Časová osa🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina Časová osa sdružuje vzorce, pojmy a postupy neurolingvistického programování, které pracují s představou, že člověk si čas vnitřně uspořádává v prostoru. Minulost, přítomnost a budoucnost mají podle tohoto výkladu v představě své místo, směr a vlastnosti, a s tímto uspořádáním lze pracovat (Andreas a Andreas 1987; James a Woodsmall 1988). Rodina má tři části. První část je popisná: elicitace časové osy zjišťuje, jak si člověk čas představuje, rozlišení „v čase“ a „mimo čas“ z toho vyvozuje typy a pojem časového kódování zkušenosti vysvětluje, jak představy nesou časovou značku. Druhá část je intervenční a týká se minulosti: terapie časové osy a její složky, tedy uvolnění negativních emocí, limitující rozhodnutí a hledání kořenové příčiny, spolu se změnou tvaru časové osy a s procházením časové osy v prostoru místnosti. Třetí část se týká budoucnosti: vložení cíle do budoucnosti a budoucí přehrávání. Jako srovnávací měřítko rodina obsahuje psychologický pojem časové perspektivy, který na rozdíl od pojmů NLP prošel psychometrickým ověřováním. Obecný pojem časové osy je popsán mezi základními pojmy.

Původ🔗

Představa, že čas myslíme v prostoru, je starší než NLP a má solidní oporu v lingvistice. Lakoff a Johnson ukázali, že časové pojmy jsou strukturovány prostorovými metaforami: budoucnost je „před námi“, minulost „za námi“, termíny se „blíží“ (Lakoff a Johnson 1980). NLP tento obecný rys převedlo na individuální rovinu. V polovině osmdesátých let Bandler rozpracoval práci se submodalitami, tedy s jemnými vlastnostmi vnitřních představ, a ukázal, jak jejich změna mění intenzitu prožitku (Bandler 1985). Andreasovi tuto práci rozšířili na časové kódování a popsali, jak se lidé liší v tom, kde a jak si představují minulost a budoucnost (Andreas a Andreas 1987). Robert Dilts spojil časovou osu s prací na přesvědčeních a s návratem k formativním zkušenostem a rozložil ji do prostoru místnosti (Dilts 1990). Tad James a Wyatt Woodsmall z těchto linií sestavili terapii časové osy, ucelený přístup spojený s výkladem osobnosti, hodnot a metaprogramů (James a Woodsmall 1988). Směr se šířil hlavně komerčními výcviky a certifikacemi, mimo univerzitní psychologii a mimo klinický výzkum. Práce s budoucností má navíc kořeny v ericksonovské hypnoterapii a v raných seminářích Bandlera a Grindera, kde se objevuje požadavek ověřit změnu v budoucích situacích (Bandler a Grinder 1979).

Proč je rodina riziková🔗

Většina vzorců rodiny je sama o sobě převážně neškodná. Ptát se člověka, kde si představuje příští rok, nebo mu nabídnout prostorovou pomůcku k plánování, nikoho neohrožuje. Rodina jako celek však patří k nejrizikovějším v katalogu, protože její intervenční část pracuje s pamětí v sugestivním rámci. Typický postup terapie časové osy vede člověka v uvolněném stavu k „návratu“ do minulosti s očekáváním, že tam najde první událost, z níž pochází jeho dnešní obtíž (James a Woodsmall 1988). Pokud si žádnou nepamatuje, je ujišťován, že jeho nevědomí ji zná a že cokoli se vybaví, je smysluplné. Tato kombinace, tedy presupozice existence události, sugestivní stav, očekávání průvodce a ujištění o pravdivosti vybaveného obsahu, je ve výzkumu paměti dobře doloženou cestou ke vzniku nepravých vzpomínek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Základní poznatek pochází z experimentu, v němž lidé viděli film dopravní nehody a poté odpovídali na otázku o rychlosti aut. Pouhá volba slovesa v otázce změnila odhad rychlosti, a o týden později si více lidí v té skupině, jejíž otázka použila silnější sloveso, „pamatovalo“ rozbité sklo, které ve filmu nebylo (Loftus a Palmer 1974). Paměť tedy není záznam, který se přehrává, ale rekonstrukce, která se skládá při každém vybavení a je citlivá na podněty, které vybavení provázejí. Přehledy výzkumu sugestivních terapeutických postupů ukazují, že hledání zapomenutých událostí, zvláště v hypnóze nebo v podobných stavech, může vést k vytvoření vzpomínek na události, které se nestaly, a že člověk si takovými vzpomínkami bývá jistý (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Prožitky v sugestivních stavech přitom silně závisejí na očekáváních, která situace vytváří (Kirsch a Lynn 1995). Hledání kořenové příčiny a regresivní procházení časové osy tak strukturálně opakují postupy, jejichž rizika jsou známa z diskuse o takzvaných obnovených vzpomínkách v devadesátých letech.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Pro pozorovatele je nejdůležitější rozlišovat tři věci, které vzorce rodiny často slévají. První je představa: obraz minulosti nebo budoucnosti, který člověk vytváří v rozhovoru. Druhá je vzpomínka: obsah, který si člověk pamatuje nezávisle na tom, co se v rozhovoru děje. Třetí je výklad: příběh, který představě nebo vzpomínce dává smysl a příčinu. Rizikové užití vzorců rodiny se pozná podle toho, že tyto tři roviny zaměňuje. Představa vybavená v sugestivním stavu se vydává za vzpomínku, výklad se vydává za objev a z obou se vyvozují závěry o skutečných událostech a skutečných lidech. Právě tuto záměnu představy za vzpomínku, k níž člověk navíc získává jistotu, popisují přehledy výzkumu sugestivních terapeutických postupů (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Druhým klíčem je směr práce s budoucností. Představa budoucnosti, kterou si člověk vytváří sám, aby si ujasnil cíl a naplánoval cestu k němu, je legitimní. Představa budoucnosti, kterou mu vytváří druhá strana a bezprostředně ji spojí s rozhodnutím, které má udělat hned, je nástrojem vlivu. Lidé odhadují pravděpodobnost událostí podle toho, jak snadno si je představí (Tversky a Kahneman 1974), a závazek učiněný v emočně silném okamžiku vytváří tlak na konzistentní jednání (Cialdini 2009). Budoucí přehrávání v prodeji a vize budoucnosti na motivačních seminářích stojí právě na těchto mechanismech. Třetím klíčem je kontext. Uzavřené skupiny přepisují minulost člena tak, aby jeho život před vstupem vypadal jako řada zranění, a vymezují budoucnost výhradně uvnitř skupiny (Singer a Lalich 1995). Lifton popsal, jak totalitní prostředí podřizuje osobní minulost doktríně (Lifton 1961). Vzorce časové osy se v takovém prostředí stávají nástrojem přepisu biografie, který kompendium popisuje u mnemonické rekonfigurace a biografické rekontextualizace.

Stav důkazů🔗

Prostorové myšlení o čase je jako jev dobře doloženo v kognitivní lingvistice (Lakoff a Johnson 1980). Pro specifická tvrzení rodiny takové doklady chybějí. Neexistuje validovaný nástroj, který by určoval individuální typ časové osy, ani studie, které by prokazovaly jeho souvislost s povahou. Pro terapii časové osy a její složky chybějí kontrolované studie s randomizací a nezávislým hodnocením výsledků. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dat, která by jeho používání podporovala (Sturt a kol. 2012). Witkowski po analýze databáze výzkumu NLP dospěl k závěru, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). V Delfské studii odborníků bylo NLP pro léčbu duševních a behaviorálních obtíží zařazeno mezi zdiskreditované přístupy (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Rozdíl mezi chybějícím dokladem účinku a doloženým rizikem je pro hodnocení rodiny rozhodující: přínos terapie časové osy prokázán není, riziko sugestivní práce s pamětí prokázáno je. Psychologie časové perspektivy přitom nabízí ověřené pojmy pro to, jak lidé vztahují minulost a budoucnost ke svému jednání, a je vhodnějším východiskem než typologie NLP.

Obrana🔗

Základní obranou je rozlišovat představu od vzpomínky. Obsah, který se vybaví v uvolněném stavu pod vedením průvodce, je představa, dokud ho nepotvrdí nezávislé zdroje, a nemá být podkladem pro závěry o minulých událostech ani o jiných lidech. Nevybavení není překážka, kterou je třeba překonat, ale informace. Druhou obranou je oddělit představu budoucnosti od rozhodnutí: po živé vizi budoucího prožitku nerozhodovat hned, vyžádat si podmínky písemně a srovnat je s jinými možnostmi. Třetí obranou je posoudit rámec. Práce s bolestnými obdobími života patří do vztahu s odborníkem, který pracuje s ověřenými metodami a je k dispozici i po skončení sezení; víkendový seminář ani certifikát z NLP takový rámec nenahradí. Herman zdůrazňuje, že u lidí s traumatickou zkušeností musí práci se vzpomínkami předcházet nastolení bezpečí a že kontrola nad tempem a obsahem má zůstat v rukou člověka, o jehož život jde (Herman 1992). Lidé, kteří prošli sugestivním hledáním příčin a vytvořili si nové přesvědčení o své minulosti, potřebují citlivou podporu, v níž mohou rozlišit, co si pamatují, od toho, co vzniklo v sugestivní situaci, a postupně obnovit vztahy, které nový výklad narušil. Kompendium se k tomuto tématu vrací na stránce o traumatu a falešných vzpomínkách a v kapitole o terapeutických přístupech.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-12.01	Elicitace časové osy	Eliciting the timeline	vzorec	terapeutické i vlivové	nízké
NLP-12.02	„V čase“ a „mimo čas“	In time and through time	pojem	terapeutické i vlivové	nízké
NLP-12.03	Terapie časové osy	Time Line Therapy	vzorec	převážně terapeutické	vysoké
NLP-12.04	Uvolnění negativních emocí na časové ose	Releasing negative emotions on the timeline	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-12.05	Limitující rozhodnutí	Limiting decisions	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-12.06	Vložení cíle do budoucnosti	Placing a goal in the future	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-12.07	Hledání kořenové příčiny	Root cause	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-12.08	Změna tvaru časové osy	Changing the shape of the timeline	vzorec	převážně terapeutické	nízké
NLP-12.09	Časové kódování zkušenosti	Temporal coding of experience	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-12.10	Budoucí přehrávání	Future pacing	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-12.11	Časová perspektiva	Time perspective	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-12.12	Procházení časové osy	Timeline walk	vzorec	převážně terapeutické	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Časová osa"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/_index.md"
  n1["Elicitace časové osy"]
  n2["„V čase“ a „mimo čas“"]
  n3["Terapie časové osy"]
  n4["Uvolnění negativních emocí na časové ose"]
  n5["Limitující rozhodnutí"]
  n6["Vložení cíle do budoucnosti"]
  n7["Hledání kořenové příčiny"]
  n8["Změna tvaru časové osy"]
  n9["Časové kódování zkušenosti"]
  n10["Budoucí přehrávání"]
  n11["Časová perspektiva"]
  n12["Procházení časové osy"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  n3 --> n4
  n3 --> n5
  n3 --> n6
  n3 --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  F --> n10
  F --> n11
  F --> n12
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/elicitace-casove-osy.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/v-case-a-mimo-cas.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/terapie-casove-osy.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/uvolneni-negativnich-emoci.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/limitujici-rozhodnuti.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/vlozeni-budouciho-cile.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/korenova-pricina.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/zmena-tvaru-casove-osy.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/casove-kodovani.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/budouci-prehravani.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/casova-perspektiva.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/casova-osa/pruchod-casovou-osou.md"

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Disociace, fobie a trauma – předchozí rodina katalogu
• Logické úrovně a percepční pozice – další rodina katalogu