Disociace, fobie a trauma🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina NLP-11 shromažďuje intervence neurolingvistického programování, které pracují s bolestnými zkušenostmi: se strachem, s traumatickými vzpomínkami, se ztrátou, s křivdou, s kritikou a s obrazem sebe sama. Je to klinicky nejcitlivější část katalogu. Lidé, kterým jsou tyto intervence nabízeny, bývají v tísni, a zásah do vzpomínek nebo do sebepojetí u nich může pomoci i uškodit; Herman upozorňuje, že práce s traumatickými vzpomínkami pomáhá jen tam, kde jí předchází zajištění bezpečí (Herman 1992). Hesla proto popisují strukturu intervencí, tvrzení, která je provázejí, jejich stav důkazů a rizika. Nepopisují postupy a nelze je za postupy považovat. Proč kompendium takové intervence popisuje jen z obranné strany, vysvětlují etické aspekty.

Jádrem rodiny jsou intervence založené na odstupu od vzpomínky. Patří k nim rychlá léčba fobie, kterou spolu se vzorci pro zármutek a pro reakci na kritiku popsali Andreasovi (Andreas a Andreas 1989), její stavební prvek dvojitá disociace a odnož, která se rozšířila mimo NLP jako technika přetáčení. Druhou skupinu tvoří intervence, které pracují s minulostí a s jejím vlivem na přítomnost: reimprinting a změna osobní historie. Třetí skupina se týká vztahů a vlastního já: vzorec zpracování zármutku, vzorec odpuštění, reakce na kritiku a vzorec sebepojetí. Zvláštní místo má alergický vzorec, který přenáší logiku léčby fobie na tělesnou nemoc. Celou rodinu spojuje výkladové heslo Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek, které je vhodné číst jako první.

Původ🔗

Intervence této rodiny vznikaly od konce sedmdesátých let, kdy Richard Bandler a John Grinder na seminářích ukazovali, jak podle nich lze rychle měnit emoční reakce prací se smyslovými složkami představ a s naučenými spouštěči stavů (Bandler a Grinder 1979). Bandler později tuto práci zasadil do výkladu submodalit, podle něhož prožitek určuje spíše způsob, jakým je vzpomínka vnitřně „uložena“, než její obsah (Bandler 1985). Connirae a Steve Andreasovi rozvinuli práci se submodalitami a představili řadu postupů, mimo jiné pro fobie, zármutek a kritiku, širokému publiku (Andreas a Andreas 1987; Andreas a Andreas 1989). Robert Dilts přidal postupy zaměřené na přesvědčení a na jejich domnělý původ v minulých zážitcích (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990).

Pojem disociace, který dal rodině jméno, převzalo NLP z ericksonovské hypnózy, kde označoval hypnotické oddělení prožívání (Erickson, Rossi a Rossi 1976), a proměnilo ho v popis perspektivy, kterou lze v představě zaujmout. Pojem rozebírá heslo Disociace v rodině základních pojmů. Intervence vznikaly v období, kdy se v části psychoterapie šířilo přesvědčení, že mnoho obtíží dospělých má kořen v zapomenutých zážitcích, a kdy se teprve rozbíhal spor o obnovené vzpomínky. Tento kontext vysvětluje, proč řada hesel rodiny věnuje tolik prostoru paměti.

Dva významy disociace🔗

Čtenář z klinické praxe musí od začátku rozlišovat dva významy téhož slova. V NLP je disociace perspektiva, ve které člověk vidí sám sebe zvenčí, a kterou lze záměrně a krátkodobě zaujmout. V psychiatrii a v psychotraumatologii je disociace narušení obvykle integrovaných funkcí paměti, vědomí, identity a vnímání těla, které se často vyvíjí jako ochrana v situaci, z níž nelze uniknout. Herman popisuje, jak se u lidí vystavených opakovanému násilí odpojení od pocitů a od těla stává naučenou obranou, která pomáhá přežít, ale později brání zpracování zkušenosti (Herman 1992). Klinická disociace je předmětem diagnostiky, nikoli technikou. Kdo nabízí „disociaci“ jako postup, nemusí rozumět stavům, které klinici pod tímto slovem znají, a u lidí, kteří už disociují, může nácvik dalšího odpojení jejich stav prohlubovat. Kompendium se klinickou disociací zabývá v hesle o tělesné disociaci a v diferenciální diagnostice.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Pro defenzivní čtení je užitečné u každé intervence položit tři otázky. První se týká rámce: kdo intervenci nabízí, s jakou kvalifikací, po jakém vyšetření a s jakým informovaným souhlasem. Většina rizik této rodiny neplyne z techniky samé, ale z toho, že se nabízí lidem v tísni bez vyšetření, se slibem jistého výsledku a s odrazováním od ověřené léčby. Druhá otázka se týká paměti: pracuje intervence se vzpomínkami, které člověk má, nebo hledá vzpomínky, které nemá? Experimentální výzkum ukázal, že už formulace otázky může změnit, co si člověk vybaví (Loftus a Palmer 1974), a postupy, které hledají „kořen“ obtíží v zapomenuté minulosti, proto nesou riziko vzniku nepravých vzpomínek. Třetí otázka se týká toho, kdo určuje obsah změny: zda o odpuštění, o konci zármutku nebo o novém sebepojetí rozhoduje člověk sám, nebo zda mu je předkládá autorita, skupina či partner.

Z těchto otázek vyplývají opakující se varovné znaky, které hesla rodiny rozvádějí: sliby rychlého a úplného vyléčení, rozšiřování intervencí z jednoduchých fobií na komplexní trauma, výklad absence vzpomínky jako důkazu vytěsnění, přenášení viny za neúspěch na klienta a požadavek, aby člověk přijal perspektivu toho, kdo mu ublížil, dříve než bylo uznáno, co se stalo. V kontrolujících vztazích a uzavřených skupinách se tytéž prvky mohou stát nástroji podřízení: odstup od emocí tlumí odpor, „nový pohled na minulost“ přepisuje křivdy a „pravé já“ nahrazuje dosavadní identitu (Lifton 1961; Hassan 1988).

Srovnání s ověřenou léčbou traumatu🔗

Hesla rodiny opakovaně srovnávají intervence NLP s postupy, které mají výzkumnou oporu. Joseph Wolpe popsal systematickou desenzitizaci, ve které se strachová reakce oslabuje odstupňovaným vystavením obávaným představám v uvolnění (Wolpe 1958); expoziční léčba, která z této tradice vyrostla, patří k nejlépe doloženým postupům u fobií i u posttraumatických obtíží. Desenzitizace pomocí očních pohybů začala kontrolovanou studií u lidí s traumatickými vzpomínkami (Shapiro 1989) a získala výzkumnou oporu, i když se dodnes vedou spory o roli jejích jednotlivých složek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Herman shrnula zotavení po traumatu do tří stadií: zajištění bezpečí, vyprávění a oplakání toho, co se stalo, a znovunavázání vztahů s běžným životem (Herman 1992). Kompendium tento rámec rozvádí v hesle o stadiích zotavení podle Judith Hermanové.

Srovnání ukazuje, že intervence NLP sdílejí s ověřenými postupy některé prvky, zejména vybavení obávaného obsahu v bezpečném kontextu a tlumení tělesné reakce. Liší se třemi věcmi: krátkostí a sliby rychlého výsledku, výkladem účinku pomocí submodalit, který nebyl nezávisle ověřen, a chybějícím důrazem na stabilizaci a na vyšetření. Rozumnou hypotézou, kterou hesla podávají jako interpretaci, je, že případné účinky intervencí NLP plynou z prvků sdílených s expozicí a z očekávání, nikoli ze specifického mechanismu, který NLP tvrdí. Obdobný argument vede kritická literatura u desenzitizace pomocí očních pohybů, jejíž účinek připisuje spíše expozici než očním pohybům (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Stav důkazů🔗

Pro žádnou intervenci této rodiny nejsou k dispozici dostatečně velké kontrolované studie, které by doložily její účinek ve srovnání s ověřenou léčbou. Obecné hodnocení výzkumu NLP dospělo k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují a že obor má rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výstupy nenašel dostatečné důkazy pro užití NLP v péči o zdraví (Sturt a kol. 2012) a v Delfské studii odborníků bylo NLP pro léčbu psychických poruch hodnoceno jako pravděpodobně zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Poznatky, o které se hesla rodiny opírají v kritické části, mají naproti tomu pevnou oporu: rekonstruktivní povaha paměti, vliv sugestivních postupů na vybavování a užitečnost odstupňovaného vystavení a stabilizace v léčbě traumatu. Kde je opora intervence slabá, hesla to říkají otevřeně a nepřeceňují tvrzení NLP, ale ani je nekarikují: popisují, co se tvrdí, kdo to tvrdí a co o tom říká výzkum.

Obrana🔗

Obrana proti zneužití intervencí této rodiny má dvě roviny. Pro člověka, který zvažuje nabídku, jde o otázky po kvalifikaci, po vyšetření, po důkazech a po tom, co se stane, když se stav zhorší; o pravidlo, že léčbu tělesné nemoci mění jen lékař; o opatrnost u každého praktika, který předem ví, co se v minulosti stalo; a o právo rozhodnout sám o odpuštění, o délce zármutku i o tom, kým je. Pro odborníka a vyšetřovatele jde o neutralitu vůči obsahu minulosti, o rozlišení mezi vzpomínkami, které člověk měl, a těmi, které se objevily během práce, a o vědomí, že obava z nepravých vzpomínek nesmí vést k automatickému zpochybňování lidí, kteří trauma skutečně zažili. Zásady nesugestivního dotazování kompendium popisuje v hesle o forenzním rozhovoru. Zotavení po nevhodné práci s traumatem vychází ze stejného rámce jako jiná péče o trauma: bezpečí, stabilizace, uznání a postupné zpracování ve vztahu, ve kterém má člověk kontrolu (Herman 1992).

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-11.01	Rychlá léčba fobie	Fast phobia cure (V-K dissociation)	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-11.02	Dvojitá disociace	Double dissociation	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-11.03	Reimprinting	Re-imprinting	vzorec	převážně terapeutické	vysoké
NLP-11.04	Změna osobní historie	Change personal history	vzorec	převážně terapeutické	vysoké
NLP-11.05	Alergický vzorec	Allergy pattern	vzorec	převážně terapeutické	vysoké
NLP-11.06	Vzorec zpracování zármutku	Resolving grief pattern	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-11.07	Vzorec odpuštění	Forgiveness pattern	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-11.08	Reakce na kritiku	Responding to criticism	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-11.09	Vzorec sebepojetí	Self-concept pattern	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-11.10	Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek	Trauma work and the risk of false memories	pojem	výkladový pojem	vysoké
NLP-11.11	Technika přetáčení	Rewind technique	vzorec	převážně terapeutické	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Disociace, fobie a trauma"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/_index.md"
  n1["Rychlá léčba fobie"]
  n2["Dvojitá disociace"]
  n3["Reimprinting"]
  n4["Změna osobní historie"]
  n5["Alergický vzorec"]
  n6["Vzorec zpracování zármutku"]
  n7["Vzorec odpuštění"]
  n8["Reakce na kritiku"]
  n9["Vzorec sebepojetí"]
  n10["Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek"]
  n11["Technika přetáčení"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  F --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  F --> n10
  n1 --> n11
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/rychla-lecba-fobie.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/dvojita-disociace.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/reimprinting.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/zmena-osobni-historie.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/alergicky-vzorec.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/vzorec-zalu.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/vzorec-odpusteni.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/reakce-na-kritiku.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/sebepojeti.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/trauma-a-falesne-vzpominky.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/disociace-a-trauma/rewind.md"

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, S. (1989). Heart of the Mind: Engaging Your Inner Power to Change with Neuro-Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Shapiro, F. (1989). Efficacy of the eye movement desensitization procedure in the treatment of traumatic memories. Journal of Traumatic Stress, 2(2), 199–223.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Submodality – předchozí rodina katalogu
• Časová osa – další rodina katalogu