Synestezie v NLP🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Synaesthesia (NLP sense)
Jiné názvy	synestetický okruh, vizuálně-kinestetická smyčka, V-K synestezie
Obecnější heslo	Reprezentační systémy
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Synestezie je v NLP označení pro okamžitou, automatickou vazbu mezi dvěma reprezentačními systémy: zkušenost v jednom systému bez prodlevy vyvolá zkušenost v jiném. Nejčastěji uváděným příkladem je vazba zrakově-kinestetická, kdy člověk něco uvidí nebo si to představí a okamžitě to pocítí v těle, aniž by mezi tím proběhlo vědomé hodnocení. Model NLP tuto vazbu používá k popisu silných automatických reakcí, jako je fobický strach, okamžitá chuť nebo odpor, a k popisu míst v takzvaných strategiích, kde se dva smyslové kroky „slévají“ (Dilts a kol. 1980; Bandler a Grinder 1979). Tento význam je třeba pečlivě odlišit od synestezie v neurologickém a psychologickém smyslu. Tam jde o vzácný, stálý a mimovolní jev, kdy například určité písmeno nebo tón vyvolává u člověka vždy stejný barevný vjem; je to předmět samostatného výzkumu a s pojmem NLP ho spojuje jen název. Pro kompendium je důležitá právě tato záměna. Odborně znějící slovo s reálným vědeckým obsahem se v NLP používá v jiném, volnějším významu, a v populární praxi pak může dodávat zdání vědeckosti tvrzením, která žádnou vědeckou oporu nemají.

Původ a souvislosti🔗

Pojem vznikl v souvislosti s popisem vnitřních sekvencí zpracování. V notaci strategií se ukázalo, že některé kroky nejsou oddělené, ale že jeden systém druhý okamžitě spouští, a tato místa se označila jako synestezie (Dilts a kol. 1980). Nejvýrazněji se pojem uplatnil u fobií. Bandler a Grinder ve svých seminářích popsali fobii jako situaci, kdy obraz obávaného předmětu nebo vzpomínka na něj okamžitě vyvolá plný tělesný strach, a představili postup, který má tuto vazbu oslabit tím, že se člověk na vzpomínku dívá z odstupu, jako by ji sledoval zvenčí (Bandler a Grinder 1979). Tento odstup NLP nazývá disociací. Myšlenka automatické vazby mezi podnětem a tělesnou reakcí má hlubší kořeny v teorii podmiňování, kde se neutrální podnět spojí s reakcí opakovaným párováním (Pavlov 1927). Behaviorální terapie úzkosti z této tradice vyvodila postupy, které vazbu mezi obávaným podnětem a strachem oslabují postupným vystavováním v uvolněném stavu (Wolpe 1958). NLP tyto poznatky výslovně nerozpracovalo, ale jeho pojem synestezie pokrývá stejnou oblast jiným slovníkem, ve kterém se vazba popisuje jako spojení dvou smyslových kódů.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně pojem popisuje tři prvky. Prvním je spouštěč v jednom systému: obraz, zvuk, vůně nebo slovo. Druhým je okamžitá reakce v jiném systému, nejčastěji tělesný pocit. Třetím je chybějící mezistupeň: mezi spouštěčem a reakcí podle modelu neproběhne vědomé hodnocení, takže člověk reakci prožívá jako danou a neovlivnitelnou. Model rozlišuje synestezie, které jsou užitečné, například když pohled na krajinu okamžitě vyvolá klid, a synestezie, které člověka omezují, například když pohled na výtah okamžitě vyvolá paniku. Na této struktuře stojí terapeutický nárok NLP: pokud lze vazbu přerušit nebo změnit, například vytvořením odstupu od obrazu nebo změnou vlastností obrazu, změní se i reakce (Bandler a Grinder 1979). Struktura je však zjednodušující ve dvou ohledech. Zaprvé, silné automatické reakce, jako je úzkost nebo traumatická vzpomínka, nemají jen smyslovou, ale i významovou a vztahovou složku; nejde pouze o propojení dvou kanálů. Zadruhé, popis vazby jako „spojení“, které lze „odpojit“, svádí k představě rychlého technického řešení. Tato představa je v praxi nejčastějším zdrojem rizika, protože vede k podcenění potíží, které vyžadují odbornou péči.

Detekční znaky🔗

Problematické užití pojmu se pozná podle několika znaků. Praktik vysvětluje klinickou potíž, například úzkostnou poruchu, fobii, posttraumatické reakce nebo závislost, jako „synestezii“, tedy jako technickou vazbu mezi obrazem a pocitem, a tím ji zbavuje závažnosti i souvislostí. Nabízí její „odpojení“ v jednom sezení nebo za jedno odpoledne a spojuje nabídku s tvrzením, že lékař nebo psycholog není potřeba. Odvolává se na „neurologii“ a „vědu o synestezii“, ale míní tím pojem NLP, nikoli neurologický jev, který nese stejné jméno; vědecky znějící slovník tu slouží jako doklad, který nic nedokládá. Kompendium tento mechanismus popisuje jako terminologickou mystifikaci. Ve vlivovém prostředí se pojem někdy objevuje i opačným směrem: mluvčí opakovaně spojuje určité obrazy, například logo, symbol nebo tvář vůdce, s navozeným tělesným prožitkem, například nadšením nebo dojetím, a vytváří tak automatickou vazbu, kterou pak lze vyvolat. Tento postup odpovídá obecnému mechanismu asociativního učení, který reklama a propaganda využívají dávno před NLP (Cialdini 2009).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je popisné. Pomáhá klientovi pojmenovat, že jeho reakce přichází okamžitě a že ji neprožívá jako volbu: „když to uvidím, hned to cítím“. Takový popis může být užitečným vstupem do terapie, pokud se k němu přidají postupy, které mají empirickou oporu. U úzkostných poruch a fobií jsou to především postupy založené na expozici, které vycházejí z behaviorální tradice (Wolpe 1958), a u traumatických reakcí přístupy, které začínají stabilizací a bezpečím, než se pracuje se vzpomínkami (Herman 1992). Imaginativní odstup od vzpomínky, na kterém stojí postup NLP pro fobie, se v jiné podobě objevuje i v některých ověřených terapiích; samotný odstup tedy není problém, problém je slib rychlého a úplného „odpojení“. Manipulativní užití nastává, když pojem slouží k přejmenování závažné potíže na drobnou technickou závadu, k odrazení od odborné péče nebo k prodeji rychlého řešení. Jiná manipulativní podoba je vědomé vytváření vazeb mezi symboly a navozenými pocity ve skupině nebo v kampani, které obchází kritické posouzení. Rozhodující otázka zní, zda pojem pomáhá klientovi porozumět vlastní reakci a najít ověřenou pomoc, nebo zda ho od ní odvádí.

Stav důkazů🔗

O synestezii ve smyslu NLP neexistuje samostatný výzkum; pojem je součástí modelu reprezentačních systémů, jehož klíčová tvrzení se v kontrolovaných studiích nepotvrdila (Sharpley 1987; Heap 1988). Pro postup NLP pro fobie, který na pojmu stojí, nejsou k dispozici kvalitní kontrolované studie, které by jeho účinek přesvědčivě prokázaly. Systematický přehled zdravotních výsledků intervencí NLP nenašel dostatek kvalitních důkazů, které by umožnily jejich doporučení pro jakoukoli klinickou indikaci, včetně úzkostných potíží (Sturt a kol. 2012). Souhrnná revize výzkumu NLP dochází k podobnému závěru pro obor jako celek (Witkowski 2010). Panel odborníků na klinickou psychologii zařadil NLP pro léčbu duševních poruch mezi postupy hodnocené jako pravděpodobně zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Naproti tomu léčba fobií a úzkostných poruch postupy založenými na expozici má dlouhou empirickou tradici (Wolpe 1958). Neurologická synestezie je reálným, zkoumaným jevem, ale výsledky tohoto výzkumu se k pojmu NLP nevztahují. Shrnuto: popis automatické vazby mezi podnětem a reakcí je užitečný, ale specifická tvrzení NLP a z nich odvozené rychlé postupy nejsou doloženy.

Obrana a zotavení🔗

Obrana se opírá o několik rozlišení. Prvním je rozlišení slova a jevu: když někdo mluví o „synestezii“, je užitečné se zeptat, zda myslí neurologický jev, nebo pojem NLP, a zda pro své tvrzení může uvést výzkum. Druhým je rozlišení popisu a léčby: pojmenovat okamžitou reakci je v pořádku, ale léčba úzkostných, fobických nebo traumatických potíží patří do rukou kvalifikovaného odborníka, který pracuje s ověřenými postupy. Nabídka, která od odborné péče odrazuje a slibuje jednorázové „odpojení“, je varovným signálem. Třetí obranou je vědomí asociativního učení: kdo ví, že opakované spojení symbolu s navozeným pocitem vytváří vazbu, může tuto vazbu u sebe rozpoznat a oddělit pocit od posouzení věci, ke které se váže (Cialdini 2009). Lidé, kteří po neúspěšném rychlém „odpojení“ prožívají potíže dál, se mohou cítit selháním; je důležité vědět, že neúspěch nesvědčí o jejich nedostatku, ale o slabině metody, a že ověřená léčba existuje (Sturt a kol. 2012). Kompendium se k tělesné stránce traumatických reakcí vrací na stránce o van der Kolkově rámci a k vtělenému poznávání v kapitole o kognitivních vědách.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reprezentační systémy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kinestetický reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Kinaesthetic representational system)
• Vedoucí systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Lead system)
• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Kotva – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Anchor (concept))

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.9 Rámec van der Kolka: tělo a trauma – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Oční přístupové signály – předchozí heslo rodiny
• Submodality – další heslo rodiny