Klamy jazyka a dvojznačnosti🔗

Co spojuje klamy jazyka🔗

Klamy této rodiny mají společné to, že jejich síla nepochází z faktů ani z formy úsudku, ale z jazyka, kterým je argument vysloven. Slovo může mít dva významy, věta dvě skladby, zdůrazněná část výroku může naznačit, co výrok netvrdí, a označení skupiny může zakrýt, zda se mluví o celku, nebo o každém jejím členu. V každém z těchto případů vypadá argument platně jen proto, že jazyk dovoluje vyslovit dvě různé myšlenky stejnými slovy, nebo vyvolat dojem, který žádná věta výslovně neobsahuje. Učebnice logiky je tradičně shrnují jako klamy dvojznačnosti a řadí k nim ekvivokaci, amfibolii, klam důrazu, klam skládání a klam dělení (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kompendium rodinu rozšiřuje o klamy, v nichž jazyk nese hodnocení nebo zakrývá aktéra: o reifikaci, etymologický klam, přesvědčovací a definiční klamy, nabitý jazyk, vyhýbavá slova, eufemismy a vytržení z kontextu. Všechny tyto jevy spojuje otázka, kterou si čtenář může u každého argumentu položit: obstál by závěr, kdyby se tytéž myšlenky vyslovily jednoznačně, bez zvýraznění a neutrálními slovy?

Od Aristotela ke standardnímu výkladu🔗

Rozlišení klamů závislých na jazyce a klamů na jazyce nezávislých pochází od Aristotela, který ve spisu o sofistických vyvráceních uvedl šest jazykových zdrojů zdánlivých vyvrácení: stejnozvučnost slov, dvojznačnou skladbu, spojování, rozdělování, přízvuk a podobu výrazu. Hamblin podrobně sledoval, jak se tento seznam přenášel středověkou logikou do novověkých učebnic a jak se během té cesty proměňoval jeho obsah; dnešní klam skládání nebo klam důrazu proto nejsou totožné s tím, co měl na mysli Aristotelés (Hamblin 1970). Hamblin zároveň kritizoval to, co nazval standardním výkladem klamů: učebnice podle něj přejímaly seznam bez teorie, ilustrovaly ho umělými příklady a nevysvětlovaly, proč je daný argument chybný. Na tuto kritiku navázala moderní teorie argumentace. Mill v devatenáctém století řadil dvojznačnost termínů ke klamům zmatení, tedy k chybám, které vznikají z nejasného pojetí toho, o čem se mluví (Mill 1843). Bentham ve své knize o politických klamech upozornil na slova, která v sobě nesou hodnocení a vydávají ho za popis, i na jména institucí, která zakrývají konkrétní lidi (Bentham 1824). Pragma-dialektika pak klamy jazyka spojila s jedním pravidlem kritické diskuse, pravidlem užívání jazyka, podle něhož strany nesmějí užívat formulace nedostatečně jasné nebo matoucí a mají formulace druhé strany vykládat co nejpřesněji (van Eemeren a Grootendorst 1992).

Tři skupiny hesel🔗

Hesla rodiny lze pro orientaci rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří klamy dvojznačnosti v užším smyslu. Ekvivokace posouvá význam jednoho slova, amfibolie stojí na dvojí skladbě věty a klam důrazu na tom, která část výroku je zvýrazněna. Společné jim je, že argument přechází mezi dvěma čteními téhož textu. Pragmatika vysvětluje, proč jsou tak účinné: posluchač předpokládá, že mluvčí spolupracuje a vyjadřuje se jasně, a proto si víceznačnosti rychle a bez vědomí vyřeší jedním čtením (Grice 1975). Druhou skupinu tvoří klamy vztahu části a celku. Skládání přenáší vlastnost z částí na celek, dělení z celku na části, a oba vycházejí ze záměny kolektivního a distributivního užití výrazu. Tyto klamy mají blízké statistické příbuzné v ekologickém klamu a v Simpsonově paradoxu, kde se vztahy mezi proměnnými mění při přechodu mezi úrovněmi agregace (Robinson 1950). Dělení je přitom v rodině nejrizikovější, protože jeho nejzávažnější podoba, přenášení vlastností skupiny na jednotlivce, stojí za stereotypy a kolektivní vinou.

Třetí skupinu tvoří klamy vztahu slova k věci a k hodnocení. Reifikace zachází s abstrakcí jako s věcí nebo jednající bytostí. Etymologický klam vyvozuje dnešní význam a normu z původu slova. Přesvědčovací a definiční klamy mění definici tak, aby předem rozhodla spor. Nabitý jazyk, eufemismy a dysfemismy vkládají hodnocení do volby slov, takže posluchač přijímá hodnocení spolu s popisem. Vyhýbavá slova vytvářejí dojem tvrzení, které mluvčí nemusí obhajovat, a vytržení z kontextu mění smysl citace tím, co vynechává. Kognitivní lingvistika ukázala, že volba metafory a pojmenování zvýrazňuje některé stránky věci a jiné skrývá, a to i tam, kde si toho mluvčí ani posluchač nejsou vědomi (Lakoff a Johnson 1980). Výzkum rámování doložil, že logicky rovnocenné popisy téže situace vedou k odlišným rozhodnutím (Tversky a Kahneman 1981).

Chyba, nebo taktika🔗

Klamy jazyka se vyskytují ve dvou podobách, které je pro čtenáře kompendia důležité rozlišovat. V první podobě jde o bezděčnou chybu: autor posudku si nevšimne, že slovo „normální“ užil jednou ve statistickém a jednou v hodnotícím smyslu, nebo pisatel smlouvy nedomyslí, že věta připouští dvě skladby. V druhé podobě jde o taktiku, která na dvojznačnosti nebo na zabarvení slov staví záměrně a spoléhá na to, že posluchač si posun nevšimne. Walton tento rozdíl zachycuje rozlišením mezi chybou uvažování a sofistickou taktikou, která argument užívá v rozhovoru způsobem, jenž brání jeho cíli (Walton 1995). Pro odpověď na klam je rozlišení podstatné méně, než by se mohlo zdát. V obou případech je nejlepší odpovědí vyjasnění: pojmenovat oba významy, obě skladby nebo celý kontext a ukázat, že závěr v jednoznačném znění neobstojí. Rozdíl se projeví teprve v tom, co následuje. Kdo se dopustil chyby, vyjasnění přijme a argument opraví. Kdo užívá taktiku, vyjasnění odmítá, mění téma nebo se k dvojznačnosti vrací. Opakované odmítání jednoznačné formulace je proto samo o sobě detekčním znakem, který kompendium u řady hesel uvádí. Damer řadí klamy jazykového zmatení mezi porušení kritéria přijatelnosti premis, což dobře vystihuje jejich povahu: premisa je přijatelná jen v jednom čtení, závěr potřebuje čtení jiné (Damer 2009).

Pro klinickou, forenzní a právní praxi mají klamy jazyka zvláštní význam, protože v těchto oborech se z textů vyvozují důsledky pro lidi, kteří u jejich vzniku nebyli. Lékařská zpráva čtená laikem, záznam výpovědi čtený soudcem nebo posudek čtený úřadem ztrácejí kontext, v němž vznikly, a víceznačnost, kterou by v rozhovoru rozptýlila jediná otázka, se v psaném textu stává trvalou. Výzkum svědecké paměti navíc ukázal, že volba jediného slova v otázce může změnit odpověď svědka i jeho pozdější vzpomínku (Loftus a Palmer 1974). Jasnost formulace proto v těchto oborech není stylistickou ctností, ale podmínkou spravedlivého rozhodování.

Kniha se jazykovým mechanismům věnuje i mimo tento katalog. Katalog NLP vzorců popisuje záměrnou dvojznačnost v takzvaném Milton-modelu, kde se syntaktická dvojznačnost nebo nominalizace užívají k navození neurčitosti (Bandler a Grinder 1975b), a kapitola o technikách epistemické anihilace popisuje narušování stability významů jako dlouhodobou strategii, při níž oběť ztrácí jistotu, co slova znamenají. Hesla této rodiny popisují tytéž jevy z hlediska teorie argumentace: jako vady, které lze v konkrétním argumentu najít, pojmenovat a odstranit.

Jak číst hesla rodiny🔗

Každé heslo rodiny popisuje strukturu klamu, jeho detekční znaky, odlišení od platné argumentace, stav poznání a obranu. Odlišení od platné argumentace je u klamů jazyka zvlášť důležité, protože přirozený jazyk je víceznačný vždy a všude. Kdo by za klam pokládal každé víceznačné slovo, každé zdůraznění nebo každou metaforu, nemohl by mluvit vůbec. Teorie argumentace se proto shoduje, že klamem není víceznačnost sama, ale argument, jehož přesvědčivost na víceznačnosti závisí (Walton 1995). Bayesovské pojetí neformálních klamů k tomu dodává, že argumenty stejné podoby se mohou lišit silou podle obsahu a kontextu, takže posouzení vyžaduje úsudek, nikoli mechanické přiřazení nálepky (Hahn a Oaksford 2007).

Pro praxi z hesel vyplývá několik obecných zásad. U písemných textů, které budou vykládat jiní, je prevencí jednoznačná formulace: definovaný klíčový termín, krátké věty s výslovným činitelem, uvedení relativních i absolutních údajů a citace v úplném znění. U mluvené argumentace je odpovědí žádost o vyjasnění, převedení naznačeného do výslovné podoby a návrat k původní tezi. U institucionálních záznamů, jako jsou zdravotnická dokumentace, protokoly výslechů a znalecké posudky, je obranou věcný styl, který odděluje pozorování od hodnocení. Výzkum psychologické inokulace ukázal, že lidé, kteří se předem seznámí s typickými manipulativními postupy, včetně emočně zabarveného jazyka, je pak spolehlivěji rozpoznávají v nových situacích (Roozenbeek a kol. 2022). Smyslem této rodiny hesel je právě taková příprava: naučit se vidět, kde argument stojí na slovech místo na důvodech, a umět to klidně a věcně pojmenovat.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-06.01	Ekvivokace	Equivocation	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-06.02	Amfibolie	Amphiboly	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-06.03	Klam důrazu	Fallacy of accent	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední
AF-06.04	Klam skládání	Fallacy of composition	neformální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-06.05	Klam dělení	Fallacy of division	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-06.06	Reifikace	Reification	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-06.07	Etymologický klam	Etymological fallacy	neformální klam	chyba i taktika	nízké
AF-06.08	Přesvědčovací definice	Persuasive definition	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední
AF-06.09	Nabitý jazyk	Loaded language	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	střední
AF-06.10	Vyhýbavá slova	Weasel words	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	střední
AF-06.11	Eufemismus a dysfemismus	Euphemism and dysphemism	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	vysoké
AF-06.12	Vytržení z kontextu	Quoting out of context	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	vysoké
AF-06.13	Definiční klam	Definist fallacy	neformální klam	chyba i taktika	nízké
AF-06.14	Zneužití vágnosti	Vagueness (misuse of a vague expression)	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-06.15	Rozlišení bez rozdílu	Distinction without a difference	neformální klam	převážně záměrná taktika	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Klamy jazyka a dvojznačnosti"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/_index.md"
  n1["Ekvivokace"]
  n2["Amfibolie"]
  n3["Klam důrazu"]
  n4["Klam skládání"]
  n5["Klam dělení"]
  n6["Reifikace"]
  n7["Etymologický klam"]
  n8["Přesvědčovací definice"]
  n9["Nabitý jazyk"]
  n10["Vyhýbavá slova"]
  n11["Eufemismus a dysfemismus"]
  n12["Vytržení z kontextu"]
  n13["Definiční klam"]
  n14["Zneužití vágnosti"]
  n15["Rozlišení bez rozdílu"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  F --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  F --> n10
  F --> n11
  n3 --> n12
  F --> n13
  F --> n14
  F --> n15
  click n1 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/ekvivokace.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/amfibolie.md"
  click n3 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/klam-duraznu.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/klam-skladani.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/klam-deleni.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/reifikace.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/etymologicky-klam.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/presvedcovaci-definice.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/nabity-jazyk.md"
  click n10 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/vyhybava-slova.md"
  click n11 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/eufemismus-a-dysfemismus.md"
  click n12 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/vytrzeni-z-kontextu.md"
  click n13 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/definicni-klam.md"
  click n14 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/vagnost.md"
  click n15 "@/kompendium/argumentacni-fauly/jazykove-klamy/rozliseni-bez-rozdilu.md"

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Robinson, W. S. (1950). Ecological correlations and the behavior of individuals. American Sociological Review, 15(3), 351–357.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Statistické a pravděpodobnostní klamy – předchozí rodina katalogu
• Rétorické a dialogické taktiky – další rodina katalogu