Obsahová a vztahová rovina sdělení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.43
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Content and relationship aspects
Jiné názvy	druhý axiom komunikace, obsahový a vztahový aspekt, obsah a vztah
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Obsahová a vztahová rovina sdělení je pojem pragmatiky lidské komunikace, podle něhož každé sdělení zároveň něco oznamuje a zároveň určuje, jak má příjemce oznámení chápat, a tím i jaký vztah mezi mluvčím a příjemcem mluvčí předpokládá. Tentýž věcný obsah, například „dveře jsou otevřené“, může být informací, výčitkou, prosbou nebo rozkazem podle toho, kdo ho komu říká, jakým tónem a v jaké situaci. Druhý axiom komunikace to formuluje tak, že vztahová rovina obsahovou rovinu klasifikuje, a je proto metakomunikací, tedy sdělením o sdělení (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Neurolingvistické programování pojem převzalo z téže tradice a vtělilo ho do důrazu na to, že vedle slov je třeba sledovat i tón hlasu, držení těla a tempo, protože i ty spoluurčují, jak sdělení působí (O'Connor a Seymour 1990).

Pojem je popisný, nikoli normativní: neříká, že by vztahová rovina měla mít přednost, jen upozorňuje, že je přítomna vždy, i když ji nikdo nepojmenuje. Kompendium se jím zabývá proto, že oddělitelnost obou rovin lze využít dvojím způsobem. Mluvčí může vyslat ponižující vztahové sdělení a hájit se tím, že mluvil jen o věci, nebo naopak odmítnout věcnou námitku tím, že ji prohlásí za útok na vztah (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Obě strategie vytěžují skutečnost, že vztahová rovina se sděluje převážně nepřímo, a je proto snadno popiratelná (Grice 1975).

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení vychází z práce Gregoryho Batesona, který si všímal, že signály jedné úrovně rámují význam signálů jiné úrovně. Jeho rozbor hry u zvířat ukázal, že kousnutí může znamenat útok nebo hru podle toho, zda mu předchází signál „tohle je hra“, a že tento rámcový signál patří k jinému logickému typu než samo kousnutí (Bateson 1972). Watzlawick, Beavin a Jackson z Batesonova rozlišení zprávy a příkazu, tedy toho, co sdělení oznamuje, a toho, jak má být vzato, vytvořili obecný axiom a doplnili ho o pozorování z terapie rodin z Palo Alta. Zdravý vztah podle nich vztahovou rovinu nechává v pozadí, kdežto vztah v krizi o ni vede neustálý zápas a obsah přitom ztrácí na významu (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Do NLP se pojem dostal prostřednictvím lidí, s nimiž zakladatelé oboru pracovali. Virginia Satirová v rodinné terapii popisovala, jak se slova a tělo téhož člověka mohou rozcházet a jak se z takového dvojího sdělení stává zmatek pro toho, kdo ho přijímá; ve stejné knize popisuje komunikační postoje, jimiž se člověk v rozhovoru staví nad druhého nebo pod něj (Satir 1972). Bandler a Grinder tuto zkušenost převedli na požadavek kalibrovat neverbální projev druhého a všímat si nesouladu mezi rovinami (Bandler a Grinder 1979). Katalog s tímto pojmem souvisí v heslech komunikační kategorie Virginie Satirové a inkongruence, první axiom komunikace rozebírá heslo nelze nekomunikovat (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má každé sdělení dvě složky, které se přenášejí různými prostředky. Obsahová složka se nese převážně slovy a lze ji citovat, ověřit nebo vyvrátit. Vztahová složka se nese tónem, načasováním, volbou slov, přítomností svědků a tím, co se vynechá, a lze ji popsat jen výkladem. Watzlawick, Beavin a Jackson rozlišují tři odpovědi na to, jak se mluvčí ve vztahu vymezuje: příjemce může jeho vymezení potvrdit, odmítnout, nebo ho přejít, jako by mluvčí neexistoval; poslední možnost nazývají diskonfirmací a pokládají ji za nejškodlivější (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Lingvistická pragmatika vysvětluje, proč je vztahová rovina tak snadno popiratelná. Velká část toho, co mluvčí sděluje, není řečena, ale vyvozena posluchačem z toho, jak a co mluvčí řekl, a takové vyvozené významy lze bez rozporu zrušit dodatkem „to jsem neřekl“ (Grice 1975). Kdo ponižuje tónem nebo volbou chvíle, může se tedy vždy odvolat na doslovný obsah svých slov. Pragmatika také popisuje sociální deixi, tedy jazykové prostředky jako volbu tykání a vykání nebo zdvořilostních titulů, jimiž jazyk přímo kóduje vztah mezi mluvčími (Levinson 1983). Manipulativní vzorec tuto zrušitelnost nezneužívá náhodně, ale soustavně: vztahové sdělení vysílá a obsahové hájí.

Druhá podoba vzorce postupuje obráceně. Věcná námitka podřízeného, partnera nebo člena skupiny se nevyvrací věcně, ale přesouvá se na vztahovou rovinu: námitka údajně svědčí o nedůvěře, nevděku nebo nedostatku loajality. Obsah se tím ze sporu vytrácí a spor se vede jen o to, zda má druhý vůbec právo námitku vznést (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Argumentační teorie popisuje příbuzný pohyb jako útok na osobu místo na její stanovisko (Walton 2008); katalog fauly ho rozebírá v heslech personalizace sporu a kontrola tónu.

Detekční znaky🔗

Vlivové užití pojmu se pozná podle nesouladu mezi tím, co se dá ocitovat, a tím, jak rozhovor působil. Po rozhovoru, který příjemce prožil jako ponížení, mluvčí trvá na doslovném znění svých slov a reakci druhého označuje za přecitlivělost. Typické jsou formulace „já jen konstatuji fakta“, „to si vykládáš ty“ nebo „mluvím o věci, ne o tobě“, které se objevují právě ve chvíli, kdy byla vztahová rovina nejzřetelnější (Grice 1975). Satirová u obviňujícího postoje popisuje tvrdý a hlasitý hlas a tělo s nataženým ukazováčkem, tedy vztahové sdělení, které nese především tělo a hlas (Satir 1972).

Obrácená podoba se pozná podle toho, že na věcnou otázku přichází odpověď o vztahu. Kdo se zeptá na účetnictví skupiny, dozví se, že jeho otázka zraňuje vedoucího; kdo upozorní na chybu, dozví se, že je nevděčný. Lifton popisuje v prostředí myšlenkové reformy princip nadřazenosti doktríny nad osobou, při němž se osobní zkušenost, která se s doktrínou rozchází, nevykládá jako námitka proti doktríně, ale jako selhání toho, kdo ji má (Lifton 1961). Pro pozorovatele je užitečné sledovat, zda se věcný obsah námitky vůbec dostal k odpovědi, nebo zda se rozhovor po ní vedl už jen o postoji toho, kdo ji vznesl (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Varovným znakem je i soustavná diskonfirmace: mluvčí odpovídá na něco jiného, než bylo řečeno, přechází přítomnost druhého nebo mluví o něm ve třetí osobě, jako by tu nebyl. Watzlawick, Beavin a Jackson takovou odpověď odlišují od odmítnutí, protože neříká „mýlíš se“, ale „nejsi“ (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). V dlouhodobém kontrolujícím vztahu se tento vzorec podle Starkova pojetí donucující kontroly překrývá s ponižováním a izolací, které nemusejí zanechávat žádnou citovatelnou stopu (Stark 2007). Kompendium podobné prozodické prostředky rozebírá na stránce prozodická dominance (Satir 1972).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu spočívá v tom, že se vztahová rovina pojmenuje a otevře k posouzení. V rodinné terapii i v supervizi bývá zlomovým okamžikem, kdy někdo řekne nahlas, co se mezi účastníky děje, místo aby se dál přeli o obsah; Watzlawick, Beavin a Jackson takové pojmenování nazývají metakomunikací a schopnost přiměřeně metakomunikovat pokládají za podmínku úspěšné komunikace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Kompendium tuto dovednost popisuje na stránce metakomunikační dovednost, kde je zřejmé, že metakomunikace slouží vztahu jen tehdy, smí-li ji druhý odmítnout; jinak se z ní stává výklad, proti němuž není odvolání (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Rozhodující je, zda metakomunikace připouští odpověď. Habermasovské rozlišení mezi jednáním zaměřeným na porozumění a strategickým jednáním dává měřítko: v prvním případě si obě strany mohou navzájem zpochybnit nárok na pravdivost i na přiměřenost vztahu, ve druhém se rovina vztahu užívá jen k dosažení cíle, který mluvčí předem zná. Kompendium tuto perspektivu rozvádí na stránce o komunikativním jednání. Pragmatika k tomu dodává, že posluchač vykládá každé sdělení za předpokladu, že mluvčí spolupracuje, a strategické užití vztahové roviny tento předpoklad vytěžuje (Grice 1975).

Manipulativní užití naopak z vědomí obou rovin dělá nástroj popiratelnosti. Mluvčí ví, že vztahové sdělení dojde, a ví také, že ho nikdo nebude moci doložit. Cialdini popisuje, jak se vnější znaky postavení a autority uplatňují i tehdy, když obsah sdělení sám nic neodůvodňuje (Cialdini 2009). Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se k tomu přidává, že kritika vedení je zakázaná nebo trestaná, takže vztahová rovina zůstává mimo rozhovor a nedá se napadnout (Singer a Lalich 1995).

Stav důkazů🔗

Druhý axiom je teoretickou tezí o povaze komunikace, nikoli empiricky testovanou hypotézou, a autoři své axiomy sami označili za předběžné (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Rozlišení mezi tím, co je řečeno, a tím, co je sděleno nepřímo, má pevné místo v lingvistické pragmatice, kde se zkoumá jako implikatura, zdvořilost a kontextová závislost významu (Levinson 1983). Pojem tedy není spekulací NLP, ale převzatým poznatkem obecné teorie komunikace.

Specificky neurolingvistická nadstavba, podle níž lze vztahovou rovinu spolehlivě číst z drobných neverbálních znaků a cíleně ji ovládat, oporu ve výzkumu nemá. Přehledy empirických studií NLP nenacházejí podporu pro jeho specifická tvrzení o neverbálních signálech a reprezentačních systémech (Witkowski 2010), systematický přehled zdravotních aplikací nenašel dostatek důkazů o jejich účinnosti (Sturt a kol. 2012) a kritické zhodnocení oboru, které rozebírá jeho návaznost na Batesona a Satirovou, zároveň konstatuje slabou výzkumnou základnu NLP (Tosey a Mathison 2009). Výzkum detekce klamu navíc ukazuje, že pozorovatelé, včetně profesionálů, poznávají lež z neverbálního chování jen o málo lépe než náhodou (Vrij 2008). Přesné míry, jak často se vzorec popiratelného vztahového sdělení vyskytuje, literatura neuvádí.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vrátit oddělení obou rovin tomu, kdo ho chce zneužít, a pojmenovat je odděleně. S obsahem výtky lze souhlasit a zároveň trvat na tom, že způsob, tón a místo, kde zazněla, jsou samostatným sdělením, o kterém se dá mluvit; pragmatika tu poskytuje oporu, protože doslovné znění nikdy nevyčerpává to, co bylo sděleno (Grice 1975). Užitečné je také všimnout si, zda se věcná námitka dostala k věcné odpovědi; pragmatická teorie argumentace hodnotí tah v dialogu podle toho, zda přispívá k řešení sporné otázky, a přesun od otázky k osobě pokládá za odchýlení od ní (Walton 2008).

Pro člověka, který dlouho žil ve vztahu, kde se vztahová rovina popírala, bývá důležité obnovit důvěru ve vlastní vnímání: ponížení, které se nedá ocitovat, není proto méně skutečné. Herman popisuje, že k zotavení po dlouhodobé kontrole patří obnova schopnosti pojmenovat vlastní zkušenost a nechat ji potvrdit někým, kdo naslouchá bez podmínek (Herman 1992). Stark ukazuje, že kontrola se skládá z mnoha drobných činů, které jednotlivě vypadají nevinně a viditelnými se stávají až v souhrnu (Stark 2007); proto pomáhá pamatovat si nejen co bylo řečeno, ale i jak, kdy a před kým.

Pro odborníky z pojmu plyne zásada pokory. Pojmenovat vztahovou rovinu je užitečné jen jako nabídka výkladu, kterou druhý smí odmítnout; výklad vnucený jako zjištění se sám stává vztahovým sdělením „já vím lépe než ty, co se mezi námi děje“ (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Terapie zaměřená na klienta tuto zásadu formuluje tak, že o významu klientovy zkušenosti rozhoduje klient a terapeut nabízí porozumění, nikoli verdikt (Rogers 1951).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Kontrola tónu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Tone policing)
• Personalizace sporu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Rétorické a dialogické taktiky, Personalising the dispute)
• Nelze nekomunikovat – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, One cannot not communicate)
• Inkongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Incongruence)
• Interpunkce komunikačního sledu – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Punctuation of the communicational sequence)
• Symetrická a komplementární interakce – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Symmetrical and complementary interaction)
• Komunikační kategorie Virginie Satirové – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Satir categories)

V kompendiu

• EA-3.2.4 Metakomunikační dovednost – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.1.4 Habermas: komunikativní jednání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Pacing a leading – předchozí heslo rodiny
• Interpunkce komunikačního sledu – další heslo rodiny