Lidé a věci🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.13
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Person and thing
Jiné názvy	orientace na lidi a na úkoly, organizace pozornosti
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „lidé a věci“ označuje v neurolingvistickém programování rozlišení, kam člověk v určitém kontextu přednostně směřuje pozornost: zda k lidem, jejich pocitům, vztahům a reakcím, nebo k úkolům, nástrojům, systémům, myšlenkám a výsledkům. V profilu LAB, který popularizovala Shelle Rose Charvetová, patří tato kategorie mezi takzvané pracovní vzorce, tedy mezi popisy toho, jak člověk zpracovává informace a jaké prostředí mu vyhovuje, a nikoli toho, co ho motivuje (Charvet 1997). Kdo popisuje zážitek z dovolené hlavně tím, s kým byl a jak se kdo cítil, je podle tohoto výkladu zaměřen „na lidi“; kdo popisuje trasu, ubytování a co se podařilo stihnout, je zaměřen „na věci“. Většina lidí se podle samotného modelu nachází někde mezi oběma póly a jejich zaměření se mění podle situace. Pro kompendium je kategorie zajímavá méně kvůli svému obsahu, který je poměrně nevinný, a více kvůli tomu, jak snadno se z pozorovacího rozlišení stává trvalá nálepka, podle níž se o lidech rozhoduje.

Původ a souvislosti🔗

Metaprogramy jako celek se v literatuře oboru odvozují od práce Leslie Cameron-Bandlerové na konci sedmdesátých let a od pozdějšího dotazovacího postupu Rodgera Baileyho, z něhož vznikl profil LAB. Charvetová v něm kategorii lidí a věcí představuje spolu s jazykovými vodítky, podle nichž se má zaměření rozpoznat, a s doporučeními, jak sdělení formulovat pro jednotlivé póly (Charvet 1997). Hall a Bodenhamer zařadili podobné rozlišení do svého rozsáhlého katalogu metaprogramů a zdůraznili, že jde o vzorce třídění pozornosti, které se mohou lišit podle kontextu, nikoli o vrozené rysy (Hall a Bodenhamer 1997). Tad James a Wyatt Woodsmall pracovali s metaprogramy jako se součástí širšího výkladu osobnosti, v němž vedle sebe stojí hodnoty, časová osa a vzorce třídění informací (James a Woodsmall 1988). Obecný pojem metaprogramů kompendium vykládá na stránce Metaprogramy.

Myšlenka, že se lidé liší zaměřením na lidi nebo na věci, není vlastním objevem NLP. Psychologie profesních zájmů pracuje s obdobnou dimenzí už po desetiletí a výzkum vedení lidí dlouho rozlišoval orientaci na úkol a orientaci na vztahy. Od těchto tradic se metaprogram liší tím, že jeho kategorie vznikly z pozorování praktiků a z jejich jazykových intuic, nikoli z psychometrické konstrukce dotazníků a z ověřování jejich spolehlivosti. Tosey a Mathison upozorňují, že NLP si často bere známé psychologické rozlišení, přejmenuje ho a nabídne jako vlastní praktický nástroj, aniž by převzalo i metodu, kterou bylo původně ověřováno (Tosey a Mathison 2009). U metaprogramu lidí a věcí je tato souvislost obzvlášť zřetelná.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má práce s tímto metaprogramem tři vrstvy. První je jazykové pozorování: mluvčí si všímá, zda druhý v řeči uvádí osoby, vlastní jména, pocity a vztahy, nebo spíš činnosti, předměty, procesy a výsledky. Druhou je zobecnění: z několika vět se usuzuje na převažující zaměření v daném kontextu. Třetí je přizpůsobení: sdělení, nabídka práce nebo způsob vedení se upraví tak, aby odpovídaly zjištěnému pólu (Charvet 1997). Člověku zaměřenému na lidi se podle tohoto výkladu zdůrazní, jaký bude tým a jak se v něm lidé mají; člověku zaměřenému na věci se popíše úkol, nástroje a výsledek.

Pro analýzu vlivu je podstatné, kde v této struktuře vzniká riziko. Pozorování samo o sobě je neškodné a v běžné komunikaci ho lidé dělají intuitivně. Riziko vzniká ve druhé vrstvě, kdy se z malého vzorku řeči odvozuje závěr o člověku, a ve třetí vrstvě, kdy se tento závěr stane podkladem rozhodnutí, o kterém dotyčný neví. Obecný poznatek psychologie úsudku je, že lidé snadno přiřazují druhé ke kategoriím podle podobnosti s typickým příkladem a přehlížejí, jak málo informací pro takové zařazení mají (Tversky a Kahneman 1974). Kategorie „člověk na věci“ pak může působit jako popis, ve skutečnosti však vyjadřuje především očekávání pozorovatele. Stejně tak se snadno přehlédne, že zaměření na lidi a na věci se v řeči mění podle tématu: kdo mluví o rodině, mluví o lidech, a kdo mluví o opravě auta, mluví o věcech.

Detekční znaky🔗

Užití metaprogramu jako nástroje vlivu nebo hodnocení se pozná podle několika znaků. V rozhovoru se objevují otázky, které se netýkají věci samé, ale toho, co si člověk na zkušenosti všiml, například co si pamatuje z posledního projektu nebo co ho na minulé práci bavilo, a odpovědi se pak vykládají jako diagnóza. Mluvčí používá nálepky v podobě „vy jste člověk na lidi“ nebo „ty jsi typ na věci“ a vztahuje je k rozhodnutí, které se dotyčného týká, například k přidělení role nebo k zamítnutí povýšení. Sdělení se mění podle toho, komu je určeno: tatáž pracovní pozice se jednomu uchazeči popisuje jako práce s lidmi, jinému jako práce se systémy, aby každému „sedla“ (Charvet 1997). V organizacích s výrazným vůdcovským kultem se hodnoticí nástroje a nálepky o tom, kdo „nesdílí vizi“, mohou stát nástrojem kontroly, jak ukazuje případová studie o kultu vedení v nadnárodní korporaci; rozlišení na ty, kdo „rozumějí lidem“, a ty, kdo jsou „jen technici“, se do takového prostředí snadno vřadí jako další nálepka. Typickým znakem je i to, že nálepka přetrvává i tehdy, když ji pozdější chování člověka nepotvrzuje, protože pozorovatel si všímá hlavně dokladů, které ji podporují (Gilovich 1991).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je popisné, kontextové a otevřené. Kariérní poradce, který klientovi řekne, že při popisu minulých zaměstnání mluví hlavně o lidech v týmu, a zeptá se ho, zda je to pro něj důležité, nabízí pozorování k sebereflexi. Klient ho může potvrdit, upřesnit nebo odmítnout. Podobně může být užitečné, když si vedoucí týmu uvědomí, že některým členům pomáhá, když se nový úkol nejdřív představí přes lidi, kterých se týká, a jiným, když se představí přes cíl a postup; dobré sdělení obvykle nabízí obojí. Rogers zdůrazňoval, že porozumění druhému má vycházet z jeho vlastního popisu zkušenosti a nemá ji nahrazovat výkladem odborníka (Rogers 1951). Takové užití s tímto principem neodporuje.

Manipulativní užití má dvě podoby. První je skryté ladění: mluvčí si vytvoří profil bez vědomí druhého a použije ho k tomu, aby nabídka působila jako přesně šitá na míru, a tím odvedla pozornost od věcných podmínek. Pocit, že nám někdo rozumí a že je nám podobný, zvyšuje ochotu vyhovět, i když s obsahem nabídky nijak nesouvisí (Cialdini 2009). Druhou podobou je pseudopsychometrie: kategorie, jejíž spolehlivost nebyla ověřena, se používá k výběru lidí, k přidělování rolí nebo k hodnocení. O tom, jak se podobné postupy uplatňují v personalistice, pojednává stránka Metaprogramy v náboru a řízení. Kompendium sleduje i jejich technologickou podobu, kdy nástroje pro třídění uchazečů vydávají své predikce „vhodnosti“ za objektivní výběr, jak popisuje stránka o narativu AI v náboru.

Stav důkazů🔗

Pro metaprogram lidí a věcí v podobě, v jaké jej používá NLP, neexistují kvalitní studie, které by doložily spolehlivost jeho rozpoznávání z řeči nebo jeho předpovědní hodnotu pro pracovní výkon či spokojenost. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že naprostá většina tvrzení oboru nebyla v kontrolovaných studiích potvrzena a že obor nemá zavedenou praxi psychometrického ověřování svých kategorií (Witkowski 2010). Přehled zaměřený na koučink dospívá k obdobnému závěru a varuje před používáním nástrojů NLP, jako by šlo o ověřené diagnostické metody (Passmore a Rowson 2019). Starší hodnocení vypracované pro americkou Národní radu pro výzkum nenašlo pro klíčová tvrzení NLP empirickou oporu (Druckman a Swets 1988). Doloženo je naopak to, že dimenze zájmu o lidi a o věci se v jiných, psychometricky budovaných nástrojích objevuje opakovaně; z toho však neplyne, že ji spolehlivě zachytí několik vět v rozhovoru. K opatrnosti vede i obecný poznatek, že lidé snadno přijmou obecný popis jako výstižný popis sebe sama a že pozorovatel nachází vzorec, který očekává (Gilovich 1991). Poctivé shrnutí tedy zní: jde o srozumitelné popisné rozlišení s oporou v jiných oborech, nikoli o ověřený nástroj k posuzování lidí.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišovat mezi pozorováním a nálepkou. Postřeh, že někdo v určité situaci mluví spíš o lidech, je hypotéza, kterou lze ověřit otázkou; věta „vy jste člověk na věci“ pronesená při rozhodování o kariéře je závěr, k němuž chybí doklady. Kdo se s takovou nálepkou setká, může žádat, aby rozhodnutí bylo zdůvodněno doloženými výsledky práce, nikoli dojmem z řeči. Druhou obranou je všímat si, zda se tatáž nabídka různým lidem popisuje různě. Pokud se pracovní místo jednomu líčí jako práce s lidmi a jinému jako práce se systémy, je namístě se ptát na jeho skutečný obsah a na údaje, které nejsou laděné na posluchače (Cialdini 2009).

Na úrovni organizací je obranou nepoužívat neověřené typologie jako kritérium výběru a hodnocení a vést rozhodování o lidech tak, aby jeho kritéria byla sdělitelná a přezkoumatelná. Kdo byl podle takové typologie zařazen nebo odmítnut, má oprávněný důvod žádat vysvětlení. Psychologicky je užitečné připomínat, že zaměření na lidi i na věci je běžnou součástí repertoáru téměř každého člověka a že vlastní sebepojetí nemusí přebírat zjednodušení, které nabídl někdo jiný. Tam, kde typologie sloužila v uzavřené skupině k rozdělování lidí na cennější a méně cenné, se zotavení podobá zotavení z jiných forem nálepkování: obnovuje se přesvědčení, že člověk je víc než kategorie, do které ho zařadila autorita, a že má právo na vlastní popis toho, co ho zajímá a co umí (Herman 1992).

Literatura🔗

• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Já a druzí – příbuzné heslo (Metaprogramy, Self and other)
• Pracovní styl – příbuzné heslo (Metaprogramy, Working style)
• Metaprogramy v náboru a řízení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Meta-programs in recruitment and management)

V kompendiu

• EA-9.6.6 AI Hiring Narrative – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 61: Kult vedení v nadnárodní korporaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Pracovní styl – předchozí heslo rodiny
• Struktura pravidel – další heslo rodiny