Nejpružnější prvek řídí systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	The law of requisite variety
Jiné názvy	zákon nezbytné rozmanitosti, zákon požadované variety
Užití	převážně vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad, který se v NLP obvykle formuluje větou „nejpružnější prvek systému řídí systém“, se odvolává na kybernetický zákon požadované variety. V podání NLP tvrdí, že v každé interakci má největší vliv ten účastník, který má k dispozici nejširší repertoár chování: kdo umí reagovat více způsoby, ten se přizpůsobí jakékoli situaci a nakonec ji ovládne. Z toho se vyvozuje požadavek pružnosti, tedy schopnosti měnit vlastní přístup, dokud nevede k cíli. Učebnice NLP pružnost chování zdůrazňují jako podmínku úspěšné komunikace a spojují ji s dalšími předpoklady oboru (O'Connor a Seymour 1990). Na úrovni osobní dovednosti je požadavek pružnosti srozumitelný. Pro kompendium je předpoklad důležitý tím, jak se v něm vědecký pojem z teorie řízení přenáší na vztahy mezi lidmi a mění se v tvrzení o kontrole: kdo je pružnější, ten druhé „řídí“. Katalog proto řadí předpoklad mezi principy převážně vlivového užití.

Původ a souvislosti🔗

Zákon požadované variety formuloval v padesátých letech kybernetik W. Ross Ashby v rámci obecné teorie regulace. Ve zjednodušení říká, že regulátor může udržet systém v žádoucím stavu jen tehdy, když má k dispozici alespoň tolik různých odpovědí, kolik různých poruch může na systém působit. Zákon se týká vztahu mezi regulátorem a poruchami a je formulován v pojmech informace a rozmanitosti stavů, nikoli v pojmech moci nebo vlivu mezi lidmi. Do psychologie pronikly kybernetické pojmy mimo jiné přes model, podle něhož je jednání řízeno smyčkami porovnávání stavu s cílem (Miller, Galanter a Pribram 1960), a přes Batesonovu kybernetickou epistemologii, která chápala mysl a vztahy jako systémy zpětných vazeb (Bateson 1972). NLP z této tradice převzalo slovník, ve kterém se o lidech, vztazích a skupinách mluví jako o systémech, a s ním i Ashbyho zákon. Při přenosu se však změnil smysl: z podmínky, kterou musí splnit regulátor, aby zvládl poruchy, se stalo tvrzení o tom, kdo v rozhovoru vyhrává. Pozdější systemická větev NLP pracuje s kybernetickými pojmy podrobněji (Dilts a DeLozier 2000), v populárním výcviku však převládá zjednodušená podoba.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o přenos pojmu mezi obory, při kterém se ponechá jeho vědecká autorita a změní se jeho obsah, tedy o přejímání vnější podoby vědeckého jazyka bez metod, které by tvrzení ověřovaly (Roderique-Davies 2009). Výchozí zákon popisuje regulaci: aby systém zůstal v určitých mezích, musí jeho řídicí část disponovat dostatečnou rozmanitostí odpovědí. Formulace NLP z toho dělá výrok o hierarchii mezi účastníky: ten, kdo má víc možností chování, je „řídicím prvkem“. Mezi oběma tvrzeními je několik nevyslovených kroků. Účastníci rozhovoru se chápou jako prvky jediného systému, jejich vzájemné působení jako regulace a cíl jednoho z nich jako žádoucí stav celku. Když se tyto kroky neřeknou nahlas, vzniká dojem, že tvrzení o mezilidské nadvládě je důsledkem kybernetiky. Kompendium tento mechanismus obecně popisuje jako terminologickou mystifikaci: odborný termín propůjčuje výroku váhu, kterou by výrok sám o sobě neměl.

Druhým strukturním prvkem je proměna vztahu na soutěž. Watzlawick, Beavin a Jackson rozlišili v komunikaci symetrické vztahy, kde se účastníci zrcadlí a mohou se dostat do eskalace, a komplementární vztahy, kde jeden zaujímá nadřazenou a druhý podřízenou pozici (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Předpoklad o „řídicím prvku“ předem rámuje každou interakci jako zápas o nadřazenou pozici a pružnost jako zbraň v tomto zápase. Pozorovatel by měl sledovat, zda se pružnost v rozhovoru používá k tomu, aby se vyhovělo potřebám situace, nebo k tomu, aby se jedna strana nenechala „odbýt“ a pokračovala, dokud druhá neustoupí.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se pozná podle toho, že se kybernetika uvádí jako důkaz nároku na vliv nad lidmi. Typickým znakem je věta typu „věda dokázala, že vždy vyhraje ten pružnější“, která se nepodloží žádným konkrétním zdrojem a nevysvětlí, co původní zákon říká. Dalším znakem je spojení předpokladu s výcvikem v překonávání odmítnutí: pružnost se definuje jako schopnost změnit přístup pokaždé, když druhý řekne ne, takže odmítnutí přestává být rozhodnutím a stává se úkolem. V prodejních kurzech a v komunitách zaměřených na takzvané umění svádění se tato logika spojuje s přesvědčením, že každý odpor lze obejít, pokud má mluvčí dost technik; o tomto prostředí pojednává stránka o NLP v komunitě „umění svádění“. Ve vztahu vedoucího a skupiny se předpoklad objevuje jako zdůvodnění, proč má vedoucí „právo“ určovat směr: je nejpružnější, a tedy přirozeně řídí. Lifton popsal, jak uzavřené systémy nárokují pro svou doktrínu autoritu vědy, aby ji vyňaly z kritiky (Lifton 1961). Kompendium popisuje takové vztahy na stránce o vzorci guru a adept.

U člověka, na kterého je předpoklad uplatňován, se může objevit pocit, že jeho jasné ne nestačí a že musí být „pružnější“, aby obstál, a vyčerpání z rozhovorů, které nekončí, dokud neustoupí. Výzkum vyhovění ukazuje, že ústup k jiné podobě žádosti po odmítnutí zvyšuje pravděpodobnost, že druhý nakonec vyhoví (Cialdini 2009).

Odvolávka na vědu přitom plní roli, kterou výzkum vlivu dobře zná. Cialdini popisuje, jak symboly odbornosti, například tituly, zvyšují ochotu lidí vyhovět požadavku, aniž by obsah požadavku ověřovali (Cialdini 2009). Věta „kybernetika dokázala“ funguje obdobně: posluchač, který zákon nezná, nemá jak tvrzení posoudit, a proto ho buď přijme na základě autority, nebo se musí vystavit dojmu, že odporuje vědě.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je blízké původnímu kybernetickému smyslu. Organizace, která zjistí, že na rozmanité požadavky svých klientů reaguje jediným postupem, a proto mnoho z nich odchází bez pomoci, užívá princip správně, když rozšíří repertoár svých odpovědí. Podobně terapeut nebo učitel, který má více způsobů, jak vysvětlit látku nebo jak reagovat na obtíž, lépe slouží různým lidem. V obou případech se rozmanitost odpovědí podřizuje potřebám těch, jimž se slouží, a nikdo není „řízen“ proti své vůli. Takové pojetí odpovídá tomu, jak Bateson chápal pružnost: jako nevyužitou možnost změny, kterou si systém musí uchovat, aby mohl odpovídat na změny prostředí (Bateson 1972).

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Slouží pružnost potřebám druhého, nebo cíli mluvčího, který druhý nesdílí? Mění se přístup mluvčího po odmítnutí proto, aby lépe porozuměl, nebo proto, aby odmítnutí obešel? A uvádí mluvčí vědecký pojem, aniž by vysvětlil jeho původní obsah a meze, a spoléhá tak na autoritu, kterou výzkum vyhovění popisuje jako zkratku k souhlasu (Cialdini 2009)? Pokud pružnost slouží obcházení odmítnutí a vědecký pojem zastírá prostý nárok na vliv, jde o vlivové užití, které kompendium popisuje v souvislosti s raportem jako nástrojem vlivu.

Stav důkazů🔗

Ashbyho zákon je dobře zavedený výsledek teorie řízení, ale vztahuje se k abstraktním regulačním systémům. Tvrzení NLP, že v mezilidské interakci vždy převládne nejpružnější účastník, je samostatná empirická hypotéza, kterou nikdo kontrolovaně neověřil a kterou z kybernetiky nelze odvodit. Roderique-Davies označuje NLP za „kargokultovní psychologii“, protože přejímá vnější podobu vědeckého jazyka bez metod, které by jeho tvrzení ověřovaly (Roderique-Davies 2009); přenesení zákona požadované variety je dobrým příkladem tohoto jevu. Tosey a Mathison upozorňují, že teoretické zázemí NLP, včetně jeho vazeb na kybernetiku a Batesonovo myšlení, zůstává nedopracované a že obor si z těchto zdrojů vybírá eklekticky (Tosey a Mathison 2009). Výzkum přizpůsobování v rozhovoru ukazuje, že nevědomé napodobování chování druhého může zvyšovat vzájemnou sympatii (Chartrand a Bargh 1999), nikoli však to, že by pružnější účastník druhého spolehlivě ovládal. Witkowski shrnuje výzkum NLP jako převážně nepodporující jeho klíčová tvrzení (Witkowski 2010).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je ptát se na původní obsah pojmu. Kdo se odvolává na kybernetický zákon, by měl umět říct, co zákon tvrdí a proč by se měl vztahovat na daný rozhovor; pokud to nedokáže, jde o rétoriku, ne o argument. Druhou obranou je trvat na tom, že odmítnutí je rozhodnutí, ne porucha, kterou má druhý odstranit větší pružností. Není nutné být „pružnější“ než ten, kdo naléhá; stačí opakovat odmítnutí a ukončit rozhovor. Třetí obranou je všímat si, kdy je interakce rámována jako soutěž, a odmítnout účast v ní: rozhovor, ve kterém jeden z účastníků usiluje o nadřazenou pozici, se nemusí vést až do konce. Pragmatická teorie komunikace popisuje, jak se symetrické soupeření o pozici snadno stupňuje (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Pro člověka, který z prostředí, kde se tento předpoklad pěstoval, odchází, je součástí zotavení oddělit pružnost jako osobní dovednost od pružnosti jako povinnosti ustupovat. Pružnost, která slouží vlastním hodnotám, je zdravá; pružnost, která znamená, že se člověk vzdá svých hranic pokaždé, když někdo naléhá, zdravá není. Lifton popsal, jak si uzavřené systémy přisvojují autoritu vědy, aby učinily svou doktrínu nezpochybnitelnou (Lifton 1961); obnova schopnosti tyto autority ověřovat je proto důležitou součástí návratu k vlastnímu úsudku.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Když něco nefunguje, udělej něco jiného – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, If it is not working, do something else)
• Mít volbu je lepší než ji nemít – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Having a choice is better than having none)
• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Raport jako nástroj vlivu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Rapport as an influence tool)
• NLP v komunitě „umění svádění“ – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in the seduction community)
• Neurožargon – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)

V kompendiu

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Mysl a tělo tvoří jeden systém – předchozí heslo rodiny
• Respekt k modelu světa druhého – další heslo rodiny