Vložené příkazy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Embedded commands
Jiné názvy	skryté příkazy, vnořené příkazy
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	převážně vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vložený příkaz je v Milton-modelu úsek věty, který má gramatickou podobu rozkazu nebo výzvy, ale je zasazen do širší výpovědi, takže jako rozkaz nezaznívá. Obal tvoří konstatování, úvaha, příběh, otázka nebo popis toho, co dělají jiní lidé, a pokyn je jen jeho součástí. Podle autorů NLP posluchač vědomě zpracovává celou větu jako neškodné sdělení, zatímco vyznačený úsek má působit samostatně jako výzva k jednání nebo prožitku (Bandler a Grinder 1975b). Vzorec úzce souvisí s analogovým značením, protože vložený úsek se v řeči odlišuje hlasem, pauzou nebo gestem, a s vloženými otázkami, které stejným způsobem skrývají otázku. Pro kompendium je vložený příkaz typem vlivu, jehož podstatou je zastírání: mluvčí požaduje, ale nepřiznává, že požaduje, a posluchač nemá příležitost požadavek odmítnout, protože mu nebyl nikdy otevřeně předložen.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder vložené příkazy popsali při rozboru Ericksonových sezení jako jednu z forem, kterými Erickson klientům předával sugesce, aniž by je stavěl do role adresátů pokynu (Bandler a Grinder 1975b; Grinder, DeLozier a Bandler 1977). Erickson sám popsal příbuzný postup už v šedesátých letech pod názvem technika proložení: sugesce se rozptýlí do delšího vyprávění nebo rozhovoru a vynikne jen pro toho, kdo je na ni naladěn. Jeho nepřímé formy sugesce se spolupracovníky později soustavně rozebral na kazuistikách (Erickson a Rossi 1979). Klinickým zdůvodněním byla snaha obejít odpor klienta, který by přímý pokyn odmítl, a nechat ho reagovat na sugesci jako na vlastní podnět. V popularizačních textech NLP se vzorec později stal jedním z nejčastěji vyučovaných „jazykových triků“ a z terapie se rychle přesunul do kurzů prodeje, vyjednávání a takzvaného svádění (Grinder a Bandler 1981). Právě tento přesun z prostředí, kde má klient chránit vlastní zájem terapeut, do prostředí, kde mluvčí sleduje zájem vlastní, dělá z vloženého příkazu jeden z rizikovějších vzorců celé rodiny.

Struktura vzorce🔗

Strukturu vloženého příkazu tvoří tři vrstvy. Vnější vrstvou je nosná věta, která sama nic nepožaduje: vypráví, uvažuje nahlas, popisuje druhé lidi nebo vyjadřuje nejistotu mluvčího. Prostřední vrstvou je gramatické místo, do kterého lze zasadit sloveso v rozkazovacím nebo infinitivním tvaru s doplněním, takže vznikne úsek, který by obstál i jako samostatný pokyn. Vnitřní vrstvou je vyznačení tohoto úseku, nejčastěji změnou hlasu, tempa a pohledu, v psaném textu typografií. Podle NLP má vyznačení způsobit, že posluchač úsek zpracuje odděleně od nosné věty (Bandler a Grinder 1975b).

Vzorec se zřídka vyskytuje osamoceně. V řeči se kombinuje s presupozicemi, které posouvají otázku od toho, zda se něco stane, k tomu, kdy se to stane, se záporem, který má podle NLP paradoxně přitáhnout pozornost k zakazovanému obsahu, a s citací, ve které pokyn vyslovuje někdo jiný. Lingvisticky vložený příkaz využívá toho, že posluchač neustále vyvozuje, co mluvčí „chce říct“, i nad rámec doslovného obsahu, a že pragmatické vyvozování probíhá převážně automaticky (Grice 1975). Přidaná hodnota vzorce pro mluvčího spočívá v popiratelnosti: kdyby posluchač pokyn zpochybnil, mluvčí může odkázat na to, že nic nepožadoval a jen popisoval.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je opakování. Stejné sloveso s doplněním se vrací v několika větách s různými obaly, například v úvaze o tom, co dělají jiní lidé, v otázce a v popisu budoucnosti. Druhým znakem je nesoulad prozodie a obsahu: mluvčí v neutrální větě zpomalí, ztiší nebo zdůrazní úsek, který podle smyslu věty důraz nepotřebuje (Bandler a Grinder 1975b), což popisuje i heslo kompendia o prozodické dominanci. Třetím znakem je, že vložený úsek mívá podobu přímého oslovení posluchače uvnitř věty, která se formálně týká někoho jiného. Čtvrtým znakem je obsah: vložené úseky se v manipulativním užití shodují s tím, co mluvčí potřebuje, tedy s rozhodnutím, podpisem, důvěrou, uvolněním nebo setrváním. Pátým znakem je reakce posluchače, který po rozhovoru cítí tah k určitému rozhodnutí, ale nedokáže říct, kdo mu ho navrhl. Pozorovatel, který si rozhovor přepíše a vyznačené úseky vypíše pod sebe, často zjistí, že dávají souvislou řadu pokynů.

Od běžné řeči je třeba vzorec odlišovat opatrně. Vnořené rozkazovací tvary vznikají v češtině přirozeně, když mluvčí reprodukuje cizí radu, vypráví nebo uvažuje nahlas, a jediný výskyt nic nedokazuje. Rozhodující je souběh několika znaků v jednom rozhovoru: opakování téhož obsahu, jeho prozodické vyznačení, shoda se zájmem mluvčího a situace, ve které posluchač stojí před rozhodnutím. Opakování samo přitom působí i bez jakéhokoli skrytého kanálu, protože známý obsah se zpracovává snadněji a snadnost zpracování se snadno zaměňuje za pravdivost nebo správnost (Kahneman 2011). Pozorovatel proto nemusí rozhodovat, zda mluvčí vzorec ovládá vědomě; stačí zjistit, že řeč soustavně vrací posluchače k jednomu požadavku, který nikdy nezazněl otevřeně. Právě tato kombinace odlišuje vložený příkaz od náhodné gramatické shody i od otevřeně vyslovené rady, kterou lze přijmout nebo odmítnout.

Legitimní a manipulativní užití🔗

V klinickém kontextu se nepřímé sugesce používají v hypnoterapii, ke které klient dal souhlas a ve které je cílem jeho vlastní úleva, například uvolnění nebo zmírnění bolesti (Erickson a Rossi 1979). I tam je ovšem otázkou, nakolik je vhodné, aby terapeut klientovi cokoli předával skrytě; současná klinická praxe klade důraz na transparentnost a sdílené rozhodování. Mimo terapii je vložený příkaz v zásadě manipulativní, protože jeho funkcí je obejít rozhodnutí posluchače. V prodeji míří na rychlé rozhodnutí, ve vztazích na poslušnost nebo důvěru, ve skupinách na setrvání a odevzdání kontroly. Kompendium popisuje příbuzný mechanismus u nátlaku doporučením, kde se požadavek také maskuje jako nezávazná rada. Rozhodující není samotná gramatická forma, protože vnořené rozkazovací tvary se v běžné řeči objevují i bez jakéhokoli záměru, ale souběh opakování, vyznačení a obsahu, který slouží zájmu mluvčího.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že vložené příkazy působí mimo vědomé zpracování a spolehlivě mění jednání posluchače, neexistuje kvalitní empirická podpora. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že specifické mechanismy, o které se obor opírá, nebyly v kontrolovaných podmínkách potvrzeny (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Zpráva Národní rady pro výzkum USA, která koncem osmdesátých let posuzovala techniky zlepšování výkonu včetně NLP, nenašla doklady pro jeho tvrzení o vlivu (Druckman a Swets 1988). Obecný výzkum přesvědčování přitom ukazuje, že lidé při nízké pozornosti reagují na povrchové rysy sdělení a že formálně zdůvodněná žádost zvyšuje vyhovění i tehdy, když je zdůvodnění prázdné (Langer, Blank a Chanowitz 1978; Petty a Cacioppo 1986). Z toho plyne opatrný závěr. Vložený příkaz může přispět k vlivu tím, že opakuje a zdůrazňuje určitý obsah a zakrývá požadavek, ale nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o zvláštní kanál do nevědomí, jak tvrdí kurzy NLP. Riziko vzorce proto nespočívá v jeho síle, ale v tom, že ztěžuje posluchači rozpoznat, že je o něco žádán.

Obrana a zotavení🔗

Účinná obrana spočívá v převedení skrytého požadavku na výslovný. Kdo si všimne, že se určitá výzva v řeči opakuje a že je zdůrazňována, může ji nahlas pojmenovat jako požadavek a odpovědět na ni přímo, například tím, že rozhodnutí dnes neudělá. Tím mizí popiratelnost, o kterou se vzorec opírá. Druhou obranou je časový odstup: rozhodnutí, ke kterému člověk cítí tah, ale nedokáže říct proč, se odkládá a prověřuje s někým, kdo u rozhovoru nebyl. Třetí obranou je znalost vzorce. Výzkum očkování proti přesvědčování ukazuje, že předem známá a pojmenovaná technika ztrácí část účinku (McGuire 1964). U lidí, kteří byli tímto jazykem ovlivňováni dlouhodobě, například v kultovní skupině, se při zotavení osvědčuje rekonstrukce toho, co bylo skutečně řečeno, a rozlišení vlastních rozhodnutí od rozhodnutí převzatých; Hassan zdůrazňuje, že pochopení technik, které skupina používala, pomáhá bývalým členům přestat se obviňovat (Hassan 1988).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1979). Hypnotherapy: An Exploratory Casebook. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Grinder, J., DeLozier, J., & Bandler, R. (1977). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 2. Cupertino: Meta Publications.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Komunikace probíhá vědomě i nevědomě – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Communication is both conscious and unconscious)
• Milton-model – příbuzné heslo (Milton-model, Milton Model)
• Vložené otázky – příbuzné heslo (Milton-model, Embedded questions)
• Analogové značení – příbuzné heslo (Milton-model, Analogue marking)
• Citace – příbuzné heslo (Milton-model, Quotes)
• Fonologická dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Phonological ambiguity)
• Interpunkční dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Punctuation ambiguity)
• Záporné příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Negative commands)
• Vnořené smyčky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Nested loops)
• Posthypnotická sugesce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Post-hypnotic suggestion)
• Můj přítel John – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, My friend John)
• Technika proložení – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Interspersal technique)
• Implikované direktivum – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Implied directive)
• Výzva „představte si“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Imagine)
• Konverzační hypnóza – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Conversational (covert) hypnosis)
• NLP v komunitě „umění svádění“ – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in the seduction community)
• Hypnotický jazyk v online obsahu – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Hypnotic language in online content)
• Rozpoznání praktiky NLP v rozhovoru – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Recognising NLP practice in conversation)

V kompendiu

• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.5 Nátlak doporučením – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Milton-model – předchozí heslo rodiny
• Vložené otázky – další heslo rodiny