Práce s částmi🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina Práce s částmi shromažďuje vzorce a pojmy, ve kterých neurolingvistické programování popisuje vnitřní rozpor člověka jako vztah mezi „částmi“ osobnosti. Každá část má podle modelu vlastní záměr, vlastní způsob vnímání a vlastní chování, a vnitřní konflikt je situace, ve které si části navzájem překážejí (Bandler a Grinder 1982). Zastřešující heslo Integrace částí popisuje společné jádro tohoto přístupu. Další hesla se věnují konkrétním podobám: vizuálnímu squashi, ve kterém se dvě části zobrazí v dlaních a jejich spojení se prožívá tělesně, integraci polarit, která rozpor rozkládá na dva protilehlé póly, vyjednávání mezi částmi, které hledá dohodu místo sjednocení, a jádrové transformaci, která řetězí záměry části až k obecným „jádrovým stavům“. Společným stavebním kamenem těchto postupů je hledání pozitivního záměru části.

Rodina obsahuje i dva popisné pojmy, kterými NLP třídí nesoulad v projevu člověka: sekvenční inkongruenci, kdy se protichůdné postoje střídají v čase, a simultánní inkongruenci, kdy si v jednom okamžiku odporují slova a tělo (Grinder a Bandler 1976). Oba pojmy navazují na obecný pojem inkongruence z rodiny základních pojmů. Poslední heslo, štěpení já v manipulativních skupinách, není vzorcem NLP v úzkém smyslu. Je to výkladový pojem z literatury o myšlenkové reformě a o uzavřených skupinách (Lifton 1961; Hassan 1988), který kompendium do rodiny zařadilo, protože ukazuje, co se s metaforou částí může stát v prostředí, které chce člověka ovládnout. Rodina se překrývá s rodinou reframingu, především s heslem šestikrokový reframing, které s částmi a jejich záměry také pracuje, a s rodinou kotvení, ze které integrace polarit přebírá práci s tělesnými signály.

Původ🔗

Představa, že člověk v sobě nese více hlasů, které spolu vedou spor, má v psychoterapii dvacátého století řadu podob a NLP ji převzalo hlavně ze dvou zdrojů. Prvním je gestalt terapie. Perls nechával protichůdné stránky klienta mluvit střídavě, často z různých míst v místnosti, a nejznámější dvojicí, se kterou pracoval, byl náročný „vrchní pes“ a vyhýbavý „spodní pes“ (Perls 1969). Druhým zdrojem je rodinná terapie Virginie Satirové, která sledovala, jak se u členů rodin pod tlakem rozcházejí slova a tělo, a souladnou komunikaci chápala jako znak zdravého fungování (Satir 1972). Grinder a Bandler obě linie analyzovali ve druhém dílu své práce o struktuře magie, kde nesoulad v projevu klienta učinili hlavním terapeutickým materiálem. Rozlišili inkongruenci podle kanálů a podle času, popsali práci s polaritami a navrhli, aby se rozporné stránky nejprve oddělily, plně vyjádřily a teprve poté integrovaly (Grinder a Bandler 1976). V knize o reframingu model rozvinuli: každá část má pozitivní záměr, lze s ní komunikovat a lze pro ni hledat nové chování nebo dohodu s jinými částmi (Bandler a Grinder 1982).

Pozdější generace praktiků přidaly další varianty. Connirae Andreasová a Tamara Andreasová rozpracovaly jádrovou transformaci, ve které se záměry části sledují k velmi obecným a hluboce kladným stavům, jako je vnitřní mír nebo jednota (Andreas a Andreas 1994). Encyklopedické přehledy NLP pak zahrnují práci s částmi a řadu postupů pro řešení vnitřních konfliktů mezi běžnou výbavu oboru (Dilts a DeLozier 2000). Souběžně, ale nezávisle na NLP, vznikly v psychoterapii i jiné modely, které pracují s mnohostí vnitřních hlasů. Patří k nim systém vnitřní rodiny Richarda Schwartze, kterému kompendium věnuje stránku o Internal Family Systems, nebo dialog na dvou židlích v terapii zaměřené na emoce. Podobnost metafory přitom neznamená shodu v teorii ani v míře empirického ověření.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Metafora částí má dvě tváře. V terapii a poradenství může člověku, který je zahlcen protichůdnými pocity, pomoci pojmenovat obě strany svého rozporu, uznat, že obě mají své důvody, a přestat jednu z nich odsuzovat. Tento přínos se shoduje s tím, co motivační rozhovory popisují jako respektující práci s ambivalencí, ve které obě strany rozporu vyslovuje sám klient a rozhodnutí zůstává na něm (Miller a Rollnick 2013). Stejná metafora však převádí nejasný pocit napětí do příběhu se dvěma postavami a kdo tento příběh vypráví, rozhoduje také o tom, která postava je kladná, co která „chce“ a jaký konec je správný. Defenzivní čtení rodiny proto stojí na třech otázkách, které platí pro všechny její vzorce.

První otázka zní, kdo určuje obsah částí. V legitimním užití je to člověk sám, jak odpovídá zásadě, že obě strany ambivalence vyslovuje klient (Miller a Rollnick 2013), v manipulativním mluvčí, který na výsledku rozhovoru má zájem. Druhá otázka zní, zda se části hodnotí. Legitimní užití bere obě strany rozporu jako lidské a oprávněné, manipulativní užití jednu z nich prohlásí za pravou, vyšší nebo zralou a druhou za zraněnou, starou nebo nečistou. Třetí otázka zní, kam se přenáší spor. Manipulativní užití často přepisuje konflikt mezi člověkem a někým jiným, například mezi zaměstnancem a nadřízeným nebo mezi partnery, na vnitřní konflikt jedné osoby. Člověk pak vyjednává sám se sebou místo s tím, kdo na něj klade požadavky, a jeho pochybnosti se stávají „částí“, kterou je třeba integrovat, tedy umlčet.

Nejzávažnější podobou tohoto posunu je štěpení já v uzavřených skupinách. Lifton mezi kritérii totalitního prostředí uvedl požadavek čistoty, který rozděluje svět i člověka na čisté a nečisté, a nadřazení doktríny nad osobu, při kterém se zkušenost jednotlivce podřizuje nauce (Lifton 1961). Hassan popsal kultovní identitu, která se překrývá přes původní osobnost člena, a myšlenkové techniky, které mají pochybnosti zastavit dřív, než se rozvinou (Hassan 1988). Když se do takového prostředí přenese řeč o částech, vyšším já nebo „starém programu“, poskytuje skupině hotový slovník, kterým lze každou kritickou myšlenku připsat nižší části člověka. Detekční znaky jednotlivých hesel proto sledují především jazyk, asymetrii hodnocení a nevyvratitelnost výkladu, tedy situaci, ve které přetrvávající pochybnost platí za důkaz, že integrace ještě neproběhla.

Stav důkazů🔗

Pro vzorce této rodiny jako specifické postupy NLP nejsou známy kontrolované studie, které by prokazovaly jejich účinek nad rámec obecných faktorů terapeutického vztahu, očekávání a pozornosti. Kritické přehledy výzkumu NLP opakovaně dospívají k závěru, že základní tvrzení oboru nemají kvalitní empirickou oporu (Sharpley 1987; Witkowski 2010), a systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek důkazů pro doporučení jeho postupů (Sturt a kol. 2012). Přehled pro oblast koučinku doporučuje opatrnost při používání technik, jejichž účinek nebyl doložen (Passmore a Rowson 2019). Samotné jádro rodiny, tedy představa, že lidé prožívají vnitřní konflikty a že pomáhá je pojmenovat, je přitom nesporné a odpovídá teorii kognitivní disonance i výzkumu ambivalence (Festinger 1957). Sporné jsou až další tvrzení: že části mají vlastní záměry a vůli, že každý záměr je kladný, že záměry tvoří hierarchii končící v univerzálních stavech, a že spojení rukou, vyjednání nebo zpřítomnění jádrového stavu trvale mění chování.

Zvláštní pozornost si zaslouží dva problémy. Prvním je nevyvratitelnost: modely rodiny jsou formulovány tak, že neúspěch postupu lze vždy připsat tomu, že integrace nebyla úplná nebo že řetěz záměrů nebyl dovedený dost daleko. Druhým je sugestivní síla metafory. Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii připomíná, že sugestivní postupy mohou tvarovat to, jak klient o sobě vypráví, a že živá metafora se snadno začne brát jako popis skutečnosti (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). U lidí s komplexním traumatem nebo s disociativními obtížemi to znamená, že práce s částmi bez odborné diagnostiky může roztříštěnost spíše prohloubit než zcelit. Literatura o myšlenkové reformě a o uzavřených skupinách, na které stojí heslo o štěpení já, je kvalitativní a opírá se o rozhovory a klinickou zkušenost, nikoli o kontrolovaný výzkum (Lifton 1961; Singer a Lalich 1995).

Obrana🔗

Obrana proti zneužití vzorců této rodiny začíná u autorství. Pokud někdo jiný rozděluje vaši zkušenost na části a určuje, která z nich je pravá, je legitimní jeho výklad odmítnout a popsat rozpor vlastními slovy. Pochybnost, kritika i přání odejít patří k vlastnímu úsudku a nejsou poruchou, kterou je třeba odstranit. Druhou obranou je převést řeč o částech zpět do jazyka faktů a rozhodnutí: co se stalo, co se požaduje, kdo to požaduje, jaké jsou možnosti a jaké následky. Třetí obranou je otázka, mezi kým spor skutečně probíhá. Pokud konflikt vznikl tím, že někdo jiný klade požadavky, patří vyjednávání k jednání s ním, ne do nitra člověka. Čtvrtou obranou je udržovat vztahy a zdroje informací mimo vztah nebo skupinu, ve které se metafora uplatňuje, protože vnější pohled pomáhá rozlišit přirozenou ambivalenci od vnuceného rozštěpu, zatímco kontrola komunikace a informací patří k jádru totalitního prostředí (Lifton 1961; Hassan 1988).

V klinické péči je u lidí, na které byla metafora částí uplatňována manipulativně, na místě opatrnost s dalšími postupy stejného typu. Zotavení se zaměřuje na obnovu důvěry ve vlastní pochybnost, na pojmenování toho, kdo a k čemu vnitřní rozdělení používal, a na postupné znovuspojení vlastního příběhu. Herman popisuje zotavení po dlouhodobém zneužití jako postup od obnovy bezpečí přes zpracování ztrát ke znovunavázání vztahů a obnově souvislé identity (Herman 1992). Kompendium k tomu nabízí oporu v post-cult protokolu a v kapitole o diferenciální diagnostice, která pomáhá odlišit důsledky manipulativního prostředí od disociativních poruch. Odborníci, kteří s částmi pracují, by měli metaforu vždy předkládat jako metaforu, nechat obsah částí na klientovi a žádnou z nich nehodnotit.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-15.01	Integrace částí	Parts integration	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-15.02	Vizuální squash	Visual squash	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-15.03	Jádrová transformace	Core transformation	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-15.04	Vyjednávání mezi částmi	Parts negotiation	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-15.05	Sekvenční inkongruence	Sequential incongruence	pojem	terapeutické i vlivové	střední
NLP-15.06	Simultánní inkongruence	Simultaneous incongruence	pojem	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-15.07	Hledání pozitivního záměru části	Eliciting a part's positive intention	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-15.08	Integrace polarit	Polarity integration	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-15.09	Štěpení já v manipulativních skupinách	Splitting of the self in manipulative groups	pojem	výkladový pojem	vysoké
NLP-15.10	Vytvoření nové části	Creating a new part	vzorec	terapeutické i vlivové	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Práce s částmi"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/_index.md"
  n1["Integrace částí"]
  n2["Vizuální squash"]
  n3["Jádrová transformace"]
  n4["Vyjednávání mezi částmi"]
  n5["Sekvenční inkongruence"]
  n6["Simultánní inkongruence"]
  n7["Hledání pozitivního záměru části"]
  n8["Integrace polarit"]
  n9["Štěpení já v manipulativních skupinách"]
  n10["Vytvoření nové části"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  n1 --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  n1 --> n8
  F --> n9
  n1 --> n10
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/integrace-casti.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/vizualni-squash.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/jadrova-transformace.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/vyjednavani-casti.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/sekvencni-inkongruence.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/simultanni-inkongruence.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/elicitace-pozitivniho-zameru.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/integrace-polarit.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/stepeni-ja-v-manipulaci.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/integrace-casti/vytvoreni-nove-casti.md"

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, T. (1994). Core Transformation: Reaching the Wellspring Within. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Strategie a modelování – předchozí rodina katalogu
• Přesvědčení – další rodina katalogu