Obecné a specifické🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	General and specific
Jiné názvy	rozsah, velikost celku
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „obecné a specifické“ popisuje v NLP velikost celků, se kterými člověk v daném kontextu nejraději pracuje. Na obecném pólu stojí zájem o přehled, souvislosti a hlavní myšlenku; podrobnosti jsou únavné, pokud nejsou zasazeny do celku. Na specifickém pólu stojí zájem o konkrétní údaje, pořadí a přesnost; obecné shrnutí bez detailů působí prázdně nebo nedůvěryhodně (Charvet 1997). V profilu LAB se kategorie nazývá „rozsah“ a řadí se mezi vzorce, které mají popisovat, jak člověk pracuje s informacemi. V obecnější rovině navazuje na pojem chunkingu, tedy pohybu mezi úrovněmi abstrakce, se kterým NLP pracuje od počátku (O'Connor a Seymour 1990). Pro kompendium je kategorie podstatná proto, že úroveň obecnosti rozhoduje o tom, co lze ověřit. Tvrzení na úrovni vize, poslání nebo „velkého obrazu“ se téměř nedá vyvrátit; tvrzení na úrovni čísel, termínů a odpovědností ano. Kdo ovládá úroveň obecnosti rozhovoru, ovládá i to, co se v něm dá zkontrolovat.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení obecného a specifického prochází celou historií NLP. Meta-model, první jazykový model oboru, je v podstatě soubor otázek, které vracejí obecné a neúplné formulace ke konkrétní zkušenosti: kdo přesně, co přesně, jak přesně (Bandler a Grinder 1975). Milton-model naopak popisuje, jak Milton Erickson v hypnóze záměrně používal obecné a vágní formulace, aby si posluchač doplnil obsah sám (Bandler a Grinder 1975b). Oba modely tedy pracují s toutéž osou, jen opačným směrem. Stránky o chunkingu a o úmyslné vágnosti tuto osu rozvádějí. Metaprogram z ní dělá vlastnost člověka: tvrdí, že lidé mají preferovanou úroveň a že sdělení na „správné“ úrovni je pro ně srozumitelnější a přesvědčivější. Mimo NLP se podobnou otázkou zabývá kognitivní a sociální psychologie, například výzkum toho, jak psychická vzdálenost ovlivňuje, zda lidé věci chápou abstraktně, nebo konkrétně. Tento výzkum však popisuje stav vyvolaný situací, ne stálou preferenci, a s metaprogramem je příbuzný jen myšlenkou, nikoli metodou.

Struktura vzorce🔗

Praktická literatura tvrdí, že se kategorie rozpozná z formy řeči. Člověk se specifickou preferencí prý mluví v posloupnostech, uvádí jména, čísla a přesná určení a vrací se na začátek, pokud je přerušen. Člověk s obecnou preferencí prý mluví ve shrnutích, přeskakuje mezi tématy a podrobnosti vynechává (Charvet 1997). Z toho se odvozuje ladění sdělení: obecnému posluchači se předkládá celek a smysl, specifickému podrobný rozpis. Z hlediska analýzy je podstatné, že úroveň obecnosti není jen otázkou stylu, ale i otázkou toho, co se v rozhovoru stane neviditelným. Na obecné úrovni mizí údaje, které by mohly nabídku zpochybnit. Na příliš specifické úrovni mizí celek: posluchač se ztratí v podrobnostech a nepostřehne, že klíčový údaj chybí nebo je zasunut mezi nepodstatné. Výzkum přesvědčování ukazuje, že pokud posluchač nemá kapacitu nebo motivaci sdělení zpracovat, řídí se spíš vnějšími znaky, jako je množství argumentů nebo dojem odbornosti, než jejich kvalitou (Petty a Cacioppo 1986). Záplava podrobností tak může působit jako doklad důkladnosti, přestože nic nedokládá.

Strukturu je užitečné číst i z pohledu toho, kdo v rozhovoru určuje úroveň. V rovném rozhovoru se úroveň obecnosti mění podle potřeby obou stran: kdo nerozumí, zeptá se na příklad, kdo se ztrácí v detailech, požádá o shrnutí. V asymetrickém rozhovoru úroveň určuje jedna strana a druhá ji nemůže změnit, aniž by byla zahanbena nebo odbyta. Právě tato nerovnost, a ne samotná obecnost nebo podrobnost, je znakem, který odlišuje stylovou preferenci od nástroje kontroly. Meta-model v tomto smyslu popisuje upřesňující otázky jako legitimní reakci posluchače na neúplné sdělení (Bandler a Grinder 1975); prostředí, ve kterém takové otázky nejsou dovoleny, posluchači tuto možnost bere.

Detekční znaky🔗

Zneužití obecné úrovně se pozná podle toho, že otázky po konkrétních údajích se odmítají jako malichernost, „zdržování“ nebo nepochopení vize. Mluvčí se po každém pokusu o upřesnění vrací k hodnotám a velkým slovům, která nelze ověřit. Často se přidává sociální tlak: kdo se ptá na čísla, ten „nevidí velký obraz“ nebo „nemá odvahu“. Zneužití specifické úrovně se pozná podle opačného příznaku. Posluchač dostane velké množství technických podrobností, tabulek nebo žargonu, ale klíčová otázka, například kdo nese riziko nebo jaký je skutečný náklad, zůstane nezodpovězena. Kompendium tento vzorec popisuje jako informační přetížení a jako iluzorní komplexitu. Nápadné je i střídání úrovní podle toho, co se hodí: na otázku po riziku přijde obecná odpověď, na otázku po smyslu záplava detailů. U ovlivňovaného člověka se objevuje pocit, že věci rozumí, ale nedokáže ji nikomu vysvětlit vlastními slovy, a únava, která vede k tomu, že podepíše, „aby to už skončilo“. Kahneman popisuje, jak vyčerpání a zahlcení posouvá úsudek k rychlým a méně kontrolovaným odpovědím (Kahneman 2011).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití spočívá v tom, že se obě úrovně dávají k dispozici a propojují. Dobrá přednáška nebo dobré lékařské vysvětlení začíná celkem, aby posluchač věděl, kam detaily patří, a pak nabídne podrobnosti, které lze ověřit. V terapii pomáhá upřesňování obecných formulací, například „vždycky“ nebo „všichni“, klientovi rozlišit, co se skutečně stalo, od toho, jak to prožívá; kognitivní terapie s takovými zobecněními systematicky pracuje (Beck 1976). Pohyb mezi úrovněmi je tu nástrojem porozumění. Manipulativní užití spočívá v tom, že se úroveň obecnosti volí podle toho, co má zůstat skryto. Vize bez čísel zakrývá, že čísla nevycházejí. Detaily bez celku zakrývají, že klíčový údaj chybí. Ladění úrovně podle domnělého metaprogramu posluchače k tomu přidává alibi: mluvčí se může hájit, že jen „mluví jazykem posluchače“. Rozhodující otázky zní: Jsou ověřitelné údaje dostupné, i když o ně posluchač výslovně nepožádá? Odpovídá mluvčí na otázku na té úrovni, na které byla položena? A dokáže posluchač po rozhovoru shrnout podstatu i hlavní čísla?

Stav důkazů🔗

Pro metaprogram obecné a specifické preference nejsou v literatuře, o kterou se kompendium opírá, doloženy studie, které by prokázaly, že se dá spolehlivě rozpoznat z řeči a že ladění sdělení podle něj zvyšuje porozumění nebo přesvědčivost. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že kontrolované studie tvrzení oboru většinou nepodporují (Witkowski 2010; Heap 1988). Tosey a Mathison připomínají, že modely NLP vznikly modelováním jednotlivých praktiků a jejich zobecnění na populaci nebylo empiricky ověřeno (Tosey a Mathison 2009). Doložené jsou naopak dílčí mechanismy, o které se zneužití opírá: posluchači s nízkou kapacitou ke zpracování se řídí periferními znaky (Petty a Cacioppo 1986) a zahlcení informacemi snižuje kvalitu úsudku (Kahneman 2011). Tyto poznatky platí obecně a nevyžadují předpoklad stálé preference. Srovnání s validovaným výzkumem osobnosti je možné jen volně: ten se zabývá například tím, jak rádi lidé přemýšlejí do hloubky, a měří to ověřenými dotazníky, kdežto metaprogram se určuje dojmem praktika.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, aby každé tvrzení, na němž závisí rozhodnutí, bylo dostupné na ověřitelné úrovni. U obecné nabídky to znamená ptát se na čísla, termíny, odpovědné osoby a na to, co se stane, když se plán nepovede. Meta-model nabízí pro tento účel otázky, které vracejí obecné výroky ke konkrétní zkušenosti, a v obranném použití slouží právě k upřesnění toho, co mluvčí nechal nevyslovené (Bandler a Grinder 1975). U přetížené nabídky je obranou opačný pohyb: požádat o shrnutí podstaty na jednu stránku a o odpověď na dvě nebo tři rozhodující otázky. Kdo nedokáže nabídku shrnout, ten jí buď sám nerozumí, nebo nechce, aby jí rozuměl posluchač. Druhou obranou je vlastní shrnutí: pokud po rozhovoru nedokážete vlastními slovy říct, co se nabízí a za jakou cenu, není rozhodnutí zralé. Třetí obranou je čas a písemná podoba, protože obě úrovně se v textu snáze propojí než v ústním tlaku. Kompendium s podobnými signály pracuje i na stránce o hustotě žargonu. Lidé, kteří se v takovém prostředí cítili opakovaně „hloupí“, protože nerozuměli, potřebují v zotavení především slyšet, že nesrozumitelnost byla vlastností sdělení, ne jejich nedostatkem.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Chunking – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Chunking)
• Úmyslná vágnost – příbuzné heslo (Milton-model, Artful vagueness)
• Shoda a rozdíl – příbuzné heslo (Metaprogramy, Sameness and difference)
• Proč a jak – příbuzné heslo (Metaprogramy, Philosophical direction)
• Hierarchie myšlenek – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Hierarchy of ideas)
• Chunking nahoru – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Chunking up)
• Chunking dolů – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Chunking down)

V kompendiu

• EA-1.1.2 Informační přetížení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.3 Iluzorní komplexita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Hustota žargonu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Možnosti a postupy – předchozí heslo rodiny
• Shoda a rozdíl – další heslo rodiny