Alergický vzorec🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Allergy pattern
Jiné názvy	rychlá léčba alergie, fast allergy process
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Alergickým vzorcem se v neurolingvistickém programování označuje intervence, jejímž deklarovaným cílem je zmírnit nebo odstranit alergickou reakci prací s představami a naučenými spouštěči stavů. Opírá se o výklad, podle kterého je alergie omylem imunitního systému, který se „naučil“ reagovat na neškodnou látku jako na nebezpečí, a který lze tedy podobně jako fobii „odnaučit“ (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Intervence pracuje s disociovanou představou sebe sama v kontaktu s alergenem a s přenosem stavu, ve kterém člověk s podobnou látkou reaguje bez obtíží. Heslo popisuje, co intervence tvrdí, z jakých předpokladů vychází a proč je její užití mimo výzkumný a lékařský rámec zdravotně nebezpečné. Kompendium ji zařazuje do rodiny disociace a traumatu, protože sdílí stavbu s rychlou léčbou fobie, a do širšího tématu tvrzení NLP o zdraví, které rozebírá heslo Přesvědčení a zdraví v NLP.

Původ a souvislosti🔗

Intervence vznikla v okruhu Roberta Diltse na konci osmdesátých let, v období, kdy se NLP začalo zabývat přesvědčeními o zdraví a vztahem mezi psychikou a tělesnými obtížemi. V knize, kterou Dilts napsal s Timem Hallbomem a Suzi Smithovou, je alergie popsána jako jeden z příkladů, na nichž autoři ukazují, jak podle nich přesvědčení a naučené reakce ovlivňují tělesné děje (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Výklad navazuje na předpoklad, že mysl a tělo tvoří jeden systém, který rozebírá heslo Mysl a tělo tvoří jeden systém, a na analogii s podmiňováním: pokud se lze naučit reagovat strachem na neškodný podnět, lze se prý naučit i reagovat imunitní reakcí, a obojí lze odnaučit.

Analogie s podmiňováním má reálné jádro. Pavlov ukázal, že tělesné reakce, jako je slinění, lze navázat na původně neutrální podnět (Pavlov 1927), a pozdější psychoneuroimunologie doložila, že některé imunitní děje lze u zvířat do určité míry podmiňovat. Z toho však neplyne, že by alergie vznikala učením, ani že by ji bylo možné odstranit jedinou intervencí. Alergie je imunologicky zprostředkovaná přecitlivělost s dobře popsaným biologickým mechanismem a její průběh se u téhož člověka mění v čase z důvodů, které s psychologickými zásahy nesouvisejí.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně spojuje intervence prvky, které jsou známé z jiných postupů NLP: disociaci a přenos zdroje. Disociace zde znamená, že se člověk v představě vidí zvenčí v kontaktu s látkou, na kterou je alergický, aby se tělesná reakce neaktivovala. Přenos zdroje znamená, že se hledá látka nebo situace, která je v nějakém ohledu podobná alergenu, ale na kterou člověk reaguje bez obtíží, a stav spojený s ní se v představě spojuje s alergenem (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Ve stavbě je zřetelná podobnost s rychlou léčbou fobie: alergie je v ní chápána jako „fobie imunitního systému“. Jako u jiných postupů NLP bývá součástí popisu i ověření, zda se reakce změnila.

Z hlediska bezpečnosti je nejdůležitější právě ověření. Pokud se dělá kontaktem s alergenem mimo lékařský dohled je u lidí s rizikem závažné reakce nebezpečné, a to i tehdy, když intervence proběhne „úspěšně“. Slabá reakce při jednom kontaktu nic nevypovídá o reakci při dalším, protože intenzita alergické reakce kolísá v závislosti na dávce, cestě kontaktu, únavě, infekci a dalších okolnostech. Pocit, že „to zabralo“, tedy může vést k rozhodnutí, které ohrozí život. Gilovich popsal, že přirozené kolísání příznaků a jejich spontánní zlepšení vedou lidi k přesvědčení o účinku léčebných postupů, které neúčinkují (Gilovich 1991).

Detekční znaky🔗

Nabídka alergického vzorce se pozná podle několika znaků. Alergie se popisuje jako „naučený omyl“, „program“ nebo „přesvědčení těla“, které lze „přeprogramovat“. Slibuje se rychlý výsledek, často za jedno sezení, a úspěch se dokládá svědectvími. Nejzávažnějším znakem je doporučení, aby klient po intervenci vysadil léky, přestal nosit adrenalinový autoinjektor nebo vyzkoušel kontakt s alergenem, aby se „přesvědčil“. Dalším varovným znakem je předem připravené vysvětlení neúspěchu: pokud reakce přijde, klient „změnu nepřijal“, „nevěří dost“ nebo má „sekundární zisk“ z nemoci. Takové vysvětlení činí tvrzení nevyvratitelným a přenáší odpovědnost za selhání metody na klienta. Kompendium tento mechanismus popisuje obecně jako imunizaci proti falsifikaci; Sharpley stejnou vlastnost uvedl jako jeden z hlavních metodologických problémů NLP (Sharpley 1987).

U lidí, na které nabídka cílí, je zvláštní zranitelnost. Rodiče alergických dětí, lidé s těžkým astmatem nebo s opakovanými závažnými reakcemi bývají vyčerpaní, a slib, že se obtíž dá „odnaučit“, je pro ně mimořádně lákavý. Kompendium se problematice zranitelných skupin věnuje v kapitole o práci s vulnerabilní populací. Výzkum nátlakových skupin ukazuje, že vnímavost k nabídkám slibujícím rychlé řešení souvisí spíše s obdobím zátěže a vyčerpání než s osobností člověka (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní místo mají psychologické přístupy jako doplněk lékařské péče. Stres, úzkost a očekávání mohou ovlivňovat to, jak člověk příznaky vnímá a jak je zvládá, a strach z reakce může sám způsobovat obtíže, které připomínají alergii. Psycholog může s takovým strachem pracovat, může pomáhat s dodržováním léčby a se zvládáním nejistoty, a postupy založené na expozici a na kognitivní práci s úzkostí k tomu mají oporu (Wolpe 1958; Beck 1976). Tato práce však nevznáší tvrzení o přeprogramování imunity a nikdy nenahrazuje léčbu, kterou předepsal alergolog.

Manipulativní a zneužívající užití vzniká tam, kde se intervence nabízí jako náhrada lékařské péče. V komerčním prostředí ji provází svědectví spokojených klientů a autorita lektora, která nahrazuje doklady; kompendium vztah, v němž autorita nahrazuje ověřování, popisuje jako vzorec guru a adepta. Zvlášť škodlivé je spojení s výkladem, podle kterého nemoc vyjadřuje psychický konflikt a klient si ji „drží“. Takový výklad mění nemocného ve viníka vlastní nemoci a ztěžuje mu hledání pomoci. Svědectví spokojených klientů a autorita lektora působí jako zkratky úsudku, které Cialdini popsal jako principy sociálního důkazu a autority (Cialdini 2009).

Odpovědnost nese i ten, kdo intervenci nabízí v dobré víře. Praktik bez zdravotnického vzdělání nemusí vědět, že u některých lidí může závažná reakce přijít i po letech bez obtíží, že astma a alergie se mohou navzájem zhoršovat nebo že psychické příznaky, které připomínají alergii, mohou mít jinou tělesnou příčinu. Dobrý úmysl proto nenahrazuje kompetenci. U intervence, jejíž neúspěch může ohrozit život, je jediným přijatelným rámcem spolupráce s lékařem a výzkumné ověření, nikoli kurz nebo seminář. Zásady odpovědnosti vůči lidem, kterých se popisované postupy týkají, shrnuje etický kodex.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že alergický vzorec odstraňuje nebo zmírňuje alergii, neexistují kontrolované studie s objektivním měřením imunitní reakce, které by je podpořily. Primární literatura uvádí kazuistiky (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výstupy nenašel dostatečné důkazy pro užití NLP v žádné zdravotní oblasti a upozornil na nízkou metodologickou kvalitu dostupných studií (Sturt a kol. 2012). Obecné hodnocení výzkumu NLP dospělo k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují (Witkowski 2010), a v Delfské studii odborníků bylo NLP pro léčbu psychických poruch hodnoceno jako pravděpodobně zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). U alergie je navíc obtížné interpretovat svědectví: příznaky přirozeně kolísají, u dětí často s věkem slábnou a samohodnocení je silně ovlivněno očekáváním. Bez kontrolní skupiny a bez objektivních testů proto nelze odlišit účinek intervence od přirozeného průběhu a od placeba.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je pravidlo, že léčbu alergie mění jen lékař. Kdo zvažuje psychologickou pomoc, může ji přijmout jako doplněk, ale neměl by na jejím základě vysazovat léky, odkládat autoinjektor ani zkoušet kontakt s alergenem mimo lékařský dohled. Užitečné je ptát se poskytovatele, jaké má zdravotnické vzdělání, jak by rozpoznal závažnou reakci, jakými studiemi doloží účinek a co se stane, když intervence nezabere. Pokud odpověď na poslední otázku zní, že selhání bude vinou klienta, je to dostatečný důvod nabídku odmítnout. Tvrzení, které předem vysvětlí jakýkoli výsledek, nelze podle Popperova kritéria empiricky testovat (Popper 1959).

Zotavení se týká hlavně dvou oblastí. Zdravotní: obnovit léčbu, kterou klient přerušil, a případně podstoupit nové alergologické vyšetření. Psychologickou: zpracovat stud a pocit selhání, které vznikly, když „odnaučená“ alergie znovu propukla, a obnovit důvěru ve vlastní úsudek. Klinická literatura o zotavení popisuje sebeobviňování jako častou reakci na situace, které člověk nemohl ovlivnit, a zdůrazňuje, že úleva přichází s uznáním, kde odpovědnost skutečně leží (Herman 1992). Odborník by měl klientovi vysvětlit, že kolísání alergických příznaků je běžné a neznamená, že „nevěřil dost“, a měl by podporovat jeho spolupráci s lékařem, nikoli ji nahrazovat.

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Mysl a tělo tvoří jeden systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Mind and body are one system)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Rychlá léčba fobie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Fast phobia cure (V-K dissociation))
• Přesvědčení a zdraví v NLP – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs and health in NLP)
• Systematický přehled účinků na zdraví – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Systematic review of health outcomes)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.5 Práce s vulnerabilní populací – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Změna osobní historie – předchozí heslo rodiny
• Vzorec zpracování zármutku – další heslo rodiny