Záměna logických úrovní🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	vzorec
Anglicky	Confusing logical levels
Jiné názvy	míchání logických úrovní, level confusion
Obecnější heslo	Logické úrovně
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Záměnou logických úrovní se v neurolingvistickém programování označuje situace, kdy se výrok, problém nebo odpověď přiřadí jiné úrovni, než na kterou patří. V Diltsově modelu logických úrovní se rozlišuje prostředí, chování, schopnosti, přesvědčení a hodnoty, identita a úroveň poslání (Dilts 1990). Nejčastější záměna vede směrem vzhůru: jednotlivé chování se vykládá jako doklad o tom, kým člověk je, například „zapomněl jsi zavolat, protože jsi sobec“. Opačná záměna vede směrem dolů: otázka z vyšší úrovně se odbude odpovědí z nižší, nebo se problém identity řeší jen změnou prostředí. Zvláštní podobou je odpověď z jiné úrovně, která má otázku učinit nepatřičnou, například když se dotaz po hospodaření skupiny odbude připomínkou poslání. Pojem navazuje na starší myšlenku logických typů, podle níž se třída a její členové nesmějí zaměňovat, a v teorii komunikace na rozlišení sdělení a sdělení o sdělení (Bateson 1972). Pro kompendium je záměna úrovní jedním z nejdůležitějších vzorců celé rodiny, protože popisuje mechanismus, jímž se kritika chování mění v útok na identitu, a jímž se legitimní otázky vyřazují odkazem na vyšší hodnoty.

Původ a souvislosti🔗

Kořeny pojmu sahají do logiky a obecné sémantiky. Alfred Korzybski upozorňoval, že zaměňování různých řádů abstrakce, tedy například popisu události s jejím hodnocením, vede k chybám v usuzování i v jednání (Korzybski 1933). Gregory Bateson přenesl teorii logických typů do studia komunikace a učení: zprávu „toto je hra“ chápal jako sdělení vyššího řádu, které mění význam sdělení nižšího řádu, a hierarchii učení popsal jako sled úrovní, z nichž každá organizuje tu pod sebou (Bateson 1972). Teorie dvojné vazby pak popsala, jak protichůdná sdělení na různých úrovních, spojená se zákazem tento rozpor pojmenovat nebo situaci opustit, mohou poškozovat (Bateson a kol. 1956). Watzlawick a spolupracovníci rozlišili v každém sdělení rovinu obsahu a rovinu vztahu a ukázali, že mnoho konfliktů vzniká tím, že se spor o vztah vede jako spor o obsah (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Robert Dilts tyto inspirace převedl do modelu logických úrovní a do práce s přesvědčeními, kde záměna úrovní slouží jako vodítko k tomu, kde problém skutečně leží (Dilts 1990). Je přitom třeba poznamenat, že Diltsovy úrovně nejsou logickými typy v přísném smyslu: jde o kategorie popisu osobnosti a jejího prostředí, kdežto Batesonovy úrovně popisují vztah třídy a jejích členů a úrovně učení. Obecný model katalog popisuje v hesle logické úrovně.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má záměna úrovní tři podoby. První je povýšení: chování nebo jednotlivá událost se vykládá na úrovni identity nebo hodnot, takže se z ní stává trvalý rys. Typickým jazykovým prostředkem je spojení slovesa „být“ s hodnotící nálepkou, „jsi líný“, „jsi nespolehlivý“, místo popisu konkrétního jednání. Meta-model zachycuje příbuzný jev jako komplexní ekvivalenci, tedy tvrzení, že určité chování znamená určitý vnitřní stav nebo rys. Druhá podoba je snížení: otázka z vyšší úrovně, například po hodnotách nebo smyslu, se zodpoví jen na úrovni prostředí nebo chování, a skutečný problém tak zůstává nedotčen. Třetí podoba je přeskok: otázka z nižší úrovně, například po penězích, čase nebo konkrétním jednání, se odbude odkazem na úroveň identity nebo poslání, „pokud jsi opravdu jedním z nás, tohle tě nezajímá“. NLP z modelu vyvozuje pravidlo, že změna na vyšší úrovni ovlivňuje úrovně nižší (Dilts a DeLozier 2000). Z obranného hlediska z toho plyne, že povýšení a přeskok jsou nejúčinnější, protože zasahují úroveň, ze které se odvozuje sebehodnocení a smysl.

Pro obranné čtení je důležité, že povýšení dělá výrok neopravitelným. Chybu v chování lze napravit dalším chováním. Soud o identitě dalším chováním napravit nelze, protože každé nové jednání se vyloží ve světle již daného soudu: lidé mají sklon hledat a vykládat doklady tak, aby potvrzovaly to, co už předpokládají (Nickerson 1998). Proto je předpoklad, že člověk není své chování, užitečný jako obranné rozlišení. Kompendium mechanismus povýšení popisuje v technice esencialistická redukce a mechanismus přeskoku úrovní, kdy se pojmy přenášejí do kategorie, kam nepatří, v technice kategorická transgrese.

Detekční znaky🔗

Povýšení se pozná podle přechodu od popisu k nálepce: místo „tento report byl neúplný“ zazní „jsi neschopný“, místo „přišel jsi pozdě“ zazní „nikdy ti na ničem nezáleží“. Pozná se také podle toho, že jednotlivé události se nesčítají jako chyby, ale jako důkazy o tom, kým člověk je, a podle slov jako „vždycky“, „nikdy“ nebo „prostě takový jsi“. Přeskok se pozná podle toho, že konkrétní otázka nedostane konkrétní odpověď, ale odkaz na identitu, poslání nebo loajalitu: dotaz na peníze, pracovní dobu nebo pravidla se označí za projev nedůvěry či malé víry. Snížení se pozná podle toho, že hluboký problém, například ztráta smyslu nebo konflikt hodnot, se řeší jen úpravou prostředí, třeba přesunem na jiné místo, a otázka smyslu zůstává nevyslovena. U člověka, vůči němuž se povýšení opakuje, se objevuje globální sebehodnocení, sklon vykládat každou chybu jako doklad vlastní bezcennosti a obtíž přijmout konkrétní zpětnou vazbu bez pocitu ohrožení. Beck popsal nadměrné zobecňování, kdy člověk z jediné události vyvozuje obecný závěr o sobě nebo o světě, jako jednu z typických chyb myšlení u depresivních potíží (Beck 1976). Lifton popsal v totalistních prostředích jazyk, který složité otázky zkracuje na krátké a definitivní formule a tím je uzavírá (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je ochranné a diagnostické. Vedoucí, který dává zpětnou vazbu, může vědomě držet kritiku na úrovni chování a výslovně říci, že nehodnotí člověka, ale výstup. Terapeut nebo kouč může pomoci klientovi rozpoznat, že z jednoho neúspěchu vyvozuje soud o sobě, a vrátit úvahu na úroveň konkrétního jednání, kde je opravitelná; kognitivní terapie pracuje s podobným zpřesňováním globálních soudů, i když bez Diltsova modelu (Beck 1976). V organizacích může rozlišení úrovní pomoci rozpoznat, zda problém leží v podmínkách, v dovednostech, nebo ve sporu o hodnoty, a nehledat řešení na nesprávném místě. Manipulativní užití pracuje s týmž rozlišením opačně. V kontrolujících vztazích se kritika soustavně povyšuje na úroveň identity, takže člověk ztrácí oporu v tom, kým je. Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se legitimní otázky po prostředí a chování odbývají přeskokem na úroveň poslání a identity, takže kdo se ptá, staví se mimo skupinu. Teorie dvojné vazby ukazuje, proč je takový vzorec zvlášť škodlivý: člověk je vystaven rozporu mezi úrovněmi a zároveň mu není dovoleno rozpor pojmenovat (Bateson a kol. 1956). Kompendium podobnou dynamiku popisuje ve scénáři destruktivní „konstruktivní“ kritika.

Stav důkazů🔗

Model logických úrovní, ze kterého pojem vychází, nebyl empiricky ověřen jako popis struktury lidské zkušenosti, a pojem záměny úrovní tedy nemá v NLP vlastní empirickou oporu. Kritické přehledy NLP uvádějí, že tvrzení oboru jsou převážně neověřená a že kontrolovaných studií je málo (Witkowski 2010). Akademické hodnocení, které je k NLP spíše vstřícné, připouští, že jeho modely mohou být užitečné jako pracovní rámce, ale nepokládá je za doložené teorie (Tosey a Mathison 2009). Přehled zaměřený na koučink, kde se model úrovní používá velmi často, upozorňuje na nedostatek kvalitního výzkumu (Passmore a Rowson 2019). Jádro pojmu však leží mimo NLP a má lepší zázemí. Rozlišení obsahu a vztahu a popis paradoxů vznikajících zaměňováním úrovní patří k východiskům teorie komunikace (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Teorie dvojné vazby byla v původní podobě jako vysvětlení vzniku schizofrenie opuštěna, ale její popis komunikačních rozporů mezi úrovněmi zůstal vlivný (Bateson a kol. 1956). Kognitivní terapie pracuje s nadměrným zobecňováním a globálním sebehodnocením jako s klinicky významnými jevy (Beck 1976). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že rozlišovat úroveň výroku je užitečné bez ohledu na to, zda platí Diltsův model jako celek.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vracet výrok na úroveň, kam patří. Když někdo z jedné chyby vyvozuje, kým člověk je, je legitimní odpovědět, že se mluví o konkrétním činu, a zeptat se, co přesně by mělo být jinak. Druhou obranou je trvat na odpovědi na úrovni otázky: dotaz na peníze, čas nebo pravidla zaslouží konkrétní odpověď, a pokud místo ní přijde odkaz na poslání nebo loajalitu, je to varovný signál, ne důvod se omlouvat. Třetí obranou je všímat si vlastních záměn: kdo si o sobě říká „jsem k ničemu“ po jednom neúspěchu, opakuje vzorec, který se mohl naučit od druhých. Je užitečné takovou větu nahradit přesným popisem toho, co se nepovedlo a proč. U lidí, kteří prošli vztahem nebo skupinou, kde byla jejich identita soustavně posuzována podle jednotlivých chyb, je zotavení spojeno s obnovou rozlišení mezi tím, co člověk udělal, a tím, kým je. Herman zdůrazňuje, že zotavení po dlouhodobé kontrole zahrnuje znovuvybudování pocitu vlastní hodnoty, který nezávisí na hodnocení toho, kdo kontrolu vykonával (Herman 1992). Vzorce, které s úrovněmi pracují ve snaze o soulad, popisuje heslo zarovnání logických úrovní; i u nich je na místě opatrnost, protože otázky na identitu a poslání se dotýkají nejcitlivějších vrstev člověka.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Logické úrovně – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Člověk není své chování – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People are not their behaviour)
• Logické úrovně – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Logical levels (concept))
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)
• Zarovnání logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Logical level alignment)
• Úroveň chování – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Behaviour level)
• Úroveň identity – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Identity level)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)

V kompendiu

• EA-5.3.18 Esencialistická redukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.6 Kategorická transgrese – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 3.2.H Scénář H: Destruktivní 'konstruktivní' kritika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Disneyova strategie – předchozí heslo rodiny