Reakce na stres🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Stress response
Jiné názvy	emoční reakce na stres
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „reakce na stres“ popisuje v NLP to, jak člověk emočně reaguje na běžnou zátěž v určitém kontextu, nejčastěji v práci. Praktická literatura rozlišuje tři podoby. Při reakci „pocity“ se člověk při zátěži dostává do emocí a zůstává v nich déle. Při reakci „volba“ do emocí vstupuje, ale dokáže z nich zase vystoupit. Při reakci „myšlení“ do emocí při běžné zátěži nevstupuje a zůstává v racionální úvaze (Charvet 1997). Kategorie patří v profilu LAB mezi pracovní vzorce a autoři ji výslovně vztahují k obvyklému pracovnímu tlaku, nikoli k traumatickým událostem nebo k vážné zátěži. Od příbuzné kategorie emočního zvládání, která pochází z jiných katalogů metaprogramů, se liší tím, že popisuje prožitek, ne způsob jednání. Pro kompendium je pojem důležitý hlavně jako hranice: název „reakce na stres“ zní klinicky, a proto svádí k tomu, aby se kategorie z praktické příručky pro řízení používala jako diagnostický údaj nebo jako výběrové kritérium. Ani k jednomu nemá oporu. Pro kliniky je nutné ji jasně odlišit od odborných pojmů stresové reakce, akutní stresové poruchy nebo posttraumatických obtíží.

Původ a souvislosti🔗

Kategorie se objevuje v profilu LAB, který zpřístupnila Shelle Rose Charvetová pro oblast řízení, náboru a vyjednávání (Charvet 1997). V širším rámci NLP souvisí s pojmy stavu a asociace a disociace, tedy s představou, že člověk může zkušenost prožívat „zevnitř“, se všemi pocity, nebo „zvenku“, jako pozorovatel (Bandler a Grinder 1979). Metaprogram reakce na stres lze v tomto rámci chápat jako tvrzení, že lidé mají při zátěži sklon k jedné z těchto poloh. Mimo NLP má otázka vztahu mezi zátěží, myšlením a emocemi dlouhou a dobře prozkoumanou tradici. Kognitivní terapie vychází z poznatku, že emoční reakce na událost je zprostředkována tím, jak ji člověk vykládá (Beck 1976). Racionálně emoční terapie stavěla na podobném principu ještě dříve a zdůrazňovala roli přesvědčení, která stojí mezi událostí a emocí (Ellis 1962). Psychologie stresu a zvládání rozlišuje různé strategie zvládání a měří je ověřenými nástroji; psychologie osobnosti zná dimenzi emoční stability, která se zkoumá na velkých souborech. Metaprogram s těmito konstrukty lze srovnat jen obecně: zachycuje podobnou intuici, ale bez metody, která by ji ověřila.

Struktura vzorce🔗

Praktická literatura tvrdí, že se kategorie rozpozná tak, že člověk vypráví o obtížné pracovní situaci, a pozoruje se, zda se při vyprávění dostane do emocí, zda z nich vystoupí, nebo zda o situaci mluví bez emočního zabarvení (Charvet 1997). Výsledek se pak používá k úvahám o tom, na jakou práci se člověk hodí: reakce „myšlení“ se doporučuje pro práci pod vysokým tlakem, reakce „pocity“ pro práci, kde je emoční odezva výhodou. Z hlediska analýzy je tato struktura problematická ve třech ohledech. Za prvé, emoční projev při vyprávění o obtížné situaci závisí na mnoha okolnostech: na tom, jak nedávná a závažná situace byla, jak bezpečně se člověk v rozhovoru cítí, jaké má kulturní zvyklosti v projevování emocí a zda předpokládá, že je hodnocen. Za druhé, absence viditelných emocí neznamená absenci prožitku; lidé se liší i v tom, jak emoce navenek ukazují. Za třetí, výběrový rozhovor je sám zátěžovou situací, takže pozorování se týká spíš reakce na posuzování než reakce na práci. Kategorie, která tyto vlivy nerozlišuje, snadno měří něco jiného, než tvrdí.

Detekční znaky🔗

Zneužití kategorie se pozná podle toho, že výsledek krátkého pozorování se vydává za trvalou vlastnost osoby a slouží k rozhodnutí o ní. Ve výběrovém řízení se uchazeči sdělí, že je „typ, který se ve stresu hroutí“, aniž by bylo jasné, jak se k tomu došlo a jaký vztah má údaj k požadavkům pozice. Kompendium se podobným praktikám věnuje na stránce o metaprogramech v náboru. Ve skupinách s vysokou kontrolou se kategorie používá jinak: emoční projevy se označují za slabost nebo „nezpracovaný materiál“, který je třeba odstranit, nebo se naopak lidé, kteří emoce neprojevují, tlačí do intenzivních skupinových cvičení, aby se „otevřeli“. Singer a Lalich popisují, jak některá intenzivní skupinová cvičení vyvolávají silné emoční prožitky, které pak skupina vykládá jako průlom (Singer a Lalich 1995). Třetím znakem je záměna kategorie s klinickým stavem: člověku se na základě typologie sděluje, že má „problém se stresem“, nebo se mu naopak upírá odborná pomoc, protože je „typ myšlení“ a tedy v pořádku. U ovlivňovaného člověka se objevuje stud za vlastní emoce nebo pocit, že jeho prožitek je chybou, kterou má odstranit.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se omezuje na rozhovor o zkušenosti, nikoli na třídění. Supervizorka, která se mladého sociálního pracovníka ptá, jak prožívá chvíle, kdy na něj spadne mnoho věcí najednou, a co mu v nich pomáhá, používá otázku k porozumění a k hledání podpory. V koučinku lze s klientem probrat, jak v práci reaguje na tlak, a nechat na něm, zda to chce měnit. Pokud se objeví známky vážnější zátěže, například poruchy spánku, dlouhodobá úzkost nebo příznaky po traumatické události, je legitimní doporučit odborné vyšetření a ne pokračovat v práci s typologií. Kompendium uvádí ověřené nástroje k posouzení traumatického stresu na stránce o screeningu traumatického stresu a dovednosti zvládání zátěže na stránce o toleranci distresu v DBT. Manipulativní užití spočívá v tom, že se kategorie používá k vyřazování lidí, k jejich zahanbování nebo k ospravedlnění tlaku. Rozhodující otázky jsou: Ví člověk, jak se k údaji došlo a k čemu slouží? Je kategorie použita jako hypotéza k rozhovoru, nebo jako verdikt? A nenahrazuje typologie odborné posouzení tam, kde je potřeba (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015)?

Stav důkazů🔗

Pro metaprogram reakce na stres nejsou v literatuře, o kterou se kompendium opírá, doloženy studie spolehlivosti, platnosti ani předpovědní hodnoty. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že kontrolované studie tvrzení oboru většinou nepodporují (Witkowski 2010). Odborníci oslovení v delfské studii zařadili NLP mezi metody léčby duševních obtíží, které považují za zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006), a přehled literatury o pseudovědě v klinické psychologii upozorňuje na rizika nástrojů posuzování, které nebyly ověřeny (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kategorie tedy nemá být používána k žádnému klinickému závěru. Odlišná je situace u příbuzných konstruktů mimo NLP. Role výkladu události v emoční reakci je dobře doložena a stojí na ní ověřené terapeutické přístupy (Beck 1976; Ellis 1962). Dimenze emoční stability a strategie zvládání se měří standardizovanými nástroji se známými vlastnostmi. Srovnání s tímto výzkumem je možné jen obecně: validované konstrukty jsou spojité, měřené opakovaně a ověřené na velkých souborech, kdežto metaprogram se určuje z jednoho vyprávění. Užití kategorie ve výběru zaměstnanců navíc může vést k nespravedlivému vyřazení lidí podle údaje, který s pracovním výkonem prokazatelně nesouvisí.

Obrana a zotavení🔗

Obranou pro člověka, který je posuzován, je ptát se, jak se k údaji došlo, jaký nástroj byl použit, zda byl ověřen a jak souvisí s požadavky práce. Pokud se rozhodnutí opírá o neověřenou typologii, je legitimní žádat vysvětlení nebo přezkum a nepřijímat označení za popis vlastní osoby. Obranou pro organizaci je nepoužívat k výběru a hodnocení lidí nástroje, jejichž spolehlivost a platnost nebyla doložena; kompendium se přehledu standardizovaných nástrojů věnuje na stránce o sebeposuzovacích nástrojích. Obranou pro odborníky je udržovat hranici mezi popisnou kategorií z praxe a klinickým posouzením: emoční reakce na zátěž se posuzuje v souvislostech, s ohledem na historii člověka a s nástroji, které byly ověřeny. Pro lidi, kterým bylo ve skupině nebo ve vztahu opakovaně vyčítáno, že „neumějí zvládat stres“, je v zotavení důležité rozlišit, co byla přiměřená reakce na nepřiměřené prostředí. Herman zdůrazňuje, že mnohé reakce, které se zvenku jeví jako slabost, jsou pochopitelnou odpovědí na dlouhodobé ohrožení (Herman 1992). Kognitivní přístup pak může pomoci rozpoznat výklady, které si člověk z takového prostředí odnesl, a ověřit je proti současné zkušenosti (Beck 1976).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Pracovní styl – příbuzné heslo (Metaprogramy, Working style)
• Emoční zvládání – příbuzné heslo (Metaprogramy, Emotional coping)

V kompendiu

• EA-6.2.6 DBT — distress tolerance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.8 Screening traumatického stresu (PCL-5, IES-R, ITQ) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.1.2 Self-report instrument – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Já a druzí – předchozí heslo rodiny
• Pracovní styl – další heslo rodiny