Cyklus změny přesvědčení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-16.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Přesvědčení
Druh	vzorec
Anglicky	Belief change cycle
Jiné názvy	přirozený cyklus změny přesvědčení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Cyklem změny přesvědčení se v neurolingvistickém programování označuje model, podle něhož se přesvědčení nemění skokem, ale prochází řadou postojů, které člověk k určité myšlence zaujímá. Na začátku stojí ochota nebo touha něčemu uvěřit, následuje stav, kdy člověk věří, pak období, v němž je otevřený pochybnosti, a nakonec stav, kdy přesvědčení vnímá jako něco, čemu kdysi věřil. Model tím popisuje přirozený průběh, který zná každý z vlastního života: dětské představy, politické názory nebo profesní jistoty se mění a člověk si přitom uchovává vzpomínku na to, jak je dříve držel. NLP z tohoto pozorování vyvozuje, že změnu přesvědčení lze podpořit, když se postoje k myšlence od sebe zřetelně oddělí a každý dostane v prožitku vlastní místo (Dilts a DeLozier 2000). Kompendium se modelem zabývá proto, že popisuje právě ten úsek lidského myšlení, na který míří manipulativní skupiny: okamžik, kdy člověk začne pochybovat, a otázku, kam jeho pochybnost povede.

Původ a souvislosti🔗

Model patří k okruhu prací Roberta Diltse, který od přelomu osmdesátých a devadesátých let soustavně psal o přesvědčeních, jejich struktuře a změně (Dilts 1990). Dilts navazoval na starší myšlenku NLP, že přesvědčení nejsou fakta, ale součást mapy světa, a že se proto dají popsat a přeuspořádat jako jiné prvky subjektivní zkušenosti (Bandler a Grinder 1975). Souhrnné prameny systemického NLP model uvádějí mezi vzorci práce s přesvědčeními a spojují ho s představou, že přesvědčení se mění tehdy, když se k němu člověk může vztáhnout z jiného postoje než z postoje jistoty (Dilts a DeLozier 2000). Úzce s ním souvisí vzorec muzea starých přesvědčení, který rozvíjí poslední fázi cyklu, a jazykové vzorce, jimiž se podle Diltse dá přesvědčení v rozhovoru oslabovat (Dilts 1999).

Myšlenka, že změna názoru probíhá v etapách, není vlastní jen NLP. Teorie kognitivní disonance popsala, že člověk, jehož přesvědčení je v rozporu s jeho jednáním nebo s novou informací, prožívá nepříjemné napětí a snaží se ho snížit, a to někdy změnou přesvědčení, jindy jeho posílením nebo odmítnutím informace (Festinger 1957). Výzkum přesvědčování rozlišuje změnu postoje, která vzniká pečlivým zvažováním argumentů, od změny, která se opírá o vnější podněty, a ukazuje, že první bývá trvalejší (Petty a Cacioppo 1986). Kognitivní terapie pracuje s přesvědčeními jako s hypotézami, které se ověřují proti zkušenosti (Beck 1976). Tyto obory popisují stejný jev s výrazně lepší empirickou oporou, a proto je užitečné číst model NLP jako zjednodušenou metaforu, nikoli jako objev.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má model dvě složky. První je rozlišení postojů k téže myšlence: chtít věřit, věřit, být otevřený pochybnosti, pamatovat si, že jsem věřil. Druhou je předpoklad, že tyto postoje mají v prožitku rozlišitelné kvality, například různou míru jistoty, různý tělesný pocit nebo různé umístění v představách, a že člověk může přecházet mezi nimi, aniž by ztratil souvislost vlastního příběhu. V praxi NLP se postoje někdy znázorňují rozmístěním v prostoru místnosti a přechod mezi nimi se pojímá jako cesta; tradice k tomu přidává i místo, které označuje jako postoj důvěry, z něhož má být přechod bezpečný (Dilts a DeLozier 2000). Kompendium tento postup nepopisuje podrobněji, protože pro rozpoznání stačí jeho logika: nejistota se v modelu nechápe jako porucha, ale jako přechodná fáze s určitým směrem.

Právě směr je pro defenzivní čtení klíčový. V terapeutickém pojetí určuje, kterou myšlenku opustit a kterou přijmout, klient. Model sám ale nemá žádnou pojistku, která by tomu zaručovala. Kdo má v rozhovoru moc, může stejný popis použít tak, že pochybnost o jeho vlastním učení označí za fázi, kterou je třeba „projít“, a pochybnost o učení skupiny za přirozený krok k pravdě. Lifton popsal u uzavřených systémů požadavek, aby doktrína měla přednost před zkušeností jednotlivce, a mechanismus, jímž se rozpor mezi nimi vykládá jako chyba člověka, nikoli doktríny (Lifton 1961). Cyklus změny přesvědčení v takovém prostředí poskytuje slovník, který tuto asymetrii dělá přijatelnější: pochybnost je vítaná, ale jen jako most k danému cíli.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití cyklu se pozná podle toho, jak mluvčí zachází s pochybností druhého. Pochybnost se nezkoumá obsahově, tedy podle toho, co člověk zjistil nebo co ho znepokojuje, ale zařadí se do fáze a tím se zneškodní. Mluvčí předem ví, kde cyklus skončí: u přesvědčení skupiny, kurzu nebo vztahu. Pochybnost o učení se líčí jako „staré“ přesvědčení na odchodu, zatímco pochybnost o samotné skupině se prohlásí za odpor, regres nebo nedokončenou práci. Hassan popsal, jak se v kontrolujících skupinách pochybnosti členů předem přejmenovávají tak, aby je člen sám vnímal jako vnitřní selhání, a ne jako informaci (Hassan 1988). Dalším znakem je časový tlak: cyklus se má „dokončit“ na semináři, na víkendovém pobytu nebo v rámci jediného sezení, kde chybí čas a odstup.

U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se objevuje zvláštní typ nejistoty. Ví, že pochybuje, ale nedokáže pochybnost formulovat jako argument, protože ji už předem vnímá jako fázi, ze které má odejít. Někdy přijímá nové přesvědčení s pocitem úlevy, ne přesvědčenosti, a později popisuje, že „to tehdy bylo silné“, ale neumí říct, co ho přesvědčilo. To odpovídá popisu změny postoje, která se opírá o okolnosti a emocionální podněty víc než o argumenty, a proto bývá nestabilní a závislá na prostředí, které ji vyvolalo (Petty a Cacioppo 1986).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití modelu je výkladové a normalizující. Terapeut nebo poradce může klientovi připomenout, že přesvědčení se v průběhu života mění, že nejistota není selhání a že člověk nemusí mít na všechno ustálený názor. Takové užití je v souladu s tím, co dělá kognitivní terapie, když s klientem zkoumá, zda jeho přesvědčení obstojí ve světle zkušenosti, a ponechává mu, aby si závěr udělal sám (Beck 1976). Užitečná je i opačná strana modelu: připomíná, že dřívější přesvědčení nemusí být zapřeno, ale může zůstat součástí životního příběhu jako něco, čemu člověk kdysi věřil.

Manipulativní užití je řídicí. Mluvčí používá popis fází k tomu, aby rozhodl o cíli změny, a pochybnost využívá jako vstupní bránu pro obsah, který sám dodává. Tosey a Mathison upozorňují, že vzorce NLP jsou formulovány obecně a nezahrnují etická omezení, takže jejich povaha závisí na tom, kdo je používá a k čemu (Tosey a Mathison 2009). Pro rozlišení slouží tři otázky. Kdo určuje, k jakému přesvědčení má změna vést? Smí pochybnost skončit i odmítnutím toho, co mluvčí nabízí? A je pochybnost vítaná stejně, když se obrací proti mluvčímu? Kde je odpověď na druhou a třetí otázku záporná, nejde o podporu změny, ale o její řízení. Souvislost s technikami kompendia popisuje heslo o Quinově síti přesvědčení, které ukazuje, jak se rozpor v celku přesvědčení přesouvá na vnímání člověka.

Stav důkazů🔗

Pro cyklus změny přesvědčení jako samostatný vzorec chybí v recenzované literatuře, z níž kompendium vychází, kontrolovaný test. Tvrzení o jeho účinnosti se opírají o popisy z praxe a o výcvikové materiály. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že naprostá většina kontrolovaných studií nepodporuje klíčová tvrzení oboru a že obor nevytvořil vlastní tradici ověřování (Witkowski 2010; Sharpley 1987). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií, z nichž by šlo vyvodit závěr o účinnosti (Sturt a kol. 2012). Kritický přehled pro oblast koučinku dospívá k podobnému závěru a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). Samotný popis, že přesvědčení se mění v čase a že člověk prochází obdobím nejistoty, je v souladu s výzkumem disonance a přesvědčování (Festinger 1957; Petty a Cacioppo 1986). Z této shody však neplyne, že konkrétní provedení modelu v NLP má účinek přesahující obecné faktory rozhovoru, jako je pozornost, důvěra a příležitost k reflexi.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že pochybnost má obsah a že tento obsah je třeba vyslechnout dřív, než se pochybnost někam zařadí. Kdo si zapíše, co přesně ho znepokojuje, má oporu, kterou výklad „to je jen fáze“ nerozloží. Druhou obranou je ověřit symetrii: pokud mluvčí vítá pochybnosti o dřívějších názorech, měl by stejně vítat pochybnosti o vlastním učení. Třetí obranou je čas a odstup. Rozhodnutí o změně důležitého přesvědčení nepatří na seminář ani do intenzivního prostředí skupiny, ale do situace, kde je možné mluvit s lidmi mimo ni. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že předchozí seznámení se slabší podobou nátlakových argumentů a jejich vyvrácením zvyšuje schopnost odolat silnějším verzím (McGuire 1964). Popis vzorce na této stránce slouží právě k tomu.

V klinické práci s lidmi, kteří opustili kontrolující skupinu, se změna přesvědčení nepodporuje dalším řízeným cyklem, ale obnovou vlastního úsudku. Pomáhá rekonstruovat, jak se přesvědčení skupiny postupně stala vlastními, a vrátit člověku možnost posuzovat je podle důkazů (Singer a Lalich 1995). Postup obnovy poznávací samostatnosti popisuje kapitola o epistemické rekonstrukci. Odborník, který s modelem pracuje, by měl výslovně připustit, že cyklus může skončit jinde, než předpokládá, a že klient smí odejít s přesvědčením, se kterým přišel.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Přesvědčení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Muzeum starých přesvědčení – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Sleight of Mouth – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Sleight of Mouth)
• Změna přesvědčení přes submodality – příbuzné heslo (Submodality, Belief change through submodalities)
• Úroveň přesvědčení a hodnot – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Beliefs and values level)
• Muzeum starých přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Museum of old beliefs)
• Audit přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Belief audit)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – příbuzné heslo (Přesvědčení, Hopelessness, helplessness, worthlessness)
• Řetězení přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Belief chaining)

V kompendiu

• EA-7.2.7 Quine: Síť přesvědčení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 06: Zotavení po dvanácti letech v kultu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.4 Protokoly epistemické rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Muzeum starých přesvědčení – další heslo rodiny