Reakce na kritiku🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Responding to criticism
Jiné názvy	zpracování kritiky, disociované přijetí kritiky
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Reakcí na kritiku se v neurolingvistickém programování označuje vzorec, který má člověku umožnit přijmout kritiku bez toho, aby ho zaplavila stydem, hněvem nebo pocitem bezcennosti, a zároveň posoudit, co z ní je užitečné. Jádrem vzorce je odstup: kritika se nepřijímá „zevnitř“, jako útok na vlastní osobu, ale jako informace, kterou si člověk z bezpečné vzdálenosti prohlédne, porovná s vlastní zkušeností a teprve potom rozhodne, zda a jak na ni odpoví (Andreas a Andreas 1989). Vzorec patří k nejméně kontroverzním postupům NLP, protože jeho základní myšlenka, oddělit obsah kritiky od emoční reakce na ni, je blízká přístupům, které znají kognitivní terapie i běžná profesní praxe. Pro kompendium je důležitý z jiného důvodu. Tatáž myšlenka se dá obrátit: kdo kritizuje, může problém přesunout z obsahu a formy své kritiky na údajně chybnou reakci adresáta. Heslo popisuje obě podoby.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec rozpracovali Connirae a Steve Andreasovi a zařadili ho do své knihy o technikách NLP jako postup pro lidi, kteří kritiku prožívají jako zdrcující (Andreas a Andreas 1989). Navazuje na pojem disociace v NLP smyslu, tedy na pohled na sebe a na situaci zvenčí, který rozebírá heslo Disociace, a na meta-pozici, z níž lze posuzovat vlastní reakce. Příbuzný je vzorec, který pracuje s vnitřním kritickým hlasem, rozebíraný v hesle Vzorec vnitřního kritika.

Myšlenka, že emoční reakce na kritiku je zprostředkována tím, jak ji člověk vykládá, má v psychologii dlouhou tradici. Albert Ellis popsal mezi iracionálními přesvědčeními, která podle něj vedou k emočním obtížím, požadavek být schvalován všemi důležitými lidmi (Ellis 1962). Aaron Beck ukázal, jak automatické myšlenky typu „jsem k ničemu“ proměňují jednotlivou výtku v soud nad celou osobou (Beck 1976). Virginia Satirová popsala komunikační postoje, jimiž lidé reagují na ohrožení sebeúcty, například usmiřování nebo obviňování, a zdůrazňovala, že vyrovnaná reakce vyžaduje, aby člověk bral v úvahu sebe, druhého i kontext (Satir 1972). Vzorec NLP tyto myšlenky přebírá a převádí do práce s představami.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně spojuje vzorec tři prvky. Odstup od situace, při němž se člověk vidí zvenčí, jak kritiku přijímá, a nemusí se tak bránit zaplavení emocí. Převedení kritiky do konkrétní podoby: obecné výtky typu „jsi nespolehlivý“ se rozkládají na otázku, jaké konkrétní chování má kritik na mysli. A porovnání s vlastní zkušeností, při kterém člověk zvažuje, zda kritika odpovídá tomu, co sám ví, a podle toho ji přijme, odmítne nebo se doptá (Andreas a Andreas 1989). Struktura tedy neobsahuje předpoklad, že kritika je vždy oprávněná. Naopak, porovnání s vlastní zkušeností počítá s tím, že kritika může být mylná.

Tato struktura je blízká tomu, co meta-model NLP popisuje jako zpřesňování obecných a zkreslených výroků (Bandler a Grinder 1975). Je také blízká běžné zásadě zpětné vazby, podle které je užitečná kritika konkrétní, týká se chování, ne osoby, a dává adresátovi prostor k odpovědi. Pro defenzivní čtení je podstatné, že vzorec chrání úsudek adresáta: po odstupu a zpřesnění má adresát lepší možnost posoudit, co je na kritice pravdivé, a nemusí převzít celkový soud, který kritika nese.

Detekční znaky🔗

Zneužití myšlenky vzorce se pozná podle toho, kam se přesouvá pozornost. V manipulativní podobě se rozhovor o kritice nestáčí k obsahu a formě kritiky, ale k reakci adresáta. Typické výroky zní „neumíš přijímat kritiku“, „bereš si to osobně“, „profesionál by to vzal s nadhledem“ nebo „to je tvůj problém, ne můj“. Tyto výroky mohou být v některých situacích oprávněné. Varovné je, když se objevují systematicky, když jimi kritik odpovídá na námitku proti formě kritiky, například proti zesměšňování před ostatními, a když se kritika týká osoby jako celku, nikoli konkrétního chování. Kompendium takovou konfiguraci popisuje jako destruktivní „konstruktivní“ kritiku. Satirová by v takovém rozhovoru rozpoznala obviňující postoj, ve kterém mluvčí chrání sebe tím, že přenáší vinu na druhého a nebere v úvahu jeho prožitek (Satir 1972). Výtka „neumíš přijímat kritiku“ je pak pokračováním obviňování jinými prostředky, nikoli pozváním k věcnému rozhovoru o tom, co se stalo a co by se mělo změnit.

U člověka, který je dlouhodobě vystaven kritice a zároveň výtce, že na ni špatně reaguje, se objevuje typická dvojí nejistota: pochybuje o sobě kvůli obsahu kritiky a zároveň o vlastních emocích, protože i ty jsou prohlášeny za chybu. Postupně přestává rozlišovat oprávněnou výtku od ponižování a sklon hledat chybu u sebe se stává automatickým. Tento proces kompendium popisuje v hesle o pěstování sebepochybnosti. Herman popisuje sebeobviňování a nejistotu ve vlastním úsudku jako časté následky dlouhodobě ponižujících a kontrolujících vztahů (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je sebeobranné a slouží adresátovi kritiky. Člověk, který se naučí kritiku nejprve zpřesnit a porovnat s vlastní zkušeností, je lépe chráněn před přijetím nepřesných a celkových soudů a zároveň má větší možnost využít to, co je na kritice užitečné. V terapii lze s myšlenkou vzorce pracovat u lidí, kteří kritiku prožívají jako zdrcující, například v souvislosti s depresí nebo s nízkým sebehodnocením, a kognitivní terapie má pro tuto práci propracované postupy s výzkumnou oporou (Beck 1976). Klíčové je, že posouzení kritiky zůstává na adresátovi a že adresát má právo kritiku odmítnout.

Manipulativní užití obrací směr. „Dovednost zvládat kritiku“ se stává požadavkem, který kritik klade na adresáta, a slouží k tomu, aby se nemuselo mluvit o kritice samotné. V organizacích se tak může zakrývat šikana, v rodinách a vztazích soustavné ponižování. Odstup, který měl chránit úsudek adresáta, se tu vyžaduje proto, aby adresát přestal reagovat na skutečnou újmu. Rogers zdůrazňoval, že změna je možná ve vztahu, ve kterém se člověk necítí ohrožen a hodnocen (Rogers 1951); prostředí, ve kterém je adresát hodnocen i za svou reakci na hodnocení, je jeho opakem.

Stav důkazů🔗

Pro vzorec reakce na kritiku v jeho NLP podobě nejsou k dispozici kontrolované studie, které by doložily jeho účinek. Primární literatura uvádí příklady a zkušenosti autorů (Andreas a Andreas 1989). Obecná hodnocení výzkumu NLP dospěla k závěru, že kontrolované studie tvrzení NLP většinou nepodporují a že řada technik nebyla testována (Witkowski 2010). Kritický přehled výzkumu NLP v koučinku, tedy v oblasti, kde se tento vzorec často nabízí, konstatuje nedostatek kvalitních studií (Passmore a Rowson 2019). Myšlenky, ze kterých vzorec vychází, mají naproti tomu solidní oporu mimo NLP: kognitivní terapie s výzkumně doloženými výsledky pracuje s výkladem událostí a s automatickými myšlenkami, které reakci na kritiku zesilují (Beck 1976). Případný účinek vzorce lze proto rozumně vysvětlit prvky, které sdílí s ověřenými přístupy, a nikoli specifickým mechanismem NLP.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti obrácenému užití je rozlišovat dvě otázky, které manipulace slévá: zda je kritika oprávněná a přiměřená a jak na ni člověk reaguje. Obě otázky jsou legitimní, ale první musí být zodpovězena dřív, než se lze bavit o druhé. Ponižování, zesměšňování před ostatními a útoky na osobu nejsou kritikou, kterou by bylo třeba „zvládnout“, ale jednáním, které lze pojmenovat a odmítnout. Užitečné je zapisovat si konkrétní výroky a situace, protože záznam pomáhá posoudit, zda jde o jednotlivé výtky, nebo o vzorec. Soustavné ponižování popisuje Stark jako jednu ze složek nátlakové kontroly ve vztazích (Stark 2007).

Zotavení u lidí, kteří byli dlouhodobě vystaveni kritice spojené s výtkou za vlastní reakci, spočívá v obnově schopnosti rozlišovat oprávněné od neoprávněného a v obnově důvěry ve vlastní emoce jako v informaci. V kognitivní terapii se pracuje s automatickým sebeobviňováním a s celkovými soudy o sobě (Beck 1976). Klinická literatura o traumatu zdůrazňuje, že u lidí, kteří zažili dlouhodobé ponižování, je třeba nejprve obnovit pocit bezpečí a sebeúcty, a teprve potom pracovat s jejich vztahem ke kritice (Herman 1992). Kompendium obnovu identity po takové zkušenosti rozvádí v hesle o identitní rekonstituci a souvislost se sebeobrazem rozebírá heslo Vzorec sebepojetí.

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, S. (1989). Heart of the Mind: Engaging Your Inner Power to Change with Neuro-Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Meta-pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-position)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Vzorec vnitřního kritika – příbuzné heslo (Submodality, Inner critic pattern)
• Vzorec odpuštění – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Forgiveness pattern)
• Vzorec sebepojetí – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Self-concept pattern)

V kompendiu

• 3.2.H Scénář H: Destruktivní 'konstruktivní' kritika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vzorec odpuštění – předchozí heslo rodiny
• Vzorec sebepojetí – další heslo rodiny