Zobecňování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.35
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Generalisation
Jiné názvy	generalizace
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Zobecňování (generalizace) je v neurolingvistickém programování proces, jímž člověk z jednotlivé zkušenosti vyvozuje pravidlo platné pro celou třídu situací. Bandler a Grinder ho uvádějí jako třetí z univerzálních procesů modelování, vedle vypouštění a zkreslování. Dítě, které se jednou spálí o kamna, se naučí, že horké předměty pálí, a nemusí tu zkušenost opakovat. Tentýž proces však může z jediného odmítnutí udělat přesvědčení „nikdo mě nechce“ a z jednoho neúspěchu pravidlo „na to nemám“ (Bandler a Grinder 1975). Zobecňování je tedy nezbytnou podmínkou učení a zároveň zdrojem omezujících přesvědčení. Pro kompendium je pojem důležitý proto, že zobecnění vyslovené druhým člověkem, zvlášť autoritou, se snadno stane součástí sebepojetí toho, o kom bylo vysloveno. Řada technik popsaných v kompendiu pracuje právě s tím, že z jednotlivé chyby vyrobí trvalou vlastnost.

Původ a souvislosti🔗

Pojem pochází z modelu, který Bandler a Grinder vystavěli na transformační gramatice a na pozorování terapeutů. V jejich pojetí se zobecnění v řeči projevuje slovy, která nepřipouštějí výjimku, a pravidly, která nepřipouštějí volbu (Bandler a Grinder 1975). Kořeny tohoto pohledu sahají k obecné sémantice. Korzybski varoval před tím, že jazyk svádí ke ztotožňování jednotlivin s kategorií, a doporučoval vnímat, že žádné dvě věci téhož jména nejsou totožné (Korzybski 1933). Kognitivní terapie popsala velmi podobný jev jako přehnané zobecňování, tedy vyvození obecného závěru z jediné události a jeho uplatnění i na situace, které s ní nesouvisejí (Beck 1976). Ellis ukázal, jak absolutní požadavky typu „musím“ a „nesmím“ udržují emoční obtíže, protože z přání dělají nutnost (Ellis 1962).

Kognitivní psychologie přidala vysvětlení, proč lidé zobecňují rychle a často chybně. Tversky a Kahneman popsali heuristiku reprezentativnosti, podle níž lidé usuzují z podobnosti s prototypem a přehlížejí velikost vzorku i základní četnosti (Tversky a Kahneman 1974). Gilovich ukazuje, jak málo případů stačí k pocitu, že pravidlo bylo potvrzeno, a jak se protipříklady snadno vysvětlí jako výjimky (Gilovich 1991). Pojem NLP tak popisuje jev, který je z jiných oborů dobře znám, a dává mu především jazykovou podobu.

Struktura vzorce🔗

V meta-modelu NLP spadají pod zobecňování hlavně tři jazykové formy. Univerzální kvantifikátor („vždycky“, „nikdy“, „všichni“, „nikdo“) rozšiřuje zkušenost na všechny případy bez výjimky. Modální operátor nutnosti („musím“, „nesmím“, „je třeba“) mění volbu na povinnost a modální operátor možnosti („nemůžu“, „nejde to“) uzavírá prostor jednání. Ztracený performativ vyslovuje hodnotící soud bez uvedení, kdo hodnotí („Takhle se to nedělá“), takže soud zní jako obecně platné pravidlo (Bandler a Grinder 1975). Podrobněji je popisují stránky o univerzálním kvantifikátoru a o modálním operátoru nutnosti.

Strukturálně je zobecnění přesun z roviny události do roviny pravidla nebo identity. Věta „tentokrát ses spletl“ popisuje událost. Věta „ty se vždycky spleteš“ popisuje pravidlo a věta „jsi neschopný“ popisuje identitu. S každým posunem se změna stává méně představitelnou, protože událost lze napravit, pravidlo lze porušit, ale identitu člověk vnímá jako to, čím je. Dilts tento rozdíl zpracoval v modelu logických úrovní, podle něhož sdělení na úrovni identity zasahuje hlouběji než sdělení na úrovni chování (Dilts 1990). Bez ohledu na spornost celého modelu je toto rozlišení užitečné pro pozorovatele: ukazuje, kde se z kritiky činu stává útok na osobu.

Detekční znaky🔗

Manipulativní zobecňování se pozná podle toho, že jedna událost nebo několik málo událostí je opakovaně povyšováno na trvalou vlastnost druhého, zatímco protipříklady se přecházejí. Typickými znaky jsou absolutní slova v kritice („nikdy“, „vždycky“, „pořád“), přechod od hodnocení činu k hodnocení osoby a pravidla, u nichž není jasné, kdo je stanovil a proč platí. Dalším znakem je spojení zobecnění s předpovědí („a tak to bude vždycky“), které z popisu dělá osud a bere druhému motivaci ke změně. U zasaženého člověka se zobecnění projevuje tím, že ho začne používat sám o sobě: přebírá nálepku, vyhýbá se situacím, ve kterých by ji mohl vyvrátit, a vlastní úspěchy vysvětluje náhodou. To je mechanismus, který kompendium popisuje u pěstování sebepochybnosti a v krajní podobě u implantace existenciální bezmoci. Herman popisuje, jak se u lidí v dlouhodobě kontrolujících vztazích výklady pachatele stávají součástí jejich obrazu sebe sama (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní zobecnění je opřené o doklady, omezené na určitou oblast a otevřené revizi. Manažerka, která po třech zpožděných zakázkách řekne, že jde zřejmě o opakující se problém s dodavatelem a že to ověří, zobecňuje rozumně: vychází z konkrétních případů a pravidlo drží jako hypotézu. Vědecká indukce, klinická diagnóza i každodenní učení stojí na zobecnění tohoto typu. V terapii se s omezujícími zobecněními pracuje tak, že se klient ptá po výjimkách a protipříkladech, a tím pravidlo znovu zúží na jeho skutečnou platnost; obdobně kognitivní terapie zkoumá doklady pro a proti přehnanému zobecnění (Beck 1976). Manipulativní užití je opačné: zobecnění není opřené o doklady, rozšiřuje se z činu na osobu, uzavírá budoucnost a slouží tomu, kdo ho vyslovil, protože z druhého dělá někoho, kdo bez vedení neobstojí. Rozlišující otázky zní: o kolik případů se zobecnění opírá, kdo ho vyslovil a co získá, když ho druhý přijme, a připouští se výjimka.

Vztah k technikám kompendia🔗

V technikách, které kompendium popisuje, se zobecnění objevuje nejčastěji ve dvou podobách. První je nálepka, tedy jednorázové hodnocení, které se opakováním mění v trvalou vlastnost člověka: „ten, kdo nic nedotáhne“, „ta, která přehání“. Druhou je absolutní pravidlo, které uzavírá prostor volby: „u nás se nepochybuje“, „kdo odejde, selže“. Obě podoby mají společné to, že nahrazují ověřování jistotou, a obě se snadno přenesou z řeči druhého do vnitřní řeči zasaženého člověka. Lifton popsal v uzavřených skupinách „načítání jazyka“, tedy zúžení slovníku na ustálené fráze, které shrnují složité situace do jednoduchých soudů a myšlení tím zkracují (Lifton 1961). Ustálené fráze tohoto typu jsou zobecněními, která skupina dodává předem hotová. Pozorovatel si jich všimne podle toho, že se opakují doslova, že nepřipouštějí výjimku a že se používají právě ve chvílích, kdy by člen skupiny mohl začít o něčem pochybovat. Zobecnění tohoto druhu tak neslouží učení, ale ukončení přemýšlení.

Stav důkazů🔗

Sklon k unáhlenému zobecňování a jeho souvislost s emočními obtížemi jsou v kognitivní psychologii a v kognitivní terapii dobře doloženy (Tversky a Kahneman 1974; Beck 1976). Specifické tvrzení NLP, že jazykové formy zobecnění přímo odrážejí strukturu vnitřní reprezentace a že jejich zpochybnění otázkami meta-modelu vede ke změně, nemá kontrolované empirické potvrzení. Heap ve svém průběžném hodnocení NLP dospěl k závěru, že výzkum nepodporuje hlavní tvrzení oboru, a doporučoval je posuzovat s velkou opatrností (Heap 1988). Novější kritické přehledy konstatují, že se situace od té doby podstatně nezměnila a že kvalitních studií technik NLP je málo (Passmore a Rowson 2019). Model logických úrovní, o který se rozlišení mezi chováním a identitou v NLP opírá, je spíše heuristikou než ověřenou teorií. Pojem zobecňování proto lze přijmout jako popis, nikoli jako doklad účinnosti technik, které s ním pracují.

Obrana a zotavení🔗

První obranou je vracet řeč z roviny osoby do roviny události: „mluvíme o tom, co se stalo v úterý, ne o tom, jaký jsem“. Druhou obranou je hledat protipříklady, a to nejen v rozhovoru, ale i ve vlastní paměti, protože nálepka vyslovená s jistotou má sklon zastínit vše, co by ji vyvrátilo (Gilovich 1991). Třetí obranou je ptát se po původu pravidla: kdo stanovil, že „se to musí“, a co by se stalo, kdyby to neplatilo. Tyto otázky nejsou vzdorem, ale návratem k vlastnímu úsudku. V klinické práci s lidmi, kteří převzali zobecnění o sobě od druhých, pomáhá postupné shromažďování konkrétních zkušeností, které nálepce odporují, a jejich zapisování, aby nezmizely. Herman zdůrazňuje, že zotavení vyžaduje obnovu vlastní autonomie a schopnosti posoudit sebe sama nezávisle na hodnocení toho, kdo nad člověkem měl moc (Herman 1992). Odborník by měl sledovat i vlastní řeč, protože diagnostické nebo hodnotící soudy pronesené autoritou mohou mít na klienta účinek obdobného zobecnění.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Vypouštění – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Deletion)
• Zkreslování – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Distortion)
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (Meta-model, Universal quantifier)
• Modální operátor nutnosti – příbuzné heslo (Meta-model, Modal operator of necessity)
• Zobecnění – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Chunk up)
• Protipříklad – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Counter-example)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Přesvědčení jako součást mapy – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs as part of the map)

V kompendiu

• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.10 Implantace existenciální bezmoci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zkreslování – předchozí heslo rodiny
• Hluboká a povrchová struktura – další heslo rodiny