Jazykové presupozice🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina jazykových presupozic shromažďuje vzorce, ve kterých výpověď nepodává sporný obsah jako tvrzení, ale jako předpoklad, ze kterého se vychází (Levinson 1983). Zastřešující heslo Jazykové presupozice popisuje mechanismus obecně; další hesla se věnují jednotlivým gramatickým cestám, kterými se předpoklad do věty dostává. Patří k nim pojmenování a přivlastnění, která předpokládají existenci věci (existenční presupozice), časové věty se spojkami „až“, „než“ nebo „poté co“ (presupozice časových vět), pořadové výrazy, které předpokládají řadu (pořadové číslovky), nabídka mezi variantami téhož (presupozice spojky „nebo“), slovesa vědění a uvědomění (predikáty uvědomění), hodnoticí příslovce (komentářová příslovce), slovesa začátku, konce a trvání (slovesa změny času a stavu), slova opakování (opakovací slova) a částice, které předpokládají další osoby nebo vyloučené výklady (částice „jen“, „i“, „dokonce“). Druhou část rodiny tvoří srovnání, otázky s vneseným předpokladem, vztažné věty, kontrafaktuální podmínky, faktivní a implikativní slovesa a vytýkací konstrukce, a dále dvě hesla, která sledují presupozice v konkrétních prostředích: v reklamě a ve výslechu a svědectví.

Rodina se překrývá se dvěma jinými rodinami katalogu. Meta-model obsahuje heslo Presupozice v meta-modelu, které popisuje, jak se má předpoklad v řeči klienta rozpoznat a zpochybnit (Bandler a Grinder 1975), a Milton-model obsahuje heslo Presupozice v Milton-modelu, které popisuje opačný směr, tedy jak se předpoklady používají v hypnotickém jazyce (Bandler a Grinder 1975b). Tato rodina stojí mezi nimi: popisuje jazykový mechanismus samotný, nezávisle na tom, kdo ho používá a s jakým záměrem.

Původ🔗

Pojem presupozice vznikl ve filozofii jazyka a v lingvistice dávno před NLP. Levinson ve svém přehledu pragmatiky sleduje jeho vývoj od úvah o tom, co předpokládá vlastní jméno, přes spor o věty, jejichž předpoklad selhal, až k lingvistickým seznamům spouštěčů a k problému, proč se presupozice ve složených větách někdy zachovávají a jindy mizí (Levinson 1983). Paralelně vznikla Griceova teorie konverzace, podle níž posluchač vychází z předpokladu, že mluvčí spolupracuje, tedy říká tolik, kolik je třeba, pravdivě, k věci a srozumitelně, a doplňuje si to, co doslovné znění nevyjadřuje (Grice 1975). Právě tato ochota doplňovat vysvětluje, proč posluchač nevyslovený předpoklad obvykle přijme bez námitky.

Bandler a Grinder znali lingvistiku své doby a v první knize o meta-modelu zařadili presupozice mezi jevy, kterými si člověk ochuzuje model světa; připojili i přehled syntaktických prostředí, ve kterých se presupozice v angličtině vyskytují (Bandler a Grinder 1975; Chomsky 1965). V knize o hypnotických vzorcích Miltona Ericksona popsali tytéž konstrukce z opačné strany, jako prostředek, kterým terapeut předkládá žádoucí výsledek jako samozřejmý (Bandler a Grinder 1975b). Erickson a jeho spolupracovníci sami mluvili o implikaci a o nepřímých formách sugesce, které ponechávají klientovi pocit, že závěr vyvodil sám (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Pozdější učebnice NLP převzaly zkrácené seznamy spouštěčů, většinou bez lingvistického aparátu, ze kterého vzešly (O'Connor a Seymour 1990). Pro českého čtenáře je podstatné, že tyto seznamy vznikly pro angličtinu. Čeština nemá členy, určitost vyjadřuje zájmeny a slovosledem a částice se v ní vážou k aktuálnímu členění věty, takže řada presupozic se v ní skrývá jinde, než naznačují překlady příruček.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Všechna hesla rodiny popisují tentýž dvouvrstvý mechanismus. Výpověď má vrstvu, o které se jedná a ke které lze říct „ne“, a vrstvu předpokladů, které tvoří pozadí. Přímá odpověď na první vrstvu druhou vrstvu nezpochybňuje, ale potvrzuje. V běžné komunikaci je to nezbytné a neškodné: předpoklady nesou to, co je oběma stranám známé, a šetří slova. Pragmatika popisuje i jev akomodace, kdy posluchač mlčky přijme předpoklad, který dosud sdílený nebyl, aby rozhovor mohl plynout (Levinson 1983). Manipulativní užití staví právě na akomodaci. Do vrstvy předpokladů se umístí sporný obsah, tedy vina, závislost, nevyhnutelné rozhodnutí, souhlas skupiny nebo hodnocení adresáta, a jeho odmítnutí pak vyžaduje přerušit tok rozhovoru a pojmenovat něco, co nikdo výslovně neřekl.

Pro defenzivní čtení je proto rozhodující jediná otázka: je předpoklad sdílený a ověřitelný, nebo je nový a sporný? Každé heslo rodiny k tomu nabízí kontrolní postup, který spočívá v tom, že pozorovatel předpoklad vytáhne z věty a vysloví ho jako samostatné tvrzení. Pokud by takové tvrzení vyvolalo námitku nebo vyžadovalo doklad, výpověď ho zakrývala. Druhým společným prvkem je mocenské uspořádání rozhovoru. Presupozice působí nejsilněji tam, kde adresát nemá prostor zastavit se, kde mluví s autoritou nebo kde je pod časovým tlakem. Model pravděpodobnosti elaborace popisuje, že při nízké motivaci nebo kapacitě zpracovávat sdělení lidé hodnotí obsah podle okrajových vodítek, nikoli podle argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Presupozice argument vůbec nepodává, takže dokud si ho posluchač sám nevyjádří, není co hodnotit.

Třetím společným prvkem je kumulace. Jednotlivá presupozice je zřídka sama o sobě nebezpečná. Nebezpečí vzniká opakováním, kdy se tentýž předpoklad objevuje v mnoha rozhovorech, a hromaděním, kdy jedna výpověď nese několik předpokladů naráz. Kahneman popisuje, že známost a snadnost zpracování vyvolávají pocit pravdivosti (Kahneman 2011); předpoklad, který se opakuje, se stává známým, a tím i důvěryhodným, přestože nikdy nebyl vysloven jako tvrzení. V kontrolujících vztazích a uzavřených skupinách tak vzniká sdílená verze skutečnosti, která se nikdy neprojednávala. Kompendium tento jev sleduje v detekční signatuře gaslightingu a v souvislosti s jazykem ideologických systémů ho Lifton popsal jako jazyk, který nálepkami a hotovými formulemi ukončuje přemýšlení (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

U této rodiny je třeba pečlivě oddělit dvě úrovně tvrzení. První úrovní je lingvistický popis: spouštěče presupozic, test zachování pod záporem, vyvratitelnost v kontextu a problém projekce patří do standardního obsahu pragmatiky a nejsou sporné (Levinson 1983). K této úrovni patří i dobře doložené zjištění, že formulace otázky může posunout odpovědi a pozdější vzpomínky dotazovaného, které má přímé důsledky pro výslech a svědeckou výpověď (Loftus a Palmer 1974). Druhou úrovní jsou specifická tvrzení NLP: že presupozice obcházejí vědomou kritiku, prohlubují trans nebo spolehlivě vedou k přijetí sugesce. Tato tvrzení se v primární literatuře opírají o rozbor přepisů sezení a o zkušenost praktiků, ne o kontrolované experimenty (Bandler a Grinder 1975b).

Přehledy výzkumu NLP se týkají převážně jiných tvrzení oboru, zejména reprezentačních systémů, a nenacházejí podporu ani tam, kde testovatelná tvrzení existují (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Hodnocení amerických národních akademií nenašlo pro tvrzení NLP o ovlivňování lidí dostatečnou empirickou oporu (Druckman a Swets 1988) a kritický přehled z oblasti koučinku konstatuje přetrvávající nedostatek kvalitních studií (Passmore a Rowson 2019). Poctivý závěr pro celou rodinu zní, že mechanismus, o který se opírá, je reálný a dobře popsaný, ale síla a spolehlivost účinku, kterou mu NLP připisuje, nebyly ověřeny. Hesla rodiny proto popisují presupozice jako rozpoznatelnou strukturu rozhovoru, nikoli jako techniku s prokázaným samostatným účinkem.

Obrana🔗

Obrana proti všem vzorcům rodiny vychází ze stejného principu: předpoklad vyslovit. Kdo převede nevyslovené tvrzení na samostatnou větu, vrací ho do vrstvy, o které se jedná, a kde ho lze odmítnout nebo ověřit. Druhou společnou obranou je neodpovídat na otázku, jejíž každá odpověď předpoklad potvrzuje, a místo toho zpochybnit její východisko. Třetí obranou je zpomalit, protože presupozice působí nejsilněji v rychlém sledu, kdy není prostor se vrátit; prosba o čas, o písemnou formu nebo o přeformulování otázky je legitimní odpovědí. Výzkum očkování proti přesvědčování ukazuje, že předchozí seznámení s oslabenou formou působení a s jeho vyvrácením zvyšuje odolnost vůči pozdějšímu plnému působení (McGuire 1964); znalost nejčastějších spouštěčů, kterou tato rodina nabízí, má podobnou funkci.

U lidí, na které se presupozice uplatňovaly dlouhodobě v kontrolujícím vztahu nebo v uzavřené skupině, je součástí zotavení i zpětná rekonstrukce. Pomáhá vypsat, co o nich bylo v rozhovorech předpokládáno, jaká „fakta“ o jejich minulosti, vlastnostech a budoucnosti se opakovaly, a ke každému z nich doplnit, zda pro něj existuje nezávislý doklad. Takové zmapování obvykle ukáže, že velká část obrazu, který člověk o sobě převzal, nebyla nikdy tvrzena ani doložena, jen předpokládána. Herman popisuje obnovu vlastního hlasu a vlastního výkladu zkušenosti jako jádro zotavení po dlouhodobém nátlaku (Herman 1992) a tato práce probíhá nejlépe v bezpečném vztahu, ve kterém má člověk znovu právo na vlastní popis událostí.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-06.01	Jazykové presupozice	Linguistic presuppositions	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-06.02	Existenční presupozice	Existential presupposition	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.03	Presupozice časových vět	Subordinate clauses of time	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.04	Pořadové číslovky	Ordinal numerals	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.05	Presupozice spojky „nebo“	Use of „or“	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-06.06	Predikáty uvědomění	Awareness predicates	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-06.07	Komentářová příslovce a přídavná jména	Commentary adverbs and adjectives	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.08	Slovesa změny času a stavu	Change-of-time verbs and adverbs	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-06.09	Opakovací slova	Repetitive cue words	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.10	Částice „jen“, „i“, „dokonce“	Qualifiers only, even, too	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.11	Srovnávací presupozice	Comparatives as presuppositions	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.12	Otázky s presupozicí	Loaded questions	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-06.13	Vztažné věty jako presupozice	Relative clauses	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.14	Kontrafaktuální podmínky	Counterfactual conditionals	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.15	Faktivní slovesa	Factive verbs	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-06.16	Implikativní slovesa	Implicative verbs	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.17	Vytýkací konstrukce	Cleft sentences	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-06.18	Presupozice v reklamě	Presuppositions in advertising	vzorec	převážně vlivové	střední
NLP-06.19	Presupozice ve výslechu a svědectví	Presuppositions in questioning and testimony	vzorec	převážně vlivové	vysoké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Jazykové presupozice"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/_index.md"
  n1["Jazykové presupozice"]
  n2["Existenční presupozice"]
  n3["Presupozice časových vět"]
  n4["Pořadové číslovky"]
  n5["Presupozice spojky „nebo“"]
  n6["Predikáty uvědomění"]
  n7["Komentářová příslovce a přídavná jména"]
  n8["Slovesa změny času a stavu"]
  n9["Opakovací slova"]
  n10["Částice „jen“, „i“, „dokonce“"]
  n11["Srovnávací presupozice"]
  n12["Otázky s presupozicí"]
  n13["Vztažné věty jako presupozice"]
  n14["Kontrafaktuální podmínky"]
  n15["Faktivní slovesa"]
  n16["Implikativní slovesa"]
  n17["Vytýkací konstrukce"]
  n18["Presupozice v reklamě"]
  n19["Presupozice ve výslechu a svědectví"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  n1 --> n4
  n1 --> n5
  n1 --> n6
  n1 --> n7
  n1 --> n8
  n1 --> n9
  n1 --> n10
  n1 --> n11
  n1 --> n12
  n1 --> n13
  n1 --> n14
  n1 --> n15
  n1 --> n16
  n1 --> n17
  n1 --> n18
  n1 --> n19
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/jazykove-presupozice.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/existencni-presupozice.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/presupozice-casovych-vet.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/poradove-cislovky.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/presupozice-nebo.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/predikaty-uvedomeni.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/komentarova-adverbia.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/slovesa-zmeny-casu.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/opakovaci-slova.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/kvalifikatory-jen-i.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/srovnavaci-presupozice.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/otazky-s-presupozici.md"
  click n13 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/vztazne-vety-presupozice.md"
  click n14 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/kontrafaktualni-podminky.md"
  click n15 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/faktivni-slovesa.md"
  click n16 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/implikativni-slovesa.md"
  click n17 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/rozstepene-vety.md"
  click n18 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/presupozice-v-reklame.md"
  click n19 "@/kompendium/nlp-vzorce/presupozice/presupozice-ve-vyslechu.md"

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Ericksonovská hypnóza – předchozí rodina katalogu
• Sleight of Mouth – další rodina katalogu