Pravopisná strategie🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	Spelling strategy
Jiné názvy	vizuální strategie psaní slov
Obecnější heslo	Strategie
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Pravopisná strategie je v neurolingvistickém programování popis postupu, kterým podle oboru postupují lidé, kteří píší bez chyb. Tvrzení zní, že dobrý pisatel si slovo vybaví jako vnitřní obraz, porovná ho s pocitem známosti, a pokud obraz „sedí“, slovo napíše; pokud nesedí, vybaví si jinou podobu a porovnání opakuje. Špatný pisatel podle tohoto výkladu slovo spíše „slyší“ a zapisuje podle zvuku, což v jazycích s nepravidelným pravopisem vede k chybám (O'Connor a Seymour 1990). Model je typickým příkladem strategie v pojetí NLP: krátký sled smyslových reprezentací s testem a výstupem, jak ho popisuje kognitivní model TOTE (Miller, Galanter a Pribram 1960). Katalog ji řadí mezi převážně terapeutické a pedagogické vzorce s nízkým rizikem zneužití. Do kompendia patří ze dvou důvodů. Ukazuje, jak se rozumná pedagogická intuice spojuje s nepodloženými tvrzeními o pohybech očí, a je častým vstupním bodem komerčních kurzů, které rodičům dětí s obtížemi slibují rychlé a zaručené řešení.

Původ a souvislosti🔗

Pravopisná strategie vznikla v rámci obecného programu NLP, který chtěl zjistit, čím se liší postup lidí, kteří něco dělají dobře, od postupu těch, kterým se to nedaří, a rozdíl popsat smyslovou notací (Dilts a kol. 1980). Pravopis se k tomu nabízel, protože jde o krátký, opakovaný a snadno hodnotitelný výkon. Úvodní učebnice oboru ho uváděly jako jeden z nejnázornějších příkladů strategie a spojovaly ho s tvrzením, že vizuální vybavování je doprovázeno pohledem nahoru, obvykle na jednu stranu (O'Connor a Seymour 1990). Encyklopedie systemického NLP obsahuje pravopisnou strategii jako samostatné heslo a řadí ji mezi strategie učení (Dilts a DeLozier 2000). Model tak spojuje dvě starší složky NLP: představu, že každý smysl má vlastní reprezentační systém, a výklad očních přístupových signálů, podle něhož směr pohledu prozrazuje, ve kterém systému člověk právě zpracovává (Bandler a Grinder 1979). Je užitečné oddělit tyto dvě složky. Myšlenka, že paměť pro psanou podobu slov má výraznou zrakovou stránku, je pedagogicky srozumitelná a v obecné rovině odpovídá běžné zkušenosti učitelů. Tvrzení o tom, kam se při tom má dívat oko, je specifickým tvrzením NLP, které ověřeno nebylo.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má pravopisná strategie podobu jednoduché smyčky. Vstupem je slyšené nebo zamýšlené slovo. Operací je vybavení jeho psané podoby jako vnitřního obrazu. Testem je porovnání obrazu s pocitem, zda je podoba známá a správná. Výstupem je zápis, nebo návrat k operaci, pokud test neuspěje. Tato stavba přesně odpovídá smyčce testu a operace, kterou kognitivní psychologie navrhla jako základní jednotku plánovaného chování (Miller, Galanter a Pribram 1960). NLP k ní přidává tři doplňující tvrzení. Za prvé, že dobrý pisatel provádí vybavení typicky s pohledem vzhůru. Za druhé, že špatný pisatel tuto smyčku nemá a místo ní slovo zvukově rozkládá. Za třetí, že strategii lze nacvičit a tím pravopis rychle zlepšit (O'Connor a Seymour 1990).

Pro pozorovatele je podstatné, že první z těchto doplňků se snadno mění v diagnostiku. Pokud se směr pohledu pokládá za ukazatel správného zpracování, pak dítě, které při psaní hledí dolů, je podle výkladu „nastavené špatně“. Výzkum přitom tvrzení NLP, že směr pohledu prozrazuje druh vnitřního zpracování, nepodpořil (Sharpley 1984; Wiseman a kol. 2012). Takové usuzování přeskočí všechno, co odborná diagnostika obtíží v psaní zvažuje: vývojové poruchy učení, zrak a sluch, jazykové prostředí, pozornost i kvalitu dosavadní výuky. Úzký model se tak stává příčinným vysvětlením, které neumožňuje hledat skutečné příčiny. Je také dobré si všimnout, že smyčka sama o sobě nic neříká o tom, odkud se správný obraz slova vezme. Pokud ho žák nikdy pořádně neviděl, nemá co vybavit, a žádná změna strategie mu chybějící zkušenost s psanou podobou slova nenahradí. Zlepšení, které se po nácviku objeví, tak může plynout prostě z toho, že se žák slovům více a pozorněji věnoval.

Detekční znaky🔗

V legitimní podobě se strategie pozná podle nabídky jedné z možností. Učitelka navrhne dítěti, aby se na slovo chvíli dívalo a pak ho napsalo zpaměti, a sleduje, zda to pomáhá. Varovné znaky se objevují, když se model stává produktem. Patří k nim tvrzení, že chyby v pravopisu mají jedinou příčinu, totiž „špatnou strategii“, výklad směru pohledu jako diagnózy, slib zaručeného výsledku po pevně stanoveném počtu lekcí, odmítání odborného vyšetření jako zbytečného a příběhy úspěšných dětí místo doložených výsledků. Dalším znakem je, že se neúspěch metody připisuje dítěti nebo rodičům, kteří „nedodrželi postup“. Taková konstrukce dělá tvrzení nevyvratitelným, což kritika NLP uvádí jako jeho obecný metodologický problém (Sharpley 1987). Pro dítě samo je rizikové, když se mu sdělí, že jeho mysl funguje špatně; obtíže pak mohou přejít v přesvědčení o vlastní nedostatečnosti, které kompendium popisuje v souvislosti se zesilováním pocitu podvodníka.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je pedagogické a skromné. Návrh, aby si žák slovo vizuálně vybavil, je jednou z mnoha běžných opor výuky pravopisu a nevyžaduje žádnou zvláštní teorii. Pokud se nabízí vedle jiných postupů, jako je hláskování nahlas, psaní slova opakovaně rukou nebo vysvětlení pravidla, a jeho užitečnost se posuzuje podle toho, zda konkrétnímu žákovi pomáhá, nejde o problém. Takové užití odpovídá i tomu, co úvodní literatura NLP představuje jako jádro strategie: zaměřit pozornost na zrakovou podobu slova (O'Connor a Seymour 1990). Manipulativní užití nenastává vůči dítěti, ale vůči rodičům. Rodiny, které se potýkají s obtížemi v psaní, jsou často unavené z dlouhých cest po poradnách a citlivé na slib rychlého řešení. Komerční nabídka, která pravopisnou strategii prodává jako zaručenou „opravu“, staví na této naději, na autoritě odborného žargonu a na dojmu, že jednoduchá příčina má jednoduchý lék. Mechanismus odpovídá obecné psychologii vlivu, podle níž se lidé pod tlakem a nejistotou snáze spoléhají na autoritu a na svědectví jiných (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

Specifické tvrzení, že směr pohledu ukazuje, ve kterém smyslovém systému člověk zpracovává, nebylo potvrzeno. Přehledy výzkumu ze sedmdesátých a osmdesátých let nenašly oporu pro výklad očních signálů ani pro preferovaný reprezentační systém (Sharpley 1984; Heap 1988). Pozdější experimentální práce ověřovala nejrozšířenější aplikaci výkladu pohybů očí, tedy odhalování lži, a výsledek byl negativní (Wiseman a kol. 2012). Pro pravopisnou strategii zvlášť nejsou v bibliografii tohoto katalogu k dispozici replikované kontrolované studie, které by doložily její účinek ve srovnání s běžnou výukou; souhrnná hodnocení oboru přitom konstatují, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují (Witkowski 2010). Hodnocení Národní rady pro výzkum USA nenašlo doklady o tom, že by techniky NLP zvyšovaly výkon (Druckman a Swets 1988). Pro čtenáře z toho plyne rozlišení: obecná rada věnovat pozornost psané podobě slova je neškodná a pedagogicky srozumitelná, ale výklad pohybů očí a slib rychlé „opravy“ pravopisu nemají doloženou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Pro rodiče a učitele je hlavní obranou trvat na odborném posouzení. Obtíže v psaní mohou mít řadu příčin a jejich rozlišení patří do pedagogicko-psychologické poradny nebo k odborníkovi na poruchy učení, ne do víkendového kurzu. Druhou obranou je ptát se po dokladech: zda existují kontrolované studie, kolik dětí metodou prošlo, jak se měřil výsledek a co se stalo s dětmi, kterým nepomohla. Svědectví spokojených rodin jsou důkazem nejslabší kategorie, protože neúspěchy se do nich nedostanou (Gilovich 1991). Třetí obranou je chránit dítě před výkladem, že je „špatně nastavené“. Obtíže s pravopisem jsou dovednostní problém, ne vada osobnosti, a dítě by mělo slyšet, že existuje více cest k lepšímu psaní. Pokud již kurz proběhl a nepomohl, je užitečné výslovně pojmenovat, že nejde o selhání dítěte ani rodičů, a vrátit se k ověřeným postupům, které poradna doporučí. Pro odborníky, kteří s modelem pracují, platí, že ho mohou nabízet jako jednu z pomůcek, ale nemají ho prezentovat jako diagnostiku ani jako zaručenou léčbu.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Strategie – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vizuální reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Visual representational system)
• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Strategie učení – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Learning strategy)
• Instalace strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy installation)
• Výzkum očních přístupových signálů – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on eye accessing cues)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.2 Zesilování syndromu podvodníka – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Elicitace strategie – předchozí heslo rodiny
• Rozhodovací strategie – další heslo rodiny