Submodality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.12
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Submodalities (concept)
Jiné názvy	kvality představ, jemná rozlišení smyslových modalit
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Submodality jsou v neurolingvistickém programování označení pro jemná rozlišení uvnitř jednotlivých smyslových modalit, tedy pro kvality, kterými se vyznačuje vnitřní představa. U zrakové představy se jako submodality uvádějí například jas, barevnost, velikost, vzdálenost, umístění v zorném poli, ostrost, pohyb nebo to, zda člověk vidí sám sebe v obraze, či scénu vlastníma očima. U sluchové představy jde o hlasitost, výšku, tempo, směr a barvu hlasu, u tělesného prožitku o teplotu, tlak, umístění v těle a intenzitu. Pojem navazuje na model reprezentačních systémů: zatímco modalita říká, v jakém smyslovém „kanálu“ člověk prožitek reprezentuje, submodalita popisuje, jak je reprezentace utvořena. Ústřední tvrzení NLP zní, že citový náboj a subjektivní význam zážitku nezávisí jen na jeho obsahu, ale do velké míry na těchto kvalitách, a že jejich změnou se mění i prožívání (Bandler 1985). Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou důvodů. Je základem celé rodiny technik, které slibují rychlou změnu citové reakce, a jeho slovník se snadno přenáší do prostředí, kde se jím zastírá tlak na změnu citů, které člověk prožívat chce.

Původ a souvislosti🔗

Rané systematizace NLP pracovaly s myšlenkou, že každý reprezentační systém lze dále členit na jemnější rozlišení, a s tím, že na pořadí a kvalitě vnitřních reprezentací záleží při popisu dovedností i obtíží (Dilts a kol. 1980). Samostatné postavení získal pojem v polovině osmdesátých let, kdy Richard Bandler ve svých seminářích a knize zdůrazňoval, že lidé mohou svůj prožitek ovlivnit tím, jak si ho představují, a ne pouze tím, o čem přemýšlejí (Bandler 1985). Na tuto linii navázali Steve a Connirae Andreasovi, kteří pojem rozpracovali do souboru pokročilých intervencí a představili submodality jako klíč k rychlé změně reakcí, které člověk pokládá za nezměnitelné (Andreas a Andreas 1987). Úvodní učebnice NLP z počátku devadesátých let pak řadily submodality mezi základní pojmy oboru, se kterými praktik pracuje při téměř každé změně (O'Connor a Seymour 1990). Je užitečné vidět i to, odkud pojem nepochází. Psychologie mentálních představ zkoumá vztah mezi živostí představ a emocemi samostatně, se svou vlastní terminologií a metodami, a na pojem submodalit se neodvolává. Shoda mezi oběma liniemi je tedy shodou intuice, ne důkazem, že konkrétní tvrzení NLP o submodalitách jsou platná (Tosey a Mathison 2009).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí pojem na třech předpokladech. Prvním je, že vnitřní zážitek je reprezentován v kvalitách, které lze popsat a porovnat, podobně jako lze popsat obraz nebo zvukovou nahrávku. Druhým je, že některé z těchto kvalit nesou víc významu než jiné. NLP pro ně používá označení kritické submodality: jejich změna má podle tohoto výkladu „strhnout“ s sebou i ostatní kvality a změnit celkový prožitek. Třetím předpokladem je, že rozdíl mezi dvěma prožitky, například mezi přesvědčením, kterým si je člověk jistý, a přesvědčením, o kterém pochybuje, se dá vyjádřit rozdílem submodalit, a že přenesení kvalit z jednoho na druhý prožitek přenese i jeho význam. Na těchto předpokladech stavějí pokročilé intervence se submodalitami (Andreas a Andreas 1987). Z nich vycházejí i techniky, které katalog popisuje samostatně, například elicitace submodalit nebo swish.

Pro pozorovatele je důležité rozlišit popisnou a normativní vrstvu pojmu. Popisná vrstva říká, že lidé umějí o kvalitách svých představ mluvit a že se jejich popisy liší. To je nesporné a v rozhovoru to bývá užitečné, protože to pomáhá porozumět, jak člověk zážitek prožívá. Normativní vrstva tvrdí, že tyto kvality jsou mechanismem citové reakce, a že kdo je změní, změní i to, co člověk cítí, včetně jeho vztahu k lidem a událostem (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). Právě normativní vrstva otevírá manipulativní použití: rozhoduje-li o žádoucí změně někdo jiný než prožívající, slovník submodalit se stává nástrojem, jak oslabit city, které jsou pro mluvčího nepohodlné. Kompendium popisuje cílené ovlivňování citových stavů pod jiným jménem jako latentní emocionální modulaci.

Detekční znaky🔗

Užití pojmu se v rozhovoru pozná podle charakteristického slovníku a podle otázek. Mluvčí se ptá, zda je vzpomínka barevná nebo černobílá, blízko nebo daleko, velká nebo malá, zda má rámeček, zda se pohybuje, odkud přichází vnitřní hlas a jak je hlasitý. Následuje návrh, aby si člověk představu „zmenšil“, „odsunul“, „ztlumil“ nebo naopak „zjasnil“, a tvrzení, že s touto změnou se změní i pocit. Samo o sobě to není manipulace; tak pracují i terapeuti, kteří metodu znají, a klient s tím může souhlasit. Varovné znaky jsou jinde. Prvním je, že cíl změny neurčuje člověk, ale mluvčí, a že změna se týká citů, které člověka spojují s blízkými nebo s jeho vlastním hodnocením situace, například lítosti, vzteku na křivdu nebo stesku po rodině. Druhým je slib rychlosti a úplnosti: city mají „zmizet“ během několika minut. Třetím je přenášení odpovědnosti: když změna nenastane, je to podle mluvčího proto, že člověk „správně neviděl“ nebo „se brání“. Takové tvrzení je nevyvratitelné a kritici je opakovaně uváděli jako metodologickou slabinu oboru (Sharpley 1987). Čtvrtým znakem je užití mimo jakýkoli terapeutický kontrakt, na semináři, ve skupině nebo ve vztahu, kde člověk nedal souhlas s tím, aby se jeho prožívání měnilo.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je takové, ve kterém se o kvalitách představ mluví proto, aby se porozumělo prožitku, a ve kterém o případné změně rozhoduje sám člověk. Terapeut, který se klienta po nehodě zeptá, jak vzpomínku prožívá, a nechá na něm, co s tím dál, pracuje s popisnou vrstvou pojmu bez nároku na kontrolu. Podobně v kognitivní terapii existuje práce s odstupem od vlastních myšlenek, kterou není třeba vykládat jazykem NLP a která má vlastní teoretický základ (Beck 1976). Manipulativní užití má opačnou strukturu: změna je předem daná, týká se citů, které mluvčímu překážejí, a slovník submodalit slouží k tomu, aby tato změna vypadala jako technická úprava představy, ne jako zásah do vztahu nebo hodnot člověka. V reklamě se pojem objevuje ve zředěné podobě, kdy se o produktech mluví jazykem jasu, blízkosti a velikosti, a katalog to popisuje v samostatném hesle. V uzavřených skupinách může jít o vážnější věc. Lifton popsal, jak totalitní prostředí reguluje i vnitřní prožívání a vymezuje, které city jsou přípustné (Lifton 1961). Slovník, který z citů dělá technické parametry, se do takové regulace hodí, protože umožňuje mluvit o odstranění stesku nebo pochybnosti, aniž by se pojmenovalo, co se odstraňuje.

Stav důkazů🔗

Empirická opora pojmu je slabá. Kontrolovaných studií, které by testovaly specificky tvrzení o kritických submodalitách nebo o přenosu významu změnou kvalit představy, je málo a jejich kvalita je podle přehledů nízká. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že většina empirických prací tvrzení NLP nepodporuje a že obor jako celek nese rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních důkazů pro doporučení jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Starší hodnocení dospělo k závěru, že tvrzení NLP nenacházejí v dosavadním výzkumu oporu (Heap 1988). Pro poctivé čtení je třeba dodat, že samotné pozorování, že lidé mohou popsat kvality svých představ a že živost představy souvisí s její citovou intenzitou, není absurdní a odpovídá běžné zkušenosti i obecnému směru výzkumu představ. Problémem je skok od tohoto pozorování k tvrzení o mechanismu a k slibu rychlé a spolehlivé změny. Tento skok výzkum nedoložil a kritické přehledy doporučují opatrnost (Passmore a Rowson 2019).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že o změně vlastních citů rozhoduje člověk sám. Pokud někdo navrhuje „zmenšit“ nebo „odsunout“ vzpomínku na blízkého člověka, na křivdu nebo na pochybnost, je namístě zeptat se, proč by tento cit měl zmizet a komu to prospěje. City, které jsou pro mluvčího nepohodlné, nesou často důležitou informaci o vztahu nebo situaci. Druhou obranou je oddělit popis od slibu. Je v pořádku mluvit o tom, jak člověk vzpomínku prožívá; slib, že se tím během minut změní vztah k rodině nebo k vlastní minulosti, je důvodem k ostražitosti. Třetí obranou je hledat ověřené postupy, pokud člověk opravdu trpí dotěrnými vzpomínkami nebo úzkostí: kognitivně behaviorální terapie a další přístupy s doloženou účinností pracují i s představami, ale v rámci, který lze kontrolovat (Beck 1976). U lidí, kteří prošli skupinou, kde se jejich city soustavně „přepisovaly“, se zotavení opírá o obnovu práva na vlastní prožitek. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti kontroly je základem uzdravení obnova autonomie a bezpečného vztahu, ve kterém člověk smí cítit, co cítí (Herman 1992). Odborník, který s pojmem pracuje, by měl jeho popisnou vrstvu jasně oddělit od nároků na mechanismus a klientovi otevřeně říci, že účinnost technik postavených na submodalitách není prokázána.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Asociace – zvláštní případ tohoto hesla
• Disociace – zvláštní případ tohoto hesla
• Elicitace submodalit – zvláštní případ tohoto hesla
• Vizuální submodality – zvláštní případ tohoto hesla
• Auditivní submodality – zvláštní případ tohoto hesla
• Kinestetické submodality – zvláštní případ tohoto hesla
• Kritické submodality – zvláštní případ tohoto hesla
• Mapování napříč – zvláštní případ tohoto hesla
• Swish – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Zkušenost má strukturu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Experience has a structure)
• Zkušenost je kódována smysly – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Experience is coded in the senses)
• Reprezentační systémy – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Representational systems)
• Čichový a chuťový systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Olfactory and gustatory systems)
• Synestezie v NLP – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Synaesthesia (NLP sense))
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Elicitace submodalit – příbuzné heslo (Submodality, Eliciting submodalities)
• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Swish – příbuzné heslo (Submodality, Swish pattern)
• Submodality v reklamě a médiích – příbuzné heslo (Submodality, Submodalities in advertising and media)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Vzorec zpracování zármutku – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Resolving grief pattern)
• Vzorec sebepojetí – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Self-concept pattern)
• Změna tvaru časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Changing the shape of the timeline)
• Časové kódování zkušenosti – příbuzné heslo (Časová osa, Temporal coding of experience)
• Motivační strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Motivation strategy)
• Strategie reality – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Reality strategy)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Synestezie v NLP – předchozí heslo rodiny
• Kalibrace – další heslo rodiny