Usmiřovatel🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-20.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové vzorce
Druh	pojem
Anglicky	Placater
Jiné názvy	usmiřující postoj, placating
Obecnější heslo	Komunikační kategorie Virginie Satirové
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Usmiřovatelem se v typologii Virginie Satirové označuje komunikační postoj, ve kterém se člověk pod tlakem snaží především zabránit nesouhlasu nebo hněvu druhého. Souhlasí, i když nesouhlasí, omlouvá se i za to, za co nemůže, nabízí, že udělá cokoli, a vlastní přání a názory odsouvá stranou. Satirová postoj popisovala jako způsob, jak si člověk s nízkou sebeúctou kupuje přijetí: nechce, aby se na něj někdo zlobil, a platí za to tím, že sám sebe neklade do hry (Satir 1972). Postoj patří mezi čtyři ochranné komunikační kategorie Satirové a jeho protějškem je obviňovatel, se kterým často tvoří ustálený pár. Kompendium usmiřování popisuje proto, že v nátlakových vztazích je nejčastější viditelnou stopou strachu, a proto, že se dá snadno přehlédnout jako pouhá vstřícnost nebo naopak nespravedlivě vyložit jako povahová slabost.

Původ a souvislosti🔗

Satirová postoj popsala na základě své práce s rodinami a jako všechny ostatní stresové postoje jej spojila s tělesným obrazem: člověk, který klečí, dívá se nahoru a natahuje ruku, jako by prosil o shovívavost. Přehnané zaujetí této polohy mělo rodinám umožnit zažít, jak je postoj vyčerpávající a jak málo prostoru nechává pro vlastní potřeby (Satir 1972). Její systémové pojetí sdílelo s teorií komunikace kalifornské skupiny kolem Batesona představu, že chování jednotlivce je třeba číst v kontextu vztahu, ve kterém vzniká a který udržuje (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

V gestalt terapii popsal Fritz Perls vnitřní obdobu usmiřování jako „underdoga“, tu stránku osobnosti, která se omlouvá, slibuje a vymlouvá, zatímco moralizující „topdog“ ji kárá (Perls 1969). NLP převzalo postoj spolu s celou typologií. V druhém dílu Struktury magie se Satirové kategorie objevují v souvislosti s inkongruencí, tedy s nesouladem mezi slovy a dalšími kanály sdělení (Grinder a Bandler 1976). U usmiřovatele je taková inkongruence typická: slova souhlasí, ale tělo a hlas prozrazují napětí, strach nebo potlačený nesouhlas.

Struktura vzorce🔗

Usmiřující postoj má rozpoznatelnou podobu na čtyřech rovinách. Ve slovech převažuje souhlas, omluva, sebepodceňování a nabízení: „máš pravdu“, „promiň“, „to je moje chyba“, „udělám to, jak chceš“. V hlase převažuje tichost, zvýšená intonace na konci vět, jako by i oznamovací věta byla otázkou, a rychlé přitakávání. V těle se postoj projevuje zmenšováním, sklopeným pohledem nebo naopak úzkostným sledováním tváře druhého, kývání a ustupováním. Uvnitř podle Satirové převažuje pocit bezcennosti a závislosti na přízni druhého (Satir 1972).

Systémově je důležité, že usmiřování má funkci. Ve vztahu, kde nesouhlas vede k trestu, ať už k výbuchu hněvu, k mlčení nebo k odebrání náklonnosti, je ustupování rozumnou strategií, jak se trestu vyhnout. Watzlawick a spolupracovníci upozorňují, že v komplementární interakci se postoje obou stran navzájem udržují: čím více jedna strana ustupuje, tím více druhá strana zabírá prostor (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Usmiřování se tak může stát součástí kruhu, ve kterém posiluje přesně to chování, před kterým má chránit.

Detekční znaky🔗

Pro pozorovatele je podstatné odlišit usmiřování od zdvořilosti, kulturně běžné úcty a přiměřené omluvy. Usmiřování se pozná podle nepoměru: omluva je větší než podíl na situaci, souhlas přichází dřív, než druhý dořekne, a sebepodceňování přesahuje to, o čem je řeč. Dalším znakem je asymetrie: člověk usmiřuje jen vůči určité osobě, kdežto jinde mluví volně. Takový vzorec může ukazovat na vztah, ve kterém je nesouhlas nebezpečný. Stark popsal, jak se v donucující kontrole chování oběti postupně podřizuje pravidlům, která jí partner vnucuje, a jak se toto podřizování navenek může jevit jako dobrovolné (Stark 2007). Kompendium nástroje k posouzení takové kontroly uvádí na stránce o měření donucující kontroly.

Třetím znakem je preventivní ustupování: člověk mění své plány, slova i názory dřív, než druhý cokoli řekne, protože si jeho reakci předem domýšlí (Herman 1992). Kompendium dlouhodobou podobu tohoto jevu popisuje jako preventivní sebecenzuru. Čtvrtým znakem je citový dluh, kdy se usmiřování stává splátkou za údajnou laskavost druhé strany, jak ho kompendium popisuje u pěstování citového dluhu. Pátým znakem je hraný postoj: mluvčí se přehnaně omlouvá a sebeponižuje, aby druhý místo výtky začal utěšovat jeho, a tím se rozhovor odkloní od odpovědnosti.

Od usmiřování v nátlakovém vztahu je třeba odlišit stavy, které se navenek podobají. U deprese se sebeobviňování a pocit vlastní bezcennosti projevují ve všech vztazích a situacích, nejen vůči jedné osobě, a souvisejí s celkově negativním pohledem na sebe, svět a budoucnost (Beck 1976). Kulturní a profesní normy úcty zase vedou k ustupování, které je předvídatelné, oboustranně srozumitelné a nepřináší člověku strach. Rozhodující otázkou pro rozlišení je, co by se stalo, kdyby člověk nesouhlasil, a zda se toho bojí.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Usmiřující postoj sám není manipulací; ve většině případů je ochranou. V rodinné terapii se s ním pracuje tak, že ho člověk rozpozná, uvidí, co ho stojí, a postupně získá odvahu vyjádřit vlastní pohled (Satir 1972). V běžném životě je přiměřené ustoupení, omluva nebo uklidnění druhé strany součástí soužití a nelze ho bez dalšího vykládat jako slabost. Rozhodující je, zda je ustoupení volbou, nebo jedinou dostupnou možností.

Manipulativní souvislosti má postoj ve třech podobách. První je jeho vynucování: obviňující, výbušné nebo trestající chování druhé strany vede k tomu, že člověk usmiřuje, a jeho ustupování se pak vydává za souhlas (Stark 2007). Druhou je hraný postoj, kdy mluvčí volí sebeponížení jako tah, aby se vyhnul odpovědnosti nebo aby druhého zavázal. Třetí je nálepkování: kdo o druhém řekne, že je „typický usmiřovatel“, může tím zpochybnit jeho stížnost na chování jiných jako pouhý výraz jeho slabosti. Ve vlivové literatuře NLP se objevuje i vědomé využívání souhlasných a vstřícných formulací ke snižování odporu protějšku, které kompendium sleduje u rámce souhlasu.

Stav důkazů🔗

Popis usmiřujícího postoje je klinickým pozorováním Satirové, nikoli výsledkem systematického výzkumu (Satir 1972). NLP k tomuto popisu nepřidalo vlastní empirické ověření a obor jako celek má podle kritických přehledů slabou důkazní oporu (Witkowski 2010; Tosey a Mathison 2009). Čtení postoje z tělesných a hlasových projevů je navíc zatíženo obecnou nespolehlivostí výkladu jednotlivých neverbálních projevů, na kterou upozorňuje výzkum klamání a neverbální komunikace (Vrij 2008). Doložené jsou naopak jevy, které vysvětlují, proč usmiřování v nátlakových vztazích vzniká a přetrvává. Klinická literatura o traumatu popisuje, jak se u lidí vystavených opakovanému ohrožení vyvíjí ostražitost a podřízenost jako způsob přežití (Herman 1992), a výzkum donucující kontroly popisuje, jak se podřízenost stává součástí uspořádání vztahu (Stark 2007). Tyto poznatky však nepocházejí z NLP a nepotvrzují tvrzení, že Satirové kategorie jsou spolehlivým nástrojem k zařazování lidí.

Obrana a zotavení🔗

Pro člověka, který u sebe usmiřování rozpozná, je prvním krokem k obraně posoudit, zda je jeho ustupování odpovědí na skutečné nebezpečí. Pokud ano, je na místě hledat bezpečí a podporu mimo vztah, ne trénovat asertivitu, která by riziko mohla zvýšit (Stark 2007). Pokud ne, pomáhá oddělovat přiměřenou omluvu od převzetí celé viny a učit se vyjádřit vlastní pohled vedle uznání druhého: mrzí mě to, a zároveň vidím věc jinak. Pro pozorovatele, třeba klinika nebo přítele, je obranou nevykládat usmiřování jako souhlas. Kdo vždycky říká ano, o svém skutečném postoji zatím nic neřekl.

V terapii se s usmiřováním pracuje tak, že člověk znovu získává přístup k vlastním potřebám, nesouhlasu a hněvu, které postoj dlouho potlačoval. Herman popisuje, že obnova po dlouhodobém nátlaku probíhá ve vztahu, ve kterém člověk smí nesouhlasit, aniž by byl trestán, a ve kterém se postupně učí důvěřovat vlastnímu úsudku (Herman 1992). Cílem není z usmiřovatele udělat obviňovatele, ale umožnit mu vyrovnanou komunikaci, ve které má místo on i druhý.

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové vzorce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Komunikační kategorie Virginie Satirové – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Inkongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Incongruence)
• Rámec souhlasu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Agreement frame)
• Obviňovatel – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Blamer)
• Vyrovnaný – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Leveller)

V kompendiu

• EA-2.2.7 Pěstování citového dluhu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.7 Preventivní sebecenzura (self-cancelation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.4 Měření coercive control (škály a dotazníky) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Komunikační kategorie Virginie Satirové – předchozí heslo rodiny
• Obviňovatel – další heslo rodiny