Vnitřní a vnější referenční rámec🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Internal and external reference
Jiné názvy	zdroj hodnocení, vnitřní a vnější reference
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „vnitřní a vnější referenční rámec“ popisuje v NLP to, kde člověk hledá měřítko pro posouzení, zda udělal něco dobře nebo zda je něco pravda. Při vnitřní referenci rozhoduje podle vlastních standardů a vlastního vnímání, zpětnou vazbu druhých bere jako informaci, kterou si sám zváží. Při vnější referenci potřebuje k jistotě názor, ocenění nebo údaj zvenčí, například od nadřízeného, autority, většiny nebo čísel (Charvet 1997). Stejně jako u ostatních metaprogramů jde podle praktické literatury o tendenci vázanou na kontext: týž člověk může v odborné práci spoléhat na vlastní úsudek a v neznámém prostředí hledat oporu u druhých (Hall a Bodenhamer 1997). Pro kompendium je kategorie mimořádně důležitá, protože popisuje přesně tu rovinu, na kterou míří mnohé techniky epistemické anihilace: přesun zdroje hodnocení z člověka na někoho jiného. Kdo ztratí důvěru ve vlastní měřítka, stává se závislým na cizím výkladu toho, co je dobré, pravdivé a skutečné.

Původ a souvislosti🔗

V profilu LAB je kategorie zařazena mezi motivační vzorce pod názvem „zdroj“ (Charvet 1997) a v různých obměnách se vyskytuje ve většině katalogů metaprogramů (Hall a Bodenhamer 1997; O'Connor a Seymour 1990). Myšlenka je však starší než NLP a má solidní zázemí v psychoterapii. Carl Rogers popsal pojem místa hodnocení: klient na počátku terapie často posuzuje sám sebe podle měřítek převzatých od druhých a jedním ze znaků terapeutického pokroku je postupný návrat hodnocení do vlastní zkušenosti (Rogers 1951). Rogersův pojem je klinický a vztahový, kdežto NLP z něj činí komunikační kategorii, podle níž se volí, jak s člověkem mluvit. V psychologii osobnosti existují příbuzné, ale odlišné konstrukty, například přesvědčení o tom, zda výsledky vlastního jednání řídí člověk sám, nebo vnější síly, či kognitivní styl závislosti a nezávislosti na poli. Ty mají vlastní měřicí nástroje a nelze je s metaprogramem ztotožnit; podobnost je pojmová, nikoli doložená. Kompendium souvisí s kategorií i na rovině sociální epistemologie: otázka, komu a kdy je rozumné důvěřovat, je legitimní a důvěra v druhé je nezbytná, problém nastává teprve tehdy, když se důvěra ve vlastní úsudek soustavně rozkládá.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o umístění zdroje hodnocení. Praktická literatura tvrdí, že se dá rozpoznat podle toho, jak člověk odpovídá na otázku, podle čeho pozná, že je něco dobře: zda odkazuje na vlastní pocit a vlastní kritéria, nebo na reakce druhých a na vnější ukazatele (Charvet 1997). Z rozpoznání se pak odvozuje ladění sdělení. Člověku s vnitřní referencí se podle této literatury nabízí, aby věc posoudil sám; člověku s vnější referencí se předkládají názory autorit, ohlasy a srovnání s ostatními. Druhá rovina má s výzkumem vlivu doložený průnik. Sociální důkaz, tedy ochota řídit se tím, co dělají druzí, působí nejsilněji v nejistotě a u lidí, kteří se s ostatními ztotožňují (Cialdini 2009). Z hlediska analýzy je však důležitější dynamická stránka. Reference není jen pevná vlastnost, ale i stav, který lze prostředím posouvat. Prostředí, které člověka soustavně opravuje, zesměšňuje jeho úsudek a odměňuje poslušnost, posouvá referenci ven. Lifton popsal v totalitních prostředích, jak doktrína nadřazená zkušenosti jednotlivce vede k tomu, že člověk přestane věřit vlastnímu vnímání, pokud se s ní rozchází (Lifton 1961). Tato dynamika je jádrem rizika, které kompendium spojuje s touto kategorií.

Detekční znaky🔗

Pěstování vnější reference se pozná podle opakovaných znaků. Autorita označuje úsudek druhého za nespolehlivý, nezralý nebo „ještě neprobuzený“ a nabízí se jako jediný spolehlivý soudce toho, co je správně. Zpětná vazba je nepředvídatelná a vázaná na osobu autority, ne na srozumitelná kritéria, takže člověk se nemůže naučit hodnotit sám a musí se stále ptát. Vnější měřítka mimo skupinu, například odborné standardy, názor rodiny nebo nezávislých odborníků, se zpochybňují jako nepovolané. Hassan popisuje kontrolu myšlení a informací v kultovních skupinách, kde je vnější informace předem znehodnocena a výklad vedení se stává jediným platným (Hassan 1988). U ovlivňovaného člověka se objevuje neschopnost rozhodnout bez potvrzení, úzkost při samostatném úsudku a sklon ověřovat si i vlastní vjemy u autority. Kompendium popisuje tuto dynamiku jako pěstování pochybností o sobě a ve vztahové podobě jako vzorec guru a adepta. Méně nápadný je opačný znak: člověku s vnitřní referencí se zdůrazňuje, že „rozhodne sám“, ale dostane jen výběr informací, který rozhodnutí předurčí. Pocit autonomie tu slouží jako obal řízeného výsledku.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití posiluje schopnost člověka hodnotit sám. Školitel, který doktoranda nejdřív vyzve, aby formuloval vlastní měřítka kvality práce, a teprve potom přidá svůj názor, mu pomáhá budovat vnitřní referenci a zároveň neskrývá odborné hodnocení. Rogers popisuje terapeutický vztah, v němž terapeut klientovi nevnucuje vlastní hodnocení a vytváří prostor, ve kterém se klient může opřít o vlastní zkušenost (Rogers 1951). Legitimní je také srozumitelná zpětná vazba podle předem známých kritérií, protože ji člověk může sám používat. Manipulativní užití probíhá dvojím směrem. První je soustavný přesun reference ven, k osobě nebo skupině, která tím získává moc nad tím, co člověk považuje za pravdivé a dobré. Druhý je využití zjištěné reference k ladění přesvědčování: člověku s vnější referencí se předkládá uměle vytvořený konsenzus, člověku s vnitřní referencí iluze, že na závěr přišel sám. Stránka o vytváření pseudokonsenzu popisuje první z těchto variant. Rozhodující otázky jsou: Jsou kritéria hodnocení známá a použitelná bez autority? Je vnější názor jedním z hlasů, nebo jediným přípustným? A roste s časem schopnost člověka soudit sám, nebo jeho závislost?

Stav důkazů🔗

Jako metaprogram rozpoznávaný z řeči nemá kategorie psychometrické ověření v literatuře, z níž kompendium vychází. Kritické přehledy výzkumu NLP nedokládají spolehlivost ani platnost metaprogramových profilů a obecně konstatují, že většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010; Sharpley 1987). Výbor americké Národní rady pro výzkum, který posuzoval tvrzení NLP v rámci hodnocení metod zlepšování lidského výkonu, pro ně nenašel dostatečnou oporu (Druckman a Swets 1988). Odlišná situace je u příbuzných pojmů mimo NLP. Rogersův pojem místa hodnocení má pevné místo v teorii psychoterapie (Rogers 1951) a výzkum sociálního vlivu opakovaně doložil, že lidé v nejistotě přebírají úsudek druhých (Cialdini 2009). Tyto poznatky však nedokládají, že by šlo referenci jednotlivce spolehlivě určit z krátkého rozhovoru, ani že by ladění sdělení podle ní mělo předpovídatelný účinek. Srovnání s validovaným výzkumem osobnosti je proto možné jen v obecné rovině: příbuzné konstrukty se měří standardizovanými nástroji s ověřenými vlastnostmi, metaprogram se určuje dojmem praktika.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je udržovat si srozumitelná vlastní kritéria a vnější ověřovatele, kteří nejsou součástí vztahu nebo skupiny. Kdo si předem zapíše, podle čeho pozná dobrý výsledek, má měřítko, které nelze snadno přepsat cizím hodnocením. Druhou obranou je rozlišovat mezi zpětnou vazbou a přenosem autority: zpětná vazba vysvětluje, proč je něco dobře nebo špatně, a dá se použít příště bez toho, kdo ji dal; přenos autority vyžaduje, aby se člověk ptal pokaždé znovu. Třetí obranou je všímat si, zda je vám autonomie nabízena spolu s úplnými informacemi, nebo jen jako pocit. Kompendium popisuje nástroje k posouzení epistemické důvěry na stránce o škále epistemické důvěry. V zotavení po dlouhodobém pobytu v kontrolujícím prostředí bývá návrat vnitřní reference pozvolný. Herman popisuje, jak trauma narušuje autonomii a jak se schopnost spoléhat na vlastní úsudek obnovuje v bezpečném vztahu, který člověku vrací kontrolu (Herman 1992). Terapeut by v této fázi neměl nahrazovat jednu vnější autoritu jinou, ale podporovat klienta v tom, aby znovu zkoušel vlastní úsudek a ověřoval ho v běžném životě. Singer a Lalich popisují obdobné potíže s rozhodováním u lidí odcházejících z kultovních skupin (Singer a Lalich 1995).

Literatura🔗

• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Metaprogramy – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-programs (concept))
• Kritéria – příbuzné heslo (Metaprogramy, Criteria)
• Kanál přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer channel)
• Já a druzí – příbuzné heslo (Metaprogramy, Self and other)
• Struktura pravidel – příbuzné heslo (Metaprogramy, Rule structure)
• Metaprogramy v náboru a řízení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Meta-programs in recruitment and management)
• Změna metaprogramů – příbuzné heslo (Metaprogramy, Changing meta-programs)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.5 Epistemická důvěra, nedůvěra a důvěřivost – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• K cíli a od problému – předchozí heslo rodiny
• Možnosti a postupy – další heslo rodiny