Kontrastní analýza🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Contrastive analysis
Jiné názvy	porovnání submodalit
Obecnější heslo	Elicitace submodalit
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kontrastní analýza je v neurolingvistickém programování srovnání kvalit dvou vnitřních představ, které se liší v tom, jak je člověk prožívá. Obvykle se srovnává zážitek, který má určitou vlastnost, se zážitkem, který ji postrádá: přesvědčení, jímž si je člověk jistý, s přesvědčením, o kterém pochybuje; věc, kterou má rád, s věcí, ke které je lhostejný; situace, ve které se cítí motivovaný, se situací, ve které ne. Cílem srovnání je najít kvality, ve kterých se obě představy liší, a mezi nimi ty, které podle NLP nesou rozdíl v prožitku (Andreas a Andreas 1987). Kontrastní analýza je tedy zvláštním případem elicitace submodalit: nezjišťuje podobu jedné představy, ale rozdíl mezi dvěma. Výsledek slouží jako podklad pro techniky, které mají kvality jedné představy přenést na druhou, zejména pro mapování napříč. Pro kompendium je vzorec důležitý tím, že jeho výsledkem je „mapa rozdílu“ mezi jistotou a pochybností, kterou lze použít k oslabení pochybnosti, o jejímž oprávnění nikdo neuvažoval.

Původ a souvislosti🔗

Srovnávání dvou podobných, ale odlišně prožívaných zážitků patří k metodě modelování, kterou NLP od počátku uplatňovalo: rozdíl mezi tím, kdo dovednost má, a tím, kdo ji nemá, se hledá ve struktuře jejich vnitřních reprezentací (Dilts a kol. 1980). V práci se submodalitami tento postup přenesl Bandler z porovnávání lidí na porovnávání zážitků téhož člověka, například zážitků, které jsou mu příjemné a nepříjemné (Bandler 1985). Andreasovi kontrastní analýzu zařadili do souboru pokročilých intervencí jako základní nástroj pro nalezení kvalit, které odlišují různé typy prožitků, mimo jiné porozumění od nejasnosti a jistotu od pochybnosti (Andreas a Andreas 1987). Pozdější literatura o přesvědčeních NLP rozpracovala práci se strukturou přesvědčení do vlastních modelů (Dilts 1990). Myšlenka srovnání má i obecnější kořen. Bateson definoval informaci jako rozdíl, který má účinek, a NLP tuto formulaci rádo citovalo jako zdůvodnění, proč hledat právě rozdíly (Bateson 1972). Mimo NLP je srovnávací metoda běžná v experimentální psychologii, kde se podmínky liší v jedné proměnné; kontrastní analýza ale postrádá kontrolu, která z takového srovnání činí doklad.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec čtyři prvky. Prvním je volba dvojice: dva zážitky, které se podle tazatele nebo dotazovaného liší v určité vlastnosti, ale jsou jinak co nejpodobnější. Druhým je paralelní popis: obě představy se popisují stejnými kategoriemi kvalit, zrakových, sluchových i tělesných. Třetím je seznam rozdílů: zaznamenají se kvality, ve kterých se popisy liší, například že jisté přesvědčení je viděno zblízka a barevně, kdežto pochybnost zdálky a šedě. Čtvrtým je výběr: z rozdílů se vyberou ty, které tazatel na základě reakcí dotazovaného pokládá za nosné, tedy za kritické submodality (Andreas a Andreas 1987).

Pozorovatel by měl vidět, kde se ve struktuře rozhoduje. Rozhodující je první prvek, volba dvojice. Kdo vybere, co se bude srovnávat, rozhoduje i o tom, který prožitek bude vzorem a který odchylkou. Když se srovnává jistota a pochybnost, je v rámci implicitně dáno, že jistota je žádoucí stav a pochybnost nedostatek, který lze napravit. Otázka, zda je pochybnost oprávněná, se v kontrastní analýze neklade, protože analyzuje formu prožitku, ne jeho důvody. Druhým rozhodujícím místem je výběr kritických kvalit, ve kterém hraje roli interpretace tazatele; výzkum výpovědí ukázal, že už formulace otázky mění, co dotazovaný popíše (Loftus a Palmer 1974). Výsledná mapa rozdílu je tak v různé míře společným dílem obou stran, i když se předkládá jako objektivní popis vnitřního světa dotazovaného.

Detekční znaky🔗

Kontrastní analýza se v rozhovoru pozná podle toho, že mluvčí požádá o vybavení dvou zážitků a pak se na oba ptá stejnými otázkami, často střídavě. Typicky zazní výzva vybavit si něco, čím si je člověk naprosto jistý, a pak něco, o čem pochybuje, nebo věc, kterou miluje, a věc, ke které je lhostejný. Mluvčí si rozdíly zapisuje a nakonec je shrne: „Jistota je u vás blízko a vlevo, pochybnost daleko a vpravo.“ Varovné znaky se týkají volby dvojice a cíle. Prvním je, že srovnávaná pochybnost se týká skupiny, vůdce, produktu nebo rozhodnutí, na kterém má mluvčí zájem. Druhým je, že výsledek srovnání se rovnou spojuje s návrhem pochybnost „předělat“ na podobu jistoty. Třetím je, že kontrastní analýza probíhá na hromadném semináři nebo v programu, který vyžaduje závazek. Čtvrtým je, že o důvodech pochybnosti se vůbec nemluví. Kompendium popisuje soustavné oslabování vlastního úsudku jako pěstování sebepochybnosti; kontrastní analýza zneužitá vůči oprávněné pochybnosti je jeho zrcadlovým protějškem, protože neoslabuje jistotu, ale pochybnost, a tím oslabuje kritický úsudek (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití má podobu zkoumání, ve kterém dvojici volí sám člověk a ve kterém výsledek slouží jeho cílům. Klient, který chce pochopit, proč se v některých situacích cítí motivovaný a v jiných ne, může z porovnání obou situací získat zajímavý popis, i když jeho mechanistický výklad je nejistý. Podobnou logiku má i výzkum, který porovnává popisy jistých a nejistých vzpomínek, ovšem s kontrolou, souhlasem a bez zásahu do přesvědčení účastníků. Klinicky užitečný protějšek kontrastní analýzy nabízí kognitivní terapie, která porovnává situace, v nichž se objevují a neobjevují automatické myšlenky, a zkoumá jejich obsah a důkazy (Beck 1976). Rozdíl je v tom, že kognitivní terapie se ptá na důvody, kdežto kontrastní analýza na formu.

Manipulativní užití staví právě na této nepřítomnosti důvodů. Pokud se člověk vyzve, aby porovnal svou jistotu a svou pochybnost o skupině, a výsledek se použije k tomu, aby pochybnost „dostala“ podobu jistoty, mění se jeho postoj, aniž by se kdokoli zabýval tím, proč pochyboval. Výsledkem není přesvědčení argumenty, ale přeladění formy. Výzkum přesvědčování ukazuje, že změna postoje dosažená bez zpracování argumentů bývá méně stabilní a více závislá na trvalém působení zdroje (Petty a Cacioppo 1986). V uzavřených skupinách to znamená, že přeladěná pochybnost se vrací a vyžaduje další „práci“, což prohlubuje závislost na vedení. Lifton popsal kulturu, ve které je pochybnost chápána jako chyba jednotlivce a nikdy jako informace o systému (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Kontrastní analýza jako samostatná technika nebyla v kontrolovaném výzkumu systematicky zkoumána. Neexistují studie, které by ukázaly, že srovnání submodalit dvou zážitků spolehlivě odhaluje kvality odpovědné za rozdíl v prožitku a že tento výsledek je stabilní při opakování nebo u jiného tazatele. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010), a hodnocení amerických expertů nenašlo dostatečné doklady pro teorii NLP ani pro jeho účinky (Druckman a Swets 1988). Z obecné psychologie navíc plyne, že introspektivní popisy jsou ovlivnitelné otázkami a očekáváním tazatele (Loftus a Palmer 1974), takže rozdíly zjištěné kontrastní analýzou mohou být zčásti artefaktem rozhovoru. Kritický přehled pro koučink doporučuje opatrnost u technik, jejichž mechanismus nebyl ověřen (Passmore a Rowson 2019). Poctivé shrnutí tedy zní: srovnání dvou zážitků může přinést zajímavý popis, ale není ověřenou metodou pro odhalení mechanismu jistoty, motivace nebo přitažlivosti.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je všímat si, kdo vybírá srovnávanou dvojici a co je v ní implicitně označeno za vadu. Pokud se má porovnávat jistota s pochybností o něčem, na čem má druhá strana zájem, je rozumné odmítnout a místo toho pochybnost vyslovit a probrat její důvody. Druhou obranou je trvat na otázce „proč“: forma prožitku nic neříká o tom, zda je pochybnost oprávněná, a jakákoli změna formy, která neodpovídá na důvody, je změnou bez poznání. Třetí obranou je vědět, že pochybnost je v epistemickém smyslu cenná: chrání před chybou a její oslabení bez důvodu je ztrátou ochrany. Inokulační přístup ukazuje, že kdo zná tah předem, odolává mu lépe (McGuire 1964).

U lidí, jejichž pochybnosti byly v nátlakovém prostředí soustavně přelaďovány, se po odchodu často objevuje zahlcení vrácenými pochybnostmi a nejistota, zda jim smějí věřit. Zotavení zahrnuje obnovu práva pochybovat a postupné učení se pochybnosti ověřovat, ne potlačovat. Herman zdůrazňuje, že obnova autonomie po zkušenosti kontroly zahrnuje i obnovu vlastního úsudku (Herman 1992). Klinik by měl s takovým klientem pracovat s obsahem pochybností a jejich ověřováním a vyhnout se technikám, které by opět měnily jejich formu bez ohledu na důvody.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Elicitace submodalit – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kontrastní rámec – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Contrast frame)
• Elicitace submodalit – příbuzné heslo (Submodality, Eliciting submodalities)
• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Mapování napříč – příbuzné heslo (Submodality, Mapping across)
• Od libosti k nechuti – příbuzné heslo (Submodality, Like-to-dislike pattern)
• Změna přesvědčení přes submodality – příbuzné heslo (Submodality, Belief change through submodalities)
• Strategie přesvědčení o pravdivosti – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Convincer strategy)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kritické submodality – předchozí heslo rodiny
• Mapování napříč – další heslo rodiny