02. Úvod do epistemické anihilace
Tato sekce pokládá konceptuální základy kompendia. Definuje klíčové pojmy, mapuje historický kontext studia epistemických traumat, představuje teoretická východiska taxonomie a vysvětluje metodologická rozhodnutí, která utvářejí celý systém.
Co se při epistemické anihilaci ztrácí
Epistemická anihilace neznamená, že člověk přestane něco vědět. Ztrácí se něco hlubšího: kritéria, podle nichž člověk pozná, čemu věřit, a důvěra, že jeho vlastní vnímání a úsudek mají váhu. Robert Lifton popsal na lidech, kteří prošli myšlenkovou reformou, prostředí, v němž skupina ovládá nejen informace, ale i jazyk a výklad vlastní zkušenosti, až člověk přestane rozlišovat mezi tím, co prožil, a tím, co prožít měl (Lifton 1961). Hannah Arendtová na úrovni celé společnosti ukázala, že totalitní propaganda nesměřuje k tomu, aby lidé uvěřili konkrétní lži, ale k tomu, aby přestali rozlišovat mezi pravdou a nepravdou vůbec (Arendt 1951).
Kniha tyto jevy sjednocuje pod jeden pojem, protože mají společnou strukturu: útok nesměřuje na obsah poznání, ale na jeho podmínky. Odtud rozlišení mezi epistemickou a kognitivní anihilací – první se týká vztahu člověka k pravdě a k druhým jako zdrojům poznání, druhá schopností, jimiž poznání zpracovává (pozornost, paměť, usuzování).
Proč je třeba nový pojem
Klinická literatura má pro řadu následků přesné pojmy – posttraumatickou stresovou poruchu, komplexní trauma, disociaci. Judith Herman ukázala, že dlouhodobé, opakované trauma v podmínkách zajetí a závislosti vede k obrazu, který prostá diagnóza PTSD nevystihuje, a navrhla pojem komplexního traumatu (Herman 1992). Jennifer Freyd popsala, jak závislost na pachateli může vést k „slepotě vůči zradě“, kdy člověk nevnímá informace, které by ohrozily nezbytný vztah (Freyd 1996). Tyto práce popisují, co se děje v člověku. Kompendium k nim přidává popis toho, co se děje mezi lidmi – jakými vzorci jednání se podmínky poznání narušují – a ptá se, jak je rozpoznat dřív, než se z nich stane klinický obraz.
Miranda Fricker k tomu dodává sociální rozměr: poznání neprobíhá v izolaci, ale ve společenství, kde někomu věříme a někomu ne, a kde lze člověku upřít postavení poznávajícího subjektu (Fricker 2007). Úvod proto klade epistemickou anihilaci na průsečík klinické psychologie, epistemologie a sociální teorie.
Průvodce kapitolami
| # | Článek | Téma |
|---|---|---|
| 2.0 | Epistemická anihilace v kostce | Šest vrstev, jejich vazby a ilustrativní model eskalace na jedné stránce |
| 2.1 | Definice epistemické a kognitivní anihilace | Základní pojmy a jejich vymezení |
| 2.2 | Historický kontext studia epistemických traumat | Vývoj zkoumání, intelektuální předchůdci |
| 2.3 | Teoretické základy a konceptuální rámec | Epistemologie, kognitivní psychologie, filozofie mysli |
| 2.4 | Metodologické poznámky k taxonomii | Klasifikační kritéria, validační principy |
| 2.5 | Filosofický rámec | Epistemologie, fenomenologie, hermeneutika |
Kdo má na úvod málo času, začne kapitolou 2.0, která celý model shrnuje na jedné stránce. Kapitola 2.1 je referenčním bodem pro celou knihu: definuje pojmy, jejich znaky a stupně. Kapitola 2.2 sleduje, jak se o podobných jevech uvažovalo od studia propagandy a myšlenkové reformy po digitální prostředí, a kapitola 2.3 spojuje poznatky epistemologie a kognitivní psychologie do jednoho rámce. Kapitola 2.4 vysvětluje, podle čeho se techniky třídí a jak se nová technika do taxonomie přidává; navazuje na ni příloha Klasifikační schéma. Kapitola 2.5 podává filozofické zázemí podrobněji, než je v úvodu nutné, a kapitoly 2.6 a 2.7 ukazují, jak se taxonomie převádí do technických systémů platformy, z níž kniha vzešla.
Po úvodu následuje 03. Základní kategorie s konkrétními technikami; teoretické otázky, které úvod jen naznačuje, rozvádí 7. Teoretické a metakonceptuální reflexe.
Kritický krok
Než přejdete ke konkrétním kategoriím, formulujte si vlastní pracovní definici epistemické anihilace a zapište si ji mimo tuto stránku (papír, zápisník, poznámka). Tato definice se bude v průběhu četby měnit – to je žádoucí. Výchozí zápis je však nepostradatelný referenční bod, podle něhož poznáte, jak se vaše porozumění posunulo.
Bez vlastní výchozí definice hrozí, že se vlastní porozumění rozplyne v autorské formulaci – a to je drobná podoba téhož jevu, o němž kniha píše.
Literatura
- Arendt, H. (1951). The Origins of Totalitarianism. Harcourt, Brace.
- Freyd, J. J. (1996). Betrayal Trauma: The Logic of Forgetting Childhood Abuse. Harvard University Press.
- Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
- Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. Basic Books.
- Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
Související
- Hub kompendia – úvodní rozcestník.
- Předchozí sekce: Předmluva – etický rámec četby.
- Následující sekce: Základní kategorie – první techniky taxonomie.
- Epistemická anihilace – heslo glosáře s definicí.
- Kognitivní anihilace – sesterský pojem.
- Testimoniální nespravedlnost – sociální rozměr poznání.