Reprezentační systémy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Representational systems
Jiné názvy	VAKOG, smyslové modality, reprezentační soustavy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Reprezentační systémy jsou v neurolingvistickém programování smyslové kódy, ve kterých si člověk podle tohoto přístupu uchovává a zpracovává zkušenost. NLP rozlišuje systém vizuální, auditivní, kinestetický, olfaktorní a gustatorní, souhrnně označované zkratkou VAKOG, a později k nim přidalo auditivně digitální systém pro slovní, logické zpracování. Jádrem pojmu je tvrzení, že myšlení není abstraktní, ale probíhá v obrazech, zvucích, pocitech, vůních a chutích, které si člověk vnitřně vybavuje nebo konstruuje, a že tyto vnitřní reprezentace lze rozpoznat z jazyka, z pohybů očí a z dalších pozorovatelných znaků (Grinder a Bandler 1976; Bandler a Grinder 1979). Pojem je stavebním kamenem téměř celé rodiny technik: na reprezentačních systémech stojí práce s predikáty, oční přístupové signály, strategie, submodality i řada vlivových postupů. Pro kompendium je důležitý dvojím způsobem. Popisuje něco, co má v psychologii skutečný základ, totiž modalitně specifické vnímání a představivost, a zároveň se na něm staví typologie lidí, kterou výzkum nepotvrdil a která se v praxi snadno mění v nálepku.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder pojem rozpracovali v polovině sedmdesátých let, když se pokoušeli popsat, čím se liší jazyk a chování terapeutů, které považovali za mimořádně účinné. V prvním svazku o struktuře magie stála v popředí jazyková stránka modelu světa, ve druhém svazku se těžiště přesunulo k tomu, v jakých smyslových systémech lidé zkušenost reprezentují a jak se tyto systémy projevují v řeči (Bandler a Grinder 1975; Grinder a Bandler 1976). V populární podobě, v přepisech seminářů z konce sedmdesátých let, je pojem podán jako praktická dovednost: kdo umí poznat, ve kterém systému druhý právě myslí, ten s ním může komunikovat přesněji (Bandler a Grinder 1979). Systematickou notaci, ve které se reprezentační systémy stávají prvky sekvencí, takzvaných strategií, přinesl první svazek Diltse a spolupracovníků (Dilts a kol. 1980). Myšlenka navazovala na model zpětnovazebních jednotek chování, ve kterém je jednání řízeno porovnáváním současného stavu s cílovým (Miller, Galanter a Pribram 1960), a na epistemologickou tezi, že člověk nereaguje na svět sám, ale na jeho reprezentaci (Korzybski 1933). Pozdější učebnice pojem zjednodušily do podoby, kterou zná veřejnost: lidé jsou „vizuálové“, „auditivci“ a „kinestetici“ (O'Connor a Seymour 1990). Tato typologizace se z NLP rozšířila do pedagogiky, personalistiky a obchodních školení, kde často koluje bez povědomí o svém původu.

Struktura vzorce🔗

Pojem má tři vrstvy, které je užitečné rozlišovat. První vrstva je popisná: zkušenost má smyslové složky a vybavování vzpomínek nebo plánování budoucnosti často zahrnuje vnitřní obrazy, zvuky a tělesné pocity. Tato vrstva odpovídá tomu, co kognitivní psychologie zná jako modalitně specifické představy, a sama o sobě není sporná. Druhá vrstva je diagnostická: NLP tvrdí, že systém, ve kterém člověk právě zpracovává informace, se dá spolehlivě rozpoznat z jeho slov, takzvaných predikátů, a z pohybů očí, takzvaných očních přístupových signálů (Bandler a Grinder 1979). Třetí vrstva je typologická a intervenční: každý člověk má údajně preferovaný reprezentační systém a komunikace v tomto systému má zvyšovat porozumění, důvěru a ochotu souhlasit. Kritika se soustřeďuje právě na druhou a třetí vrstvu. Model dále rozlišuje u každého systému vnější a vnitřní orientaci, tedy vnímání a představu, a u vnitřních reprezentací vzpomínku a konstrukci. K jednotlivým systémům přiřazuje jemnější vlastnosti, submodality, jako je jas obrazu nebo hlasitost zvuku (Bandler 1985). Výsledkem je slovník, který zní technicky a přesně, a právě tato technická zvukomalebnost je jedním z důvodů jeho přesvědčivosti.

Vztah k ostatním pojmům rodiny🔗

Reprezentační systémy jsou zastřešující pojem, pod který rodina základních pojmů řadí jednotlivé smyslové kódy, od vizuálního systému po auditivně digitální zpracování, a dále rozlišení, která na nich stojí: vedoucí systém, preferovaný systém, predikáty, oční signály a synestezii. Kdo čte tyto stránky defenzivně, měl by u každé z nich sledovat, ve které ze tří vrstev se tvrzení pohybuje. Čím dál od popisu prožitku a čím blíže k typologii a k ovlivňování druhého, tím slabší je opora ve výzkumu a tím větší je prostor pro zneužití; kritické přehledy ukazují, že právě typologické nároky, jako je určení preferovaného systému, výzkum nepodpořil (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Stejné rozlišení se hodí i u odvozených technik z jiných rodin katalogu, například u práce se submodalitami nebo u strategií.

Detekční znaky🔗

Pojem se v rozhovoru projevuje několika rozpoznatelnými způsoby. Mluvčí zařazuje druhého do typu po krátkém pozorování („jste vizuál“) a z typu vyvozuje závěry o jeho schopnostech, vztazích nebo vhodnosti pro určitou práci. Objevuje se dotazník nebo „test“ smyslového typu bez údajů o spolehlivosti a validitě, často jako součást placeného programu. V prodejní nebo náborové situaci mluvčí nápadně přebírá smyslová slova druhého a současně tlačí k rozhodnutí. V terapeutickém nebo koučovacím prostředí se neúspěch intervence vysvětluje tím, že klient „nebyl osloven ve svém systému“, takže tvrzení o systémech nemůže selhat. Kritici upozorňují, že právě takové pružné vysvětlování činí teorii obtížně testovatelnou (Sharpley 1987). Slovník reprezentačních systémů se také používá jako znak příslušnosti a odbornosti: kdo jím mluví, vystupuje jako ten, kdo vidí do hlavy druhého. Kompendium popisuje obdobný mechanismus jako terminologickou mystifikaci, při níž odborně znějící jazyk nahrazuje doklad.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pracuje s první, popisnou vrstvou. Učitel, který vykládá látku slovy, nákresem i praktickým pokusem, nebo terapeut, který se ptá, jak klient svůj strach prožívá, zda ho vidí, slyší nebo cítí v těle, nevyžaduje typologii a nic nevnucuje. Podobně Satirová zdůrazňovala, že kvalitní komunikace vyžaduje pozornost k tomu, co druhý skutečně vnímá a jak to vyjadřuje (Satir 1972). Manipulativní užití staví na druhé a třetí vrstvě. Typ se stává nálepkou, ze které se odvozují rozhodnutí o člověku, nebo nástrojem, jímž si mluvčí přisvojuje privilegovaný vhled do jeho mysli. V obchodu a náboru slouží přebírání smyslového jazyka k vytváření dojmu podobnosti, o kterém sociální psychologie ví, že zvyšuje sympatie a ochotu vyhovět, ať už je podobnost skutečná, nebo předstíraná (Cialdini 2009). V uzavřených skupinách se slovník reprezentačních systémů někdy používá k tomu, aby se vlastní vjemy a pocity člověka prohlásily za „filtr“, který je třeba překonat. Hranici lze určit otázkou, zda pojem rozšiřuje možnosti porozumění, nebo zda zužuje člověka na kategorii, o níž rozhoduje někdo jiný.

Stav důkazů🔗

Popisná vrstva má oporu v obecné psychologii a kognitivní vědě, ale nijak nezávisí na NLP: že představy mají smyslovou povahu a že se na nich podílejí smyslové oblasti mozku, je téma, které psychologie zkoumá samostatně. Diagnostická a typologická vrstva byla v sedmdesátých a osmdesátých letech předmětem řady kontrolovaných studií. Sharpley ve dvou přehledech dospěl k závěru, že výzkum nepotvrzuje existenci stabilního preferovaného systému ani přínos přizpůsobování predikátů (Sharpley 1984; Sharpley 1987). Heap v průběžném hodnocení konstatoval, že tvrzení o reprezentačních systémech a jejich rozpoznávání nebyla doložena (Heap 1988). Výbor Národní rady pro výzkum USA, který hodnotil techniky zvyšování lidského výkonu, nenašel pro předpoklady NLP ani pro jeho účinnost podporu (Druckman a Swets 1988). Pozdější databázová revize ukázala, že většina empirických prací tvrzení NLP nepodporuje (Witkowski 2010), a systematický přehled zdravotních výsledků nenašel dostatek kvalitních důkazů pro jakoukoli klinickou indikaci (Sturt a kol. 2012). Tosey a Mathison, kteří k NLP přistupují vstřícněji, navrhují chápat reprezentační systémy spíše jako heuristický slovník pro popis zkušenosti než jako ověřenou teorii (Tosey a Mathison 2009). Pro čtenáře z toho plyne: smyslová povaha prožitku je reálná, ale typologie lidí podle smyslových systémů a její praktické využití jsou nedoložené.

Obrana a zotavení🔗

První obranou je rozlišit tři vrstvy pojmu. Kdo slyší „jste kinestetik“, může souhlasit s tím, že zkušenost má tělesnou stránku, a přitom odmítnout tvrzení, že je tím zařazen do typu s určitými vlastnostmi. Druhou obranou je ptát se po dokladu: jakým nástrojem byl typ určen, jaká je jeho spolehlivost a kdo ho ověřil. Zařazení bez takových údajů nemá váhu diagnózy a nemělo by sloužit k rozhodování o práci, studiu nebo léčbě. Třetí obranou je všímat si, kdy se jazyková shoda spojuje s tlakem na souhlas; příjemný pocit porozumění není argument pro obsah nabídky (Cialdini 2009). U lidí, kteří prošli prostředím, v němž se jejich vjemy soustavně vykládaly jako „filtr“, se zotavení opírá o obnovu důvěry ve vlastní vnímání a o návrat k vnějšímu ověřování, jak to kompendium popisuje v kapitole o kognitivních vědách. Odborník, který se slovníkem reprezentačních systémů pracuje, by jej měl používat jako otázku, nikoli jako odpověď: ptát se, jak člověk prožívá, místo aby mu sděloval, jak prožívat má.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Vizuální reprezentační systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Auditivní reprezentační systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Kinestetický reprezentační systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Čichový a chuťový systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Auditivně digitální systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Vedoucí systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Preferovaný reprezentační systém – zvláštní případ tohoto hesla
• Predikáty – zvláštní případ tohoto hesla
• Oční přístupové signály – zvláštní případ tohoto hesla
• Synestezie v NLP – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Zkušenost je kódována smysly – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Experience is coded in the senses)
• Preferovaný reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Preferred representational system)
• Predikáty – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Predicates)
• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Kanál přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer channel)
• Shoda predikátů – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Predicate matching)
• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on the preferred representational system)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vizuální reprezentační systém – další heslo rodiny