Kinestetické kotvy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-09.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kotvení
Druh	vzorec
Anglicky	Kinaesthetic anchors
Jiné názvy	dotykové kotvy, tělesné kotvy
Obecnější heslo	Kotvení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kinestetická kotva je v neurolingvistickém programování dotyk, tlak, pohyb nebo jiný tělesný pocit, který byl opakovaně spojen s určitým vnitřním stavem a který má podle NLP tento stav později znovu vybavit. Typickým příkladem z výcvikové literatury je dotek na kloubu ruky, koleni nebo rameni ve chvíli, kdy člověk intenzivně prožívá klid, sebedůvěru nebo radost. Kinestetické kotvy tvoří v NLP nejčastěji popisovanou podobu kotvení, protože dotyk je snadno opakovatelný a přesně umístitelný (Bandler a Grinder 1979). Od ostatních smyslových kotev se liší dvěma okolnostmi, které jsou pro obranný pohled podstatné. Kotvu může nastavit jiná osoba, jen pokud se dotýká těla člověka, a dotyk sám o sobě nese silný vztahový význam: intimitu, péči, dominanci nebo hrozbu. Pojem proto nelze posuzovat bez otázky souhlasu a bez ohledu na to, kdo se koho dotýká a v jakém vztahu.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že neutrální podnět může po opakovaném spojení s jiným podnětem vyvolat naučenou reakci, pochází z výzkumu podmiňování. Pavlov popsal, jak se původně neutrální signál stane podmíněným podnětem, který sám vyvolá reflexní odpověď, a jak tato odpověď slábne, když se signál opakuje bez původního podnětu (Pavlov 1927). Bandler a Grinder převzali obecný princip asociace, ale přenesli ho z laboratorních reflexů na komplexní emoční stavy a tvrdili, že spojení může vzniknout rychle, bez dlouhého opakování, pokud je prožitek dostatečně intenzivní (Bandler a Grinder 1979). Dotyk na paži nebo koleni se v pozdější výcvikové literatuře stal nejnázornější ukázkou kotvení a východiskem pro složitější postupy, například pro práci se dvěma protichůdnými stavy, kterou NLP nazývá kolaps kotev. Klinicky orientovaní autoři z okruhu NLP pak kotvení dotykem začlenili do svých výkladů terapeutické práce (Lankton 1980). Populární učebnice obvykle uvádějí, že účinnost kotvy závisí na intenzitě stavu, na načasování dotyku a na tom, zda je podnět dostatečně jedinečný a přesně opakovaný (O'Connor a Seymour 1990). Tato kritéria jsou formulována prakticky a nebyla v samostatném kontrolovaném výzkumu ověřena.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má kinestetická kotva tři prvky. Prvním je stav, který má být spojen: v terapeutickém rámci zdrojový stav, například klid, ve vlivovém rámci často příjemná nálada vůči mluvčímu. Druhým je tělesný podnět, který se objeví v době, kdy stav vrcholí. Třetím je pozdější opakování téhož podnětu s očekáváním, že stav znovu nastoupí. NLP předpokládá, že spojení probíhá převážně mimo vědomou pozornost a že člověk nemusí vědět, že byl kotven (Bandler a Grinder 1979). Toto tvrzení je pro obranný pohled klíčové, protože z něj plyne představa skryté páky. Psychologie učení však ukazuje, že u lidí se podmíněné reakce na emoční podněty sice tvoří, ale jsou ovlivněny tím, co člověk o situaci ví, co očekává a jak ji vykládá. Expektace a ochota spolupracovat vysvětlují velkou část odpovědí, které se v hypnotickém a sugestivním kontextu přičítají zvláštním mechanismům (Kirsch a Lynn 1995). Pro pozorovatele z toho plyne, že kinestetická kotva funguje, pokud vůbec, spíše jako naučený a vztahově zabarvený signál než jako spínač.

Kinestetická složka se v NLP vztahuje i ke kinestetickému reprezentačnímu systému, tedy k představě, že lidé ukládají zkušenost v tělesných pocitech (kinestetický systém); s reprezentačními systémy zakladatelé pracovali od raných seminářů (Bandler a Grinder 1979). Vazba na tělo dává vzorci intuitivní přesvědčivost. Mnoho lidí skutečně zná situace, kdy určitý dotyk, objetí nebo držení těla vyvolá vzpomínku a náladu. Z běžné zkušenosti asociativní paměti však nevyplývá, že by druhá osoba mohla takové spojení cíleně a spolehlivě vytvořit a pak používat podle svého uvážení.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel může kinestetické kotvení rozpoznat podle několika znaků. Dotyk se opakuje na stejném místě těla a s podobnou silou, a to právě ve chvílích, kdy se druhý člověk směje, je dojatý nebo vyjadřuje souhlas. Dotyk nebyl dohodnut, není součástí přirozené dynamiky vztahu a jeho načasování je nápadně přesné. Později se stejný dotyk objeví ve chvíli, kdy mluvčí něco žádá, například rozhodnutí, podpis nebo ústupek. Doprovodným znakem bývá vyprávění o tom, že dotyk „funguje“ a že je zbytečné se mu bránit. Ve skupinových výcvicích se dotyk někdy opakuje mezi účastníky jako cvičení, aniž by se mluvilo o právu dotyk odmítnout. Klinicky závažnější je vzorec, kdy se tělesný signál vyskytuje v kontrolujícím vztahu a je spojen s trestem nebo s úlevou po trestu; tím se podrobně zabývá stránka o kotvení v kontrolujících vztazích. U člověka, na kterého je tento vzorec uplatňován, se může objevit nejistota, odkud jeho pocity pocházejí, a sklon připisovat svou náladu vůči druhému „chemii“ místo jednání druhé strany. Herman upozorňuje, že nucená tělesná blízkost a narušování hranic těla patří k prostředkům, jimiž se v traumatizujících vztazích rozkládá autonomie (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je dohodnuté a pod kontrolou samotného člověka. Klient se po vysvětlení rozhodne, že si v náročné situaci připomene klidný stav jednoduchým gestem, které si dává sám, a ví, že gesto je jen pomůcka. V tomto pojetí se kinestetická kotva blíží sebeinstrukcím a technikám zvládání stresu, které se v behaviorální terapii používají odedávna, například spojování uvolnění s postupně náročnějšími situacemi v systematické desenzitizaci (Wolpe 1958). Dotyk terapeuta je v psychoterapii předmětem etických pravidel a obvykle vyžaduje výslovný souhlas a jasný účel. Manipulativní užití je naopak skryté a asymetrické: dotyk provádí druhá osoba bez souhlasu, spojuje ho se stavem, který je výhodný jí, a později ho používá k ovlivnění rozhodnutí. Podobné spojování tělesné blízkosti s přijetím popisuje literatura o manipulativních skupinách, v nichž objetí, dotyky a projevy náklonnosti provázejí nábor a odměňují poslušnost (Singer a Lalich 1995). Rozhodující otázky jsou tři: kdo podnět ovládá, zda člověk ví, co se děje, a zda může dotyk odmítnout bez následků.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že kinestetické kotvy spolehlivě a trvale vyvolávají specifické emoční stavy, neexistuje kontrolovaný výzkum, který by je podporoval. Rozsáhlé přehledy výzkumu NLP dospěly k závěru, že naprostá většina empirických studií hlavní tvrzení oboru nepotvrzuje (Witkowski 2010). Komise americké Národní rady pro výzkum, která v osmdesátých letech hodnotila techniky zlepšování výkonu, nenašla pro účinnost NLP dostatečnou podporu (Druckman a Swets 1988). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky shledal důkazy nedostatečnými pro jakékoli doporučení (Sturt a kol. 2012). Mechanismus podmiňování, o který se kotvení opírá, je přitom dobře doložený (Pavlov 1927). Problém není v tom, že by asociativní učení neexistovalo, ale v přenosu z jednoduchých reflexů na složité stavy, v tvrzení o jednorázovém a skrytém spojení a v nadsazeném slibu spolehlivosti. Tvrzení o neviditelné moci dotyku jsou v tomto smyslu spíše součástí rétoriky výcviků než výsledkem výzkumu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je nárok na tělesné hranice. Dotyk, který nebyl dohodnut, lze odmítnout bez vysvětlování, a v profesním vztahu, ať terapeutickém, koučovacím nebo obchodním, je na profesionálovi, aby si souhlas vyžádal. Druhou obranou je oddělit pocit od úsudku: pokud člověk cítí vůči někomu nápadnou vřelost nebo poddajnost, pomáhá ověřit, zda jí odpovídá jednání druhého, tedy splněné sliby, pravdivé informace a respekt k odmítnutí. Třetí obranou je odstup od místa a chvíle rozhodnutí. Rozhodnutí, které je výhodné pro druhou stranu, je rozumné odložit a udělat bez její přítomnosti. Pokud se tělesný signál stal součástí kontrolujícího vztahu a vyvolává strach nebo ztuhnutí, nejde o „špatně nastavenou kotvu“, ale o reakci na ohrožení; jejím zpracováním se zabývá traumaterapie, včetně přístupů, které pracují s tělem a s obnovou bezpečí (Herman 1992). V takové situaci je namístě klinicky kvalifikovaný odborník, ne další technika NLP. Zotavení spočívá v obnově pocitu, že tělo patří člověku samému a že jeho reakce dávají smysl vzhledem k tomu, co zažil.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lankton, S. (1980). Practical Magic: A Translation of Basic Neuro-Linguistic Programming into Clinical Psychotherapy. Cupertino: Meta Publications.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kotvení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kotvení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kinestetický reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Kinaesthetic representational system)
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Kotva – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Anchor (concept))
• Kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring)
• Samokotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Self-anchoring)
• Kolaps kotev – příbuzné heslo (Kotvení, Collapsing anchors)
• Posuvná kotva – příbuzné heslo (Kotvení, Sliding anchor)
• Kotvení v kontrolujících vztazích – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring in controlling relationships)
• Kinestetické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic submodalities)
• Kinestetický swish – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic swish)

V kompendiu

• EA-8.2.9 Rámec van der Kolka: tělo a trauma – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.2.9 Body-oriented therapy protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vizuální kotvy – předchozí heslo rodiny
• Kotvy v prezentaci a vystoupení – další heslo rodiny