Kniha má předchůdce: autorský rukopis z roku 2025, který kniha označuje jako původní taxonomii (2025). Šlo o první pokus uspořádat jevy, jimž kniha dnes říká epistemická anihilace, do jedné soustavy kapitol, technik a slovníkových hesel. Tato sekce popisuje, co z rukopisu kniha převzala, co změnila a co vědomě nepřevzala. Každá klasifikace přitom zároveň něco zviditelňuje a něco zakrývá, a proto je třeba vědět, odkud její kategorie pocházejí (Bowker a Star 1999).
Co byla původní taxonomie🔗
Rukopis měl pět částí, patnáct kapitol, závěr a čtyři přílohy. Část I popisovala akademické techniky a scénáře delegitimizace, část II terminální protokoly, část III pět kapitol „ultramárních“ technik s průběžným číslováním 1–150, část IV klinické aplikace a část V filozofické a interdisciplinární reflexe. Přílohy obsahovaly úplnou taxonomii technik, kazuistiky, výcvikovou metodiku a glosář. Názvy jako epistemická singularita nebo metatranscendentální anihilace jsou autorskými novotvary, nikoli ustálenými odbornými termíny, a kniha je tak také označuje. Jak kniha s kategoriemi taxonomie zachází, vysvětlují metodologické poznámky.
Rukopis nesl zřetelné stopy konceptu. Seznamy technik v kapitolách 6–10 nejsou úplné, některá čísla se opakují u dvou různých technik a několik dvojic má téměř totožnou definici. Podnadpisy v obsahu navíc u kapitol 6–10 jmenují techniky, které podle číslování patří do následující kapitoly. Kniha tyto nesrovnalosti neopravuje dotvářením chybějících položek, ale řadí techniky podle jejich čísla, protože vymyšlená úplnost by byla horší než přiznaná mezera. Obecné zásady, jimiž kniha svou taxonomii buduje, shrnují metodologické poznámky.
Vztah k dnešní taxonomii EA-X.Y.Z🔗
Dnešní kniha převzala z rukopisu stavbu: předmluvu s etickým rámcem, základní kategorie, terminální protokoly, pět ultramárních kapitol a klinickou část. Ultramární kapitoly 6–10 dnes tvoří sekci 05 s kódy řady EA-5 a každá technika s kódem má vlastní stránku v rejstříku technik. Jména technik pod kódy se však s rukopisem shodují jen zčásti, protože kniha při kódování techniky slučovala, přejmenovávala a doplňovala o detekci a obranu. Kuhn (1962) popsal, jak se pojmy při přestavbě oboru nepřenášejí beze změny; o malé taxonomii platí totéž v menším měřítku.
Výsledkem je, že část technik rukopisu nemá v taxonomii EA žádný kód. Kniha je nezahazuje, protože pojmenovávají zkušenosti, které čtenáři mohou poznat: útok na sebedůvěru, zahlcení, ztrátu jazyka pro vlastní prožitek. Zároveň je nevydává za techniky stejné úrovně jako kódované stránky, protože nebyly zpracovány se stejnou péčí o zdroje a obranu. Hacking (1995) upozornil, že pojmenování lidských jevů zpětně působí na lidi, kteří se v pojmenování poznají; i proto kniha nové názvy uvádí opatrně.
Proč příloha A zůstává nevydána🔗
Příloha A rukopisu slibovala popis všech 150 technik včetně jejich „implementačních fází a destruktivních účinků“. Právě tuto přílohu kniha vědomě nereprodukuje, ani zkráceně, ani v parafrázi. Fáze provedení a účinky formulované jako cíle by z popisu jevu udělaly návod, a to odporuje obrannému účelu, který stanoví etické aspekty a upozornění. Miller a Selgelid (2008) ukazují, že u poznání s dvojím užitím rozhoduje o riziku podoba, v níž se poznání sděluje.
Bostrom (2011) rozlišuje informační rizika podle toho, jak přímo lze informaci použít ke škodě, a zpráva National Research Council (2004) doporučila zvažovat zneužitelnost už před publikací. Kniha z toho vyvozuje jednoduché pravidlo: z původní taxonomie přebírá jen to, co slouží k rozpoznání, odlišení, péči a obraně. Tabulky rukopisu s řádky o procesu, implementaci nebo nezbytných podmínkách se proto převádějí na znaky, podle nichž lze vzorec poznat, nebo se vypouštějí. Stejná zásada platí pro celé dual-use poznání v knize.
Jak se z rukopisu stala hesla a stránky🔗
Glosář rukopisu, příloha D, obsahoval desítky hesel s tabulkou aspektů a krátkou modelovou situací. Kde kniha už heslo na stejný jev měla, zůstává její heslo kanonické a rozšiřuje se o oddíl, který uvádí původní název. Kde heslo chybělo, vzniká v glosáři nové heslo v přirozeném českém slovosledu. Každé takové heslo hned v úvodu říká, že jde o vlastní pojmenování knihy, a pak jmenuje a cituje skutečné konstrukty, k nimž odkazuje, například gaslighting nebo svědeckou nespravedlnost (Fricker 2007).
Techniky kapitol 6–10, které nemají kód EA, dostávají místo v této sekci. Pro každou kapitolu je zde stránka rodiny vzorců, která techniky jmenuje v textu, seskupuje je podle skutečných jevů, jimž se podobají, a uvádí jejich znaky, odlišení, obranu a meze. Vlastní stránky jednotlivých technik vznikají v této sekci postupně; dokud technika stránku nemá, zůstává jen jmenována bez odkazu. Modelové situace rukopisu kniha přejímá jen jako anonymizované kompozity, jak to vyžaduje její etický kodex.
Pět rodin vzorců🔗
Rodina epistemické singularity sdružuje vzorce útoku na sebedůvěru, metakognici a pocit vlastní účinnosti. Rodina metatranscendentální anihilace se týká rámců, v nichž člověk myslí: pravidel, metod, času a sdílené reality. Rodina hypertransformativních vzorců popisuje uzavření, zahlcení a ztrátu jazyka a hodnot. Lifton (1961) popsal podobné vzorce jako osm znaků totalistického prostředí, podle nichž lze takové prostředí poznat.
Rodina paradoxálních metaanihilačních vzorců shrnuje destabilizaci významu, nesplnitelné paradoxní požadavky a nekonečnou obsedantní analýzu. Rodina transkonceptuálních mechanismů je nejrozsáhlejší a nejabstraktnější: tvoří ji dlouhá řada „anti-“ pojmů, z nichž mnohé popisují mezní stavy, které nelze pozorovat. Bateson a kol. (1956) popsali dvojnou vazbu jako konkrétní komunikační situaci s pozorovatelnými znaky; stejně střízlivý popis hledají i stránky rodin.
Jak sekci číst🔗
Sekce je historickým a pojmovým dodatkem, ne další úrovní taxonomie. Výrazy „absolutní“, „totální“ nebo „terminální“ přebírá kniha z rukopisu jen jako jména; nepovažuje je za popis skutečných stavů, které by bylo možné u člověka vyvolat nebo doložit. Sokal a Bricmont (1998) upozornili, jak snadno se pojmy přírodních věd, například singularita nebo kvantová superpozice, mění v metafory bez obsahu; stránky rodin proto u každého takového slova říkají, co skutečně znamená a kde jeho užití přesahuje doklady.
Literatura🔗
- Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., Weakland, J. (1956). Toward a Theory of Schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
- Bostrom, N. (2011). Information Hazards: A Typology of Potential Harms from Knowledge. Review of Contemporary Philosophy, 10, 44–79.
- Bowker, G. C., Star, S. L. (1999). Sorting Things Out: Classification and Its Consequences. MIT Press.
- Fricker, M. (2007). Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Oxford University Press.
- Hacking, I. (1995). The Looping Effects of Human Kinds. In D. Sperber, D. Premack, A. J. Premack (Eds.), Causal Cognition: A Multidisciplinary Debate. Clarendon Press.
- Kuhn, T. S. (1962). The Structure of Scientific Revolutions. University of Chicago Press.
- Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
- Miller, S., Selgelid, M. J. (2008). Ethical and Philosophical Consideration of the Dual-Use Dilemma in the Biological Sciences. Springer.
- National Research Council (2004). Biotechnology Research in an Age of Terrorism. National Academies Press.
- Sokal, A., Bricmont, J. (1998). Fashionable Nonsense: Postmodern Intellectuals' Abuse of Science. Picador.
Související🔗
Rodiny vzorců
- Epistemická singularita jako rodina vzorců – kapitola 6 rukopisu.
- Metatranscendentální anihilace jako rodina vzorců – kapitola 7.
- Hypertransformativní vzorce – kapitola 8.
- Paradoxální metaanihilační vzorce – kapitola 9.
- Transkonceptuální mechanismy jako rodina vzorců – kapitola 10.
Dnešní taxonomie
- Sekce 05: Ultramární techniky – kódovaná podoba kapitol 6–10.
- Rejstřík technik – všechny kódy EA-X.Y.Z.
- Etické aspekty a upozornění – proč příloha A zůstává nevydána.
- Glosář – hesla, do nichž přešel slovník rukopisu.