Změna osobní historie🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Change personal history
Jiné názvy	přepis osobní historie, change history
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Změna osobní historie je jedna z nejstarších intervencí neurolingvistického programování. Vychází z předpokladu, že nepříjemný pocit, který se člověku v určitých situacích opakovaně vrací, je spojen s řadou minulých zážitků, v nichž tento pocit vznikal, a že lze zmírnit jeho působení v přítomnosti, pokud se v představě do těchto zážitků vnese to, co v nich chybělo: klid, sebedůvěra, znalosti nebo opora (Bandler a Grinder 1979). Ve výkladech NLP se obvykle nemluví o tom, že se mění události samy, ale o změně vnitřní reprezentace minulosti, a tím i toho, jak minulost ovlivňuje jednání. Právě tato hranice mezi změnou prožitku a změnou faktů je pro kompendium jádrem hesla. V terapii může být užitečné, aby člověk na dávnou zkušenost hleděl s oporou, kterou tehdy neměl. V kontrolujících vztazích a v nekvalifikované „terapii“ se z téhož výrazu stává přepisování toho, co se stalo.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder popsali změnu osobní historie na svých seminářích na konci sedmdesátých let a uvedli ji jako příklad práce s kotvami, tedy s naučenými spouštěči stavů (Bandler a Grinder 1979). Práci s návratem k minulým zkušenostem znala už ericksonovská hypnoterapie, ze které NLP čerpalo mnoho svých postupů (Haley 1973). Změna osobní historie se od ní liší tím, že je zbavena hypnotického rámce a podává se jako technika, kterou lze provést v běžném rozhovoru. Kotvení jako obecný princip rozebírá heslo Kotvení, regresi heslo Věková regrese. Na změnu osobní historie navázaly pozdější postupy, které s minulostí pracují ještě hlouběji, zejména reimprinting a terapie časové osy (James a Woodsmall 1988).

Pro srovnání je užitečné připomenout, že s minulými zkušenostmi pracují i přístupy s výzkumnou oporou. Kognitivní terapie zkoumá, jak minulé zážitky přispěly k přesvědčením, podle kterých člověk dnes vykládá události, a pracuje s těmito přesvědčeními v přítomnosti (Beck 1976). Léčba traumatu se ke vzpomínkám vrací tehdy, když je klient stabilizovaný, a jejím cílem je, aby vzpomínka mohla být integrována do životního příběhu, ne aby byla nahrazena jinou (Herman 1992).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně spojuje změna osobní historie dva principy. Prvním je řetězení zážitků podle společného pocitu: současný nepříjemný stav slouží jako vodítko, podle kterého se v paměti hledají starší situace se stejným prožitkem. NLP tento proces chápe jako transderivační hledání, tedy automatické vyhledávání zkušeností, které odpovídají danému stavu. Druhým principem je přenos zdroje: stav, který člověk zná z jiných situací, například klid nebo sebejistota, se v představě spojuje se starými zážitky, aby se prožily jinak. Ověření spočívá v tom, zda si člověk vybavuje minulé situace s menší bolestí a zda se změna projevuje v situacích, které ho čekají (Bandler a Grinder 1979).

Z tohoto popisu plyne, že intervence pracuje s pamětí v podmínkách, které ji činí tvárnou: emoční aktivace, živé vybavení a záměrné doplňování nového obsahu. Autoři NLP to považovali za výhodu. Výzkum paměti ukazuje, že vybavování není přehrávání záznamu, ale rekonstrukce, do které se snadno dostávají informace, které člověk získal později, a to i z formulace otázky (Loftus a Palmer 1974). Pokud se do vzpomínky záměrně vnáší nový obsah, je nutné počítat s tím, že se nezmění jen prožitek, ale i vybavovaný obsah.

Detekční znaky🔗

V terapeutickém nebo pseudoterapeutickém kontextu se intervence pozná podle slovníku. Mluví se o „návratu“ k dřívějším situacím, o „přinesení zdroje“ do minulosti, o tom, že minulost „není pevná“ a lze ji „změnit“. Rozhodující varovné znaky nejsou v technice, ale v tom, co se mění. Varovné je, když se mluví o změně událostí, nikoli o změně prožitku, když se v sezení objevují nové podrobnosti minulých situací, které člověk dříve neznal, a když praktik podává změněnou vzpomínku jako pravdivější než původní. Experimentální výzkum ukázal, že sugestivní podněty po události mohou do vzpomínky vnést podrobnosti, které se nestaly (Loftus a Palmer 1974).

Mimo terapii se myšlenka, že minulost je „jen příběh“ a lze ji přepsat, objevuje v kontrolujících vztazích a skupinách. Kdo má ve vztahu moc, nabízí výklad minulých událostí, podle kterého ponížení nebylo ponížením, násilí bylo výchovou a nespravedlnost byla zkouškou. Opakovaný tlak na převzetí takového výkladu je jedním ze znaků gaslightingu. U člověka, na kterého je uplatňován, se objevuje nejistota ve vlastní paměti, sklon vyprávět o minulosti slovy druhé strany a pocit, že vlastní vzpomínka je „nepřijatelná“ (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití stojí na výslovném oddělení faktů od prožitku. Terapeut může klientovi pomoci, aby se na dávnou situaci díval s porozuměním, které tehdy jako dítě nebo začínající profesionál neměl, a aby se od ní emočně osvobodil, aniž by se zpochybnilo, co se stalo. Podobný smysl má v kognitivní terapii nový pohled na staré přesvědčení, který nepopírá zkušenost, ale rozšiřuje možnosti jejího výkladu (Beck 1976). Tato práce předpokládá, že klient má kontrolu nad výkladem, že změnu sám hodnotí a že může odmítnout výklad, který mu nesedí.

Manipulativní užití přepisuje fakta. V kontrolujícím vztahu slouží „nový pohled na minulost“ k tomu, aby zmizely důvody ke stížnosti, k odchodu nebo k hledání pomoci. V pseudoterapii může vést k tomu, že klient přijme obsah, který mu praktik vnesl, za vlastní vzpomínku. V obou případech se mění vztah člověka k vlastní paměti, která přestává být oporou úsudku. Lifton popsal, jak uzavřené systémy přepisují životní příběh člena tak, aby odpovídal doktríně, a jak se z vlastní minulosti stává materiál k „vyznání“ (Lifton 1961).

Mezi oběma póly leží šedá zóna, kterou je třeba posuzovat podle okolností. Patří do ní koučink a semináře osobního rozvoje, kde se intervence nabízí lidem bez vyšetření a kde lektor nemusí poznat, že se za „nepříjemným pocitem z minulosti“ skrývá traumatický zážitek. I při dobrém úmyslu může taková práce vyvolat vzpomínky, se kterými účastník nemá jak naložit, a nechat ho s nimi bez další péče. Klinický model zotavení staví zajištění bezpečí a stabilizaci před práci s traumatickými vzpomínkami (Herman 1992). Rozhodujícím kritériem proto není jen záměr praktika, ale i to, zda je schopen rozpoznat hranice své kompetence a zajistit návaznou odbornou pomoc.

Stav důkazů🔗

Pro změnu osobní historie neexistují nezávislé kontrolované studie, které by prokázaly její účinek. Primární literatura uvádí jako doklad předvádění na seminářích a kazuistiky (Bandler a Grinder 1979). Raná nezávislá hodnocení NLP se soustředila hlavně na předpoklady o reprezentačních systémech, pro které nenašla podporu (Heap 1988); terapeutické postupy zůstaly z velké části netestované. Pozdější přehled databáze výzkumu NLP dospěl k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují (Witkowski 2010). Naopak tvárnost paměti je doložena dobře: už formulace otázky může změnit odhad i vybavované podrobnosti události (Loftus a Palmer 1974). Kritická literatura o klinické pseudovědě upozorňuje, že postupy, které do vzpomínek záměrně vnášejí nový obsah, s sebou nesou riziko nepravých vzpomínek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro klinickou praxi z toho plyne, že případná úleva, kterou klient po intervenci hlásí, nevypovídá o tom, co se během ní stalo s obsahem vzpomínek.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je trvat na rozdílu mezi událostí a jejím prožíváním. Výrok „to se nestalo tak, jak si to pamatuješ“ je jiný druh výroku než „můžeš se na to dnes dívat jinak“ a zaslouží si jinou odpověď: první vyžaduje ověření, druhý je nabídkou, kterou lze přijmout nebo odmítnout. Rozlišení mezi událostí a jejím výkladem je také základem kognitivní terapie, podle níž emoční reakci určuje především význam, který člověk události přisuzuje (Beck 1976). Kdo si není jistý, zda se jeho vzpomínky pod tlakem nemění, může si vést záznamy, opírat se o dokumenty z doby událostí a mluvit s lidmi, kteří u nich byli, ale nepatří do vztahu, ve kterém tlak vzniká.

Zotavení po dlouhodobém přepisování minulosti se opírá o obnovu kontinuity paměti a o právo na vlastní popis událostí. Herman popisuje jako jednu ze součástí zotavení po traumatu rekonstrukci příběhu, ve které člověk vypráví, co se stalo, ve vlastních slovech a v přítomnosti svědka, který jeho zkušenost bere vážně (Herman 1992). Rámec tohoto procesu kompendium rozvádí v hesle o stadiích zotavení podle Judith Hermanové. Odborník, který se setká s klientem po pseudoterapeutické práci s minulostí, by neměl automaticky přijmout ani zpochybnit nově vzniklé vzpomínky, ale pomoci klientovi rozlišit, co si pamatoval dřív, co vzniklo v sezení a co lze doložit.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Zdrojový stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Resource state)
• Věková regrese – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Age regression)
• Kontrafaktuální podmínky – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Counterfactual conditionals)
• Kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring)
• Kolaps kotev – příbuzné heslo (Kotvení, Collapsing anchors)
• Přenos zdroje – příbuzné heslo (Kotvení, Resource transfer)
• Reimprinting – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Re-imprinting)
• Vzorec zpracování zármutku – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Resolving grief pattern)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Terapie časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Time Line Therapy)
• Procházení časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Timeline walk)
• Muzeum starých přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Museum of old beliefs)
• Časové posuny v jazyce – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Verb tense shifts)

V kompendiu

• EA-5.3.7 Self-narrative replacement – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.10 Stadia zotavení podle Judith Hermanové – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Reimprinting – předchozí heslo rodiny
• Alergický vzorec – další heslo rodiny