Prostorové kotvení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-09.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kotvení
Druh	vzorec
Anglicky	Spatial anchoring
Jiné názvy	kotvení místem, prostorové značení
Obecnější heslo	Kotvení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Prostorové kotvení je vzorec neurolingvistického programování, v němž roli kotvy hraje místo v prostoru. S určitým místem na podlaze, na pódiu, u stolu nebo v pomyslném prostoru před člověkem se spojuje stav, téma, role nebo hodnocení, a pozdější návrat na totéž místo nebo pouhé ukázání k němu má spojení znovu vyvolat. Vzorec se používá ve dvou hlavních podobách. V terapii a koučinku si klient sám vstupuje na místa, která reprezentují různé stavy nebo pohledy, například minulost a budoucnost na pomyslné časové ose nebo vlastní pohled a pohled druhé osoby. Při vystoupení řečník umisťuje témata do různých částí pódia, takže publikum podle jeho postavení pozná, o čem mluví a jak to má hodnotit. Encyklopedie systémového NLP popisuje prostorové kotvení jako obecný princip, na němž stojí řada technik práce s časovou osou a s percepčními pozicemi (Dilts a DeLozier 2000). Pro kompendium je vzorec podstatný tím, že se dá použít k přehlednému uspořádání sdělení, ale stejně dobře k tomu, aby se lidé, myšlenky nebo možnosti beze slov zařadily na „správnou“ a „špatnou“ stranu.

Původ a souvislosti🔗

Práce s prostorem je v psychoterapii starší než NLP. Perls v gestalt terapii nechával klienty přesedat mezi židlemi, z nichž každá představovala jinou část jejich osobnosti nebo jinou osobu, a rozhovor mezi nimi měl zviditelnit vnitřní konflikt (Perls 1969). Bandler a Grinder Perlsovu práci modelovali (Bandler a Grinder 1975) a na pozdějších seminářích pojímali kotvu tak široce, že jí mohl být jakýkoli vnímaný podnět (Bandler a Grinder 1979); místo v prostoru je jen jednou z jeho podob. V pozdějším vývoji se prostorové kotvení stalo základem technik, v nichž klient fyzicky prochází časovou osu položenou na podlaze nebo střídá místa odpovídající různým percepčním pozicím (Dilts a DeLozier 2000).

Z hlediska teorie učení není spojení místa a reakce nic neobvyklého. Pavlovův výzkum začal pozorováním, že zvíře slinilo už při signálech, které podání potravy předcházely, včetně okolností prostředí a přítomnosti osoby, která potravu nosila (Pavlov 1927). Prostředí tedy může fungovat jako podmíněný podnět. Kognitivní lingvistika ukázala další, odlišnou vrstvu: běžné myšlení je prostoupeno prostorovými metaforami, podle nichž je dobré „nahoře“, budoucnost „vpředu“ a minulost „vzadu“ (Lakoff a Johnson 1980). Prostorové kotvení využívá obě vrstvy. Naučené spojení místa se stavem a intuitivní význam, který lidé prostorovým vztahům přisuzují i bez učení.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři prvky: rozdělení prostoru na rozlišitelná místa, spojení každého místa s obsahem a opakovaný návrat k místu, který spojení posiluje. V terapeutické podobě se obsah spojuje s místem tak, že klient na něm prožívá určitý stav nebo zaujímá určitý pohled; NLP tvrdí, že pozdější vstup na místo stav vybaví bez dalšího navozování (O'Connor a Seymour 1990). V podobě určené pro vystoupení obsah na místo „položí“ řečník: když mluví o problémech, stojí vždy na jednom místě, když o řešení, na jiném, a když chce problém později připomenout, stačí ukázat k prvnímu místu. Publikum podle NLP spojení nevědomě převezme.

NLP v tomto bodě opět přesahuje svůj zdroj. Že se prostředí může stát podmíněným podnětem, je doloženo (Pavlov 1927). Že několik přechodů po pódiu během jedné přednášky vytvoří v publiku stálé spojení, které ovlivní hodnocení obsahu, je samostatné tvrzení. Pravděpodobnější je, že prostorové uspořádání působí hlavně jako vizuální rétorika: zvýrazňuje kontrast, pomáhá zapamatování a dává řečníkovi možnost naznačit hodnocení bez výslovného tvrzení. Právě tato možnost nevyslovit hodnocení, a přesto ho sdělit, je pro manipulativní užití podstatná.

Detekční znaky🔗

V manipulativní podobě se prostorové kotvení pozná podle důsledné asymetrie. Řečník se k určitému místu vrací vždy, když mluví o tom, co odmítá: o konkurenci, o kritikech, o „starém životě“ posluchačů, o jejich rodinách a pochybnostech. Jiné místo, obvykle blízko něj samého nebo uprostřed pódia, je vyhrazeno nabídce, učení nebo skupině. Hodnocení se nevyslovuje, ale opakovaně ukazuje. Znakem je i to, že řečník do „špatného“ místa umisťuje konkrétní lidi z okolí posluchačů nebo jejich vlastní námitky, takže námitka je odbyta pohybem ruky místo argumentu. Cialdini popisuje, že lidé přenášejí hodnocení na to, co se s příjemným nebo nepříjemným objevuje současně, i když mezi nimi není věcná souvislost (Cialdini 2009). U posluchače se působení může projevit tím, že si z přednášky odnese silný dojem rozdělení na dobré a špatné, ale nedokáže uvést argumenty, které by ho opravňovaly. Kompendium podobné oddělování „vnitřního“ a „vnějšího“ světa popisuje u vzorce guru a adept.

Odlišení od běžných jevů🔗

Ne každé prostorové uspořádání je kotvením. Řečník, který při výkladu přechází po pódiu, aby udržel pozornost, nebo učitel, který odděluje dvě části tabule pro dvě odlišná témata, používá prostor k přehlednosti, a nikoli k hodnocení. Podobně běžná řeč obsahuje prostorové metafory, například „mít něco za sebou“ nebo „dívat se dopředu“, které nikdo záměrně nevytvořil a které sdílí celé jazykové společenství (Lakoff a Johnson 1980). O prostorové kotvení v manipulativním smyslu jde teprve tehdy, když se k místům soustavně vážou hodnocení, která mluvčí nevyslovuje, a když se na místo spojené s neúspěchem nebo hrozbou umisťují konkrétní lidé, alternativy nebo námitky posluchače. Rozhodujícím znakem je tedy asymetrie a opakování, ne samotný pohyb v prostoru.

Legitimní a manipulativní užití🔗

V terapeutickém užití dává prostorová práce klientovi možnost oddělit od sebe pohledy, které se v jeho prožívání mísí. Gestaltistická práce s židlemi i pozdější techniky s percepčními pozicemi umožňují vystoupit z jednoho pohledu a podívat se na situaci z jiného (Perls 1969). Legitimní je takové užití, když klient ví, co místa znamenají, když jejich význam určuje on a když může cvičení kdykoli ukončit. V pedagogice a při vystoupení je legitimní prostorové uspořádání, které slouží přehlednosti, například oddělení dvou variant, o nichž se má rozhodnout, za předpokladu, že žádná z nich není prostorem zvýhodněna. Příbuzné užití při vystoupení rozebírá heslo kotvy v prezentaci a vystoupení.

Manipulativní užití nastává, když prostor nese hodnocení, které by mluvčí nebyl ochoten obhájit slovy. Řečník tak může naznačit, že kritici jsou nepřátelé, že rodina je překážka a že pochybnosti patří do minulosti, aniž by cokoli z toho tvrdil. Lifton popsal v prostředí myšlenkové reformy rozdělení světa na čisté a nečisté, při němž je vše mimo skupinu označováno za kontaminující (Lifton 1961). Prostorové kotvení může takové rozdělení beze slov předvádět.

Stav důkazů🔗

Kontrolované studie, které by testovaly prostorové kotvení ve smyslu NLP, tedy tvrzení, že se v publiku nebo u klienta vytvoří stálé spojení místa a stavu, nejsou známy. Witkowski shrnuje, že výzkum NLP jako celek tvrzení oboru převážně nepodporuje a že řada technik nebyla nikdy samostatně testována (Witkowski 2010). Tosey a Mathison upozorňují, že techniky NLP se šíří spíše předváděním a zkušeností účastníků kurzů než výzkumem (Tosey a Mathison 2009). Na druhé straně je dobře doloženo, že prostředí může působit jako podmíněný podnět (Pavlov 1927) a že prostorové vztahy nesou v běžném myšlení hodnotící význam (Lakoff a Johnson 1980). Prostorová práce v terapii má také dlouhou tradici v gestaltu a příbuzných přístupech, i když ani tam nejde o metodu s pevnou empirickou oporou (Perls 1969). Rozumný závěr je tedy dvojí: prostor působí, ale specifická tvrzení NLP o přesnosti a trvalosti prostorových kotev doložena nejsou.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je všímat si, kam mluvčí co umisťuje, a převést prostorové sdělení do slov. Kdo si uvědomí, že řečník rodinu, kritiky nebo námitky posluchačů opakovaně „odkládá“ na jedno místo, může se ptát, jaké tvrzení se za tím skrývá a zda by obstálo, kdyby bylo vysloveno. Užitečné je vrátit vlastní námitky z pomyslného „levého rohu“ zpět do úsudku a posoudit je podle argumentů, ne podle toho, kde stál mluvčí, když o nich hovořil. Pro organizátory vystoupení a pro učitele plyne z poznatků o asociaci i etická zásada: při představování alternativ, o nichž mají posluchači rozhodnout, je správné nedávat jedné z nich prostorovou výhodu (Cialdini 2009). Lidé, kteří prošli prostředím, kde se svět dělil na čistý a nečistý, mohou potřebovat delší čas a odbornou podporu, aby se jejich vztah k blízkým a k vlastním pochybnostem znovu oddělil od hodnocení, které jim skupina vštípila (Lifton 1961).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kotvení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kotvení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Kruh excelence – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Percepční pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Perceptual positions (concept))
• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• Kotvy v prezentaci a vystoupení – příbuzné heslo (Kotvení, Anchors in presentations)
• Prostorové umístění představ – příbuzné heslo (Submodality, Spatial location of images)
• Procházení časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Timeline walk)
• Disneyova strategie – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Disney strategy)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vrstvení kotev – předchozí heslo rodiny
• Kruh excelence – další heslo rodiny