Kontextový reframing🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Context reframing
Jiné názvy	přerámování kontextu
Obecnější heslo	Reframing
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kontextový reframing je varianta přerámování, při níž se nemění význam chování, ale situace, ve které se posuzuje. Vychází z předpokladu, že téměř každé chování je v nějakém kontextu užitečné a problémem se stává teprve tam, kde se objevuje nevhodně (Bandler a Grinder 1982). Vlastnost, která v jedné situaci škodí, se tak přestává chápat jako vada osoby a začíná se chápat jako schopnost, která je na nesprávném místě. Typickým výchozím bodem je stížnost ve srovnávací podobě, „jsem příliš opatrný“, „je moc paličatá“, kde srovnání samo prozrazuje, že se měří vůči určité situaci. Na rozdíl od přerámování významu se při kontextovém reframingu nepopírá, že chování v původní situaci působí obtíže; mění se jen odpověď na otázku, zda je chování jako takové špatné. Pro kompendium je vzorec významný proto, že stejnou logikou lze měřítko posouzení přenést i opačným směrem: z otevřeného světa do uzavřeného kontextu, v němž platí pravidla toho, kdo výklad nabízí.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že význam chování závisí na kontextu, pochází z komunikační teorie. Bateson rozlišoval úrovně učení podle toho, zda se organismus učí reagovat, nebo se učí rozpoznávat kontexty, a upozorňoval na takzvané značky kontextu, které určují, jak se má sdělení číst (Bateson 1972). Watzlawick, Beavin a Jackson z toho vyvodili, že chování vytržené z kontextu, v němž vzniklo, se snadno jeví jako nesmyslné nebo patologické, ačkoli v původní souvislosti dává smysl (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Rodinná terapie na tento poznatek navázala; Satirová popisovala rodinu jako systém, v němž se chování jednotlivého člena vysvětluje komunikačními vzorci celku, ne jen jeho vlastními vlastnostmi (Satir 1972). NLP z toho udělalo samostatnou kategorii přerámování a spojilo ji s předpokladem, že každé chování má pozitivní záměr; učebnice NLP pak kontextový reframing uvádějí jako jeden z prvních vzorců, které se studenti učí (O'Connor a Seymour 1990). Teoretické zázemí vzorce je tak solidní: že kontext spoluurčuje význam, je v pragmatice jazyka i v teorii komunikace běžně přijímaná teze (Levinson 1983).

Struktura vzorce🔗

Strukturu tvoří tři prvky: chování nebo vlastnost, která se popisuje jako problém, výchozí kontext, v němž obtíže působí, a jiný kontext, v němž by stejné chování bylo přínosem. Přerámování spočívá v tom, že se pozornost přesune z otázky „je to chování dobré?“ na otázku „kde je to chování dobré?“. Výsledkem je rozlišení, které klient předtím nedělal: vlastnost sama zůstává, ale její výskyt se začíná vázat na situace, kde je přiměřená (Bandler a Grinder 1982). Pozorovatel by měl sledovat, kterým směrem se kontext posouvá. V terapeutickém užití se hledá kontext, v němž chování slouží člověku, který ho vykazuje. V manipulativním užití se hledá kontext, v němž chování slouží mluvčímu, nebo kontext, v němž se škodlivé chování mluvčího přestane jevit jako škodlivé. Tento druhý směr se v praxi neprojevuje nabídkou nového uplatnění, ale vymezením hranice: „venku by se tomu tak možná říkalo, ale u nás…“. Měřítko, podle kterého by šlo chování posoudit, se tím přesune do prostoru, který kontroluje mluvčí. Lifton popsal kontrolu prostředí jako základ myšlenkové reformy: kdo ovládá, jaké informace a jaká měřítka ke členovi skupiny proniknou, ovládá i to, co se v jeho očích považuje za normální (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Manipulativní kontextový reframing má několik typických rysů. Mluvčí výslovně vyjímá určitý kontext z běžných měřítek, například domácnost, skupinu, firmu nebo „duchovní cestu“, a tvrdí, že tam platí jiná pravidla. Tato jiná pravidla se nikdy nevztahují na něj samotného, jen na posluchače. Vnější pohled je předem zpochybněn: lidé zvenčí „tomu nerozumějí“ nebo „nemají tu zkušenost“. Námitka, že by stejné chování jinde bylo nepřijatelné, se odbývá odkazem na zvláštnost kontextu, ne na důvody. Typické je také, že kontext se vymezuje dodatečně, až když přijde stížnost. U posluchače se dlouhodobě projevuje zúžení referenčního rámce: přestává si porovnávat svou situaci s tím, co by považoval za normální mimo vztah nebo skupinu, a začíná se stydět mluvit o ní s lidmi zvenčí. Kompendium popisuje příbuzný jev u kolapsu kontextu, kde se naopak výrok vytrhává z kontextu, v němž měl smysl; oba jevy spojuje manipulace s tím, podle čeho se význam posuzuje. Ve vztazích kontroly se k tomu přidává drobné, ale soustavné vymezování pravidel, která platí jen uvnitř vztahu (Stark 2007).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní kontextový reframing se objevuje v poradenství, v řízení lidí i v terapii. Vedoucí, který zaměstnanci s pečlivostí, jež zdržuje tým, nabídne práci na kontrole smluv, nepopírá problém a nabízí volbu. Terapeut, který s rodiči vykládá vzdorovitost dospívajícího dítěte i jako schopnost odolat tlaku vrstevníků, rozšiřuje porozumění, aniž by omlouval cokoli, co dítě komu udělalo; takový posun pohledu na rodinné vzorce byl jedním z cílů rodinné terapie (Satir 1972). Legitimní užití se pozná podle toho, že nový kontext je skutečný, dostupný a výhodný pro toho, koho se týká, a že původní obtíž zůstává pojmenovaná. Manipulativní užití nabízí kontext, který je uzavřený a definovaný mluvčím, a jeho cílem není nové uplatnění, ale znehodnocení vnějšího měřítka. Hraniční případy vznikají v organizacích, kde se kultura firmy používá k ospravedlnění přepracování nebo ponižování („v našem oboru je to normální“); zde je užitečné posoudit, zda se odvolání na kontext opírá o skutečnou praxi oboru, nebo jen o sociální důkaz, který si skupina vytváří sama (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

O kontextovém reframingu jako samostatné technice neexistují kontrolované studie, které by jeho účinek srovnávaly s jinými intervencemi. Opírá se o kazuistiky a demonstrace v literatuře NLP (Bandler a Grinder 1982), tedy o typ dokladu, který kontrolované ověření nenahrazuje; kritické hodnocení NLP z konce osmdesátých let přitom konstatovalo, že empirické prověrky jeho tvrzení vyznívají převážně nepříznivě (Heap 1988). Obecné hodnocení NLP vypracované pro Národní radu pro výzkum USA nenašlo pro jeho klíčová tvrzení empirickou oporu (Druckman a Swets 1988) a pozdější přehledy tento závěr potvrdily (Witkowski 2010). Samotná teze, že kontext spoluurčuje význam a hodnocení chování, je přitom dobře podložená v teorii komunikace i v sociální psychologii; dobře doložený je také efekt rámování v rozhodování (Tversky a Kahneman 1981). Pro čtenáře z toho plyne, že kontextový reframing lze chápat jako srozumitelný komunikační postřeh, nikoli jako ověřenou terapeutickou metodu, a že jeho síla v manipulaci nezávisí na tom, zda je terapeuticky účinný.

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je udržovat vnější referenční rámec. Kdo má možnost porovnat svou situaci s tím, co by za normální považovali lidé mimo vztah nebo skupinu, je vůči přesunu měřítka mnohem odolnější. Užitečné jsou kontrolní otázky: Platí uváděné zvláštní pravidlo i pro mluvčího? Bylo vysloveno předem, nebo až jako odpověď na stížnost? Přijal by stejné jednání někdo, kdo nepatří do daného kontextu? Výzkum přesvědčování ukazuje, že při nízké pozornosti lidé snáze přijímají periferní podněty, například odkaz na to, „jak se to u nás dělá“, a že pečlivé zvážení důvodů tento vliv oslabuje (Petty a Cacioppo 1986). Při zotavení z uzavřené skupiny nebo vztahu kontroly je důležitou součástí obnovení kontaktu s lidmi zvenčí, kteří pomáhají znovu kalibrovat, co je přiměřené (Herman 1992). V klinickém rozhovoru je užitečné výslovně pojmenovat, jaké „domácí“ nebo „skupinové“ normy klient převzal, a posoudit je spolu s ním podle měřítek, která sám považoval za platná dřív, než do kontextu vstoupil.

Odborníci, kteří kontextový reframing používají v poradenství nebo terapii, mohou riziko zneužití snížit tím, že nový kontext vždy navrhují jako jednu z možností a ověřují, zda je pro klienta skutečně dostupný. Pomáhá také výslovně oddělit dvě otázky, které vzorec snadno slévá: zda je určitá vlastnost někde užitečná a zda je přijatelné její dosavadní působení na ostatní. Kladná odpověď na první otázku nijak neodpovídá na druhou. Kdo tyto otázky drží odděleně, chrání klienta před tím, aby z nového výkladu vyvodil, že jeho obtíž nebo škoda, kterou utrpěl, byla jen nedorozuměním o kontextu (Beck 1976).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reframing – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vytržení z kontextu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy jazyka a dvojznačnosti, Quoting out of context)
• Každé chování má pozitivní záměr – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Every behaviour has a positive intention)
• Model světa – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Model of the world)
• Změna velikosti rámce – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Change frame size)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Úroveň prostředí – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Environment level)
• Kontext cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Context of the outcome)
• Manipulativní reframing v blízkých vztazích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Manipulative reframing in close relationships)

V kompendiu

• EA-2.3.2 Kolaps kontextu (context collapse) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Reframing – předchozí heslo rodiny
• Významový reframing – další heslo rodiny