Rámec zpětného shrnutí🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Backtrack frame
Jiné názvy	backtrack, rámec rekapitulace
Obecnější heslo	Rámec
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Rámec zpětného shrnutí je konverzační vzorec, při kterém mluvčí zrekapituluje, co druhá strana řekla, pokud možno jejími vlastními klíčovými slovy, a teprve potom pokračuje. Používá se k ověření porozumění, k obnovení rozhovoru po přerušení, k uzavření části jednání nebo k přechodu k dalšímu tématu. V literatuře NLP patří k základním konverzačním rámcům a zdůrazňuje se u něj, že má zachovávat slova mluvčího, nikoli je nahrazovat výrazy shrnujícího, protože každé přeložení do vlastních slov s sebou nese i vlastní výklad (O'Connor a Seymour 1990). Vzorec úzce souvisí s technikou zpětného shrnutí při budování raportu. Pro kompendium je důležitý dvojím způsobem. Věrné shrnutí je jedním z nejlepších nástrojů proti nedorozumění a proti tomu, aby se výpověď někoho přepsala. Shrnutí, které se tváří jako věrné, ale vybírá, přeskupuje a přidává, je naopak jedním z nejnenápadnějších způsobů, jak výpověď přepsat a nechat ji druhou stranou potvrdit.

Původ a souvislosti🔗

Shrnování a odrážení výpovědi klienta má kořeny v psychoterapii zaměřené na klienta. Rogers popisoval reflexi, tedy vracení obsahu a citového zabarvení toho, co klient sdělil, jako způsob, jímž terapeut projevuje porozumění a zároveň klientovi umožňuje slyšet sám sebe (Rogers 1951). Motivační rozhovory tuto dovednost rozvinuly a rozlišují různé druhy shrnutí, která sbírají, propojují nebo uzavírají to, co klient řekl; zároveň přiznávají, že výběr toho, co se do shrnutí dostane, je sám formou vedení rozhovoru (Miller a Rollnick 2013). NLP převzalo tyto postupy a spojilo je s důrazem na doslovné opakování klíčových slov, které má podle jeho tvrzení udržovat raport, protože posluchač slyší svůj vlastní jazyk (O'Connor a Seymour 1990). Výzkum mimiky a nápodoby v sociální interakci ukázal, že nenápadné napodobování druhého zvyšuje vzájemnou sympatii a plynulost rozhovoru (Chartrand a Bargh 1999); verbální shoda může působit podobně. Teorie konverzace vysvětluje, proč shrnutí působí tak přesvědčivě: posluchač předpokládá, že partner v rozhovoru spolupracuje a že jeho rekapitulace je pravdivá a úplná, pokud nic nenaznačuje opak (Grice 1975).

Struktura vzorce🔗

Struktura rámce má tři prvky. Prvním je výchozí výpověď, delší nebo kratší úsek toho, co druhá strana řekla. Druhým je rekapitulace, která z výpovědi vybírá body a vrací je, ideálně s klíčovými slovy mluvčího. Třetím je ověřovací otázka nebo pauza, v níž může mluvčí shrnutí potvrdit nebo opravit, a navazující krok rozhovoru. Pro analýzu je rozhodující vztah mezi výpovědí a rekapitulací. Věrné shrnutí zachovává výběr i pořadí důležitých bodů, nepřidává nic, co nezaznělo, a zve k opravě. Zkreslující shrnutí pracuje třemi operacemi. První je výběr: některé body se vypustí, jiné zdůrazní. Druhou je náhrada: slovo mluvčího se nahradí slovem s jiným zabarvením, například „pohádali jsme se“ slovem „vyprovokovala jsem ho“. Třetí je vložení: do shrnutí se přidá předpoklad nebo detail, který mluvčí neřekl. Výzkum paměti ukázal, že i drobná změna slova v otázce dokáže změnit, co si člověk o události později vybaví (Loftus a Palmer 1974), a pragmatika jazyka popisuje, jak předpoklady vložené do věty přecházejí do společného základu rozhovoru, aniž by byly výslovně tvrzeny (Levinson 1983). Ověřovací otázka „je to tak?“ pak nezve k opravě, ale k potvrzení.

Detekční znaky🔗

Zkreslující zpětné shrnutí se pozná porovnáním s výpovědí. Signálem je, když shrnutí obsahuje slova, která mluvčí nepoužil, zejména slova hodnotící, zmírňující nebo přesouvající odpovědnost. Dalším znakem je, že se shrnutí opakuje častěji, než by porozumění vyžadovalo, a pokaždé o něco víc posouvá obraz. Typická je i forma uzavřené otázky na konci („je to tak?“, „souhlasíte?“), která očekává jen potvrzení, často doprovázená tempem, jež nenechává čas na rozmyšlenou. V institucionálních situacích se zkreslující shrnutí objevuje v zápisech z porad, v protokolech o výpovědích nebo v „rekapitulaci dohody“ na konci jednání, kde se do dohody dostanou body, které nikdo výslovně nepřijal. V kompendiu se příbuzným jevem zabývá stránka o těžbě citátů, kde se z výroků vybírají části, které změní jejich smysl, a stránka o vytváření pseudokonsenzu. Ve vyšetřovacím kontextu se vzorec spojuje s otázkami s presupozicí, které kompendium popisuje u presupozic ve výslechu. U člověka, jehož výpověď byla takto shrnuta, se často objevuje nejasný pocit, že „to tak úplně neřekl“, který však nedokáže pojmenovat. Tento pocit bývá oslaben tím, že shrnutí přichází v přívětivém tónu a s opakováním jeho vlastních slov, která mu dávají zdání věrnosti; nápodoba řeči druhého totiž zvyšuje sympatii a důvěru v rozhovoru (Chartrand a Bargh 1999). Kdo posuzuje záznam rozhovoru zpětně, má proto porovnávat shrnutí s doslovným zněním výpovědi, nikoli jen s tím, zda ho mluvčí potvrdil, protože formulace, kterou člověk slyší, může podle výzkumu paměti ovlivnit i jeho vlastní pozdější vybavení události (Loftus a Palmer 1974).

Varianty🔗

Rámec se vyskytuje v několika podobách, které se liší rozsahem a funkcí. Krátké shrnutí jedné výpovědi slouží ověření porozumění. Průběžné shrnutí v delším jednání sbírá body, na nichž se strany shodly, a odděluje je od bodů sporných. Závěrečné shrnutí uzavírá jednání a často se stává podkladem pro zápis nebo dohodu. Riziko zkreslení roste s rozsahem a s důsledky: v závěrečném shrnutí, které se promítne do písemného záznamu, má každé nahrazené slovo větší váhu než v krátké ověřovací rekapitulaci (Miller a Rollnick 2013).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je základní dovedností v mediaci, poradenství, terapii i v profesionálně vedeném výslechu. Mediátor, který shrne požadavky obou stran jejich slovy a výslovně je požádá o opravu, snižuje riziko nedorozumění a dává stranám pocit, že byly slyšeny. Terapeut, který klientovi vrací jeho slova, mu pomáhá slyšet vlastní myšlenky a opravit je (Rogers 1951). Legitimní užití má tyto znaky: zachovává slova a důrazy mluvčího, odlišuje vlastní výklad od rekapitulace („shrnu, co jsem slyšel, a pak řeknu, co si o tom myslím“), zve k opravě a opravu přijímá. Manipulativní užití tyto znaky obrací. Výklad se vydává za rekapitulaci, slova se nahrazují a oprava se odbývá („to je jen formulace“). V obchodním jednání slouží ke konstrukci souhlasu, ve vztazích k přepisování historie sporu a ve výslechu k vytvoření protokolu, který lépe odpovídá hypotéze vyšetřovatele než výpovědi. Hraničním případem je dobře míněné shrnutí, které výpověď nevědomky zjednoduší; i tam je důležité, aby mluvčí měl prostor ho opravit, protože jeho potvrzení může mít později váhu.

Stav důkazů🔗

Rámec zpětného shrnutí jako technika NLP nebyl samostatně zkoumán a obecné přehledy výzkumu NLP pro jeho specifický přínos nenacházejí doklady (Witkowski 2010; Tosey a Mathison 2009). Tvrzení NLP, že doslovné opakování klíčových slov vytváří raport silněji než shrnutí vlastními slovy, nebylo kontrolovaně ověřeno; výzkum shody predikátů, který se blízkou otázkou zabýval, vyzněl pro NLP převážně negativně (Sharpley 1984). Lépe podložené jsou příbuzné poznatky mimo NLP: reflexe a shrnování jsou součástí terapeutických přístupů s vlastní výzkumnou literaturou (Miller a Rollnick 2013), nápodoba zvyšuje sympatii (Chartrand a Bargh 1999) a formulace otázek ovlivňuje paměť (Loftus a Palmer 1974). Z toho vyplývá, že rizika zkreslujícího shrnutí jsou empiricky lépe doložena než přínosy jeho věrné podoby v podání NLP.

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je shrnutí porovnat s tím, co člověk skutečně řekl, a opravit každé nahrazené slovo, i když se oprava zdá malicherná. Potvrzení cizího shrnutí může mít později váhu vlastní výpovědi. Užitečné je požádat o doslovný záznam, zejména u výpovědí, zápisů a dohod, a nepodepisovat protokol, který obsahuje formulace, jež člověk nepoužil. U uzavřených otázek „je to tak?“ je legitimní odpovědět „ne úplně“ a shrnutí vlastními slovy zopakovat. V organizacích pomáhá zavést pravidlo, že zápis z jednání rozesílá a schvaluje každý účastník. Ve vztazích, kde se historie sporů opakovaně přepisuje zkreslujícími rekapitulacemi, pomáhá vést si vlastní záznamy událostí, které nezávisí na tom, jak je popisuje druhá strana. Herman popisuje, že obnova schopnosti vyprávět vlastní příběh vlastními slovy je součástí zotavení po zkušenosti, kdy člověku byla jeho zkušenost upírána (Herman 1992). Kompendium se této práci věnuje u narativní rekonstrukce. Odborník, který zpětné shrnutí používá, může jeho poctivost zajistit tím, že odděluje rekapitulaci od vlastního výkladu, výslovně zve k opravě a do záznamu zapisuje i to, co mluvčí opravil.

Literatura🔗

• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Presupozice ve výslechu a svědectví – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Presuppositions in questioning and testimony)
• Rámec souhlasu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Agreement frame)
• Výzva k relevanci – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Relevancy challenge)
• Otevřený rámec – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Open frame)
• Dodatečné rámcování – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Post-framing)
• Zpětné shrnutí – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Backtracking)

V kompendiu

• EA-2.3.3 Těžba citátů (quote mining) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.6 Narativní rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rámec ekologie – předchozí heslo rodiny
• Kontrastní rámec – další heslo rodiny