Disneyova strategie🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	vzorec
Anglicky	Disney strategy
Jiné názvy	snílek, realista, kritik, Disney creativity strategy
Obecnější heslo	Strategie geniality
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Disneyova strategie je v neurolingvistickém programování označení pro tvůrčí strategii, kterou Robert Dilts popsal jako model způsobu práce Walta Disneyho. Strategie rozlišuje tři role, které se při práci na nápadu střídají: snílka, který vytváří představy bez ohledu na proveditelnost, realistu, který zvažuje, jak by šlo představu uskutečnit, a kritika, který hledá slabá místa, rizika a to, co chybí. Podle Diltse je pro úspěšnou tvůrčí práci podstatné, aby role byly od sebe odděleny, aby každá dostala prostor a aby se jejich střídání opakovalo, dokud nápad neobstojí ve všech třech (Dilts 1994). V praxi NLP se s každou rolí spojuje jiné místo v prostoru a jiné držení těla, aby se role od sebe zřetelně odlišily (Dilts a DeLozier 2000). Pro kompendium je strategie zajímavá ze dvou důvodů. Oddělení tvorby od kritiky je rozumný a v mnoha oborech známý princip. Totéž oddělení se však dá v organizaci použít k tomu, aby kritika přišla až ve chvíli, kdy už nemůže nic změnit, nebo aby se námitky prohlásily za porušení pravidel hry.

Původ a souvislosti🔗

Strategie pochází z Diltsova projektu modelování význačných osobností, ve kterém se pokoušel z dostupných materiálů odvodit myšlenkové strategie lidí, jako byl Aristotelés, Mozart nebo Disney (Dilts 1994). Pojem strategie v NLP stojí na modelu TOTE, tedy na představě jednání jako smyčky porovnávání současného stavu s cílem (Miller, Galanter a Pribram 1960), a raná literatura NLP z něj odvodila zápis vnitřních kroků, kterými člověk dospívá k výsledku (Dilts a kol. 1980). Disney zemřel v polovině šedesátých let, dlouho předtím, než Dilts projekt začal, takže strategie nevznikla pozorováním, ale výkladem písemných a dobových pramenů. Je proto přesnější chápat ji jako Diltsovu rekonstrukci inspirovanou Disneyho pověstí než jako popis toho, jak Disney skutečně myslel. Katalog zařazuje strategii pod obecnější heslo strategie geniality a souvisí s ní i heslo modelování excelence. Myšlenka oddělit tvorbu nápadů od jejich hodnocení se mimo NLP objevuje v literatuře o tvořivosti a skupinovém rozhodování. Kahneman popisuje postup, při kterém si tým před schválením plánu představí, že plán selhal, a hledá důvody; jde v podstatě o institucionálně chráněnou roli kritika (Kahneman 2011).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má Disneyova strategie tři role a jedno pravidlo. Snílek pracuje s možnostmi a celkovým obrazem, realista s postupem a zdroji, kritik s riziky a mezerami. Pravidlo říká, že role se nemají míchat: kritik nemá vstupovat do fáze snění, protože by nápady udusil v zárodku, a snílek nemá vstupovat do fáze kritiky, protože by riziko přehlížel (Dilts 1994). V popisech strategie se také zdůrazňuje, že kritika má mířit na plán, ne na toho, kdo ho vymyslel, a že námitky mají mít podobu, ke které se mohou snílek a realista vrátit. Spojení rolí s místy v prostoru navazuje na pojem prostorové kotvení, tedy na představu, že místo se může stát spouštěčem určitého stavu.

Pro obranné čtení je podstatné, kdo rozhoduje o přechodu mezi rolemi a jakou váhu má role kritika. Strategie funguje jen tehdy, když kritická fáze skutečně proběhne, když předchází rozhodnutí a když může nápad zastavit nebo změnit. Pokud o přechodu mezi fázemi rozhoduje vedoucí, který má na nápadu zájem, může fázi snění prodloužit až za okamžik rozhodnutí a kritickou fázi zkrátit nebo vypustit. Pravidlo, že role se nemají míchat, se pak obrátí v zákaz námitek: kdo se ozve s rizikem, „porušuje pravidla“ a „kazí tvůrčí atmosféru“. Výzkum rozhodování přitom popisuje, že potlačení pochybností ve skupině, kde mají hlas jen příznivci plánu, vede k přehnané sebedůvěře, a doporučuje námitkám naopak vytvořit legitimní prostor (Kahneman 2011). Druhým zneužitím je personalizace rolí: místo toho, aby každý člověk procházel všemi třemi rolemi, se role přidělí lidem natrvalo a ten, komu připadne role kritika, se stane terčem nelibosti. Kompendium příbuznou dynamiku, kdy se kritika formálně připouští, ale fakticky znehodnocuje, popisuje ve scénáři destruktivní „konstruktivní“ kritika.

Detekční znaky🔗

Zneužití Disneyovy strategie se pozná podle toho, že kritická fáze je odkládána, zkracována nebo nemá vliv na výsledek. Typické jsou věty jako „teď jsme ve fázi snílků“, „na kritiku dojde později“ nebo „negativní lidi tu nepotřebujeme“, vyslovené ve chvíli, kdy se ve skutečnosti rozhoduje. Rozhodnutí padne na konci fáze snění, a kritika, pokud vůbec proběhne, už jen připomínkuje hotovou věc. Lidé, kteří přinášejí námitky, jsou označováni za brzdu týmu a role kritika se spojuje s nedostatkem loajality. Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se tentýž vzorec projevuje jako trvalé snění o poslání skupiny, ve kterém se realistické otázky po penězích, čase a důsledcích odbývají jako malověrnost. U jednotlivců, kteří se v takovém prostředí opakovaně setkali s trestem za námitky, se objevuje sebecenzura a přesvědčení, že kritické myšlení je osobní vada. Kompendium tento mechanismus spojuje s vytvářením pseudokonsenzu, kdy se souhlas vyrábí tím, že nesouhlas nemá kde zaznít. Festinger popsal, jak lidé po přijetí rozhodnutí snižují nepříjemné napětí tím, že informace proti rozhodnutí přehlížejí nebo znehodnocují, což vysvětluje, proč odložená kritika bývá po rozhodnutí slyšena jen málo (Festinger 1957).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je v tvůrčích týmech, v plánování projektů a v individuální práci na nápadu srozumitelné. Tým, který si vyhradí čas na sbírání nápadů bez hodnocení, potom na jejich propočet a nakonec na rozbor rizik, a teprve po něm rozhoduje, chrání nápady i kritiku. Jednotlivec, který si uvědomí, že jeho vnitřní kritik zasahuje příliš brzy, může nápadům dát čas a kritiku přizvat později. Legitimní užití má tyto rysy: všechny role mají vyhrazený prostor, kritická fáze předchází rozhodnutí a má skutečnou váhu, role procházejí všichni a nikdo není za námitky trestán. Takové užití odpovídá obecnému poznatku, že skupiny dělají lepší rozhodnutí, když jsou pochybnosti institucionálně chráněny, a ne jen trpěny (Kahneman 2011). Manipulativní užití tyto rysy obrací. Kritická fáze se odkládá za okamžik rozhodnutí, role se přidělují natrvalo a kritik se stává obětním beránkem. Cialdini popisuje, jak se lidé, kteří se k něčemu zavázali, snaží zůstat v souladu se svým závazkem, takže pozdní kritika naráží na odpor, který by v dřívější fázi nevznikl (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

Disneyova strategie nebyla kontrolovaně zkoumána jako metoda, která by zvyšovala tvořivost nebo kvalitu rozhodnutí více než jiné postupy. Neexistují studie, které by ověřily, že Disney skutečně pracoval tímto způsobem, ani že spojení rolí s místy v prostoru má nějaký samostatný účinek. Sám způsob vzniku strategie, tedy výklad životopisných pramenů o zesnulé osobnosti, nedovoluje ověřit, zda model odpovídá skutečnému myšlení modelované osoby. Kritici NLP upozorňují, že modelování v pojetí oboru často napodobuje vnější podobu úspěšného jednání bez porozumění jeho skutečným příčinám (Roderique-Davies 2009). Kritické přehledy NLP uvádějí, že většina tvrzení oboru zůstává neověřená (Witkowski 2010), a akademické hodnocení k NLP vstřícné pokládá jeho modely za pracovní rámce, ne za doložené teorie (Tosey a Mathison 2009). Jádro strategie, oddělení tvorby od hodnocení a ochrana kritické fáze, má oporu v obecnější literatuře o úsudku a rozhodování, ale tato opora nepochází z NLP (Kahneman 2011). Rozumné je proto číst strategii jako srozumitelnou heuristiku, ne jako doložený model geniality.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je ptát se, kdy a kým proběhne kritická fáze a zda může nápad zastavit. Pokud odpověď chybí, nebo pokud se kritika plánuje až po rozhodnutí, nejde o tvůrčí metodu, ale o odložení námitek. Je legitimní požádat, aby rozbor rizik předcházel rozhodnutí, a své námitky podat písemně, aby nezmizely. Druhou obranou je odmítnout personalizaci role: kritika plánu není útokem na tým ani projevem nedostatku loajality. V organizacích chrání kritickou fázi mechanismy, které na vedoucím nezávisejí, například nezávislé posouzení rizik, oddělené schvalování nebo možnost anonymně podat námitku; kompendium je rozebírá v oddílu organizační obrana. U lidí, kteří v pracovním nebo skupinovém prostředí opakovaně zažili trest za kritické otázky, je zotavení spojeno s obnovou důvěry ve vlastní úsudek a s návratem ke zkušenosti, že námitka je příspěvek, ne zrada. Herman zdůrazňuje, že zotavení po zkušenosti kontroly probíhá ve vztazích, ve kterých má člověk znovu hlas a jeho slova mají váhu (Herman 1992). V dobře fungujícím týmu je role kritika vážená, a ne trpěná.

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1994). Strategies of Genius, Volume I: Aristotle, Sherlock Holmes, Walt Disney, Wolfgang Amadeus Mozart. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Strategie geniality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Prostorové kotvení – příbuzné heslo (Kotvení, Spatial anchoring)
• Čtvrtá pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Fourth position)
• Trojí popis – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Triple description)
• Strategie geniality – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategies of genius)
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)

V kompendiu

• 3.2.H Scénář H: Destruktivní 'konstruktivní' kritika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Organizační obrana – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Model SCORE – předchozí heslo rodiny
• Záměna logických úrovní – další heslo rodiny