Kritéria🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Criteria
Jiné názvy	hodnotová slova, rozhodovací kritéria
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kritéria jsou v NLP slova a krátké formulace, kterými člověk vyjadřuje, co je pro něj v určité oblasti důležité: v práci například „svoboda“, „jistota“, „smysl“ nebo „uznání“, ve vztahu „důvěra“ či „klid“. Praktická literatura je odlišuje od obecných hodnot tím, že jsou vázána na kontext a že je člověk vyjadřuje vlastními, často velmi osobními slovy (Charvet 1997). V profilu LAB tvoří kritéria samostatnou kategorii mezi motivačními vzorci, i když na rozdíl od ostatních nepopisují formu myšlení, ale jeho obsah. Literatura NLP k tomu přidává tvrzení, že kritéria tvoří hierarchii, ve které jedno měřítko převáží druhé, pokud se dostanou do konfliktu (Dilts 1999). Pro kompendium jsou kritéria nejcitlivějším bodem celé rodiny metaprogramů. Kdo zná slova, jimiž člověk popisuje to, na čem mu záleží, může mu je vracet a vytvářet tím silný pocit porozumění, aniž by cokoli z toho, co slibuje, skutečně naplnil. Kdo může přepsat kritéria, podle nichž člověk hodnotí sám sebe, získává moc nad jeho sebeúctou.

Původ a souvislosti🔗

Práce s kritérii a hodnotami se v NLP rozvinula v několika liniích. Charvetová kritéria popisuje jako slova, která u člověka vyvolávají silnou emoční odezvu, a doporučuje je v komunikaci používat přesně v té podobě, v jaké je člověk vyslovil (Charvet 1997). James a Woodsmall zařadili zjišťování hodnot do svého výkladu osobnosti vedle metaprogramů a časové osy (James a Woodsmall 1988). Dilts rozpracoval hierarchii kritérií jako jeden ze vzorců jazykové změny přesvědčení, ve kterém se méně důležité měřítko podřídí důležitějšímu (Dilts 1999); kompendium ho popisuje na stránce o hierarchii kritérií. Mimo NLP má téma hodnot dlouhou tradici v psychologii a sociologii, kde vznikly standardizované přístupy k měření hodnotových orientací a jejich mezikulturnímu srovnání. Ty pracují s rozsáhlými vzorky a s ověřenými dotazníky a popisují obecné hodnotové dimenze, nikoli osobní slovník jednotlivce. Metaprogram kritérií je s nimi příbuzný jen tématem; jeho specifikem je důraz na doslovná slova a na jejich využití v rozhovoru.

Struktura vzorce🔗

Praktická literatura popisuje dvě složky. První je zjištění kritérií: člověk se v rozhovoru dotazuje, co je pro něj v určité oblasti důležité, a odpovědi se zaznamenávají doslova (Charvet 1997). Druhou složkou je jejich použití: slova se vracejí v následném sdělení, spojují se s nabídkou a řadí se podle domnělé hierarchie. Z hlediska analýzy je důležité, že tato struktura vytváří efekt, který lze popsat jako zrcadlení hodnot. Člověk slyší vlastní slova a prožívá to jako doklad, že mu druhý rozumí a že nabídka odpovídá tomu, co chce. Ve skutečnosti však opakování slov nic nedokládá; je to obal, který může mít jakýkoli obsah. Výzkum napodobování ukazuje, že lidé, jejichž chování druhý nenápadně napodobuje, ho vnímají jako sympatičtějšího a rozhovor jako plynulejší (Chartrand a Bargh 1999). Ozvěna vlastních hodnotových slov může působit podobně, i když jde o analogii, nikoli o přímo ověřený jev. Cialdini navíc popisuje, jak pocit podobnosti s mluvčím zvyšuje ochotu vyhovět jeho žádosti (Cialdini 2009). Druhou rizikovou rovinou je přepis kritérií: měřítko, podle kterého člověk hodnotí vlastní jednání, se postupně nahradí měřítkem skupiny nebo autority.

Detekční znaky🔗

Zrcadlení kritérií se pozná podle toho, že úvodní část rozhovoru se nápadně podrobně věnuje tomu, co je pro člověka důležité, a následná nabídka pak tato slova vrací v téměř doslovné podobě. Spojení mezi hodnotou a nabídkou se tvrdí, ale nedokládá: „svoboda“ se slibuje smlouvou s dlouhou vázaností, „rodina“ produktem, který rodinu finančně zatíží. Nápadné je i to, že mluvčí nenabízí srovnání s jinými možnostmi, které by táž kritéria mohly splnit lépe. Přepis kritérií se pozná podle jiných znaků. Měřítka, podle kterých se člověk hodnotí, se mění, aniž by se o tom otevřeně jednalo; to, co dříve platilo za úspěch, se najednou považuje za sobectví nebo za nedostatek oddanosti. Lifton popsal, jak totalitní prostředí pracuje se zatíženým jazykem, ve kterém si skupina přivlastní klíčová slova a dá jim význam, který slouží jejím cílům (Lifton 1961). Kompendium popisuje obdobný posun v institucionální podobě jako přepis hodnoticích kritérií a v osobní podobě jako pěstování identitní nejistoty. U ovlivňovaného člověka se objevuje pocit, že ho nikdo nechápe tak jako mluvčí, a později zmatek v tom, podle čeho vlastně posuzuje, zda jedná dobře.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vrací kritéria do rukou člověka, kterému patří. Sociální pracovnice, která s klientkou sepíše, co je pro ni při hledání bydlení rozhodující, a pak s ní podle toho porovnává více nabídek, používá kritéria jako nástroj samostatného rozhodování. Podobně pracuje kariérní poradenství nebo terapie zaměřená na hodnoty: pomáhá člověku pojmenovat, na čem mu záleží, a nechává na něm, jak s tím naloží. Motivační rozhovor výslovně pracuje s hodnotami klienta jako se zdrojem jeho vlastních důvodů ke změně a zdůrazňuje, že terapeut je nemá využívat k prosazování vlastního cíle (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití používá kritéria jako páku. Slova se zjišťují proto, aby se jimi obalila předem daná nabídka, nebo proto, aby se člověku ukázalo, že jeho nejdražší hodnoty naplní jen skupina či vztah s mluvčím. Ve vztazích s kontrolou se kritéria využívají i opačně: vědomost o tom, na čem člověku nejvíc záleží, slouží k výhrůžce, že o to přijde. Rozhodující otázky jsou: Slouží zjištěná kritéria k porovnání více možností, nebo k podpoře jediné? Je spojení mezi hodnotou a nabídkou doložené? A zůstávají měřítka člověka jeho, nebo se nenápadně mění?

Stav důkazů🔗

Tvrzení praktické literatury, že použití doslovných hodnotových slov člověka zvyšuje přesvědčivost sdělení, nebylo v literatuře, o kterou se kompendium opírá, ověřeno kontrolovaným výzkumem. Kritické přehledy NLP konstatují, že většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010), a upozorňují, že znalostní báze oboru stojí převážně na zprávách praktiků (Tosey a Mathison 2009). Přehled k užití NLP v koučinku doporučuje opatrnost při přejímání technik oboru (Passmore a Rowson 2019). Doložené jsou obecnější mechanismy, které vysvětlují, proč zrcadlení hodnot může působit. Napodobování chování zvyšuje sympatii (Chartrand a Bargh 1999) a podobnost s mluvčím zvyšuje ochotu vyhovět (Cialdini 2009). Tvrzení o pevné hierarchii kritérií jednotlivce je hypotézou praktiků; výzkum rozhodování spíš naznačuje, že preference se často utvářejí až v konkrétní situaci, takže pevné pořadí kritérií nemusí vůbec existovat. Srovnání s validovaným výzkumem hodnot a osobnosti je možné jen obecně: ten pracuje s měřenými dimenzemi na velkých souborech, kdežto metaprogram s doslovnými slovy jednoho rozhovoru.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je všímat si, kdy slyšíte vlastní slova. Pokud mluvčí opakuje přesně ta slova, kterými jste popsali, na čem vám záleží, je užitečné se zeptat, jak konkrétně jeho nabídka danou hodnotu naplní, a ověřit to v písemných podmínkách. Pocit porozumění není argument. Druhou obranou je nesdělovat podrobně své nejcitlivější hodnoty v kontextu, ve kterém vám někdo něco prodává nebo vás získává; na otázky, co je pro vás nejdůležitější, není povinnost odpovídat. Třetí obranou je zapsat si vlastní měřítka předem, ještě před rozhovorem, a porovnávat podle nich více možností. Tím zůstávají kritéria nástrojem vašeho rozhodování, ne cizího přesvědčování. V zotavení po pobytu v prostředí, které měřítka přepsalo, je ústředním úkolem rozlišit, které hodnoty byly původně vlastní, které byly skupinou přidány a které jen přejmenovány. Hassan popisuje práci s bývalými členy skupin jako postupné oddělování vlastní identity od identity, kterou skupina vytvořila (Hassan 1988). Herman připomíná, že obnova smyslu a hodnot je součástí pozdější fáze zotavení, kdy se člověk znovu spojuje s ostatními a se svým životním příběhem (Herman 1992). Příbuzné téma sladění hodnot v rozhovoru rozvádí stránka o sladění hodnot.

Literatura🔗

• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Hierarchie kritérií – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Hierarchy of criteria)
• Úroveň přesvědčení a hodnot – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Beliefs and values level)
• Změna hodnot – příbuzné heslo (Přesvědčení, Changing values)
• Vnitřní a vnější referenční rámec – příbuzné heslo (Metaprogramy, Internal and external reference)
• Struktura pravidel – příbuzné heslo (Metaprogramy, Rule structure)
• Hodnoty při koupi – příbuzné heslo (Metaprogramy, Value buying)
• Sladění hodnot – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Value matching)
• Důkazní procedura – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Evidence procedure)
• Hodnotově nabitá slova – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Loaded words)

V kompendiu

• EA-2.4.5 Přepis hodnoticích kritérií – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.9 Pěstování identitní nejistoty – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 61: Kult vedení v nadnárodní korporaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Proaktivní a reaktivní – předchozí heslo rodiny
• Kanál přesvědčení – další heslo rodiny