Úroveň prostředí🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	pojem
Anglicky	Environment level
Jiné názvy	úroveň kontextu, kde a kdy
Obecnější heslo	Logické úrovně
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Úroveň prostředí je v modelu logických úrovní nejnižší vrstva. Zahrnuje vnější podmínky, ve kterých člověk jedná: místo, čas, lidi kolem, materiální zázemí a podněty, na které reaguje. Odpovídá na otázky „kde“, „kdy“ a „s kým“. Podle Diltse prostředí tvoří omezení a příležitosti, se kterými pracují vyšší úrovně, tedy chování, schopnosti, přesvědčení, identita a poslání (Dilts 1990; Dilts a DeLozier 2000). Model tvrdí, že prostředí samo člověka neurčuje, protože totéž prostředí vnímají a využívají různí lidé různě podle toho, co umějí a čemu věří. V praxi NLP se proto úroveň prostředí často považuje za nejpovrchnější: intervence na ní se má týkat drobných úprav, zatímco hluboká změna se odehrává výš. Kompendium tento důraz čte kriticky. Prostředí je úroveň, na které se nejsnáze uplatňuje vnější moc, a proto bývá v kontrolujících vztazích a skupinách přetvářeno jako první. Obecný model popisuje heslo logické úrovně; tato stránka se zabývá jeho nejnižší vrstvou.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení člověka a jeho prostředí je v psychologii staré a NLP ho nepřináší jako nový objev. Diltsova formulace navazuje na Batesonovo pojetí, podle kterého se chování vždy odehrává v kontextu a význam signálu závisí na kontextu, ve kterém se objeví (Bateson 1972). Bateson ovšem kontext nepojímal jako nejnižší a nejméně důležitou úroveň, ale jako to, co určuje, jaký význam má chování, a co se samo učí rozpoznávat. Teorie komunikace palo altské skupiny tento důraz rozvinula: chování, které vytržené z kontextu vypadá nesmyslně, dává smysl, jakmile se pozorovatel podívá na vztahový systém, ve kterém vzniklo (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). NLP převzalo práci s kontextem zejména v podobě kontextového reframingu, tedy v otázce, kde by určité chování bylo užitečné. V Diltsově modelu se však kontext ocitl na spodku hierarchie, a to má důsledky pro to, jak se o problémech mluví. Když je prostředí „nejnižší“, nabízí se vykládat obtíže jako věc nitra člověka, tedy jeho přesvědčení a identity, i tam, kde leží ve vnějších podmínkách. Lakoff a Johnson ukázali, že orientační metafory typu „víc je nahoře“ a „dobré je nahoře“ strukturují běžné myšlení, a vertikální uspořádání úrovní tak samo naznačuje, že spodní vrstva má menší cenu (Lakoff a Johnson 1980).

Struktura vzorce🔗

Pojem úrovně prostředí má v NLP dvě funkce. První je diagnostická: při rozboru obtíže se zjišťuje, zda nevzniká z vnějších podmínek, například z nevhodné doby, místa nebo složení skupiny, a zda by ji nevyřešila prostá změna okolností. Druhá funkce je hierarchická: prostředí je to, co vyšší úrovně organizují, a podle modelu se změna na vyšší úrovni promítne i do toho, jak člověk prostředí vnímá a jak si ho vybírá (Dilts a DeLozier 2000). Z obou funkcí plyne pro pozorovatele užitečné rozlišení. V diagnostickém užití se prostředí bere vážně jako možná příčina. V hierarchickém užití se prostředí snadno odsune jako podružné.

Pro defenzivní čtení je klíčové, že kontrola prostředí je dobře popsaný mechanismus nátlakových systémů. Lifton označil kontrolu prostředí, tedy řízení toho, s kým člověk mluví, co čte a jaké informace k němu pronikají, za první a základní kritérium myšlenkové reformy (Lifton 1961). Singerová a Lalichová uvádějí mezi podmínkami nátlakového vlivu kontrolu času a fyzického prostředí člověka a jeho postupné odtržení od dřívějších vazeb (Singer a Lalich 1995). Stark popsal donucující kontrolu v partnerských vztazích jako soustavné ovládání každodenního života oběti, jejích peněz, pohybu a kontaktů (Stark 2007). Ve všech těchto popisech se změna prostředí neodehrává jako vedlejší úprava, ale jako podmínka, bez které by vyšší úrovně, přesvědčení a identita, nebylo možné přetvořit. Model, který prostředí řadí na nejnižší místo, tak může zakrýt právě tu úroveň, kde kontrola začíná.

Detekční znaky🔗

Diagnostické užití pojmu se pozná podle otázek po konkrétních podmínkách: kdy přesně obtíž nastává, kde, v čí přítomnosti a co tomu předchází. Takové otázky odvádějí pozornost od soudu o osobě k okolnostem a jsou obvykle neškodné. Varovné znaky se týkají opačného pohybu. Vnější podmínky se prohlašují za nepodstatné, a to selektivně ve chvílích, kdy by jejich změna člověku pomohla nebo by ho vrátila mimo dosah skupiny: odstěhovat se, přerušit kontakt, změnit práci, omezit čas strávený s vůdcem. Zároveň se prostředí člověka fakticky mění: přibývá času stráveného se skupinou, ubývá kontaktů s rodinou a přáteli, finance se přesouvají pod společnou správu, informace přicházejí z jediného zdroje. Takový rozpor mezi tím, co se o prostředí říká, a tím, co se s ním děje, je typickým znakem. Kompendium popisuje tento vzorec u izolace svěřence a u Liftonových kritérií myšlenkové reformy. U člověka, jehož prostředí bylo takto zúženo, se objevuje závislost na jediném zdroji informací a potvrzení, ztráta srovnání s vnějším světem a pocit, že jiný život není představitelný (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu úrovně prostředí spočívá v tom, že obtíž se nejprve hledá v okolnostech, než se začne vykládat jako vada osoby. Supervizor, který si všimne, že chyby mladého lékaře se kupí na konci dlouhých směn, a navrhne změnu rozpisu, pracuje na úrovni prostředí a chrání lékaře před nezaslouženým soudem o jeho schopnostech. V klinické praxi odpovídá tomuto užití důraz na bezpečí jako první fázi zotavení po traumatu: dokud člověk žije v ohrožujícím prostředí, nemá práce s vnitřními obsahy pevnou půdu (Herman 1992). Manipulativní užití má dvě podoby. První je odsunutí: prostředí se prohlásí za povrchní, takže odpor člověka vůči izolaci, přetížení nebo ztrátě soukromí lze vykládat jako „únik od skutečné práce na sobě“. Druhá podoba je skryté přetváření: zatímco řeč se soustředí na přesvědčení, identitu a poslání, skupina nebo partner mění právě prostředí, tedy čas, kontakty, bydlení a peníze. Rozdíl mezi oběma užitími se pozná podle toho, komu změna prostředí slouží a zda by ji člověk mohl odmítnout bez trestu.

Stav důkazů🔗

Diltsovo umístění prostředí na nejnižší úroveň hierarchie nebylo empiricky ověřeno, stejně jako model jako celek. Kritické přehledy NLP konstatují, že modely oboru byly jen zřídka předmětem kontrolovaného výzkumu a že dostupné studie jejich tvrzení většinou nepodporují (Witkowski 2010; Sharpley 1987). Naopak vliv prostředí na chování je v psychologii doložen velmi dobře. Výzkum heuristik a zkreslení ukazuje, jak silně rozhodování závisí na kontextu, ve kterém se úloha předkládá, a na tom, jaké informace jsou v danou chvíli dostupné (Tversky a Kahneman 1974). Výzkum nátlakových skupin a donucující kontroly popisuje kontrolu prostředí jako jeden z hlavních mechanismů, jimiž se mění přesvědčení a identita (Lifton 1961; Stark 2007). Z hlediska důkazů je tedy rozumné číst úroveň prostředí nikoli jako nejméně významnou vrstvu, ale jako vrstvu, jejíž vliv je doložen lépe než vliv vyšších úrovní, které NLP pokládá za rozhodující. Akademické hodnocení NLP připouští, že model může sloužit jako heuristika pro kladení otázek, ale nepovažuje ho za doloženou teorii (Tosey a Mathison 2009).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je brát vlastní prostředí vážně a sledovat jeho změny. Kdo si všimne, že jeho čas, kontakty, finance a zdroje informací se postupně soustřeďují do rukou jedné osoby nebo skupiny, má konkrétní a ověřitelný signál, který je spolehlivější než vnitřní pocity, protože ty mohou být rámcem skupiny přepsány. Druhou obranou je udržovat vazby mimo vztah nebo skupinu, tedy lidi, se kterými lze sdílet zkušenost a kteří mohou nabídnout srovnání. Třetí obranou je odmítnout výklad, podle kterého je zájem o vnější podmínky znak povrchnosti. Bydlení, peníze a spánek jsou otázky svobody, ne nízké starosti. Zotavení po odchodu z kontrolujícího prostředí začíná podle klinické literatury právě obnovou bezpečí a kontroly nad vlastním každodenním životem (Herman 1992). Teprve na tomto základě má smysl zabývat se přesvědčeními a identitou, které byly v kontrolujícím prostředí přetvořeny. Odborníci by měli při práci s klientem nejprve ověřit, v jakém prostředí žije, a teprve potom interpretovat jeho obtíže jako věc vnitřních obsahů. Navazující úroveň popisuje heslo úroveň chování.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Logické úrovně – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kontextový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Context reframing)
• Zarovnání logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Logical level alignment)
• Úroveň chování – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Behaviour level)
• Kontext cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Context of the outcome)

V kompendiu

• EA-2.2.2 Izolace svěřence (mentee isolation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zarovnání logických úrovní – předchozí heslo rodiny
• Úroveň chování – další heslo rodiny