Porušení selekčních omezení v Milton-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Selectional restriction violation (Milton Model)
Jiné názvy	sémantická anomálie
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Porušení selekčních omezení je v Milton-modelu věta, ve které je slovesu nebo přídavnému jménu přiřazen podmět či předmět, se kterým se v běžném jazyce nespojuje, protože ho významově „nevybírá“. Typicky jde o připisování vnímání, citu, záměru nebo řeči neživým předmětům, rostlinám, zvířatům, částem těla nebo abstrakcím. Posluchač podle autorů NLP takovou větu nemůže přijmout doslovně, a proto ji musí nějak smysluplně vyložit; nejsnáze tak, že ji vztáhne na sebe a na vlastní prožitek (Bandler a Grinder 1975b). Výsledkem je sdělení, které mluvčí nikdy nevyslovil přímo, ale které posluchač sám vyvodí. V meta-modelu se tentýž jev chápe opačně, jako místo, kde se řeč vzdálila zkušenosti a je třeba se doptat, co konkrétně znamená; tuto stránku popisuje heslo porušení selekčních omezení v meta-modelu. Pro kompendium je vzorec převážně málo rizikový, protože se blíží běžné metafoře. Riziko vzniká tam, kde se jím abstraktní vnitřní stavy, například pochybnosti nebo kritické myšlení, proměňují v cizí bytosti, se kterými lze zacházet jako s vetřelci.

Původ a souvislosti🔗

Pojem selekčních omezení pochází z generativní lingvistiky. Chomsky v polovině šedesátých let popsal, že slovesa a další predikáty kladou na svá doplnění významové podmínky, například že sloveso vnímání vyžaduje podmět schopný vnímat, a že věty, které tyto podmínky porušují, jsou gramaticky správné, ale významově anomální (Chomsky 1965). Bandler a Grinder z tohoto lingvistického rámce vycházeli už v popisu meta-modelu (Bandler a Grinder 1975) a při rozboru Ericksonova jazyka zjistili, že Erickson podobné anomálie užíval záměrně, například ve vyprávění o rostlinách nebo zvířatech, kterým se připisoval cit nebo vědění (Bandler a Grinder 1975b). Ericksonova práce s příběhy a metaforami je dokumentována i v nezávislých sbírkách jeho vyprávění, kde se přírodní a předmětné obrazy objevují jako nosiče nového pohledu na klientovu situaci (Rosen 1982). Kognitivní lingvistika pozdější doby ukázala, že připisování lidských vlastností neživému, tedy personifikace, je jedním ze základních způsobů, kterými lidé abstraktní zkušenost pojmově uchopují (Lakoff a Johnson 1980). Vzorec tedy stojí na obecné vlastnosti lidského myšlení, ne na zvláštní hypnotické technice.

Struktura vzorce🔗

Strukturu vzorce tvoří tři prvky. Prvním je predikát, který vyžaduje určitou kategorii podmětu, například vnímající, cítící nebo jednající bytost. Druhým je podmět, který do této kategorie nepatří: předmět, abstrakce, část těla, příznak nebo vnitřní stav (Chomsky 1965). Třetím je výkladová práce posluchače, který anomálii vyřeší tím, že jí přiřadí smysl, nejčastěji metaforický nebo osobní (Lakoff a Johnson 1980). Z hlediska vlivu je podstatné, že smysl si posluchač vytváří sám, a proto ho prožívá jako vlastní myšlenku. Mluvčí tak může zprostředkovat sdělení o posluchačově citu nebo záměru, aniž by ho vyslovil.

Zvláštní význam má varianta, ve které se lidské vlastnosti připisují posluchačovým vlastním vnitřním stavům: příznak „chce“ něco sdělit, část osobnosti „ví“, co je správné, pochybnost „se snaží chránit“. Tato varianta je blízká práci s částmi, kterou NLP rozvinulo v reframingu (Bandler a Grinder 1982), a v terapeutickém rámci může klientovi pomoci k odstupu od obtížného stavu. Zároveň však mění vztah člověka k vlastní mysli: z myšlenky, kterou má a za kterou odpovídá, se stává bytost, která v něm jedná. Kdo tuto bytost pojmenuje a vyloží její „záměr“, získává moc nad tím, jak člověk svůj vnitřní stav chápe. Tato moc je v terapii vyvážena souhlasem a cílem klienta; mimo terapii nic takového ji nevyvažuje.

Detekční znaky🔗

Porušení selekčních omezení se pozná podle vět, ve kterých věci, abstrakce nebo vnitřní stavy vnímají, cítí, chtějí, vědí nebo mluví. Samo o sobě to nic neznamená, protože běžná řeč je takových metafor plná. Varovným znakem je teprve užití v situaci vlivu a obsah, který anomálie nese. Pozorovatel by si měl všímat zejména toho, kdy se lidské vlastnosti připisují posluchačovým pochybnostem, námitkám, strachu nebo kritickému myšlení, a kdy mluvčí tyto „bytosti“ hodnotí, propouští, uklidňuje nebo umlčuje. Kompendium popisuje příbuzné narušení pojmových hranic u kategorické transgrese, kde se smazávají rozdíly mezi kategoriemi, aby se oslabila schopnost usuzovat. Dalším znakem je hromadění anomálií spolu s dalšími vzorci neurčitosti, takže posluchač ztrácí jistotu, co bylo řečeno doslovně a co obrazně; tento souběh se blíží pasti epistemické vágnosti. Ve skupinách s uzavřeným jazykem bývá znakem i ustálená mluva o vnitřních stavech jako o cizích silách, kterou Lifton popsal jako součást ovládání jazyka (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Metafora a personifikace jsou legitimní a hodnotné prostředky řeči. Průvodce, který o starém domě řekne, že vypráví příběh vesnice, básník, dětský příběh nebo terapeut, který klientovi nabídne obraz, jímž může svou zkušenost uchopit, užívají sémantickou anomálii otevřeně a posluchač ji chápe jako obraz. V terapii mohou personifikace pomoci k odstupu od příznaku a k jeho prozkoumání; i kognitivní terapie pracuje s tím, že klient se učí na své automatické myšlenky dívat jako na události mysli, ne jako na fakta (Beck 1976). Rozdíl je v tom, kdo vykládá a k čemu.

Manipulativní užití využívá anomálii k tomu, aby mluvčí vyložil vnitřní stav posluchače za něj a ve svém zájmu. Pochybnosti, které „tě jen chtějí chránit, ale už mohou odejít“, se tak ze signálu, který si zaslouží pozornost, mění v překážku, kterou je třeba propustit. Hassan popisuje, že destruktivní skupiny učí členy vnímat pochybnosti jako vnější vlivy nebo projevy slabosti a potlačovat je, a označuje to za jeden z mechanismů kontroly myšlení (Hassan 1988). Porušení selekčních omezení je jazykovým prostředkem, kterým se taková proměna dá provést nenápadně, ve vlídném a obrazném tónu.

Stav důkazů🔗

Lingvistická existence selekčních omezení a pojmová povaha metafory jsou dobře doloženy (Chomsky 1965; Lakoff a Johnson 1980). Specifické tvrzení NLP, že anomální věta posluchače nutí vztáhnout sdělení na sebe a obchází vědomé zpracování, však empiricky ověřeno nebylo. Přehledy výzkumu NLP konstatují obecný nedostatek dokladů pro jeho specifická tvrzení a upozorňují, že řada z nich je formulována tak, že je obtížné je testovat (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Pro čtenáře z toho plyne, že je třeba oddělovat popis jazykového jevu, který je správný, od tvrzení o jeho účinku, které doložené není. Hodnocení oboru jako celku vyznívá kriticky i v novějších přehledech, které ho řadí k pseudovědeckým nebo neprokázaným přístupům (Roderique-Davies 2009; Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Rozumný závěr tedy zní, že porušení selekčních omezení působí tak, jak působí každá metafora: zaměřuje pozornost, nabízí výklad a vyvolává emoční odezvu. Zvláštní hypnotická účinnost, kterou mu připisují kurzy NLP, doložena není.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je vrátit anomální větě doslovný smysl a zeptat se, co znamená. Pokud mluvčí mluví o pochybnostech jako o bytosti, je legitimní pojmenovat, o čem konkrétně pochybujete, a trvat na věcné odpovědi na obsah pochybnosti. Tím se z obrazu, se kterým může mluvčí zacházet podle své vůle, stává tvrzení, které je třeba posoudit. Druhou obranou je ponechat si výklad vlastních vnitřních stavů: co strach, námitka nebo nejistota znamená, může posoudit člověk, který je prožívá, případně s pomocí odborníka, kterému důvěřuje, ne mluvčí, který na výkladu něco získává. Pro lidi, kteří prošli prostředím, kde se jejich pochybnosti soustavně personifikovaly a „propouštěly“, je součástí zotavení obnova důvěry v pochybnost jako v legitimní nástroj poznání. Herman popisuje, že zotavení po traumatu ovládání zahrnuje znovunabytí kontroly nad vlastním myšlením a prožíváním v bezpečném vztahu (Herman 1992). Klinik by měl s takovým klientem pracovat tak, aby výklad jeho vnitřních stavů zůstával jeho vlastní, a vyhnout se tomu, aby jeden autoritativní výklad nahradil jiným.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Rosen, S. (Ed.) (1982). My Voice Will Go with You: The Teaching Tales of Milton H. Erickson. New York: W. W. Norton.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Porušení selekčních omezení – příbuzné heslo (Meta-model, Selectional restriction violation (Meta Model))
• Citace – příbuzné heslo (Milton-model, Quotes)
• Konfuzní technika – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Confusion technique)
• Terapeutická metafora – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Therapeutic metaphor)

V kompendiu

• EA-5.1.6 Kategorická transgrese – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.4.24 Past epistemické vágnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Citace – předchozí heslo rodiny
• Fonologická dvojznačnost – další heslo rodiny