Rozbití kompulze🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Compulsion blowout
Jiné názvy	compulsion blowout, přetažení nutkání za práh
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Rozbití kompulze (anglicky compulsion blowout) je v neurolingvistickém programování označení pro intervenci, jejímž cílem je oslabit nutkavou touhu, například po cigaretě, jídle, alkoholu nebo opakovaném jednání. Vzorec vychází z představy, že nutkání je zakódováno určitými smyslovými kvalitami vnitřního obrazu nebo pocitu, tedy submodalitami, a že některá z těchto kvalit je pro intenzitu prožitku rozhodující. Podle NLP se nutkání nemá tlumit, ale naopak stupňovat v této rozhodující kvalitě tak dlouho, až prožitek „přeskočí“ a ztratí sílu. Slovo „blowout“ odkazuje právě k tomuto zlomu: představa se přetáhne přes hranici, za kterou už nefunguje jako spouštěč. Vzorec patří k rodině pokročilých intervencí se submodalitami, které literatura NLP v polovině osmdesátých let systematizovala (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). Pro kompendium je podstatný hlavně proto, že se nabízí lidem se závislostmi a nutkavými potížemi, tedy skupině, u níž má odklad účinné léčby vážné důsledky.

Původ a souvislosti🔗

Práce se submodalitami se v NLP prosadila v první polovině osmdesátých let, kdy se pozornost přesunula od jazykových vzorců a reprezentačních systémů k jemnějším vlastnostem představ: velikosti, jasu, vzdálenosti, barvě, pohybu nebo hlasitosti. Bandler tuto práci popularizoval jako způsob, jak „řídit vlastní mozek“, a zdůrazňoval, že na obsahu představy záleží méně než na tom, jak je zakódována (Bandler 1985). Steve a Connirae Andreasovi z ní vytvořili soubor intervencí s podrobně popsanou strukturou, do kterého se zařazují i vzorce pracující s nutkáním (Andreas a Andreas 1987). Rozbití kompulze navazuje na kritické submodality: bez předpokladu, že jedna kvalita nese většinu emočního náboje, by nemělo smysl ji stupňovat.

Myšlenka, že symptom lze oslabit tím, že se zesílí nebo předepíše, není v psychoterapii nová. Strategická a systemická terapie popisovala paradoxní postupy, v nichž terapeut symptom nepotlačuje, ale vědomě s ním pracuje a mění tím jeho význam (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Haley zaznamenal, jak Erickson s nežádoucím chováním zacházel jako s něčím, co lze zesílit nebo spojit s nepříjemnou povinností, až ztratí přitažlivost (Haley 1973). Behaviorální tradice zase zkoumala vyhasínání podmíněných reakcí a vystavování podnětu bez obvyklého následku (Pavlov 1927). Rozbití kompulze si z těchto zdrojů bere intuici, že intenzivní kontakt s podnětem může změnit jeho působení, ale vysvětluje ji vlastním jazykem submodalit.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně vzorec stojí na třech předpokladech. Za prvé, nutkání má u každého člověka rozpoznatelnou smyslovou podobu, například obraz předmětu touhy, který je blízko, jasně osvětlený a ostrý. Za druhé, mezi kvalitami této podoby existuje jedna, jejíž změna mění intenzitu prožitku víc než změna ostatních; v NLP se nazývá kritická nebo hnací submodalita. Za třetí, každá kvalita má práh, za nímž přestane prožitek zesilovat a začne ho rozkládat: obraz, který je příliš blízko nebo příliš jasný, podle tohoto výkladu přestane být lákavý a stane se nepříjemným, směšným nebo prázdným (Andreas a Andreas 1987). Vzorec tedy nepracuje s obsahem touhy, s jejím významem v životě člověka ani s jejími sociálními a biologickými podmínkami. Pracuje jen s formou prožitku a očekává, že změna formy přetrvá.

Pozorovatel by měl rozlišit, co v tomto popisu odpovídá běžné zkušenosti a co je teoretický přídavek. Je dobře známo, že živost a blízkost představy souvisí se silou emoce a že lidé popisují bažení často jako dotěrný obraz nebo pocit. Méně jisté je tvrzení, že existuje univerzální práh, za kterým se nutkání trvale „rozbije“, a že k tomu stačí jedno sezení. NLP tento mechanismus spíše předpokládá, než by ho doložilo, a jeho výklad je typický pro celou oblast: subjektivní zpráva klienta po intervenci se bere jako doklad mechanismu (Tosey a Mathison 2009). U závislostí navíc existuje silná fyziologická a sociální složka, se kterou vzorec nepočítá.

Detekční znaky🔗

Nabídku rozbití kompulze lze rozpoznat podle několika rysů. Poskytovatel slibuje rychlý a trvalý výsledek, často jedno sezení, u problému, který bývá dlouhodobý a recidivující. Popis metody se soustředí na „obraz“ nebo „pocit“ nutkání a na jeho stupňování, ale nemluví o abstinenčních příznacích, o medicínském riziku odvykání, o komorbiditách ani o prostředí, v němž člověk žije. Úspěch se měří bezprostředním dojmem na konci sezení, ne odstupem týdnů nebo měsíců. Varovným znakem je, když poskytovatel odrazuje od lékařské nebo adiktologické péče, zpochybňuje farmakoterapii nebo prohlašuje, že kdo po intervenci znovu podlehne, „nespolupracoval“ nebo „nedošel za práh“. Taková formulace činí metodu nevyvratitelnou, protože každé selhání přičítá klientovi (Sharpley 1987).

U člověka, který intervenci podstoupil, se může objevit krátkodobá úleva provázená silným přesvědčením, že je problém vyřešen. Přesvědčení o účinku však samo nedokládá, že zásah působil, protože obtíže přirozeně kolísají (Gilovich 1991). Pokud se nutkání vrátí, následuje často stud a pocit osobního selhání, který snižuje ochotu vyhledat další pomoc. Kompendium tento průběh popisuje obecněji u imunizace proti falsifikaci: metoda, která nemůže selhat, přesouvá veškerou vinu na toho, komu měla pomoci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

V legitimní podobě může práce se smyslovými kvalitami nutkání sloužit jako doplněk standardní léčby. Terapeut si všímá, jak klient bažení popisuje, pomáhá mu rozpoznat spouštěče a zvyšuje jeho pocit, že prožitek není neměnný. Taková práce nic neslibuje, nenahrazuje lékařskou péči a je zasazena do plánu, který zahrnuje prevenci relapsu, podporu blízkých a případně medikaci. Motivační rozhovor ukazuje, že u závislostí rozhoduje respekt k ambivalenci a autonomii klienta, nikoli rychlý zásah zvenčí (Miller a Rollnick 2013). Pokud submodalitní práce tento rámec respektuje, je její riziko malé, i když přínos zůstává nejistý.

Manipulativní nebo škodlivé užití má dvě podoby. První je komerční: vzorec se prodává jako zázračná jednorázová léčba, která má nahradit dlouhodobou péči, a to lidem, kteří jsou pro naději na rychlé řešení zvlášť vnímaví. Druhá je vztahová: v uzavřených skupinách se úspěch nebo neúspěch intervence stává měřítkem oddanosti a pokrok člověka se hodnotí podle toho, zda „rozbil“ své nutkání pod vedením autority. Obě podoby spojuje přesun odpovědnosti na klienta a slib, který nelze ověřit. Kritici NLP upozorňují, že podobné sliby jsou v oboru běžné a že právě v oblasti zdraví jsou nejméně podložené (Roderique-Davies 2009).

Stav důkazů🔗

Pro rozbití kompulze jako samostatný postup nejsou v kritických přehledech NLP doloženy kontrolované studie, které by prokazovaly jeho účinek. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky našel jen malý počet studií nízké kvality a dospěl k závěru, že důkazy pro použití NLP ve zdravotnictví nestačí (Sturt a kol. 2012). Witkowski po průchodu výzkumnou databází NLP konstatoval, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010). Panel odborníků, který hodnotil psychologické intervence, zařadil NLP mezi postupy, jejichž užití v léčbě duševních poruch považoval za pravděpodobně nebo jistě diskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006).

Zároveň je třeba neodmítat celou oblast karikaturou. Výzkum mimo NLP opakovaně ukazuje, že mentální představy hrají v bažení roli a že práce s pozorností a představami může jeho intenzitu krátkodobě měnit. Expoziční postupy behaviorální terapie mají u úzkostných a nutkavých poruch dobrou oporu, ale pracují systematicky, opakovaně a s měřením výsledku, ne jednorázovým „přetažením“ (Wolpe 1958). Rozumný závěr proto zní: submodalitní výklad nutkání je zajímavá hypotéza, slib trvalého rozbití kompulze za jedno sezení ale oporu v datech nemá.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je nenechat se od doložené léčby odvést slibem rychlého řešení. Člověk, kterému je rozbití kompulze nabízeno, se může ptát, jaké výsledky má metoda po půl roce a po roce, kdo je změřil a zda poskytovatel spolupracuje s lékařem; systematický přehled účinků NLP na zdraví dostatek takových dokladů nenašel (Sturt a kol. 2012). Pokud poskytovatel odrazuje od medikace nebo od adiktologické péče, je to důvod spolupráci ukončit. U alkoholu a některých léků může být náhlé přerušení užívání zdravotně nebezpečné, a proto rozhodnutí o odvykání patří do rukou lékaře. Jak se doložené terapeutické přístupy liší od nabídek bez dokladů, popisuje kapitola terapeutické přístupy.

Pro zotavení po neúspěšné intervenci je důležité odmítnout výklad, že recidiva je osobní selhání nebo důkaz nedostatečné spolupráce. Relaps je u závislostí běžnou součástí průběhu a standardní léčba s ním počítá. Terapeutické přístupy, které pracují s odpovědností bez obviňování, pomáhají obnovit ochotu vyhledat pomoc (Miller a Rollnick 2013). Odborník, který se submodalitami pracuje, by měl jejich užití klientovi otevřeně popsat jako doplňkové a experimentální, zaznamenávat průběh a uznat, že subjektivní úleva na konci sezení není dokladem trvalé změny.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Mapování napříč – příbuzné heslo (Submodality, Mapping across)
• Swish – příbuzné heslo (Submodality, Swish pattern)
• Od libosti k nechuti – příbuzné heslo (Submodality, Like-to-dislike pattern)
• Prahový vzorec – příbuzné heslo (Submodality, Threshold pattern)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Auditivní swish – předchozí heslo rodiny
• Vzorec Godiva – další heslo rodiny