Kolaps kotev🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-09.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kotvení
Druh	vzorec
Anglicky	Collapsing anchors
Jiné názvy	integrace kotev, souběžné spuštění kotev
Obecnější heslo	Kotvení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kolaps kotev je v neurolingvistickém programování vzorec, při němž se dva stavy, jeden nepříjemný a jeden žádoucí, spojí každý s vlastní kotvou a obě kotvy se pak spustí současně. Podle NLP se tím oba stavy „srazí“ a vznikne nový, smíšený stav, v němž nepříjemná složka ztratí sílu. Problémový podnět, který dříve vyvolával například úzkost, má potom vyvolávat neutrální nebo klidnější reakci. Bandler a Grinder popisovali tento postup na raných seminářích jako jednoduchou a rychlou cestu k integraci protichůdných reakcí (Bandler a Grinder 1979). Kolaps kotev je jedním z nejčastěji vyučovaných vzorců rodiny kotvení a stojí v pozadí několika dalších technik NLP, mimo jiné změny osobní historie a některých postupů práce s fobiemi. Pro kompendium je vzorec důležitý ze dvou důvodů. Jeho jádro odpovídá ověřenému principu behaviorální terapie, ale NLP k němu přidává tvrzení o rychlosti a úplnosti, která tento princip nepodporuje. A jeho logika, podle níž je nepříjemná reakce chyba k odstranění, se dá obrátit proti člověku, jehož strach nebo odpor plní ochrannou funkci.

Původ a souvislosti🔗

Předobraz vzorce je v behaviorální terapii. Wolpe vycházel z toho, že některé reakce nemohou probíhat současně, například hluboké uvolnění a úzkost, a že opakované vyvolávání neslučitelné reakce v přítomnosti obávaného podnětu úzkost postupně oslabuje. Princip nazval reciproční inhibicí a vystavěl na něm systematickou desenzitizaci, při níž klient prochází odstupňovanou řadou obávaných situací a u každé udržuje uvolnění (Wolpe 1958). Pavlov už dříve popsal, že podmíněná reakce bez posilování vyhasíná, ale vyhasnutí neznamená vymazání: reakce se po přestávce může spontánně vrátit (Pavlov 1927).

Bandler a Grinder tento princip přenesli do vlastního rámce a zbavili ho dvou prvků, které byly pro Wolpeho podstatné: odstupňované řady a opakování. Místo postupného nácviku nabídli souběžné spuštění dvou kotev, které má proběhnout během jednoho sezení (Bandler a Grinder 1979). Lankton převáděl kotvení a postupy z něj odvozené do jazyka klinické psychoterapie a předkládal je terapeutům jako nástroje pro práci s protichůdnými prožitky (Lankton 1980). V tomto přenosu je zřetelně vidět, kde NLP přesahuje svůj zdroj. Behaviorální terapie tvrdila, že neslučitelná reakce může úzkost oslabit, pokud se cvičí opakovaně a postupně. NLP tvrdí, že jediné souběžné spuštění dvou stavů je vzájemně neutralizuje a že výsledek trvá.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec dva kotvené stavy, jejich souběžné spuštění a tvrzený výsledek. NLP klade důraz na to, aby byl žádoucí stav silnější než nepříjemný, protože jinak by podle oboru převážil nepříjemný a výsledek by byl horší než výchozí stav (Bandler a Grinder 1979). Po spuštění se podle popisu objeví přechodný zmatek, střídání výrazů a nakonec uvolnění, které praktik vykládá jako znak integrace. Výsledek se pak ověřuje tím, že se spustí samotná kotva nepříjemného stavu a sleduje se, zda reakce zeslábla, což katalog popisuje v hesle testování kotvy.

Z hlediska teorie učení je takový průběh vysvětlitelný i jinak. Přechodný zmatek a uvolnění mohou odrážet prosté odvedení pozornosti, sugesci a očekávání, které praktik vytvořil. Oslabení reakce bezprostředně po sezení neříká nic o tom, zda se reakce nevrátí, protože vyhasnutí a spontánní návrat jsou v podmiňování běžné (Pavlov 1927). A zatímco systematická desenzitizace staví na tom, že se klient s obávaným podnětem opakovaně setkává a učí se, že je bezpečný (Wolpe 1958), kolaps kotev obávaný podnět přímo nezkoumá. Mění reakci na něj, aniž by se ptal, zda je reakce přiměřená. To je v terapii fobie z výtahu nepodstatné, ale v situacích, kde nepříjemná reakce odpovídá skutečnému nebezpečí, se to stává jádrem rizika.

Detekční znaky🔗

Kolaps kotev se v rozhovoru pozná podle toho, že druhá osoba nejdřív požádá o vybavení nepříjemného prožitku, spojí ho s dotekem nebo gestem, pak vyvolá příjemný prožitek, spojí ho s jiným dotekem a nakonec použije oba doteky současně. Často to doprovází tvrzení, že nepříjemný pocit je „jen stará kotva“ nebo „naučená reakce“, kterou je možné rychle odstranit. Zvlášť varovným znakem je, když se takto zachází s reakcí na konkrétní osobu nebo skupinu: se strachem z partnera, s nedůvěrou k vůdci, s nechutí k určitým praktikám skupiny. Pak se nepříjemný pocit nevykládá jako informace o tom, co se děje, ale jako porucha, kterou je třeba neutralizovat. Stark ukazuje, že donucující kontrola je trvalý režim, v němž je strach oběti z partnera opodstatněnou reakcí, nikoli přehnanou citlivostí (Stark 2007). U člověka, u něhož byl ochranný strach tímto způsobem utlumen, se může objevit zmatek, pocit, že „by se neměl bát“, a pochybnost o vlastním vnímání, kterou kompendium rozebírá v hesle Starkův rámec coercive control.

Legitimní a manipulativní užití🔗

V terapeutickém užití se vzorec obvykle uplatňuje u reakcí, které klient sám považuje za nepřiměřené: tréma, odpor k určitému místu, nepříjemná vzpomínka, která se vrací při drobném podnětu. Za legitimní lze užití považovat tehdy, když klient rozumí tomu, co se děje, souhlasí s tím, když reakce prokazatelně nechrání před skutečnou hrozbou a když se nepředstírá, že jde o ověřenou léčbu. U úzkostných poruch a fobií jsou však k dispozici postupy s výrazně lepší oporou v důkazech, včetně expozičních metod vycházejících z Wolpeho tradice (Wolpe 1958); kompendium jejich přehled podává na stránce terapeutické přístupy.

Manipulativní užití cílí na reakce, které mají pro člověka ochrannou nebo epistemickou hodnotu. Jde o pokus odstranit nedůvěru, strach nebo odpor, aniž by se zkoumalo, na co upozorňují. V uzavřených skupinách se tak „zpracovávají“ pochybnosti o učení, v kontrolujících vztazích strach z partnera a v prodeji přirozená opatrnost vůči nabídce. Herman upozorňuje, že u lidí, kteří zažili dlouhodobé zneužívání, patří obnova schopnosti rozpoznat nebezpečí a spolehnout se na vlastní reakce k jádru zotavení (Herman 1992). Zásah, který tyto reakce bez rozboru tlumí, jde proti tomuto cíli, i když se navenek prezentuje jako pomoc.

Stav důkazů🔗

Pro kolaps kotev jako samostatný vzorec nejsou k dispozici kontrolované studie, které by doložily tvrzené rychlé a trvalé oslabení nepříjemných reakcí. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií, z nichž by se dal vyvodit závěr o účinnosti technik NLP obecně (Sturt a kol. 2012). Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010). Heap již koncem osmdesátých let shrnul dostupný výzkum se závěrem, že klíčová tvrzení NLP nebyla doložena (Heap 1988). Přehled pseudovědeckých postupů v klinické psychologii varuje před metodami, které slibují rychlé vyléčení úzkosti nebo traumatu bez kontrolovaných dokladů (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Naproti tomu princip, z něhož kolaps kotev vychází, tedy oslabení úzkosti opakovaným spojováním s neslučitelnou reakcí nebo opakovaným bezpečným setkáním s obávaným podnětem, má v behaviorální terapii dlouhou empirickou tradici (Wolpe 1958). NLP si tedy vypůjčilo doložený princip, ale jeho zkrácenou podobu neověřilo.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je zacházet s nepříjemnými reakcemi jako s informací. Než člověk přistoupí na zásah, který má strach nebo nedůvěru odstranit, je rozumné se zeptat, co reakce signalizuje a zda by se z ní dalo něco dozvědět. Pokud se týká konkrétní osoby, skupiny nebo situace, má přednost posouzení bezpečí: co se stalo, kdo se jak choval, jaké jsou stopy. Stark argumentuje, že donucující kontrolu je třeba posuzovat jako vzorec chování v čase, nikoli jen podle jednotlivých incidentů (Stark 2007). Druhou obranou je trvat na informovaném souhlasu a vědět, že kdo s nepříjemnou reakcí pracuje, má vysvětlit, co dělá, a respektovat odmítnutí. U lidí, kterým byla ochranná reakce utlumena, se zotavení opírá o obnovu důvěry ve vlastní vnímání v bezpečném vztahu (Herman 1992). U fobií a úzkostných stavů je vhodné vyhledat léčbu, jejíž účinnost je doložena, a nepřipisovat jednorázovému zásahu trvalý účinek. Případný návrat reakce po čase není selháním člověka, ale běžným jevem, který známe z výzkumu vyhasínání (Pavlov 1927).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lankton, S. (1980). Practical Magic: A Translation of Basic Neuro-Linguistic Programming into Clinical Psychotherapy. Cupertino: Meta Publications.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kotvení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kotvení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Řetězení kotev – příbuzné heslo (Kotvení, Chaining anchors)
• Kinestetické kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Kinaesthetic anchors)
• Přenos zdroje – příbuzné heslo (Kotvení, Resource transfer)
• Testování kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Testing an anchor)
• Nechtěné kotvy a spouštěče – příbuzné heslo (Kotvení, Unintended anchors and triggers)
• Kotvení v kontrolujících vztazích – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring in controlling relationships)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Změna osobní historie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Change personal history)
• Vizuální squash – příbuzné heslo (Práce s částmi, Visual squash)
• Integrace polarit – příbuzné heslo (Práce s částmi, Polarity integration)

V kompendiu

• EA-5.3.9 Afektivní přepólování – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Řetězení kotev – předchozí heslo rodiny
• Vrstvení kotev – další heslo rodiny