Modelování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.37
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Modelling (concept)
Jiné názvy	modeling
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Modelování je v neurolingvistickém programování název pro činnost, jejímž cílem je zachytit, jak člověk, který něco dělá mimořádně dobře, svou dovednost vykonává, a popsat ji tak, aby se ji mohli naučit i jiní. Předmětem modelování nejsou jen viditelné úkony, ale i to, čemu NLP říká vnitřní strategie: sled představ, vnitřní řeči a pocitů, který podle oboru stojí za výsledkem (Dilts a kol. 1980). Zakladatelé NLP a někteří jejich nástupci považují modelování za jádro celého oboru a jednotlivé techniky za pouhé produkty dřívějšího modelování (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Modelování se úzce pojí s předpokladem, že excelence je modelovatelná, a s pojmem strategie. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že popisuje legitimní způsob učení od zkušenějších, ale zároveň může sloužit jako ideologické zdůvodnění úplné nápodoby autority, ve které žák odkládá vlastní úsudek.

Původ a souvislosti🔗

NLP vzniklo v první polovině sedmdesátých let jako pokus popsat, co dělají tři terapeuti, kteří byli považováni za mimořádně účinné: Fritz Perls, Virginia Satirová a Milton Erickson. První kniha zakladatelů vycházela z jazykových vzorců, které Bandler a Grinder pozorovali u Perlse a Satirové, a převáděla je do soustavy otázek (Bandler a Grinder 1975). Následující dvojice knih se pokusila stejným způsobem popsat hypnotický jazyk Ericksona (Bandler a Grinder 1975b). Rámcem pro popis vnitřních kroků byla jednotka TOTE, tedy test, operace, test a výstup, kterou Miller, Galanter a Pribram navrhli jako alternativu k behavioristickému reflexnímu oblouku (Miller, Galanter a Pribram 1960). NLP z ní odvodilo pojem strategie a v souborném díle konce sedmdesátých let ji spojilo s reprezentačními systémy (Dilts a kol. 1980).

Pozdější autoři modelování rozšířili na postavy, které nelze přímo pozorovat. Dilts se pokusil z písemných pramenů zrekonstruovat myšlenkové strategie historických osobností, mezi nimi Aristotela, Mozarta a Walta Disneyho (Dilts 1994). Grinder se na přelomu tisíciletí vrátil k otázce, co modelování vlastně je, a kritizoval obor za to, že opakuje produkty dřívějšího modelování, místo aby modeloval znovu (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Učení nápodobou je přitom v psychologii dobře známý jev, který NLP neobjevilo: teorie sociálního učení i výzkum mimiky ukazují, že lidé přebírají chování druhých často bez vědomého záměru (Chartrand a Bargh 1999).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má modelování v NLP tři části. První je výběr vzoru, tedy člověka, jehož výsledky jsou považovány za mimořádné. Druhou je zachycení toho, co vzor dělá, včetně pozorovatelného chování, jazyka a vnitřních kroků, které vzor popisuje nebo které z jeho chování modelující vyvozuje. Třetí je převedení zachyceného do podoby, kterou lze předat, a ověření, zda ten, kdo se ji naučí, dosahuje podobných výsledků (Dilts a kol. 1980). Grinder zdůrazňuje, že modelující má zpočátku odložit vlastní výklad a přejímat jednání vzoru bez analýzy, a teprve později zjišťovat, které části jsou podstatné (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Tato fáze nekritického přejímání je z hlediska kompendia nejcitlivějším místem celé struktury.

Pozorovatel by měl rozlišovat dvě podoby modelování. Analytická podoba popisuje dovednost, rozebírá ji na části a nechává otevřené, které z nich jsou podstatné; výsledek je popis, který se dá kritizovat a testovat. Imitační podoba přejímá vzor celý, včetně jeho řeči, postoje a hodnocení, a odkládá otázku, proč to funguje. Blízko k ní má i první fáze modelování, jak ji popisují Grinder a Bostic St. Clairová: vzor se nejprve přebírá nápodobou bez vědomého rozboru, který přichází až později (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Imitační podoba může být užitečná při učení tělesných dovedností. Přenesená do oblasti přesvědčení, hodnot a vztahu k autoritě však vytváří závislost, protože žák přejímá i to, co by měl posoudit. Na tento posun navazuje stránka o modelování excelence.

Detekční znaky🔗

Manipulativní podoba modelování se pozná podle několika znaků. Vzorem je jediná osoba, obvykle vedoucí skupiny nebo lektor, a výsledky, které má žák dosáhnout, jsou slibovány bez ověřitelných dokladů. Žák je veden k přejímání nejen dovedností, ale i řeči, oblékání, názorů a hodnocení vzoru, a kritické otázky jsou označovány za překážku učení („nepřemýšlej, jen dělej“). Neúspěch se vysvětluje nedostatečně přesnou nápodobou, nikdy nedostatkem metody. Komunita kolem vzoru se postupně stává uniformní v řeči i gestech, což je u skupin s vysokou kontrolou dobře popsaný znak. Hassan popisuje, jak u členů takových skupin vzniká skupinová identita, která překrývá původní osobnost a projevuje se mimo jiné převzatým slovníkem a vystupováním (Hassan 1988). Na straně jednotlivce se objevuje ztráta důvěry ve vlastní úsudek, sklon ptát se v každé situaci, co by udělal vzor, a pocit selhání, když slibované výsledky nepřicházejí.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní modelování je běžnou součástí profesního vzdělávání. Klinická supervize, ve které se rozebírá záznam rozhovoru zkušeného kolegy, učňovská výuka řemesla nebo analýza postupu expertů ve výzkumu dovedností pracují s myšlenkou, že dovednost lze popsat a předat. Takové modelování je otevřené, má více vzorů, rozebírá, co z jednání vzoru je podstatné, a ponechává učícímu se právo s vzorem nesouhlasit. V terapii se s nápodobou pracuje i v podobě nácviku nových způsobů chování, přičemž klient sám rozhoduje, co z nich převezme. Manipulativní modelování má opačné rysy: jediný vzor, zákaz analýzy, přejímání hodnot a identity a výsledky, které nelze ověřit. Kompendium tento vzorec popisuje u techniky guru a adept, kde se nápodoba stává nástrojem připoutání. Singerová a Lalichová ukazují, jak skupiny s vysokou kontrolou vytvářejí u členů nový soubor chování podle vzoru vůdce a starších členů a jak tento soubor bývalým členům po odchodu dlouho komplikuje návrat k vlastnímu životu (Singer a Lalich 1995).

Vztah k technikám kompendia🔗

Kompendium se modelováním zabývá především tam, kde se z učení stává připoutání. U techniky guru a adept je nápodoba vzoru prezentována jako jediná cesta k proměně a každá odchylka jako znak nedostatečného nasazení. U sebetotalizace mentora vedoucí postupně staví sám sebe do role jediného měřítka kvality práce svěřence, takže svěřenec přestává rozlišovat mezi tím, co je dobré, a tím, co by schválil mentor. V obou případech se zachovává vnější podoba legitimního učení, tedy vzor, nácvik a zpětná vazba, ale mizí to, co učení odlišuje od podřízení: možnost vzor kritizovat, porovnat ho s jinými a jednou ho opustit. Cialdini popisuje, že lidé v nejistotě napodobují ty, kdo jsou jim podobní nebo kdo mají autoritu (Cialdini 2009); prostředí, které nejistotu záměrně udržuje, tak nápodobu zesiluje.

Stav důkazů🔗

Modelování je v NLP spíše metodologické východisko než ověřitelná hypotéza a jako celek nebylo empiricky testováno. Neexistují kontrolované studie, které by ukázaly, že modelování v pojetí NLP vede k rychlejšímu nebo účinnějšímu osvojení dovedností než jiné způsoby učení. Komise Národní rady pro výzkum USA, která v osmdesátých letech posuzovala techniky NLP pro armádu, nenašla dostatečnou empirickou podporu pro jeho základní předpoklady (Druckman a Swets 1988). Pozdější přehled výzkumu NLP došel k závěru, že většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Rekonstrukce strategií historických osobností z písemných pramenů navíc nelze ověřit vůbec, protože vzor již nemůže potvrdit, zda popis odpovídá jeho vnitřnímu postupu. Obecný jev učení nápodobou je přitom dobře doložen, takže čtenář by měl oddělit nesporné zjištění, že se lidé učí od druhých, od nedoloženého tvrzení, že NLP k tomu má zvlášť účinnou metodu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na analytické podobě modelování: ptát se, co přesně vzor dělá, proč by to mělo fungovat a čím je doložen slibovaný výsledek. Užitečné je mít více vzorů a porovnávat je, protože tím se odhalí, co je podstata dovednosti a co jen osobní styl jednoho člověka. Varovným signálem je požadavek odložit vlastní úsudek „na dobu učení“ bez jasného konce a bez možnosti vrátit se k němu. Pro lidi, kteří ze skupiny postavené na nápodobě vůdce odešli, bývá obtížné oddělit převzatý slovník a vystupování od vlastní osobnosti. Hassan popisuje zotavení jako postupné rozlišování mezi skupinovou a původní identitou (Hassan 1988) a Herman zdůrazňuje obnovu autonomie a vztahů mimo prostředí, kde člověk ztratil kontrolu (Herman 1992). Klinicky se osvědčuje pojmenovat převzaté prvky, posoudit, které z nich chce člověk zachovat, a ostatní nechat odejít bez pocitu viny. Lektoři a supervizoři, kteří s modelováním pracují, by měli výslovně podporovat nesouhlas se vzorem a nabízet více zdrojů, aby se z učení nestala závislost.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1994). Strategies of Genius, Volume I: Aristotle, Sherlock Holmes, Walt Disney, Wolfgang Amadeus Mozart. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Grinder, J., & Bostic St. Clair, C. (2001). Whispering in the Wind. Scotts Valley: J & C Enterprises.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Modelování excelence – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Co dokáže jeden, lze se naučit – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Excellence can be modelled)
• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)
• Nový kód NLP – příbuzné heslo (Strategie a modelování, NLP New Code)
• Nevědomé modelování – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Unconscious uptake modelling)
• Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Roots of NLP: Satir, Perls, Erickson)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.1 Sebetotalizace mentora – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.4 Metodologické poznámky k taxonomii – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Hluboká a povrchová struktura – předchozí heslo rodiny
• Vnitřní dialog – další heslo rodiny