se druhý cítí, a tento dojem porozumění využívá k vedení rozhovoru; kompendium tento vzorec rozvádí na stránce o předstírané empatii.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vnímavosti vrací kontrolu tomu, koho se týká. Lékař, který si při sdělování závažné zprávy všimne, že pacient zbledl, a nabídne mu pauzu, používá pozornost k neverbálním signálům k tomu, aby pacient sám určoval tempo rozhovoru. Terapeut, který si všimne nesouladu mezi slovy a výrazem klienta a otevřeně se na něj zeptá, nabízí klientovi možnost věc pojmenovat. Rogers popisuje empatické porozumění jako snahu zachytit prožitek klienta tak, jak se mu jeví, a vrátit mu ho bez hodnocení (Rogers 1951). Legitimní je i to, když se v týmu bere ohled na to, že někdo potřebuje jasně vyslovený obsah a nepochytí naznačené. Manipulativní užití nastává, když se vnímavost druhého využívá k tomu, aby byl odpovědný za pocity mluvčího, nebo když se vlastní pozornost k signálům druhého používá k jeho vedení bez jeho vědomí. Rozhodující otázky jsou: Vrací pozornost k emocím volbu tomu, koho se týká, nebo mu ji bere? Je vyjádření pocitu sdělením, nebo požadavkem? A smí člověk emoci druhého vnímat a přesto odmítnout, aniž by byl označen za bezcitného?

Stav důkazů🔗

Pro metaprogram směru pozornosti nejsou v literatuře, o kterou se kompendium opírá, doloženy studie, které by prokázaly, že se dá spolehlivě rozpoznat pozorováním a že ladění komunikace podle něj něco zlepšuje. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že kontrolované studie tvrzení oboru většinou nepodporují (Witkowski 2010), a výzkum, který se týkal naladění řeči na domnělé preference posluchače, nepřinesl podporu (Sharpley 1987). Výzkum mimo NLP přitom ukazuje, že vnímání emocí a sociálních signálů je skutečná a proměnlivá schopnost, kterou lze zkoumat. Ekman popisuje rozpoznatelné výrazy základních emocí a zároveň upozorňuje, že rozpoznaná emoce sama neprozrazuje, co ji vyvolalo (Ekman 2003). Výzkum napodobování dokládá automatické přejímání chování partnera (Chartrand a Bargh 1999). Tyto poznatky však popisují spojité rozdíly a situační jevy, nikoli dva typy lidí. Srovnání s validovaným výzkumem osobnosti je možné jen obecně: konstrukty citlivosti na sociální signály se měří ověřenými nástroji, metaprogram se určuje dojmem. Zvlášť varovné je užití kategorie k posuzování lidí, jejichž odlišné vnímání může mít klinickou nebo vývojovou příčinu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit vnímání emoce druhého od povinnosti ji odstranit. Je možné vidět, že je druhý smutný nebo zklamaný, uznat to a přesto trvat na svém rozhodnutí. Pocit druhého je informace o jeho prožitku, ne doklad, že jste udělali něco špatně. Druhou obranou je všímat si načasování: pokud se silné emoční projevy objevují spolehlivě ve chvílích, kdy chcete něco odmítnout, a mizí po vyhovění, jde o vzorec, ne o náhodu. Třetí obranou je nepřijímat nálepku necitlivosti bez posouzení obsahu: to, že odmítnete požadavek, neznamená, že nevnímáte druhého. Pro lidi, kteří dlouhodobě žili ve vztahu, kde museli neustále sledovat nálady partnera, bývá zotavení spojeno s návratem pozornosti k vlastním potřebám a s učením, že se nemusí odpovídat za emoce druhých. Herman popisuje, jak trauma z kontrolujícího vztahu vede k neustálé ostražitosti a jak se tato ostražitost postupně uvolňuje v bezpečném prostředí (Herman 1992). Kompendium se kontrolujícím vztahům podrobně věnuje na stránce o Starkově modelu donucující kontroly. Pro odborníky platí, že pozorování neverbálních signálů klienta má sloužit klientovi, ne vedení rozhovoru k předem danému cíli.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Vnitřní a vnější referenční rámec – příbuzné heslo (Metaprogramy, Internal and external reference)
• Pracovní styl – příbuzné heslo (Metaprogramy, Working style)
• Lidé a věci – příbuzné heslo (Metaprogramy, Person and thing)
• Struktura pravidel – příbuzné heslo (Metaprogramy, Rule structure)
• Emoční zvládání – příbuzné heslo (Metaprogramy, Emotional coping)
• Odpovědnost – příbuzné heslo (Metaprogramy, Responsibility)
• Předstíraná empatie – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Simulated empathy)

V kompendiu

• EA-2.2.7 Pěstování citového dluhu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Režim přesvědčení – předchozí heslo rodiny
• Reakce na stres – další heslo rodiny